Na popraskaných sedačkách jsme poskakovali několik hodin. Jeli jsme stále do kopce a mírné bolesti hlavy nám naznačovaly, že už se pohybujeme v nadmořské výšce okolo 4000 m.n.m. Okolní krajina byla polopouštního charakteru a my jsme úplně jiskřili, když jsme viděli poprvé ty úžasné jihoamerické velbloudy - domestikované lamy a alpaky. Když jsem během krátké přestávky došel k osamělému stádečku, tak mě zbystřila nejbližší lama. Zvedla svou malou hlavu na dlouhém chundelatém krku, přestala přežvykovat trávu a začala mě nehybně pozorovat svýma velkýma černýma očima. Zírali jsme na sebe nekonečně dlouhou dobu. Pak jsem jednou dvakrát stiskl spoušť a vrátil se do autobusu. Lamy jsou velmi fotogenické.

Drsné cestování po jihoamerickém Altiplanu

Další překvapení přicházely každý den. První autobus plný bolívijských žen v typických buřinkách a zateplených sukních nás vezl do Potosí celou noc. Jeli jsme krajinou, kde světlo světa naposledy spatřili proslavení banditi Butch Cassidy a Sundance Kid. V autobusu jsme nezamhouřili oči, stále jsme projížděli jedním vymletým rigolem za druhým. Venku foukal silný studený vítr a uvnitř jsme měli spoustu jemného písku. Chvílemi se skoro nedalo dýchat. Skleněné tabulky se mlžili o sto šest a do toho puchu mi chlápek přes uličku nečekaně pozvracel nohu.

Koloniální Potosí a zlatá hora

Srdce nejkrásnějšího města Bolívie, koloniálního Potosí tepe už stovky let. V 16. století jej založili Španělé, protože v blízké hoře Cero Rico objevili zlato a stříbro, které se tam těží dodnes. Ovšem jakým způsobem? Když sestoupíte dovnitř štol mezi horníky, čas jakoby se zastavil. Ve světle karbidky jsme si povídali s dělníky, kteří pracují celý den bez jídla a vody. Popíjejí jen 96% alkohol a hlad zahánějí žvýkáním lístků koky. Sem tam slyšíme dunivé výbuchy dynamitu, který hloubí další metry podzemních chodeb. Dříve se stávalo, že se horníkům podařilo najít i kilové zlaté nuggety. Dnes jsou takové okamžiky stále vzácnější.

Salar de Uyuni a další skvosty …

Následující dny jsme uháněli na Salar de Uyuni, největší solnou pánev na světě. Původně to bylo velké bezodtoké jezero, do kterého se vyplavovaly soli z okolních pětitisícovek. Dnes tvoří obrovskou zásobárnu soli nejen pro celou Bolívii. Nevěřil jsem, dokud jsem to bílé zlato na zemi neochutnal. Další přírodní skvosty pokračovaly. Bílé, modré, červené i zelené laguny plné andských plameňáků, gejzírové pole, bublající bahnité hrnce, divoké vikuně pod Sajamou - nejvyšší sopkou Bolívie, jezero Titikaka, sjezd do Amazonské nížiny mezi aligátory, kajmany, kapybary a anhingy nebo hliněné vesnice plné potomků jihoamerických indiánů v tradičních pončech a buřinkách. Bylo toho mnoho, co nás fascinovalo.