Shuarové, tedy lidé mluvící shuarsky, kdysi obývali rozsáhlé území mezi úpatím andských velikánů a amozonským deštným pralesem v Peru a Ekvádoru. Byli proslavení takzvanou tzanzou, tj. „zmenšováním hlav“ svých nepřátel, užíváním halucinogenní ayahuasca a praktikováním šamanismu. Vedli napůl kočovný život v uzavřených rodinných komunitách v pralese, muži lovili zvířata a ženy pěstovaly plodiny na malém políčku.
Jednoho dne však do jejich poklidného
života vtrhli Španělé a hned za nimi misionáři, zavedli katolickou víru,
vesnický způsob života a mnoho západních vymožeností, jako je povinná školní
docházka a základní lékařská péče. Není divu, že dnes většina shuarů mluví
španělsky a čím dál tím více se přizpůsobují evropskému způsobu života.
Náš shuarský průvodce Bolivar Caita rozhodně
nebyl žádný nezkušený mladíček. Uvítal nás statný šedesátník, oblečený v evropských
kalhotách a vytahaném bílém triku. Po pravdě řečeno, představovali jsme si
někoho výrazně mladšího s dlouhými černými vlasy, který nás během několika
málo dní zavede do naprosté amazonské divočiny. Jdeme si společně sednout do maličké
místní restaurace a při popíjení coca coly se naše představy o divoké amazonii
rozplývají jako pára nad hrncem. Bolívar nám postupně nabízí dva druhy výletu: buď
letecky na 5 dní do vzdálené oblasti Jaupi, a nebo autobusem a pěšky na 3 dny poblíž
městečka Macas. Obě varianty mají své výhody i nevýhody, avšak vzhledem
k odletu zpět do České republiky nemůžeme Amazonii věnovat více než čtyři dny.
Je rozhodnuto, cena i program dohodnut a zbývá už jen dořešit technické
detaily: nakoupit jídlo, holinky a zítra brzy ráno vyrazit.
Bolivar dorazil k autobusu úplně
přesně. Kromě několika svých věcí vlekl ještě obrovský pytel se společným
jídlem: pět kilo rýže, kilo čočky, dva balíky špaget, dvě kila rajčat, dvě kila
cibule, půl litru oleje, tři plechovky tuňáka, čaj, cukr, sůl, dvě svíčky a pět
litrů vody. Trochu jsme se obávali, jak s takovým nákladem bude chodit
pralesem, ale naše obavy se brzy rozplynuly. V první vesnici za
autobusovou zastávkou nás Bolívar zavedl k sympatické shuarské rodině,
která o nás po zbytek dne pečovala. Rosa a Antonio měli celkem deset dětí, z toho
dvě malé dcery žijí s nimi, další dvě děti jsou již dospělé a bydlí sami v městečku
Macas, jeden syn zemřel v patnácti letech na následky úrazu a zbylých pět
dalších dětí je již ženatých či vdaných a žijí se svými rodinami samostatně. Takto
početná rodina není v shuarských vesnicích nijak výjimečná a i náš
průvodce Bolívar pochází z deseti dětí.
Po krátkém seznámení s rodinou si
navlékáme holínky a odcházíme rozbahněným terénem směrem k místnímu vodopádu,
který se údajně nachází na soukromém pozemku Rosy a Antonia. Brzy po našem
odchodu začíná vydatně pršet a my kloužeme bahnitým terénem čím dál tím víc. Přibývá
stromů, ubývá cestiček a my nedočkavě sledujeme každý nový strom či rostlinu.
Přes cestu nám přebíhají i mravenci střihači, kteří si do svého hnízda snáší
nakrájené listy různých rostlin. Zajímavé je, že mravenci střihači se listy
samotnými neživí, ale pouze z nich vytváří jakýsi kompost, na kterém se
dobře žije specifickému druhu houby. Teprve tato houba je pak zdrojem potravy
pro mravence. Prostě dokonalá ukázka symbiozy.
