Dnešní wayang se vyvinul ze hry stínů, která souvisela s kultem předků. Šamani tak využívali rituálního efektu stínového divadla, magického kontrastu světla a stínu. Místo lidských postav se objevují nereálné, obřadně gestikulující siluety loutek doprovázené recitativem, zpěvem, hudbou a zvukovými efekty. Původně měli stíny představovat oživlé zemřelé, se kterými šaman “komunikoval” a udržoval si tak respekt před ostatními vesničany.

Loutky a jejich stíny vypadají spíš jako schémata lidských těl. Již na první pohled zaujmou velice dlouhé ruce a krk – ani jinde však nejsou dodrženy proporce lidského těla. Proto také rozvoji wayangu nemohl zabránit pronikající Islám, který zakazuje zobrazovat člověka. Loutky sice ve svých příbězích představují lidi, ale pro svou “nelidskou” podobu nebyly zakázány.

Wayang má mnoho podob; je možné shlédnout například stínoherní variantu, klasické loutkové divadlo jak ho známe my, a nebo divadlo hrané herci. Mezi nejstarší druh stínoherního divadla patří Wayang beber – děj zde zobrazuje pouze siluetový pásový cyklus obrazů. Dnes se již tento druh wayangu vyskytuje velmi zřídka, pouze jako pouťový obrazový doprovod k písni.

Mnohem častější a zároveň velmi oblíbený je Wayang kulit, což je stínové divadlo s dvourozměrnými, pohyblivými, původně koženými figurami (50-80 cm). Divadlo je rozděleno oponou na dvě části, diváci mohou střídavě přecházet a sledovat děj z obou stran opony. Z jedné strany vidí orchestr a barevné dvourozměrné figurky, které ovládá vypravěč celého příběhu, a z druhé strany zas působivé stínové představení. Traduje se, že původně byla jedna strana jeviště vyhrazena mužům a druhá ženám – museli sedět odděleně. Pravý Wayang kulit se hraje od soumraku do svítání – představení trvá tedy 8-9 hodin. Tak dlouhá podívaná ale turisty nudí, zvlášť když nerozumějí indonésky vyprávěnému příběhu, a tak je možné shlédnout i zkrácenou dvouhodinovou verzi. My jsme viděli velice vydařené představení Ramayany v museu Sonobudoyo v Yogye, 5000 Rp.

Ramayana je původně indický příběh o Rámovi a jeho ženě Shite. V Současnosti je jednou ze svatých knih hinduistů. Rama, prvorozený královský syn, byl vyhnán ze svého království a společně s ním odchází i jeho krásná žena Shinta a jeho bratr Laksmana. V lese vidí krásného jelena a Shinta po něm zatouží. Během lovu zůstává Shinta nechráněna a je unesena zlým králem Rahwanou, který se s ní chce oženit. Shinta ho odmítá a doufá, že ji Rama přijde zachránit. Rama za ní posílá  opičího krále Hanomana, který Shinte přináší Ramův prsten, aby ji ujistil, že bude zachráněna. Rama bojuje společně s opičí armádou proti Rahwanovi. Rahwana je zabit a Shinta osvobozena.

Příběh není příliš složitý, ale při jeho prvním shlédnutí se mi i přes velké hlasové nasazení vypravěče, zpěvaček a gamelanového orchestru nepodařilo sledovat děj příběhu a určit, která pasáž Ramajany se právě odehrává na jevišti. S přibývajícími reprízami (celkem jsem viděla čtyři různá provedení) se má znalost Ramayany prohlubovala a orientace v ději se zlepšovala.

Dalším typem indonéského divadla, který vám chci ve zkratce představit, je Wayang kelitik. Nejedná se již o stínoherní divadlo, představení se hrají i ve dne. Loutky jsou dvourozměrné a dřevěné, vysoké 25-40cm.

Pro Wayang golek jsou typické trojrozměrné, barevné a pestře okostýmované figurky – oko diváka se opět potěší. Loutkové divadlo je v Indonésii velmi oblíbené a na rozdíl od Evropy, není určeno pouze pro dětské publikum – spíše naopak. Přesto na mě více zapůsobilo stínoherní divadlo – snad pro tu tajemnou atmosféru.

Posledním typem je Wayang orang, tj. podívaná na lidi, divadlo hrané lidmi. Ale pozor! Neočekávejte nic, co by se i jen částečně podobalo divadlu v našem slova smyslu. I zde existují ještě dvě varianty – buď herci hrají s maskami na obličejích a nebo jsou alespoň velmi výrazně a pestře nalíčení. Herci mají mnohem výraznější gesta, a vlastně se ani nesnaží napodobovat běžné lidské pohyby. I zde je nejoblíbenějším tématem Ramayana - původně indický příběh o Rámovi a jeho unesené ženě Shite. Můžeme doporučit velmi dobrý Wayang orang (Solo, Sriwedari, 3 000 Rp) a ještě lepší (a nepoměrně dražší, pouze pro turisty hraný) Ramajana balet (Yogya, Purawisata, 60 000 Rp).

Warga Sekehe Kecak "Ganda Sari"

Kecak je původní balijský tanec, který není doprovázen klasickým orchestrem, ale sborem stovky mužů. Kecak vychází z původního tance „Sanghyang“, při kterém tanečník v tranzu vyvolával duchy mrtvých předku, a staré indické báje Ramayany. Obsah Ramayany lze stručne převyprávet asi takto: Princ Rama cestoval se svou ženou Sitou a mladším bratrem Laksamanou hlubokým lesem, kde je objevil ďábelský démon Rahwana. Rahwanův pomocník Marica se převtělí ve zlatého jelena a odláká Ramu a Laksamana od Sity. Rahwana tohoto okamžiku využije k únosu Sity do svého paláce Alengka. Rama a Laksamana léčku prohlédnou a za pomoci mohutné armády opic pod vedením jejich krále Sugriwa zničí Rahwanovu armádu. Rama se nakonec štastně shledá se svojí ženou Sitou.