Jsme
v západním Laosu kousek od Zlatého trojúhelníku, kde se stýkají hranice Laosu,
Barmy a Thajska. Doba tučného opiového byznysu již není taková jaká byla dříve a
lidé v horách se snaží najít jiný způsob obživy. V provincii Bokeo na hranicích
národního parku, kde žije posledních pár tlup gibbona černého, ji našlo několik
desítek místních vesničanů. Stali se ochránci Národního parku Bokeo, který je
jedním z nejméně porušených tropických lesů v Laosu.
Lze
vydělat na ochraně přírody? Ano!
Mladý
učitel matematiky Jean Francois Reumaux přišel do Laosu už před deseti lety.
Chtěl zachránit primární les před vykácením a jeho jedinečné obyvatele černé gibbony
před totálním vyhubením. Jak ale získat peníze pro platy lesních strážců? Jak
přesvědčit vesničany o nutnosti zachovat primární prales? Jak je motivovat k
ochraně lesa, když mnohé rodiny žijí na hranicích chudoby?
Jeana
napadla geniální myšlenka. Umožní turistům poznat tropický les národního parku
Bokeo z jiného úhlu pohledu než ostatní cestovní agentury a získané peníze
použije k efektivní ochraně lesa. V národním parku Bokeo vystavěl několik
treehousů (domy ve stromech), které jsou mezi sebou propojeny kabelovým
systémem. Kabely i treehousy slouží jako prostředek k poznání subtropické
přírody. Ve vysokých domech se návštěvníkům nabízí skvělý výhled do okolí.
Všemi smysly mohou vychutnávat blízkost ptáků, brouků a všemožného hmyzu. Kdo
má štěstí, uvidí mezi stromy i vzácné černé gibbony. Kabely mezi údolím slouží
jako efektivní a rychlý dopravní prostředek. A jako bonus navíc si turista
vychutná výhled na primární prales z ptačího pohledu. Tento zážitek se jinde
nenabízí!
S
minimální investicí jedno euro na hektar lesa vybudoval Jean Francois Reumaux prosperující
firmu, která brzy vydělá každý rok tolik peněz, jako by vydělala firma na
vytěžení lesních velikánů. Zatímco těžba dřeva by proběhla pouze jednou,
projekt Gibbon Expirience přináší zisk dlouhodobě! Navíc výdělek se vrací mezi
místní obyvatele, kteří pracují jako strážci lesa, průvodci, kuchaři a další
zaměstnanci. Výborná myšlenka vzdělává nejenom turisty, ale i zdejší komunitu
obyvatel, kterým se podařilo dokázat, že ochrana lesa je ně finančně výhodnější
než jeho vykácení. Nezbývá než doufat,
že prosperující a účinná ochrana lesa se uchytí i v jiných částech světa.
Když to jde v Laosu, proč by to nemělo jít i jinde? A pak že záchrana
primárního pralesu není možná!
Gibbon
Experience
O
projektu Gibbon Experience jsme se dozvěděli od jednoho mladého cestovatele,
který nám o své zkušenosti vypravoval s takovým nadšením, že jsme neváhali ani
minutu, zda se projektu zúčastníme. Ve městečku Houay Xai v Laosu nás přivítal energický
J. F. Reumaux a spolu s dalšími nadšenci jsme vyrazili na čtyřhodinovou cestu
do Národního parku Bokeo. Poslední hodinu jsme šli již pěšky. Stačilo přebrodit
pár potoků a projít bambusovým lesem a ocitli jsme se v tmavé chýši, kde se na
laně houpalo asi dvacet horolezeckých sedáků s karabinami a kladkami. Dostali
jsme krátkou instruktáž a tamní zaměstnanec nás odvedl k prvnímu kabelu, pomocí
kterého jsme se měli dostat do našeho treehousu - domu ve stromě. Ten je totiž
tak vysoko, že jiná cesta k němu nevede.
