Když mi Lukáš řekl, zda bych s ním nechtěl jet do Malawi, tak jsem si hned klepal na čelo. "Do Malawi? Co tam probůh budeme dělat? A kde vůbec leží?", říkal jsem si. Otevřel jsem průvodce LP po jižní Africe, kde bylo o celé zemi jen padesát stránek, ale měli jsme více než tři týdny na to, abychom ji prozkoumali na vlastní pěst.
Zpočátku to
vypadalo, že ve zbylém čase ještě navštívíme nějaký národní park na jihu
Tanzanie, ale nakonec nám ještě několik dnů scházelo na poslední zajímavá místa
v Malawi.
Znáte Nyasaland?
O Malawi se
píše, že to je jedna z nejpříjemnějších zemí jižní Afriky a po její návštěvě to
můžu opravdu potvrdit. Lidé jsou velmi milí a tahanice o turisty, které se dějí
v Indii, Tanzanii a nebo jiných hodně turisticky navštěvovaných zemí, jsou
minimální. Málokdy jsem měl pocit, že nás místní obchodníci berou "na
hůl" a v místních minibusech (tzv. motola) jsme vždy platili stejnou cenu
jako místní.
V Malawi je
velmi dobrý školní systém a skoro všichni již od dětského věku hovoří anglicky.
Cestovatel tedy nemá problémy se dorozumět ani ve vesních a může se bavit o
zajímavých detailech. Jazyková bariéra není skoro žádná. Není se čemu divit,
byla to anglická kolonie s názvem Nyasaland.
Tři týdny
utekly jako voda a navštívili jsme několik zajímavých míst. Největší událostí
byla pro nás návštěva národního parku Liwonde. Klasická africká divočina se
rozprostírala na břehu široké řeky Shire, ve které byly stovky hrochů. Podle
propočtu to vychází na jednoho hrocha na každých dvacet metrů. O ně jsme
opravdu neměli nouzi. Na každých dvou stech metrech byla skupinka čítající
nejméně deseti hrochů. Občas byly chvilky, kdy jsme tyto kolosy zahlédli i nad
hladinou, jak bloudí po břehu a nebo po pás ve vodě, když se zrovna pásli na vodním
hyacintu. V noci jsme pak slyšeli jejich chrochtání, které bylo tak hlasité,
jako by hroši byli "za rohem". Ale oni byli až na druhém břehu dvě
stě metrů daleko. Přeci jenom v noci chodili kolem našich stanů a po deváté
večer nás strážci kempu museli doprovázet s baterkou kvůli bezpečnosti, protože
na jednoho hrocha přišel spánek právě za kuchyní. Dalším highlightem byli
afričtí sloni, kterých se pásly desítky podél břehů. Na loďce jsme je
pozorovali z několika málo metrů. Jelikož to bylo naše první africké safari,
tak to byl pro nás nezapomenutelný zážitek. Byla to naprostá fotojatka, jak
jsme říkali našemu rychlému cvakání spouští. Během dalších výjezdů do národního
parku jsme ještě zahlédli buvoly, zebry, několik druhů antilop, paviány,
krokodýly a desítky druhů ptáků. Náš průvodce Matthews byl expertem na
pozorování zvěře. Když nevěděl, tak vždy vytáhl svůj odborný atlas savců či
ptáků africké přírody.
Parníkem Ilala napříč jezerem Malawi
Parník Ilala
je několik desítek let stará loď, která brázdí vody jezera Malawi. O
jezeře se říká, že je velké jako kalendář. Na délku měří 365 mil a na šířku 52 mil. To je tedy stejný
počet jako dní a týdnů v roce. Zajímavá souvislost. A Ilala jezdí okruh od
severu na jih a zpět v týdenním intervalu. Vždy v pondělí odpoledne je v zátoce
u Nkatha Bay a tuto pravidelnost zachovává už několik posledních let, takže
pokud si naplánujete cestu, tak se na to můžete spolehnout. Trvalo to skoro tři
dny než jsme přistáli o několik stovek kilometrů jižněji u MonkeyBay.
Původně jsme si zakoupili jízdenku do druhé třídy mezi domorodce, ale v prvních
minutách jsme zjistili, že ani nejotrlejší cestovatel by nesnesl takové
podmínky, které se nám objevily před očima. Celé podpalubí totiž sloužilo spíše
jako nákladní prostory než místo pro cestující. Dřevo na zátop, trsy banánů,
stovky tašek, nůše s dvaceti kilo rajčaty, desítky prken na střechu, pádla pro
domorodce, množství přepravek s coca-colou a další věci zabírali téměř celou
palubu druhé třídy. Dokonce u ulička se začínala ztrácet pod nohama kvůli
nákladů. Po chvíli nám bylo jasné, že se
musíme vydat na palubu první třídy, která byla asi pětkrát dražší a proto tam
byly jen bílé tváře. Celkem asi dvacet turistů s námi sdílelo obrovskou volnou
plochu paluby první třídy, kde bylo spoustu prostoru a hlavně příjemný vzduch.
Teprve tam jsme pochopili, proč má každý cestovatel super zážitek z jízdy na
tomto parníku. Na nejvyšší palubě to byla fantastická pohoda, v okolí ostrova
Likoma bylo velmi příjemné koupání. Dalo se skákat do vody přímo z horní
paluby. V noci jsme před spaním ještě pozorovali rybáře, jak svými lucerničkami
lákají množství ryb do svých sítí.
Během naší výpravy jsme ještě navštívili národní park Nyika,
trekovali jsme v horském masívu Mulanje, prohlédli si horské misijní městečko
Livingstonia a téměř všude se přepravovali v minibusech motola a nebo na korbě
náklaďáků či pick-upů.