Se jménem quetzal (česky kvesal) se při návštěvě Guatemaly setkáte na každém kroku. Překrásná ocasní pera tohoto ptáka zdobila v minulosti čelenky a pláště indiánských vladařů a panovníků.
Kvesal je podle mayských indiánů nejkrásnějším obyvatelem
pralesa. Má drobnou hlavičku pokrytou nazelenalým peřím, červené tělíčko a
především dlouhá zelená ocasní pera. Dnes se tento druh vyskytuje na pokraji
vyhynutí a v přírodní rezervaci Biotopo del quetzal (Mario Dary Reserve), která
se nachází ve střední Guatemale, se vyskytuje už jen několik málo exemplářů.
Místní lidé si kvesala váží natolik, že se po vyhlášení nezávislosti v roce
1821 stal národním ptákem. Jeho jméno dnes znamená základní měnovou jednotku,
je vyobrazen na modro-bílé státní vlajce a vyskytuje se i na všech různých
značkách původem z Guatemaly. Nejoblíbenější pálenka se jmenuje Quetzalteca,
druhým největším městem i názvem celé provincie je Quetzaltenango a počet ulic
pojmenovaných po tomto bájném ptákovi už asi nikdo nespočítá. Pokud se však
vydáte do již zmíněné rezervace, nezapomeňte si s sebou vzít nejenom vaší
kameru nebo fotoaparát v nepromokavém pouzdru, ale také nadmíru trpělivosti,
kterou budete potřebovat na hodiny a hodiny čekání, než se barevný opeřenec
přežene kdesi vysoko v korunách stromů mlžného pralesa.
Todos Santos Cuchumatan
Asi 40 km
na sever od města Huehuetenango se hluboko v horách Cuchumatanes schovává
vesnička Todos Santos. Do vesnice se dostanete z nádraží města “Huehue” starým
školním autobusem, který Američani již vyřadili z provozu. Ve střední Americe
bude jezdit však ještě několik desítek let. Kvůli cestě, která je ve velice
špatném stavu, trvá jízda skoro tři hodiny. Řidič se před každou jízdou řádně
pomodlí k obrázku panny Marie, který mu visí nad volantem. Proč také ne, když
cesta vede na úpatí vysokých hor, a když proti sobě jedou dva autobusy, tak
cestujícím v autobusu na straně srázu se skoro zvedá žaludek. Nikdo se stavbou
mantinelů nezabývá. Ve vesnici pobývá asi 2 000 obyvatel jedné z mnoha
etnických skupin Guatemaly - kmen Mam. Hovoří vlastní jazykem Mam, proto trvá
chvíli, než naleznete někoho, kdo hovoří aspoň španělsky. Všichni obyvatelé
jsou ustrojeni v tradičním krojovém oblečení, které je tvořeno z krásných
tkaných červeno-bílo-fialových pruhů látky. Místní lidé ctí natolik silně
tradici krojového oblečení, že většina z nich má doma sedm párů, aby mohli mít
čistou košili a čisté kalhoty na každý den v týdnu. Ve vesnici je vysoká míra
nezaměstnanosti, proto na každém rohu je vidět několik chlapů, kteří si dopřávají
klasickou siestu, když doma zrovna nenacvičují hru na velkou dřevěnou marimbu,
nebo nenesou dříví na zátop z lesa domů. Často pak muži odjíždějí od rodiny na
banánové nebo bavlníkové plantáže do nížin, kde během několika měsíců vydělají
dostatek peněz pro celou rodinu na delší období. Žena se však musí o děti
postarat sama. Většinou pracuje na poli nebo na jednoduchém ručním tkalcovském
stavu tká barevné látky či na košile vyšívá zajímavé ornamenty. Každou středu a
neděli se ve vesnici koná trh, na který se scházejí obyvatelé z města či hor.
Ve vesnici existuje pár malých obchůdků s textilem, v kterých majitelé
prodávají tradiční oblečení a jistě uvítají, když si něco z jejich nabídky
vyberete i vy.