Valletta – město s největším přirozeným přístavem na světě skýtá velké
množství zálivů s přístavišti pro malé loďky i velké zaoceánské parníky.
Spolehlivé letní počasí a teplé
moře spolu s dalšími atrakcemi a spoustou unikátních historických památek
dělají z Malty ideální místo pro trávení dovolené, zvláště pro milovníky
historie a přímořského podnebí. Pojedete-li na Maltu na podzim, čeká Vás
opravdu příjemná změna. Na rozdíl od našeho podmračeného a deštivého počasí,
Vás uvítá celodenní sluníčko a příjemných 25°C kombinovaných se svěžím mořským větříkem.
Nebe jako vymetené a teplé moře, které svádí k lenošení na pláži. Přesto
Maltu nelze zařadit mezi klasické plážové destinace, ačkoli počasí je zde
příznivé. Písečnou pláž totiž musíte hledat s průvodcem. Pokud se ale
spokojíte s kamenitou pláží nebo přístupem do moře pomocí železného
můstku, je možné se příjemně vykoupat i ve městě. Z vodních sportů můžete
vyzkoušet např. vodní lyžování či windsurfing. Skalnatá pobřeží jsou vhodná
také pro potápění.
FOTO č. 2 : pláž - Ačkoli
Malta není typická plážová destinace, moře je teplé a lákavé
Malta přijala křesťanství již
v roce 60 našeho letopočtu v době ztroskotání sv. Petra u jejích
břehů. Dodnes patří maltské souostroví mezi tradiční katolické země. Za
katolíky se považuje téměř 95% obyvatelstva, a 65% malťanů chodí pravidelně do
kostela. To vysvětluje nezvykle velký počet kostelů, který naleznete doslova na
každém rohu. I tak je třeba nedělní mše organizovat již od 5 hodin ráno, aby se
na všechny dostalo. Vstup turistů do kostela je povolen bez větších omezení,
cudnost dámského oblečení je však poctivě střežena. Žena v příliš krátké
sukni není vpuštěna a žena v tílku smí dovnitř jen pod podmínkou, že svá
ramena zahalí do půjčeného šátku. Náboženství má vliv na každý aspekt
obyčejného života – kněz požehná domácí zvířata i nové auto či dům.
Svatba je na Maltě vyloženě
slavnostní okamžik. Příprava je opravdu důkladná, a trvá přibližně dva až tři
roky. Minimálně jeden rok dopředu je znám i přesný termín svatby. Před svatbou
se hledá také vhodné místo, kde budou novomanželé později bydlet. Na svatbu jsou
zváni prakticky všichni lidé z okolí obou novomanželů a i od kolegů
z práce je očekáván peněžitý svatební dar a to když se samotné svatby
nezúčastní.
S náboženstvím souvisí i
neexistence legálního rozvodu. Právní řád dovoluje pouze separaci majetku, rozvod
nikoli. Jedinou možností zůstává dosáhnout církevní anulace sňatku, která je
však udělována jen zcela výjimečně např. z důvodu duševní poruchy jednoho
z manželů.
Klasická
svatební hostina je prostřena pro 400 až 500 svatebních hostů.
Na Maltě se stejně jako
v Anglii jezdí vlevo. Doprava je poměrně snadná, zvláště pokud nikam
nespěcháte. Autobusy jezdí každých 30 minut, ale na autobusových zastávkách se
nedočtete, od kterého času se půlhodinka počítá. Odhadnout, kdy přijede navazující
spoj, je tak pro cizince poněkud obtížné, pokud se ovšem nesmíří s tím, že
do 30 minut určitě pojede. Vzhledem k tomu, že celková rozloha Malty není
ani taková jako naše hlavní město, lze se prakticky všude dostat „městskou
hromadnou dopravu“. Háček je ovšem v tom, že téměř každý spoj začíná a
končí ve Vallettě a doprava je organizována paprskovým způsobem. Dostat se ze
západního cípu ostrova na jižní tak lze pouze přes Vallettu, která leží
v severní části ostrova.
Krásně žlutý a nablýskaný autobus je
symbolem Malty. Stal se oblíbeným motivem běžných turistických suvenýrů.
Procházka podél skalnatého
pobřeží často končí u kamenité silničky, která je z obou stran lemována
cizojazyčnými nápisy o tom, že se právě chystáte vkročit na soukromý pozemek.
Zákaz vstupu je podpořen tvrzením, že pozemek je střežen psy, což ovšem
vzhledem k absenci oplocení není příliš přesvědčivé. Nakonec zvítězila
zvědavost a tak jsem se seznámili s lovcem ptáků.
Původně jsme měli v plánu
sejít co nejblíže k okraji útesu a podívat se odtud na moře. Zabočili jsme
tedy na první pěšinku jdoucí naším směrem. Cesta vedla mezi vyprahlými políčky,
na kterých nic zásadního nerostlo – prostě neúrodný kamenitý pruh země. Po
chvíli jsme si všimli, že rozlehlý, skalnatý pozemek podél pobřeží je pečlivě
rozparcelován do několika desítek menších políček. Na různých místech byly asi
v metrové výšce nad zemí rozmístěny prázdné klícky. K čemu to asi je?