Samozřejmě jsme se Bolívara ptali i
na jeho zkušenosti s tzantzou, tedy rituálním zmenšováním hlav shuarských
nepřátel. Jedná se vlastně o skalpovanou kůži z hlavy nepřítele. Kúže se povaří
a pak se nechá usušit na slunci. Vystavená zmenšená „hlava“ byla v minulosti do
jisté symbolem síly a neohroženosti jejího majitele. Šedesátiletý Bolivar však
zná tzantzu už jen z vyprávění: „Můj dědeček uměl dělat tzantzu, často mi
o tom vyprávěl. Já jsem však nikdy u toho nebyl.“ Spatřit tzantzu v dnešní
době je prakticky nemožné, neboť jejích výskyt dokonale vymítili misionáři a
ten zbytek zkoupili podivínští sběratelé ze západních zemí. Možná někde hluboko
v amazonském deštném pralese by se však na nějakou zapomenutou tzantzu
dalo narazit, kdo ví?
Shuarové jsou světově proslulí také dokonalou
znalostí nejrůznějších rostlin. Každé malé dítě ví, která rostlina dává sladké
plody, která je léčivá či jedovatá či ze které je možné připravit halucinogenní
nápoj. Mezi nejznámější halucinogenní rostliny patří již zmíněná ayahuasca, tedy jakási
lesní liána. Vývar z ayahuascy je určený
pouze pro šamany, kteří jeho mimořádně silné halucinogenní účinky využívají k
léčení nemocných. Ani obyčejní shuarové však nepřijdou zkrátka, neboť mohou bez
obav užít jinou silně halucinogenní rostlinu, např. Floripondio. Po užití
nápoje se prý zdají velmi živé sny, někdy dobré a jindy špatné. Shuarové samozřejmě
věří, že takové sny se vyplní. To potvrdil i Bolívar: „Můj bratr měl sen o cestovaní,
a teď žije ve Spojených státech amerických.“
Spíš než halucinogenní ayahuasca však u shuarů
okusíte mírně alkoholický nápoj čiča. My jsme ochutnali čiču připravenou
z juky, lze ji vyrábět i z jiných rostlin, záleží jen na tom, co má
právě rodina po ruce. Kvašení alkoholu
vzniká tou nejpřirozenější cestou, a sice tak, že žena – kuchařka nejprve
rozžvýká výrobní materiál, a z jejích slin následně vznikají kvasinky
nutné pro vznik alkoholu. Možná je však lepší její přesnou přípravu neznat. I
tak budete překvapeni, až před vás na stůl přistane typická kokosová miska plná
teplého zkvašeného nápoje. Správně by čiču měl pít nejprve manžel ženy, která
ji vyrobila, popř. třeba její nejstarší syn. Teprve pak může být kokosová miska
nabídnuta nedočkavým hostům. Dobrou chuť!
Cesta do srdce amazonské džungle Místo: Řeka Yaupi Doba: 4-5 dní nebo více
První den: Z Macasu odletíme malým
letadélkem hlouběji do džungle. Cesta trvá přibližně 30 minut, během kterých
přeletíme malé pohoří Kutuku. Z výšky je možné vidět rozlehlost amazonského
pralesa, místní indiánské komunity, řeky vodopády a další zajímavosti.
Přistaneme v šuárské komunitě Yaupi, z které se vydáme po cestě do další
komunity zvané Kumpak. Typické šuárské přístřeší bude naším domovem pro
následující tři noci. Odpoledne poplujeme v kánoi nebo na typické balze na
jezero Kumpak, kde můžeme pozorovat okolní krajinu, flóru, vodní druhy, různé
druhy ptáků, kajmany, motýly a nakonec můžeme lovit i atraktivní piraně. Večer
si pohovoříme o historii, zvycích, náboženství a kultuře Šuárů.
Druhý den: Vydáme se hlouběji do džungle, abychom lépe poznali
jedlé, jedovaté a lékařské rostliny včetně těch, kterými se indiáni malují.
Dále se můžeme zabavit stromovými liánami jako z filmu Tarzan. Pokud budeme mít
štěstí můžeme spatřit mnoho tropických ptáků, opic, hmyzu a dalších zvířat.
Během této vycházky můžeme nasbírat jedlé rostliny k přípravě oběda. Následně
dojdeme k řece Wampis, abychom si vychutnali přírodní tobogán, vykoupali se a
odpočinuli. Večer se vrátíme do našeho domu.
