Na severu Bornea v jeskyních vápencových skal jsme se na vlastní oči přesvědčili, odkud pochází asijská pochoutka uvařená z drobných ptačích hnízd. Temné útroby jeskyně Niah tvoří domov pro milióny rorýsů! Rorýsi, kteří staví svá hnízda v jeskyních nebo pod převisy skal, jsou široce rozšířeni po celé jihovýchodní Asii. Jejich drobná hnízda se sbírají na pobřeží Barmy, Thajska, Malajsie, Kambodži, Vietnamu, Filipín i Indonésie a možná i dalších jiných států. Cena za jednu misku zázračné polévky z ptačích hnízd dosahuje v Hongkongu a Číně neuvěřitelných padesáti amerických dolarů.
Jeskyně Niah
Při vstupu do národního parku Niah nás vítá stejně jako v jiných národních parcích Malajsie krásné informační centrum. Po zakoupení vstupenky do jeskyní jsme konečně mohli přistoupit ke krátkému říčnímu přívozu s velkou tabulí "zákaz vstupu do řeky". V minulých letech byl totiž místní chlapec při koupání překvapen lidožravým krokodýlem. Smutná událost šokovala nejenom celou vesnici, ale i půl národa v Sarawaku.
Za řekou jsme vstoupili na visutou dřevěnou lávku, která směrovala naše kroky k jeskyni. Procházeli jsme krásným tropickým pralesem. I ve stínu stromů nás trápilo všudypřítomné dusno a vlhko. Za pár minut z nás tekly proudy potu, a tak jsme byli rádi, že jsme si na půldenní procházku vzali víc než šest litrů vody.
Hrozivé konstrukce ze železného dřeva
Po padesáti minutách krásné procházky lesem jsme přišli k první jeskyni, které se říká "jeskyně obchodníků". V době, kdy probíhá nejintenzivnější sběr ptačích hnízd, se zde soustřeďují celé rodiny a sběračské klany, které si vzájemně pomáhají se sběrem a odnosem hnízd do vesnice. V malé jeskyni visí po celý rok pozůstatky dřevěných konstrukcí, kde sběrači hnízd pracují i nocují .
Vstoupili jsme do obrovského dómu, který v několika místech dosahuje až 50 nebo 60 metrů výšky. Ze stropu visí spousta tyčí, po kterých hubení sběrači šplhají vzhůru. Jednotlivé fošny jsou vyřezány z pevného dřeva belian, kterému se zde pro svou tvrdost přezdívá "železné dřevo". Pětimetrové tyče jsou k sobě připevněny zajímavým kolíkovým mechanismem, aby jich mohlo viset v řadě za sebou třeba osm nebo deset částí. Samotná konstrukce musí být velmi těžká, a tak je velmi důležité, aby byla dobře upevněna ke stropu.
Kdy rorýsi přicházejí o hnízda
Hnízda rorýsů se sbírají pouze dvakrát ročně. Je velmi důležité, aby rorýsi stihli vystavět náhradu za sebrané hnízdo, ve kterém by mohli vyvést své mladé. Při neregulovaném sběru lukrativních hnízd hrozí vyhubení celé populace vzácných ptáků a proto mimo sezónu sběru hlídají v jeskyni dvojčlenné hlídky.
První sběr přichází v období kolem října. Pak následuje téměř půlroční období, kdy jsou hejna ptáků ponechána v klidu, aby mohli vyvést svá mláďata. Většinou má ptačí pár jen jedno nebo dvě vajíčka. Inkubace trvá necelý měsíc a pak další tři měsíce se rodiče starají o své potomstvo. Jakmile se mláďatům podaří uniknout z hnízda, přijdou sběrači, kterým začínají další žně. Toto období spadá většinou na měsíc květen.
Černá a bílá
Nejžádanějšími hnízdy jsou ta bílá. Pochází od rorýsů druhu Collocalia fuciphaga. Hízda jsou velmi čistá, protože tito ptáci nepoužívají při stavbě hnízd žádné další příměsi. Používají jen čistý výměšek slinných žláz, který na vzduchu tuhne tak dobře, že tomu místní lidé přezdívají "bílý cement". Další druh rorýsů, jenž se zde vyskytuje, se jmenuje Collocalia maxima. Jejich černá hnízda dostávají barvu kvůli přimíchanému peří, které jim pomáhá tvořit kostru hnízda. Taková hnízda jsou na trhu o něco levnější a před prodejem se musí zdlouhavě čistit. Posledním druhem rorýsů jsou salangany (Collocalia salangana), jejichž hnízda tvoří velké množství mechu a proto se jejich hnízda ke konzumaci moc nehodí.
Další komoditou je trus
Během celého roku se v jeskyních sbírá i ptačí a netopýří trus. Je to oblíbené hnojivo místních zemědělců. Jelikož se v obřích jeskyních Niah vyskytují milióny rorýsů a netopýrů, je vnitřek jeskyně pokryt silnou vrstvou tzv. "guana". Guano vypadá jako vyschlá hrabanka z lesa a velkou část tvoří nestrávené části hmyzu. Kvalitu guana poznávají vesničané podle chuti. Nejkvalitnější hnojivo má slabě slanou chuť.