Huehuetenango, kterému místní lidé neřeknou jinak než zkráceně „Huehue“, se stalo naším výchozím bodem k malé, ale poměrně známé vesničce Todos Santos Cuchumatan, ukryté uprostřed guatemalských hor pohoří Sierra de los Cuchumatanes.
Okolo třetí hodiny odpoledne chytáme poslední autobus, své
batohy vrháme na střechu a místní chlapík, který spolupracuje s řidičem je
přivazuje popruhy k ohrádce, aby při kodrcavé jízdě nevypadly. Řidič spěchá a
startuje "traktorový" motor svého autobusu a okamžitě odjíždíme.
Chlapík na střeše nestačil všechen náklad překlopit plachtou proti dešti a jako
každý den se i dnes okolo třetí čtvrté hodiny spustil prudký tropický liják,
který zasáhl naše nezakryté batohy. Jsme mokří a zase o jednu zkušenost
bohatší.
Vesnička Todos Santos
(v překladu Všichni svatí) je
schovaná mezi horami v nadmořské výšce přes 3000 m n.m. Jakmile jsme
vystoupili z rozhrkaného autobusu, tak se před námi vyrojili místní lidé
v dokonale sjednocených tradičních krojích. Pověsti nelhaly, vypadalo to,
jako kdyby se tady čas na několik století zastavil.
Většinou bývá mnohem zajímavější ženský kroj, nicméně
v Todos Santos to bylo přesně naopak. Centrem našeho zájmu se stali muži,
kteří nosí za každého počasí a při každé příležitosti dlouhé červené kalhoty s
bílými svislými proužky, bílou košili s tenkými modrými proužky a obrovským
rozevlátým červeně tkaným límcem. Na hlavě se vyjímá malý kulatý slamák s modrou stuhou. Několik mužů
nosí přes kalhoty navlečené ještě krátké černé šortky, které jsou na bocích
rozdělené až k pasu. Výrazné barevné kroje mají na sobě úplně všichni – od
nejmenších dětí až po starce. Pocit soudržnosti a úcty k tradičnímu kroji
nevymizel ani za sílícího vlivu západní civilizace. Mladíci z lépe situovaných
rodin sice nosí na ruce digitální hodinky, ale typický kroj neodloží ani při
návštěvě velkého města Huehuetenanga. Po celý den jen tak postávají podél
jediné ulice "tzv. hlavní třídy" a opřeni o kdejaký klandr nebo zeď
klábosí a pozorují okolní šrumec. Prostě dokonalá siesta.
Ženy mají na sobě mnohabarevné blůzy huipil, které jsou sešity z tkaných pruhů látky. Převažuje barva
červená, růžová, bílá a modrá. Sukně jsou tvořeny také z velkých pruhů látky,
které se zavinují okolo těla. V pase je pak sukně převázána tkaným pásem. Přes
ramena mají ženy přehozeny universálně použitelný pléd, který slouží pro
přenášení nákladu, nákupu či dětí. Do černých, hustých vlasů, které jim často
splývají až k pasu, si ženy vplétají dlouhé barevné stuhy. Zajisté jsme nebyli
prvními cizinci, kteří se přijeli podívat na zdejší obyvatele. Nicméně nikdo
nám nevěnoval příliš velkou pozornost a tak jsme brzy splynuli s poklidným
způsobem zdejšího života.
Zatímco se v guatemalských městech běžně používá
španělština, v Todos Santos Cuchumatan mluví většina místních obyvatel
pouze mayským dialektem mam, který
se používá jen v této vesnici. To však neplatí pro mladé lidi, kteří se snaží
pružně přizpůsobit poptávce rozrůstajícího se cestovního ruchu. Carlosovi je sice teprve 19 let, ale
jako všichni jeho vrstevníci je samozřejmě ženatý a má dvě děti. Když zjistil,
že do jejich vesnice začíná přijíždět čím dál tím více turistů, začal se učit
anglicky. Doufá, že se mu podaří prosadit se jako průvodce a přinést domů
výraznou finanční pomoc. Držíme mu palce!