Hlavní město Káthmándú je plné jak hinduistů, tak buddhistů. Krásné náměstí Durbar Square je jeden velký les chrámů. Jeden střídá druhý a většina z nich je jen pár stovek let stará. Ten nejstarší pochází z doby kolem 12. století. Všechny však utrpěly velké jizvy po silném zemětřesení v roce 1934. Největším komplexem je Královský palác, který má krásně vyzdobenou hlavní vchodovou bránu Basantapur Tower. Palác stále ještě slouží svému účelu, a tak je větší část z jeho chodeb a sálů pro veřejnost uzavřena.

Na tajemnou atmosféru v Káthmándú lze narazit v blízkosti chrámu Pashupatinath, který je nehinduistům nepřístupný. Na břehu malé posvátné říčky se vyskytují spalovací gháty. Z ohnišť se linul hustý dým, který vypovídal, že mrtvá těla jsou pokryta mokrou trávou, aby nebylo vidět obnažení. Jeden z chrámů u ghátu je mimo jiné ozdoben erotickými motivy soulože a masturbace. Zajímavé je, že tyto výjevy jsou natřeny stříbrnou barvou, aby mezi ostatními řezbami vynikly a každý si jich povšimnul.

Jakmile se dostatečně nadýcháte kulturního bohatství v káthmándském údolí, vyrazíte do hor. Stejně jsme to udělali i my. Naplánovali jsme si skoro třítýdenní trek kolem Annapuren a pak následoval trek Langtyang k jezeru Gosaikunda. Měli jsme v plánu se podívat i do základního tábora pod Everest, ale troho jsme se nakonec vzdali. Hovořily pro to dva důvody. Jednak na přístupové cestě k Everestu číhají maoisti a vybírají tučné poplatky a jednak že měsíc trekování je na člověka tak akorát.

Cesta kolem Annapuren je jedním z nejkrásnějších treků, protože prochází několika vegetačními pásy. Začínali jsme v nížině, kde místní lidé pěstovali pšenici a proso. V údolí se proháněla krásná tyrkysová říčka a před námi se tyčily zasněžené velikány. Pohled na který se člověk těší celý rok před odletem mezi himalajské velikány. Cesta do vítězného průsmyku je přes 100 km dlouhá a nám trvalo skoro 14 dní, než jsme se tam vyškrábali. Zastihla nás totiž sněhová bouře, a tak jsme zůstali dva dny pod střechou a čekali až si to ti tam nahoře mezi sebou vyříkají. Po dvou dnech se tedy opět udělalo azuro a sněhová bouře nám prostřela krásnou krajinu, kombinace zasněžených horských lesu s tmavě modrou oblohou je nekonečně krásný.

Procházka kolem Annapuren je jeden našich z nejkrásnějších zážitků, který si přivážíme z Nepálu. Často se ale nepálskému trekování přezdívá "tea house trekking", protože na každém třetím kilometru na vás čeká malý prostý hotýlek či ubytovna.

Mnohem méně turistů však přichází na trek Langtang, který vede k jezeru Gosaikunda. Nástup je velmi prudký, ale prochází se několika tradičními vesničkami, jejíž lidé jsou velmi pohostinní a mnohem přátelštější než kolem Annapuren. Během jednoho večera jsme měli příležitost pozorovat, jak se naše hostitelská rodina baví u ohně. Zpívali si krásné písně, které však byly podloženy buddhistickými texty. Vlastně to byly takové zpívané modlidby.

Jezero Gosaikunda nás nakonec přivítalo ve své kráse. Je sevřeno mezi špičkami zasněžených vrcholků a všude kolem se třepotaly buddhistické praporky. K jezeru se vždy jednou za rok vede dlouhá poutní cesta. Břehy jsou tedy upraveny tak, aby se mohli poutníci svlažit ve svaté vodě. Když je však nejhůř, na hladině splývá několik slabých ledových ker.