Společné
odpočítávání "tři - dva - jedna - teď" mi pomáhá překonat přirozený
strach odlepit se od země a vstoupit do světa ptáků. Kabel vede nad svahem do
domu, který je zhruba 30 metrů nad zemí. Křičím strachem, ale zároveň i radostí
nad silným zážitkem. Přistávám na dřevěné plošince, nejprve přecvakávám jistící
karabinu na záchranné lano, pak teprve odepínám kladku. Jsem ve treehousu!
Fantastický pocit a pohled kolem dokola se těžko popisuje slovy. Domeček je
jako klíště přisátý k silnému kmenu a mohutným větvím, všude jsou jistící
kabely a bezpečné zábradlí je pečlivě vyvedeno a i na toaletě.
Ujímá
se nás dobrovolnice Jessie z Holandska. Myšlenka ochrana lesa ji natolik
učarovala, že v národním parku Bokeo pracuje již několik měsíců. Podrobně
nás seznamuje s projektem a vysvětluje nám bezpečnostní zásady jízdy po
kabelech. Každý konec kabelu je označen buď zelenou nebo červenou páskou.
Barevná znamení mají stejný význam jako semafor: červená stůj - zelená jeď. To
proto, aby se nikdo na laně nesrazil s protijezdcem. Nastupujeme postupně
na kabel a spouštíme se zpět na pevnou zem. Jdeme si prohlédnout okolí a
zjistit, jak vypadají další treehousy.
Naše
pohyby jsou zpočátku nejisté. Při nacvakování kladky na kabel si karabiny
třikrát kontrolujeme, zda je vše v pořádku. Strach se postupně mění v touhu
jezdit, jezdit a stále jezdit po kabelech tam a zpět a vychutnávat si ten
královský pohled na bujný prales pod námi. Let nad údolím a pohled z výšky až
150 metrů nad zemí je něco, na co se nezapomíná. Nechce se mi přestat!
Ranní
zpěvy gibbonů
Každé
ráno, když černá obloha začíná postupně modrat a pára lesů stoupá vzhůru,
divoká džungle vyměňuje svou noční písničku za ranní. Hlasité cikády snižují na
intenzitě a střídají je početné skupiny gibbonů. Stojíme nad údolím, jehož dno
je pokryto souvislým porostem a snažíme se spatřit ty černé huňaté tečky v
korunách stromů. Dnes se nám to nepovedlo, ale ranního vstávání nelitujeme. Divoký
zpěv černých gibbonů je pro nás dostatečnou odměnou. Slyšíme jak se line z
údolí pod námi i z toho nalevo od nás. Ohlušující výkřiky jednotlivých rodin
nabírají na síle a oznamují "těm vedle", kde je jejich území. Každé
ráno ještě než vyjde sluníčko si tak gibboni hlídají své hranice, aby jim někdo
od vedle nelezl do rajónu.
Jak
se projektu zúčastnit
Hlavní
sídlo projektu je v městečku Houay Xai, které leží na laoské straně Mekongu. Na
protější straně je thajské pohraniční město Chiang Khong. Před příjezdem do
Houay Xai je však nutné se na gibbony objednat prostřednictvím emailu (experience@gibbonx.org)
nebo telefonu. Ačkoli projekt nemá žádnou propagaci, mají stále plno. Forma
zážitku je natolik atraktivní, že každým dnem přicházejí nezávislí cestovatelé,
kteří se o projektu dozvěděli od jiných cestovatelů. Ani cena 100 euro (1 300
000 laoských kipů) na tři dny a dvě noci nikoho neodradí. Peníze totiž putují z
velké části do místní komunity a slouží jako plat pro ochranáře přírody. Během
nízké sezóny, kdy je monzunové období, je projekt zamluven na 4 dny dopředu.
Ovšem v hlavní sezóně musí cestovatelé plánovat návštěvu národního parku Bokeo
až s tříměsíčním předstihem. Všem odvážlivcům přejeme hodně štěstí a krásné
počasí!
Text a foto: Karel Wolf a Petra Bielinová, článek vyšel v časopise Travel Focus 1/2007 |