Potřebujete vyprat košili nebo kalhoty? Stačí v hotelu odevzdat prádlo a svěřit jej do rukou indických pradláků. Prádlo zde totiž perou muži. Je to ostatně poměrně fyzicky náročná práce. Celý den stojí ve vodě a pod parným bombajským sluncem vytloukají z prádla špínu. Pracují od 4:30 ráno do západu slunce.
Ráno zatopí pod kotly, ve kterých se vyváří prádlo pocházející z nemocnice. Ostatní kusy oděvu jsou roztříděny podle barvy, označeny číselným kódem na kuse látky a naloženy do mýdlové vody. Po několika hodinách se odmočené prádlo dostane k pradlákovi, který z něj boucháním o betonový můstek špínu doslova vymlátí. Pak ještě vymáchat prádlo v čisté vodě, vyždímat a usušit na sluníčku. Bubnové ždímačky jsou buď na ruční kliku, nebo motorové. Nakonec je prádlo precizně vyžehleno a opět roztříděno a odvezeno ke svým majitelům.
Pere se zde také prádlo pro vládu i pro export do Koreje. Většinou se používá normální mýdlo, ale pro luxusnější kusy oděvů jsou k dispozici speciální chemikálie. Že by prací prostředek?
Indové dostávají za svou namáhavou práci 3000 rupií měsíčně (asi 60 dolarů). Ze mzdy musí ovšem zaplatit pronájem malé boudičky, ve které žijí a vaří po zhruba 10 lidech. Pronájem budky je poměrně vysoký a činí 1000 rupií měsíčně. Také z tohoto důvodu žijí muži odděleně od svých žen a dětí, které zůstávají ve vesnici. Zpět za svou rodinou se vrací po deseti měsících práce. Ve vesnici je příležitost k získání práce pramalá.
Po ghátu s pradlákama nás provázel mladý 28 letý Samil, který si průvodcováním přivydělává. Byl krásně a čistě oblečen a jeho angličtina byla srozumitelná. Původně nám svoje průvodcovské služby nabízel za 100 rupií. ale usmlouvat cenu na 50 rupií bylo skoro hračkou. Jak nám říkal, teď v letě, když jsou monzuny, tak je nízká sezóna a turistů je málo. Tak 3 nebo 4 denně. V zimě si může vydělat až 5 000 rupií za den.
Prošli jsme jenom jednu malou část ghátu označeného písmenem A. Celkem je tu 8 ghátu různě propojených a pracuje v nich kolem 10 000 mužů. Je to asi největší prádelna na světě.