Cesta z města
Za "pět minut dvanáct" nastupujeme v Kunmingu do příjemného autobusu směr Šilín. Cesta trvá skoro dvě hodiny, ale rychle to utíká. Vystupujeme na obrovském parkovošti snad pro padesát velkých autobusů a stejně tolik automobilů. Všude kolem jsou upravené trávníčky s kvetoucími kytičkami. Na oko to vypadá velmi hezky. Nakoupili jsme si zásoby vody a přikračujeme k přepážce se vstupenkami, které jsou hned u vchodových turniketů ... podobných jako jsou u lyžařských vleků. Je jich vedle snad deset. Pravděpodobně proto, aby dokázaly odbavit stovky turistů během pár minut. Cena vstupného nás ale poráží k zemi. Místo 55 yuanů (165 Kč) v roce 2003 se letos (2006) vybírá 140 yuanů (420 Kč). S cenou vstupného na čtyři hodiny do skalního města nesouhlasíme, a tak jdeme hledat zadní vrátka.
Oklikou
Hned u kasy se obracíme směrem na východ, tedy vlevo, a jdeme po silnici s představou, že přeci nemohou oplotit několik desítek kilometrů čtverečních skalního města. Po chvilce narážíme na silniční odbočku k hotelu, a tak pokračujeme dále. Stačilo ale deset minut chůze a ocitli jsme se obklopeni křovinatým porostem a malým "kamenným lesem". Objevuje se jedna vyšlapaná cestička doprava, kterou jsme se rozhodli prozkoumat. Přelezli jsme několik kamenů, dvě čerstvě zoraná políčka, abychom zjistili, že cesta končí u třetího políčka, kde pracuje jeden místní rolník. Se silnou vůlí pokračujeme naslepo mezi stromy a pichlavými keři a stoupáme na kopeček, abychom se rozhlédli, kde vlastně jsme. Z kopce jsme spatřili modrou ceduli pouze v čínštině, za kterou vedla další malá vyšlapaná cestička v trávě. Vnitřní hlas nám říká, že to bude asi zákaz vstupu. Nevadí, čínsky nerozumíme, a tak pokračujeme dál.
Za pár minut už ale cítíme, že jdeme správným směrem. Hudba se zesiluje a po chvíli už vidíme zrezivělý ostnatý plot, před kterým jistě nestojíme jako první. Již několik předchůdců použilo malé skalky, aby se lehkým skokem do křoví dostali na druhou stranu. Málem jsme si roztrhli kalhoty, ale jsme na druhé straně. Buší nám srdce oběma. V této napjaté chvíli jsme ani nedokázali vytáhnout foťák a zaznamenat takový hříšný čin. Bereme nohy na ramena, abychom se dostali z "nárazníkové" zóny, kterou jistě sem tam budou hlídat čínští četníci. Nikdo nikde a tak za pár minut vcházíme do dvorku, kde si tanečníci v krojích zrovna nacvičují představení lidového tance, které je pro návštěvníky Kamenného lesa zdarma. "Jsme uvnitř!" jásáme.
Park nebo golfové hřiště?
Před námi se otevírá pohled na luxusně upravený park s golfovým trávníkem protkaný vysokými věžemi z šedého vápence. Na trávníku je zřetelné, jak jej sem před nedávnem místní zahradníci položili a ještě se nestačil uchytit. Krásně vybetonované cestičky (výjimečně s kamennou dlažbou) poskytují rodinám s dětmi příjemnou procházku mezi skalními útvary prazvláštně vytvarovanými větrem a dešťovými srážkami. Sem tam se objeví jezírko plné ryb a s altánkem na mostku. Lidé si kupují krmení pro rybičky a ryby se mohou přetrhnout, aby si urvali co největší sousto.
Proplétáme se jednou čínskou turistickou skupinou za druhou. Téměř zádní běloši ze západu zde nejsou. A jelikož Číňané se velmi rádi fotografují, tak před každou skalkou se musí vystřídat všichni turisté, aby si domů odvezli fotografii "já a skalka v pozadí". V oblasti Šilínu je také mnoho lidí z kmene Sani, kteří využívají svého tradičního kroje a nabízí jej turistům k vyzkoušení a k fotografování. Měli jsme štěstí a našli jsme altánek mimo dosah turistických skupin. Celý Kamenný les pozorujeme z velké dálky a odpočíváme v příjemném vánku na vrcholku kopce.
Stone Forest je dobrá obchodní značka
Ano, je to tak. Dost dobře mi to připomíná legendární himalájskou značku "Shangri-la". Po celá tibetské oblasti od indického Ladakhu, přes nepálské Káthmándů a indický Sikkim až po čínský Yunnan se lidé perou o název svého byznysu. Kdo má ve značce Shangri-la, ten má zisk. Ať to je klub, restaurace, pivo, cigarety nebo název hotelu ... tam to jede. Čína spolkla Indii i Nepál tím, že pojmenovala "Shangri-la" celou oblast Yunnanu a Sečuanu sousedící s tibetskou náhorní plošinou. "A turistů stále přibývá," mne si ruce čínská vláda.
A podobné je to i s Kamenným lesem. Cigarety Stone Forest, pivo Stone Forest, a jistě by se našly další věci. "Stone Forest" dostaly název i další zajímavé skalní oblasti. Běžte se např. podívat na malajskou část Bornea do NP Gunung Mulu.
Text: Karel Wolf, karel.wolf@centrum.cz
|