Pachi nám ještě vysvětloval, že Argentina se skládá z několika provincií a každá si nechala natisknout své provinční bankovky. Pokud ovšem takové se ocitnou ve vaší peněžence a vy se posunete při svých cestách jinam, tam pak už s nimi nezaplatíte. Je třeba dbát na to, aby vám vždy vrátili nazpět v hlavní měně. Výměna dolarů na ulici se také nemusí vyplatit. Mezi lidmi se vyskytuje mnoho padělků. Hned na to nám Pachi ukazuje falešné peníze, které si schovává do své malé sbírky.

Starý autobus nás vysazuje asi po dvouhodinové jízdě v centru města na Plaza de Mayo před prezidentským palácem, Casa Rosada. Jméno je opravdu přesné, celý palác je natřen na růžovo. V podzemí se vyskytuje muzeum, které vystavuje osobní věci prvních argentinských prezidentů včetně drožek, kterými se na konci 19. století proháněli městem.

Hledáme bolívijskou ambasádu, abychom si co nejrychleji zajistili turistická víza do Bolívie. Vstupujeme do nenápadného domu plného různých kanceláří. Ve třetím patře otevíráme dveře a vcházíme do velké čekárny jako u doktora, kde nesedí pacienti, ale spoustu bolívijských indiánů, kteří jsou mnohem tmavší a v průměru o trochu nižší než Argentinci. Asi po dvou hodinách čekání přicházíme na řadu a říkáme oficírovi, že chceme víza do Bolívie. Odpovědí je nám: „No problem, přijďte si zítra kolem poledního a zaplaťte dvacet dolarů.“ Málem jsme šel do kolen, když jsem si představil, že kvůli tak jednoduché operaci, vlepení kolků do pasu a zaplacení dvaceti dolarů, bychom měli ztratit další půlden tady v té díře. „Chceme víza ještě dnes“, řekl jsem. A odpovědí mi bylo: „OK, no problem, počkejte si půl hodiny a zaplaťte o dva dolary víc“. Dali jsme mu tedy ten impulz, aby nám kolky do pasu vlepil ještě dnes a za chvíli jsme kráčeli pryč.

První nutnost máme tedy za sebou a Pachi nás vede k sobě domu. Musíme na metro, které nás doveze na vlakové nádraží, odtud pak ještě půl hodiny na periférii města. Cestou projíždíme okolo velké reklamy na právě probíhající muzikál „Tanguera“ (Tanečnice). Musím říct, že jsme neprohloupili. Za dvacet pesos to stálo za to. Muzikál byl naprosto dokonalý a tanečníci dávali do tance celou svou duši. Jak mi Pachi na začátku prosince psal, Tangera vyhrála hlavní cenu a soubor přijede i do Evropy. Více na www.tanguera.com. Tango bylo původně tancem chudé společenské spodiny, ale ve 20. století tanec pronikl až do těch nejvyšších vrstev. Dnes se tango tančí za pěkného počasí na několika místech Buenos Aires. Třeba v malebné čtvrti La Boca. Ale o té až příště ...