Sungai Kinabatangan

Náš mladý průvodce nás pobízí, ať si nasedneme do loďky a oblečeme záchrannou vestu. Řeka Kinabatangan je na východě Bornea široká a velmi zakalená. Na horním toku, až 500 km proti proudu, jsou společnosti, které buď dolují stavební písek ze dna a nebo kácí lesy. Každou chvíli se tak musíme vyhýbat nějakému plovoucímu kmeni. Mladý kormidelník nám říká skvělou angličtinou, že s dodržováním zákonů je to v těchto oblastech Sabahu těžké, protože lidé poslouchají hlavně toho, kdo rozdává peníze.

Jsme na dolním toku řeky, která se stále kroutí doprava a doleva. Pokud bychom po ní jeli ještě takových padesát kilometrů, tak se před námi otevře Suluské moře. Indonéský ostrov Sulawesi a filipínský Palawan jsou pak "jen co by kamenem dohodil".

Dolní tok je zde velmi bohatý na živá zvířata. Zatímco horní tok trpí dřevařským průmyslem a rozlehlými plantážemi palmy olejné, zde jsou lesy s velkými koloniemi nosatých opic (kahau nosatý, proboscis monkey), makaků dlouhoocasých či hulmanů stříbrných. Zahlédnout orangutany v divoké přírodě je jednodušší v letních měsících, kdy zraje mnoho ovocných stromů a orangutani tráví dlouhé hodiny a dny zavěšeni ve větvích. Oproti rehabilitačním centrům jsou divocí orangutani mnohem pomalejší v pohybech, jsou jakoby línější ... asi šetří těžce nasbíranou energii. Byli jsme zde v červnu a během pěti dnů jsme viděli jen dva orangutany. V srpnu by to bylo mnohem lepší.

Kemp strýčka Tana

Téměř všichni baťůžkáři směřují ke strýčkovi Tanovi. "Uncle Tan's Wildlife Camp" je v Sabahu již velmi dobře zavedená značka, ale vtipný a stále usmívající strýček Tan (jak si nechával přezdívat) je již na onom světě. Jeho podnik je nyní v rukou mladých a energických chlapců mezi 17 a 25 lety. Jsou to pečlivě vybraní mladíci se skvělou angličtinou a bezbřehými znalostmi o místní flóře a fauně. Každý se specializuje na něco jiného. A co je důležité: mají oči jako ostříž.

Dřevěné chatky jsou postaveny na kůlech a místo oken mají pevné pletivo proti dotěrným makakům, kteří touží po každém kousku nehlídaného jídla. Organizaci výletů za přírodou má na starosti pětadvacetiletý šéf Lan a vyrážíme vždy na minutu přesně.

Noční safari na jezerech

Mezi řekou Kinabatangan a kempem strýčka Tana je mírně snížený terén, kde se po deštivém období vytvoří rozsáhlá jezera. Ta jsou mezi sebou propojena úzkými kanály, nad kterými se spojují koruny mangrovníkových stromů a loďkou se zde proháníme jako v tmavém tunelu.
Noční safari podél břehů jezer bylo pro nás velkým zážitkem. Byli jsme překvapeni, že denní ptáci přespávali na větvičkách těsně nad vodou. Náš průvodce seděl na přídi a s dálkovým reflektorem napájeným dvanácti volty pročesával každou píď. Spícího ptáčka tak spatřil z velké dálky a my se jen mohli domnívat, jaký druh zase potkáme. Nejčastější byli ledňáčci, jejichž barevné peří jsme mohli zkoumat i z dvaceticentimetrové blízkosti. Ptáček byl jakoby oslepen naším světlem a právě probuzen ze snu se ani trochu nepohnul, jen párkrát zamrkal a seděl bez hnutí. Náš kormidelník musel dávat velký pozor, abychom se větvičky nedotkli. Jinak by náš objekt zájmu udělal frnk pryč. Během noční projížďky jsme ještě zahlédli spící zelenou ještěrku, sovu, jak bedlivě sleduje okolí, pár drobných žab a noční volavky.

Opičí ráj

Každé ráno jsme vyráželi opět na loďkách nejenom na jezera, ale i na samotnou řeku Kinabatangan, abychom mohli pozorovat desítky opic. Náš zájem přitahovaly hlavně skupiny opic nosatých, které se v ranních hodinách vždy pásly na šťavnatých listech vysokých mangrovníků. Nejlepší bylo pozorování v úzkých kanálech, které propojovaly jezera. Nosaté opice nám přeskakovali vysoko nad hlavami z jedné větve na druhou. Jejich téměř dvacetikilová těla létala jedno za druhým a dlouhý ocas mezi čtyřmi končetinami tvořil vzdušné kormidlo.

Jakmile se stádo přesunulo na nový strom, začaly hody. Skupinu nosáčů tvoří dominantním samec a jeho početný harémem. Samec čas od času vydal chrochtavé zvuky, při kterých se mu jeho okurkovitý nos mírně zachvěl, jakoby to byl jeho hudební nástroj.

Sloní stáda až v srpnu

Během srpna a září lze v oblasti kolem řeky Kinabatangan spatřit velká stáda slonů. Početné skupinky se pasou hlavně na březích, kde je vysoká "sloní" tráva. Tato oblast je jednou z posledních přírodních rezervací v JV Asii, kde lze drobné asijské slony bezpečně pozorovat z vodní hladiny. My jsme během své návštěvy  na slony neměli štěstí a proto věříme, že se na Kinabatangan vypravíme někdy příště.

Text a foto: Karel Wolf (karel.wolf@centrum.cz)