Třetí den: Navštívíme šuárské rodiny, poznáme jejich způsob
života a jejich zvyky a typickou kulturu.V noci poplujeme po jezeře, abychom poznali noční vodní druhy. Pokud
máte zájem, je možnost se později zúčastnit slavnosti ayahuascy. Podrobnosti
vysvětlíme na místě.
Čtvrtý den: ráno se vydáme na koních do další šuárské komunity
Tsawantas a svá zavazadla si necháme v jednom typickém šuárském domě. Pak se
vydáme ke Svatým vodopádům EL TEMPLO DEL ARUTAM a vychutnáme si jejich vodní
masáž. Odpoledne se vrátíme do našeho domu, abychom si popovídali o šuárské
kultuře a jejich produktech, které pěstují. V noci odpočíváme.
Pátý den: Nalodíme se na motorovou
kánoi (a nebo jen s pádlem) a po řece Yaupi se budeme postupně vracet. Po hodině plavby uděláme třicetiminutovou zastávku,
abychom navštívili jeskyni Tayos, kde hnízdí jeskynní ptáci. Dále budeme
pokračovat po řece až k mostu cesty Mendez-Morona. Zde přestoupíme na noční
autobus, jehož jízda trvá dalších 9-10 hodin do Macasu. Návrat je také možný
pohodlnějším osobním automobilem (taxi), ovšem cena by vzrostla o dalších 100
dolarů. Cesta by tak probíhala během dne, kdy se může pozorovat krajina,
zastavit kde je libo a doba jízdy by se zkrátila na pouhých 5 hodin. Pokud
chcete pokračovat dále do Cuency, je možné vystoupit v Mendezu, kam vám také
dopravíme vaše zavazadla uložené v Macasu. Nakonec se rozloučíme s
nezapomenutelným ADIOS.
Tato cesta se může realizovat i bez malého letadla. Rozdíl bude
pak ve výsledné ceně.
CENY:
Letadlo - kánoe - bus: 80 dolarů
na den a osobu. V případě pětidenní cesty pro dvě osoby činí celkové
náklady 800 USD.
Bus - kánoe - bus: 60 dolarů na
den a osobu. V případě pětidenní cesty činí celkové náklady pro dvě osoby
600 USD.
CENY ZAHRNUJÍ:
Materiál potřebný v džungli, holínky, transport, jídlo třikrát
denně a další navíc, ubytování v typickych šuárských domech. Jednotlivá místa
jsou bez elektřiny a nemají žádné moderní vybavení.
VĚCI Na CESTU Do Džungle:
Dvě košile s dlouhým rukávem a
jedna větrovka
Dvoje lehké kalhoty s dlouhými nohavicemi
Tři páry obyčejných ponožek (pro
použití do holínek)
Plavky
Spodní prádlo
Ručník
Osobní potřeby
Povlak na spaní nebo lehký spacák
Malou příruční lékárničku
Cestovní pas
Pláštěnku nebo velký igelit
Lehké boty nebo sandále
Repelent proti komárům
Klobouk
Dalekohled
Fotoaparát
(pokud si vezmete videokameru, prosím oznamte nám to předem)
Malý
batoh pro přenos svých věcí
Buďte v
dobře fyzické kondici pro nejméně čtyřhodinovou chůzi v lese denně. Další
informace vám rádi sdělíme.
IKIAAM II IWIAMARINTI - LES Je ŽIVOT I
BUDOUCNOST
Prosím napište či zavolejte nám pro
rezervaci vaší cesty. Dále bychom rádi věděli, zda mluvíte španělsky, odkud
jste a jak jste velká skupina.
Brzy na viděnou, Váš šuárský průvodce Bolivar Caita
Tel domů: 2701-690 (při volání z
regionu Macas) Mobilní tel: 085271862 (při volání z
Ekvádoru) Email: bolicaita@hotmail.com Calle Amazonas y Manuel de Velgrano Provincia de Morona Santiago Macas, Ecuador
Výlet na 3 dny a 2 noci s šuárským průvodcem Bolivarem Caita do
džungle a šuárské komunity
První den: Cesta začíná ráno v 7hod
v Macasu, kde nastoupíme do autobusu (nebo vlastního auta) a pojedeme asi
hodinu a půl směrem do nitra
džungle silnici na Macumu. Vystoupíme v šuárské komunitě Centro Musap, kde se
zastavíme na kus řeči v přátelské šuárské rodině. Poté půjdeme asi jednu nebo
dvě hodiny přes kultivované plantáže k úpatí hory, kde začíná krásný primární
prales plný lián, bromélií, mravenců střihačů, stromů s chůdovitými kořeny a dalších
rostlin. Cílem dnešního dne jsou krásné vodopády Kunki, u kterých máme
tábořiště. V případě pěkného počasí je velmi příjemné koupání pod vodopádem. Odpoledne
vystoupíme na kopec s vyhlídkou na okolní amazonský prales. Spát budeme v typických
šuárských přístřešcích.