Po chvíli jsme uviděli v klíckách i malé ptáčky. Na konci políček stály
malé betonové přístřešky a z jednoho se vynořil chlap s puškou přes
rameno. Byl to majitel, který se nejprve naoko zlobil, že jsme porušili zákaz
vstupu, ale pak nás ochotně pozval do svého království a byl rád, že má na
chvíli posluchače.
Tony je zhruba třicetiletý
automechanik a chytání ptáků je "pouze a jenom" zábava. Tvrdil, že
není obchodník, ptáky neprodává ani nekupuje a nezabíjí ani nechytá na
objednávku. Ale tomu se dalo jen s těží věřit, když se chlubil svými
čtyřmi sty ptáčky v klecích, které mu zabírají celé první patro
v jeho domku. Své obchodní "vášni" podřídil celý svůj způsob
života – ačkoli je ženatý a živí kromě své ženy i dvě malé děti, pracuje pouze
8 měsíců v roce. Zbývající čtyři tráví chytáním ptáků. Na svém malém
políčku, kde má zřízené umělé zavlažování, pěstuje plodiny, které chutnají jeho
lovnému ptactvu. Kromě jídla láká ptáčky také na „vábničky“, což jsou zpívající
ptáci téhož druhu, vystavení v malých klíckách kolem dokola provizorního
přístřešku. Ptáky chytá do sklopných sítí. Někdy se mu jich podaří chyit
několik za den, někdy za celý týden nepřiletí kvůli špatnému počasí ani jeden.
"Chytání ptáků není komerční záležitost, ale pouze a jenom zábava",
tvrdil Tony.
Ačkoli Malta byla postupně kolonizována
několika velmocemi, udrželi si Marťané vlastní jazyk – Malti. Nejznatelnější je
bezesporu arabský vliv, ale mnoho slov je převzato také z angličtiny,
italštiny a francouzštiny. Výsledkem je těžce vyslovitelný kompromis všech výše
zmíněných jazyků. Druhým úředním jazykem je angličtina a téměř každý obyvatel
ji také dokonale ovládá. Společně s příjemným podnebím, atraktivní
lokalitou a malou vzdáleností od západní Evropy tvoří tyto skutečnosti
z Malty ideální místo pro jazykový kurz angličtiny. Každoročně přijíždí
tisíce studentů, manažerů a dalších zájemců o prohloubení své znalosti
angličtiny a bývalá britská kolonie splňuje všechny předpoklady kladené na
prestižní jazykový kurz.
FOTO č. 6 : dívka u moře -
Angličtinu je možné studovat i na pláži
Malta se vždy potýkala
s nedostatkem sladkovodní vody, a teprve moderní technologie jí pomohly
tento problém vyřešit. Zhruba polovina spotřeby je pokryta z podzemních
zásob a druhá polovina se vyrábí z mořské vody za pomoci reverzní osmózy.
Oba způsoby jsou svým způsobem zajímavé a unikátní.
První z nich je založen na
využití charakteristické vlastnosti žlutého vápence, který je pro Maltu tolik
typický. Vápenec se totiž vyznačuje dobrou propustností a filtrační schopností.
Tak se dešťová voda zbavuje nečistot a dostává se až na úroveň mořské hladiny.
Díky své nižší měrné hmotnosti oproti slané vodě leží na hladině slané vody a
vytváří tak sladkovodní pruh o síle několika metrů. Pomocí systému svislých
šachet a horizontálních chodeb zvaných „galerie“ je pak možné odčerpávat
sladkou vodu na povrh. Systém podzemních galérií byl na Maltě budován již od
roku 1887 a
až do počátku 20. století byl dostatečným zdrojem pitné vody pro celý ostrovní
stát.
Se vzrůstající spotřebou
bylo třeba hledat nové řešení. Nejprve Malta vyzkoušela termální destilaci
vody, tj. soustavu několika nádob ve kterých se postupně voda zahřívá a
prostřednictvím změny skupenství se nakonec získá voda zbavená všech minerálů,
tedy především solí. Tato varianta však byla pro svou energetickou náročnost
brzy opuštěna a nahrazena čtyřmi velkými desalinačními = odsolavacími stanicemi
založených na principu reverzní osmózy. Jedná se o jednoduchou fyzikální
technologii, pomocí které se z mořské vody vyrábí pitná voda bez použití
chemických přípravků a bez změny skupenství. Osmóza je založena na principu, že
jsou-li dva roztoky o různé koncentraci oddělené polopropustnou membránou,
začne vlivem většího energetického náboje proudit rozpouštědlo, tedy voda, do
více zkoncentrovaného roztoku, dokud není dosaženo rovnováhy na obou stranách
membrány. Hodnotě tohoto rozdílu hladin se říká osmotický tlak. Pokud však
působíme na více zkoncentrovaný roztok tlakem vyšším, než je osmotický, proudí
rozpouštědlo, tedy voda, opačným směrem. A tomu se říká reverzní osmóza. Jinými
slovy přes membránu se protlačí molekuly vody skrze póry, ale větší molekuly
minerálu přes membránu neprojdou. Je vidět, že každý problém má své řešení – a
člověk ho dříve či později najde.
Zásobárna „pitné vody“ pro Maltu je
konečně dostatečná
Text: Petra Bielinová, foto: Petra Bielinová, Karel Wolf
|