Skoro si připadám, že jedu jenom někam na Vysočinu a za chvíli budu zase doma „v práci“. Je to pro mě chvilka, kdy zkouším všechny nabíječky, jestli nabíjejí a zdali všechny digitální hračky spolu komunikují. Nestačím se divit, když vidím vedle sebe pět různých nabíječek - jednu na foťák Canon, druhou na Sony, třetí na Olympus a čtvrtou na databanku i-tec. Mobilní telefon MDA Vario a mp3 přehrávač Emgeton mají naštěstí USB nabíječky shodné. Ještě že Kuba je Karibik, a tak nepotřebuji zimní oblečení - batoh je tak i při pěti nabíječkách stále skoro prázdný. Jak to ale budu dělat příští rok při výletu do Patagonie? Ach ta digitální technologie.

Kamarád Štěpán mi volá v deset hodin večer a říká: „Ahoj Karle, tak jak to jde? Doufám, že jsi neklesnul a nezačal jsi balit už před půlnocí?“ Zkouším zachovat vtipně ironický tón a reaguji: „kdepak, neklesnul, jsem stále online, vyřizuji maily a přesměrovávám všechny poštovní účty na travel-friendly gmail.com, který umí stahnovat (podobně jako outlook) přes pop3 maily z jiných účtů.“ To jsem však netušil, že i když na letišti musím být již v půl páté ráno, tak že ještě ani v jednu ráno nemám kompletně sbaleno. Štěpán měl pravdu. Možná i tohle je jedna z mých charakteristik cestovní horečky. Před odletem nerad spím a tak protahuji balení do posledních chvil, abych pak mohl být pěkně nervózní, zdali jsem něco s sebou nezapomněl.

A jak to máte vy? Jak vy si prožíváte svou cestovní horečku? Přispějte svými pár řádky do diskuse níže.

Cestám zdar,
Karel Wolf