Nepál je rozhodně jednou z asijských zemí, ktera si každého cestovatele a dobrodruha získá svou pestrostí a okolní krajinou. Je to míosto, kam se člověk aspoň ještě jednou vrátí. A tak to bude i s námi.

Adrenalin v Národním parku Čitván

Nepálská nížina Teraj se táhne po celé délce jižních hranic s Indií. Národní park Čitván je jedním z mála míst indického subkontinentu, kde lze pozorovat v divoké přírodě nosorožce jednorohého. Jeho populace se rychle snižuje a dnes se zde vyskytuje již jen 300 jedinců.

Nosorožci se však stahují na konkrétní místa. V létě přicházejí k zarostlým jezerům v hloubi džungle, aby se zchladili, a v zimě přicházejí na okraj národního parku, kde užírají vesničanům sklizené obilí. Obrovští nosorožci, jejichž tělo je jakoby z pancíře, jsou plaší, dokud je pouze pozorujete. Jakmile však půjdete za nimi, budou se cítit ohroženi a zaútočí na vás. Jako se to stalo nám. V hustém porostu džungle za ranního rozbřesku, kdy se mi mlha srážela ve vousech, se před námi vynořilo ono divoké zvíře velké jako tank. Okamžitě nás zpozorovalo a poodešlo kousek dál. Chvilku jsme šli za ním a stále ho pozorovali. Po pár minutách však nosorožec znervózněl a prudkým obratem na nás zaútočil. Mezi námi - turisty - zavládla panika a já jsem upadl na záda s fotoaparátem do mechu. Děkuji tak našim dvěma průvodcům, kteří zachovali chladnou hlavu a hlasitými výkřiky a mlácením holí o zem zvíře zastavili.

Noční Káthmándú

Hlavní město Káthmándú je důležitou nepálskou křižovatkou a výbornou základnou pro výlety do hor, či za bohatou kulturou. Samotné historické jádro města je přímo klenotem Nepálu a je právoplatně zařazeno na seznam UNESCO. Hinduistické chrámy Newarů, původních obyvatel Káthmándú, pocházejí z 12. století, ale v roce 1934 utrpěly velké jizvy při silném zemětřesení. Nejkrásnějším chrámem je velký chrám zasvěcený Višnuovi. Je vystavěn na vysokém podstavci s několika schody a jeho střecha má charakteristický stupňovitý tvar. Jeden z nejkrásnějších pohledů na tento chrám budete mít, když si počkáte deset minut po západu slunce. Obloha se zbarví do sytě modrého odstínu a stříšky chrámu se pěkně rozsvítí. Budete z toho mít radost jako my. Hodně štěstí!

Tikka pro štěstí

Na náměstí Durbar v Káthmándú se mezi lesem chrámů vyskytuje jeden velmi maličký, který je zasvěcen bohu se sloní hlavou, Ganéšovi. Chrám je tak malý, že jej většina návštěvníků přehlédne. Pro místní obyvatele má však velký význam. Je to místo, kam lidé přicházejí v brzkých ranních hodinách s obětinou na malém talířku. Přicházejí si zde udělat červenou tečku na čele, zvanou tikka, aby je po celý den provázelo hodně štěstí. Nekonečná fronta se zde vytváří v době svátku Dasain, což je nejdůležitější svátek v zemi. Lidé v nejlepších šatech přinášejí živé kachny a slepice, aby jejich krví mohli potřísnit vyobrazeného boha uvnitř chrámku.

Pouliční klid v Bhaktapuru

Asi 12 km na východ od Káthmándú se vyskytuje překrásné město Bhaktapur, které má mnoho přívlastků, např. "Živé muzeum" nebo "Venkov ve městě". Chrámy na jeho třech hlavních náměstích překypují ornamenty a z centra města čiší bohatá historie. Proto také celé město patří na seznam UNESCO. Vedle stavitelského umění umí Bhaktapur oslnit i bohatou kulturou a tradičním způsobem života. Ženy pracují na polích nebo v ulicích a dosoušejí obilí a pánové ve svých tradičních nepálských čapkách topí posedávají v podloubí domu a klábosí s přáteli.

