16 miliónů lidí na jednom místě vás nenechají chvilku napokoji. Po opuštění hotelu ve čtvrti Kolaba, kde se ubytovává nejvíce turistů, vás přepadnou stovky prodavačů nejrůznějších cetek, turistických suvenýrů a nebo neuvěřitelně velkých nafukovacích balónků. Po každém prodavači vás osloví nějaký žebrák nebo žebračka a vnutí se vám se svou vadou těla.
Indie je obrovská země a dostat se z jednoho místa na druhé vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Ačkoli o tom budete ze začátku pochybovat, tak cestování po Indii má svou logiku, i když odlišnou od té naší, pohodlné evropské. Pokud si už v jednu chvíli budete myslet, že jste pochopili jak na to, Indie Vás opět přesvědčí, že o ní ještě nevíte vůbec nic.
V Bombaji jsou dvě vlaková nádraží. Z prvního (Churchgate) jezdí vlaky na sever Indie a po městě Bombaj. Z druhého (Victoria Terminus) lze odjet do jižní části země a také směrem k jeskyním Ellora a Adžanta. Obě nádraží jsou obrovská, nepřehledná, plná cestujících, naháněčů, žebráků a jiných chudáků.
Indie má velmi hustou síť vlakového spojení. Vlaků jezdí spousta všemi možnými směry, ale pořád je to málo. Proto je nutné zajistit si lístky nejméně den předem, a to především u nejvíce vytížených tras. Krátká, a především noční jízda vlakem může patřit mezi velmi hezké okamžiky strávené v Indii. Jindy se může jednat o zážitek, který je především silný.
Cyklorikša je velmi chudý a velmi hubený muž neurčitého věku. Na své jednoduché jízdní kolo má navařenou kabinku, do které se vejde jeden až dva cestující bez větších zavazadel. Jízda rikšou není příliš rychá, ale patří mezi zajímavé aspekty asijského stylu městské hromadné dopravy. Rikšu bežně využívají také lépe postavení Indové a především ženy, jsou-li samy. Jízdné je velmi proměnlivé, a zvyšu...
Dárdžíling je proslaven především svými čajovými plantážemi. Horské město ležící v indickém státě Západní Bengálsko však skrývá i jiná lákadla, která na rozdíl od čajových plantáží neztrácí na své atraktivitě ani během chladných zimních měsíců. Jedná se především o unikátní úzkokolejnou dráhu, která je zařazena do seznamu památek UNESCO a malou zoologickou zahradu věnovanou živočichům, žijícím pou...
Zelené keříky čajovníku zdobí svahy okolo Dárdžilingu teprve od poloviny devatenáctého století. Za stopadesát let pěstování čaje zdomácnělo a dnes je dárdžilinský čaj jedním z nejproslulejších vývozních artiklů regionu. Ačkoli nepatříme mezi znalce čaje, návštěvu čajových plantáží jsme nemohli vynechat.
Malé městečko ve východním cípu indického státu Rádžasthán leží pár desítek kilometrů od pákistánských hranic. Zlatavou barvu najdete pár minut před setměním, když se žluté pískovcové hradby mohutné pevnosti ozáří zapadajícím sluncem. Pod pevností lákají k návštěvě detailně zdobená sídla "haveli", která patřila bohatým obchodníkům na hedvábné stezce. Návštěvu města jsme zakončili velbloudím safari...
Pulzující hlavní město Rádžasthánu nejvíce láká své návštěvníky svými dochovanými památkami uprostřed starého města. To je obehnáno mohutnými hradbami, které nechal natřít tehdejší mahárádža na červeno. Při západajícím slunci však dostávají růžový nádech, a tak se Džajpuru přezdívá růžové město. Pojďme vstoupit do dávné historie, do života bohatých mahárádžů v zdobeném palácovém komplexu.
V Indii jsme strávili čtyři měsíce. Pobyt v horských oblastech Ladakhu (1,5 měsíce) a Sikkimu (1 měsíc) byl opravdu "za babku". Bez jakéhokoliv omezování jsme v pohodě vystačili s pěti dolary na osobu a den. Brouzdání po památkách v Radžastánu a přesuny z jednoho konce Indie na druhý (1,5 měsíce) náš rozpočet zdvojnásobily na deset či jedenáct dolarů na osobu a den. Podtrženo a sečteno: za čtyři ...