Dnešní wayang se vyvinul ze hry stínů, která souvisela
s kultem předků. Šamani tak využívali rituálního efektu stínového divadla,
magického kontrastu světla a stínu. Místo lidských postav se objevují nereálné,
obřadně gestikulující siluety loutek doprovázené recitativem, zpěvem, hudbou a
zvukovými efekty. Původně měli stíny představovat oživlé zemřelé, se kterými
šaman “komunikoval” a udržoval si tak respekt před ostatními vesničany.
Loutky a jejich stíny vypadají spíš jako schémata lidských
těl. Již na první pohled zaujmou velice dlouhé ruce a krk – ani jinde však
nejsou dodrženy proporce lidského těla. Proto také rozvoji wayangu nemohl
zabránit pronikající Islám, který zakazuje zobrazovat člověka. Loutky sice ve
svých příbězích představují lidi, ale pro svou “nelidskou” podobu nebyly
zakázány.
Wayang má mnoho podob; je možné shlédnout například
stínoherní variantu, klasické loutkové divadlo jak ho známe my, a nebo divadlo
hrané herci. Mezi nejstarší druh stínoherního divadla patří Wayang beber
– děj zde zobrazuje pouze siluetový pásový cyklus obrazů. Dnes se již tento
druh wayangu vyskytuje velmi zřídka, pouze jako pouťový obrazový doprovod
k písni. Mnohem častější a zároveň velmi oblíbený je Wayang kulit,
což je stínové divadlo s dvourozměrnými, pohyblivými, původně koženými figurami
(50-80 cm).
Divadlo je rozděleno oponou na dvě části, diváci mohou střídavě přecházet a
sledovat děj z obou stran opony. Z jedné strany vidí orchestr a
barevné dvourozměrné figurky, které ovládá vypravěč celého příběhu, a
z druhé strany zas působivé stínové představení. Traduje se, že původně
byla jedna strana jeviště vyhrazena mužům a druhá ženám – museli sedět
odděleně. Pravý Wayang kulit se hraje od soumraku do svítání – představení trvá
tedy 8-9 hodin. Tak dlouhá podívaná ale turisty nudí, zvlášť když nerozumějí
indonésky vyprávěnému příběhu, a tak je možné shlédnout i zkrácenou
dvouhodinovou verzi. My jsme viděli velice vydařené představení Ramayany v
museu Sonobudoyo v Yogye, 5000 Rp.
Ramayana je původně indický příběh o Rámovi a jeho ženě Shite.
V Současnosti je jednou ze svatých knih hinduistů. Rama, prvorozený královský
syn, byl vyhnán ze svého království a společně s ním odchází i jeho krásná
žena Shinta a jeho bratr Laksmana. V lese vidí krásného jelena a Shinta po
něm zatouží. Během lovu zůstává Shinta nechráněna a je unesena zlým králem
Rahwanou, který se s ní chce oženit. Shinta ho odmítá a doufá, že ji Rama
přijde zachránit. Rama za ní posílá
opičího krále Hanomana, který Shinte přináší Ramův prsten, aby ji
ujistil, že bude zachráněna. Rama bojuje společně s opičí armádou proti
Rahwanovi. Rahwana je zabit a Shinta osvobozena.
Příběh není příliš složitý, ale při jeho prvním shlédnutí se
mi i přes velké hlasové nasazení vypravěče, zpěvaček a gamelanového orchestru
nepodařilo sledovat děj příběhu a určit, která pasáž Ramajany se právě odehrává
na jevišti. S přibývajícími reprízami (celkem jsem viděla čtyři různá
provedení) se má znalost Ramayany prohlubovala a orientace v ději se
zlepšovala.
Dalším typem indonéského divadla, který vám chci ve zkratce
představit, je Wayang kelitik. Nejedná se již o stínoherní divadlo,
představení se hrají i ve dne. Loutky jsou dvourozměrné a dřevěné, vysoké
25-40cm.
Pro Wayang golek jsou typické trojrozměrné, barevné a
pestře okostýmované figurky – oko diváka se opět potěší. Loutkové divadlo je
v Indonésii velmi oblíbené a na rozdíl od Evropy, není určeno pouze pro
dětské publikum – spíše naopak. Přesto na mě více zapůsobilo stínoherní divadlo
– snad pro tu tajemnou atmosféru.
Posledním typem je Wayang orang, tj. podívaná na
lidi, divadlo hrané lidmi. Ale pozor! Neočekávejte nic, co by se i jen částečně
podobalo divadlu v našem slova smyslu. I zde existují ještě dvě varianty –
buď herci hrají s maskami na obličejích a nebo jsou alespoň velmi výrazně
a pestře nalíčení. Herci mají mnohem výraznější gesta, a vlastně se ani nesnaží
napodobovat běžné lidské pohyby. I zde je nejoblíbenějším tématem Ramayana -
původně indický příběh o Rámovi a jeho unesené ženě Shite. Můžeme doporučit
velmi dobrý Wayang orang (Solo, Sriwedari, 3 000 Rp) a ještě lepší (a nepoměrně
dražší, pouze pro turisty hraný) Ramajana balet (Yogya, Purawisata, 60 000 Rp). Warga Sekehe Kecak "Ganda Sari"
Kecak je původní balijský tanec, který není doprovázen
klasickým orchestrem, ale sborem stovky mužů. Kecak vychází z původního tance
„Sanghyang“, při kterém tanečník v tranzu vyvolával duchy mrtvých předku, a
staré indické báje Ramayany. Obsah Ramayany lze stručne převyprávet asi takto:
Princ Rama cestoval se svou ženou Sitou a mladším bratrem Laksamanou hlubokým
lesem, kde je objevil ďábelský démon Rahwana. Rahwanův pomocník Marica se
převtělí ve zlatého jelena a odláká Ramu a Laksamana od Sity. Rahwana tohoto
okamžiku využije k únosu Sity do svého paláce Alengka. Rama a Laksamana léčku
prohlédnou a za pomoci mohutné armády opic pod vedením jejich krále Sugriwa
zničí Rahwanovu armádu. Rama se nakonec štastně shledá se svojí ženou Sitou.
|