Šerpové v údolí Langtang

Na sever od Káthmándú se vyskytuje krajina bohatá na krátké i dlouhé treky s krásnými výhledy na okolní vrcholy pohoří Langtang. Tři nejoblíbenější treky vedou na jezero Gosaikund, údolí Langtang a Helambu. Celá oblast je "vystlána" velkým množstvím vesniček s místními Šerpy - příslušníky místního kmene, kteří se osvědčili jako výborní nosiči nákladů horolezeckých expedic do vysokých nadmořských výšek. Na této fotografii je manželka jednoho z nosičů, která se stará o svých pět dětí. A to nejmenší se stále ještě vozí na matčiných zádech.

Děti jako doprovod

Nepálská děcka nás pravidelně doprovázejí od začátku vesnice až na její konec. Tisíckrát na nás zavolají "Hallo", dokud jim konečně nezmizíme z dohledu. Jakmile vytáhneme fotoaparát, začnou vřískat a skákat před objektivem. Skandují "foto, foto" a snaží se být v co největším počtu záběrů. Právě proto mě zaujala tato holčička od jezera Gosaikunda v severním Nepálu, která se mi jen mírně pousmála očima a jinak se ani trochu nepohnula.

Tibeťan při práci

Během treku k jezeru Gosaikund jsme se jednou zastavili na oběd u tohoto milého Tibeťana Čimi Lamy. Seděl před svým dřevěným příbytkem, tzv. čajovou dílnou (více by se však hodil název čajová díra). Široko daleko nic, jenom děda se svým vnukem a domkem s ohništěm. Velký hlad nám diktoval, abychom tu zůstali na oběd. Překvapivě jsme dostali smaženou rýži do 30 minut a byl jí plný talíř. Když jsme odcházeli, Lama se opět vrátil ke své práci, k linkování řádek. Později bude přepisovat buddhistické texty.

Tihar - svátek bratrů a sester

Nepál je plný svátků a různých festivalů. Převažuje zde hinduismus, který má nekonečný panteon bohů a skoro na každý den připadá nějaký svátek. Jediným úkolem je být na správném místě. Svátek Tihar se slaví na celém území, takže za ním nemusíme cestovat přes celé království. Trvá pět dní. První den se oslavuje vrána, která je poslem smrti. Druhý den je zasvěcen psům, kteří hlídají domácnost. Třetí den lidé uctívají krávy, dárkyně mléka a masa, a den čtvrtý se podarovávají býci, kteří jsou služebníci při orbě políčka. Každé zvíře dostane v určitý den květinový náhrdelník a tikku na čelo. Během čtvrtého dne ještě chodí skupinky dětí od domu k domu, zpívají koledy a přejí všechno dobré. Jako odměnu dostávají pamlsky nebo drobné mince. Poslední pátý den se scházejí bratři a sestry a také se navzájem podarovávají květinami a peněžitými dárky. Tento svátek nám trochu připomínal naše Velikonoce.

Jačí sýr

Často hodnotíme cestování podle toho, jaké kulinářské zajímavosti si pro nás daná země připraví. Na tradiční nepálské jídlo dalbhát (rýže s čočkou) jsme si sice zvykli, ale přesto se nedá jíst každý den. Byli jsme překvapeni, když jsme v Káthmándú narazili na jediný mléčný výrobek - jačí sýr. Další překvapení bylo, že byl výtečný. Jistě by se mohl se svou kvalitou měřit s nejlepšími alpskými sýry. Pokud na něj narazíte, byl by hřích jej neochutnat. V horách Langtangu na sever od Káthmándú můžete navštívit i vesnickou velkovýrobnu. Kilo sýra stojí v Káthmándú 350 nepálských rupií, tj. 140 Kč.

Text a foto: Karel WOLF (karel.wolf@centrum.cz)