Tibetan Lodge and Cafe

Jedno z hlavních míst, které nám v Číně poskytlo plnohodnotný odpočinek, byla Tibetská Lodge. Její majitel má smysl pro byznys a k ubytovně připojil kavárnu s restaurací a barem, kde poskytuje internet zdarma. Na jednom ze sedmi počítačů jsme si každé ráno zkontrolovali emailovou schránku a večer plánovali cestu na příští dny. V době internetu je poskytnutí počítačů zdarma pro ubytované hosty velkým bonusem. Dopisy do Čech konečně nemusíme psát jako z rychlíku a můžeme se příjemně rozepsat. Škoda, že takovýto trend neběží i v okolních zemích JV Asie. Internet zdarma se hledá jako jehla v kupce sena. Viz článek "Top 10 guesthouse".

Tři pagody

Nejvyhlášenější památkou v okolí městečka Dalí jsou Tři pagody. Na svahu Jadeitových hor, který postupně klesá do jezera, stojí majestátně tři pagody neobvyklého tvaru. Jako tři bílé sloupy se vzpínají do výšky 70 a 42 metrů (prostřední a dvě postranní věže). Říká se o nich, že jsou to nejstarší dochované stavby celé jihozápadní Číny, a tak do nich vláda hodně investovala, krásně je rekonstruovala, postavila kolem nich skoro třímetrovou neproniknutelnou zeď a začala vybírat od turistů nehorázné vstupné. Rasismus zde nepraktikují, a tak nejsou rozlišováni turisté západní a čínští. Ostatně, těch ze západu přijde sotva jedno procento. Před pár lety stálo vstupné 10 yuanů, ale dnes vstupenku pořídíte za astronomických 120 yuanů (360 Kč). Měli jsme ale štěstí. Vzadu jsme našli nehlídaná vrata, a tak jsme udělali šup dovnitř a byli jsme u jezírka, ve kterém se třpytily tři siluety přeslavných pagod.

Park byl skoro prázdný. Kdyby Číňani aspoň o polovinu snížili vstupné, určitě by přišlo více návštěvníků. Cena za návštěvu pagod rozhodně neodpovídá poskytnutému kulturního zážitku. Zdarma to bylo O.K., za ty peníze bychom byli zklamaní. Po špičkách jsme se plížili kolem vysokých věží a doufali jsme, že nikoho nenapadne kontrolovat vstupenky uvnitř areálu. Nikde nikdo, a tak jsme prohlídku vzali z gruntu a vydali se na kopec, kde stojí několik zbrusu nově rekontruovaných čínských chrámů. Uvnitř ale nejsou žádní mniši, takže je tu jako po vymření. Žádný život, žádná akce, jen jen nablýskané chrámy, učesaný trávník a prázdné chodníčky.

Místo prutu kormorán

Asi dva kilometry od Dalí se rozkládá pěkné jezero Erhai Lake, které dostalo své jméno podle svého tvaru - Ušní jezero. Od kamaráda cestovatele Jindry jsme dostali tip na zajímavý způsob rybolovu místních rybářů z vesničky Caicun. Už v historickém centru Dali nás odchytávali podnikaví rybáři, jestli se nechceme podívat na kdysi slavný lov ryb pomocí kormoránů. Rybáři za tímto účelem kdysi chovali hejno poloochočených kormoránů, kterým uvázali na krk smyčku takové velikosti, aby jim proklouzla do žaludku jen malá ryba. Pokud by ulovil kormorán velkou rybu, tak se s ní vrátil na rybářskou loďku. V současné době však množství ryb v Ušním jezeře kleslo na minimum, a tak rybolov dnes již není hlavním způsobem výdělku. Mnoho lidí raději konvertuje na turistický ruch.

Lidé Bai

Téměř v každém "druhém" údolí provincie Yunnan se vyskytuje jiné etnikum. Lidé udržují tradice a nosí své kroje včetně barvitých čepců různých tvarů. Zde v okolí Dalí se vyskytují lidé Bai se svými překrásnými červenými "čepicemi", které vypadají jako široké nasazovací čelenky. Pár takových krojovaných žen jsme zahlédli u políček poblíž Ušního jezera, ale nechtěly se nechat vyfotografovat. S jejich kroji jsme se blíže seznámili hlavně v centru Dalí, kde do nich byly nastrojené ženy v obchodech, aby nalákaly kolemjdoucí turisty k nákupu. Není se čemu divit, toto je prostě klasický čínský kolorit - prodavačka nebo průvodkyně v dobovém kroji.

Nudle dlouhé až za most

Není jednoduché přeložit anglický název dalijské speciality "across-the-bridge noodles". Mohli bychom říci "přesmostecké nudle" nebo také "nudle dlouhé až za most". Výraz ale spíše chce upozornit na neobvyklou délku nudlí, takže by se hodil raději výraz "nudle dosahující až na druhou stranu řeky". S tímto typem jídla přichází i prapodivný způsob servírování. Nejdříve nám číšnice přinesla na stůl dvě velké vyhřáté misky s hovězím vývarem. Vývar byl tak horký, že mi ještě v misce bublal. Dále jsme dostali talířek s kopečkem nudlí a malé talířky s nakrájenou zeleninou a syrovými plátky masa. Nevěděli jsme co s tím máme dělat, a tak nám servírka naznačila, že si mám vše naházet do misky s vývarem, chvilku počkat a ono se to samo uvaří. Stačila jedna minuta a mohli jsme se do té dobroty s mírným úsměvem pustit. Dobrou chuť!

Text a foto: Karel Wolf (karel.wolf@centrum.cz)