V Bangladéši působí běloši jako křesťanští misionáři, lékaři, učitelé či manažeři významných zahraničních firem. Proto i nás místní lidé automaticky považují za pracovníky nějaké neziskové organizace a ptají se, jakou práci zde vykonáváme. Do Bangladéše se prostě na dovolenou nejezdí. Přesto jsou zde hned tři místa zahrnutá na seznam kulturních a přírodních památek UNESCO.
My jsme byli v Sunderbans 3 dny a byli jsme naprosto spokojeni. Za 800 USD pro 5 lidí jsme měli lod s 14ti člennou posádkou (kapitánem, kormidelníky, kuchaři, strojníky, lodníky, plavčíky a dvěmi pistolníky, co nás chránili před tygry a bandity). V Khulně ji nakládali několik hodin, jak před vyplutím přes Atlantik, na jídlo jsme vezli pytle s rýží a živé slepice. Proplétali jsme se rameny a dopluli jsme až k Bengálskému zálivu. Úžasnější mangrovy jsem nikde jinde neviděl, na břehu ramen se váleli desítky krokodýlů, z vody skákali delfínci ganžtí, na pevnine běhala tisícihlavá stáda spotted deers. Tygry jsme bohužel neviděli, jen stopy na pláži. Hodiny jsme seděli na vysoké pozorovací věži, vysoko nad korunami stromů a fascinováni koukali okolo. V pět odpoledne přiběhl čmoudík z lodi a donesl čaj a sušenky. Nikde žádní lidé, natož turisti, jen pár rybářů na člunech a sběrači medu s maskami v týle. Karamdžal, skanzen pro turisty v blízkostí Mongly, který jsme navštívili při zpáteční cestě byl proti tomu vyslovený shit. Chápu, že pro toho, kdo má rozpočet na krev je 160 USD spousta peněz, za které se dá procestovat nejen Bangladéš, ale celé Bengálsko. Přitom je to ale směšná částka, za kterou zažijete nezapomenutelný zážitek, spíte 4 dny na lodi uprostřed nedotčené přírody, stará se o vás posádka v trojnásobné přesile a večer nemůžete spát, protože posloucháte zvuky džungle. Naštěstí si každý z nás cestovatelů může vybrat, jestli se vydá do prostoru nebo do hloubky.
Reagovat
Zpět