Druhý den: Ráno po snídani (je
možné požádat o ochutnání místní mírně alkoholické čiči) se vrátíme na hlavní
cestu, kde nastoupíme do autobusu nebo vlastního auta a vystoupíme na odbočce
směr Cusuimi. Dál musíme již jen pešky příjemnou krajinou až dorazíme po pár
hodinách chůze k osamělému domu rodiny šuárského šamana Weka. Po
obědě se seznámíme s lékařskými, jedlými a ornamentálními rostlinami na pozemku
šamana a vysvětlíme si jejich význam. V okolí si ukážeme i typické indiánské pasti
na zvířata a ptáky, které používají místní lidé. Podvečer můžeme hovořit o šuárské
kultuře, zvycích, fiestách a způsobu života indiánských obyvatel. Kdo bude mít
zájem, je možné se večer zúčastnit rituálu ayahuascy. Toto je však třeba
komunikovat dostatečně dopředu.
Třetí den: Ráno se poplavíme na
kánoi proti proudu řeky, můžeme rybařit a na zpáteční cestě se přehoupneme přes
řeku pomocí místní tarabity (primitivní lanovky). Po obědě se budeme postupně
vracet do Macasu, a pokud nám zbude čas, stihneme se ještě podívat do malé
zoologické zahrady El Eden vzdálené asi 20 minut od Macasu, která je věnovaná
zvířatům žijících v amazonské džungli. Budeme mít tak možnost si zblízka
prohlédnout různé druhy opic, papoušky, aguti, tukany, oceloty, tapíry a další
krásná zvířata.
CENA:
50 dolarů na den a osobu. Při
třídenní variantě pro dvě osoby vychází celková cena 300 USD.
Cestu je možné prodloužit o jeden
den více s přespáním v komunitě Buena Esperanza.
CENY ZAHRNUJÍ:
Materiál potřebný v džungli, holínky, transport, jídlo třikrát
denně, ubytování v typických šuárských domech. Jednotlivá místa jsou bez
elektřiny a nemají žádné moderní vybavení.
VĚCI Na Cestu Do DŽUNGLE:
Košile s dlouhým rukávem a jedna
větrovka
Lehké kalhoty s dlouhými
nohavicemi
Tři páry obyčejných ponožek (pro
použití do holínek)
Plavky
Spodní prádlo
Ručník
Osobní potřeby
Povlak na spaní nebo lehký spacák
Malou příruční lékárničku
Cestovní pas
Pláštěnku nebo velký igelit
Lehké boty nebo sandále
Repelent proti komárům
Klobouk
Dalekohled
Fotoaparát
(pokud si vezmete videokameru, prosím oznamte nám to předem)
Malý
batoh pro přenos svých věcí
Buďte v
dobré fyzické kondici pro nejméně čtyrhodinovou chůzi v lese denně. Další
informace vám rádi sdělíme.
IKIAAM II IWIAMARINTI - LES Je ŽIVOT I
BUDOUCNOST
Prosím napište či zavolejte nám pro
rezervaci vaší cesty. Dále bychom rádi věděli, zda mluvíte španělsky, odkud
jste a jak jste velká skupina.
Brzy na viděnou, Váš šuárský průvodce Bolivar Caita
Tel domů: 2701-690 (při volání z
regionu Macas) Mobilní tel: 085271862 (při volání z
Ekvádoru) Email: bolicaita@hotmail.com Calle Amazonas y Manuel de Velgrano Provincia de Morona Santiago Macas, Ecuador
Text: Petra Bielinová, Foto: Karel WOLF (vyšlo v časopise Sky Magazín září-říjen 2008)