Za třicet dní jsme utratili 344 dolarů na osobu, tj. 11,5 dolaru na osobu a den. Pobyt v Číně tedy nijak výrazně nevybočuje z obvyklých asijských cen.

Za jídlo 70 dolarů (2,3 na osobu a den), za vstupné z vízum 43 dolarů (vízum stálo 32 dolarů), za jízdné neuvěřitelných 161 dolarů (5,4 na osobu a den), za ubytování 56 (průměrně 1,9 na osobu a den), za internet a komunikaci s Českou republikou 8 dolarů a za suvenýry jen 6 dolarů na osobu.

Vízum - 30 i 60 dní za stejnou cenu

Vízum do Číny jsme si vyřizovali ve Vientianne v Laosu. Trvá to bohužel celé čtyři pracovní dny. Na ambasádě stojí vízum 32 dolarů, přes guesthousy o deset až dvanáct dolarů více. Na rozdíl od Kambodži si v Laosu přirážejí příliš velkou komisi. Vízum se dle písemných pokynů vyvěšených na nástěnce ambasády uděluje na 30 dní, ale pokud ve formuláři uvedete, že chcete 60 dní, dostanete dvojnásobné vízum za stejnou cenu. A možná by dali i 90ti denní vízum. My jsme tuhle informaci nevěděli, ale stejně bychom déle v Číně zůstat nechtěli. Už tak trochu spěcháme do Singapuru :-).

Autobusy na evropské úrovni

Hned po příjezdu na hranice jsme cítili, že se věci kolem nás změnily. Překrásná asfaltová silnice, veřejné osvětlení, ozdobné keře a květiny u dálnice, nově natřené domy - to všechno tak trochu připomíná domov. Na laoské hranice jsme přijeli "dvojřádkou", což je malé nákladní auto s dvěma přivařenýma lavicema na korbě. Z čínských hranic jsme odjížděli luxusním minibusem. A cena? Měřeno na ujeté kilometry byla cena téměř stejná!

Na delších trasách jezdí autobusy vybavené lehátky. Každý cestující dostane svou peřinu a polštářek. Cena těchto autobusů je však o dost vyšší a tak jsme jejich služeb využili minimálně. Nicméně netvrdím, že cestování čínskými autobusy je příjemné. Pro nekuřáky jako jsme my je to doslova utrpení, protože čínští muži kouří neustále. Ani otevřené okénko nepomáhá.

Skvělé jídlo, luxusní hotely

Jsou dvě věci, na které si v Číně člověk zvykne rychle a rád. Především chci jmenovat mimořádně dobré a levné jídlo. Zcela běžně jsme jedli rýži se zeleninou, slaninou, vajíčkem a rajčaty za pouhých 9 korun za porci. Ve srovnání se sousedním Laosem jsme udělali změnu o 200 procent k lepšímu a to jak ve kvalitě, pestrosti a úpravě jídla, tak zároveň v nižší ceně. Je to neuvěřitelné, jak moc se liší sousední země! Na druhou stranu - v Laosu jedete hodiny a hodiny zeleným lesem, v Číně jsou k vidění jen rýžová políčka, plantáže kaučukovníku, lány kukuřice a pařeniště se zeleninou.

Druhou věcí, která unaveného cestovatele potěší, je úroveň a cena většiny (nikoliv všech) hotelů. Pravidlem je, že zatímco hotely doporučované Lonely Planet, nabízí pokoj pro dva za 5 dolarů zásadně bez koupelny, čínské hotely za stejnou cenu přibalí i koupelnu s horkou sprchou, čisté ručníky, malá mýdla a šampóny, toaletní papír, kartáčky na zuby, hřeben, a ve vyšších nadmořských výškách i vytápěné postele! 

Internet téměř zadarmo, ale ...

Internet (čínsky wangba) je doslova v každém městě či městečku a většinou je velmi rychlý a velmi levný. Levnější internet jsme za těch deset měsíců nikde neměli. Zde stál 6 korun za hodinu, výjimečně 9 korun. Navíc hotely v nejturističtějších městech jako je Lijiang a Dalí nabízí internet pro své hosty zcela zdarma. Ale samozřejmě se vždycky najdou nějaká ale.

Za prvé Číňané - v Číně nejsou internetové kavárny. Naleznete zde pouze nepřeberný počet tmavých doupat velikosti tělocvičny, do kterých je naštosováno až 300 počítačů. Za internetem sem ve skutečnosti chodí jen menšina návštěvníků - ostatní zde paří počítačové hry a nebo se dívají na stažené americké filmy. Za druhé - Číňané u počítače stále a nepřetržitě kouří a doupata to stěží stíhají odvětrat. Za třetí - počítače jsou zcela vykuchané: nemají ani CD, ani disketou jednotku; jen USB. A konečně za čtvrté - i když je počítačů v doupěti hodně, nemusí být žádný volný. Číňanů je totiž ještě více!

A nakonec pár plusů: počítače jsou rychlé a často na nich je nainstalovaný Skype, se kterým jsme mohli telefonovat zdarma domů. Téměř vždy byly k počítači připojené sluchátka s mikrofonem a videokamera. Ve velkých počítačových doupatech kolem nás procházely "asistentky", které nám zdarma dolévaly čaj nebo aspoň horkou vodu. To byl servis, který jsme jinde v Asii nezažili.

Závěr

Čínu jsme původně neplánovali. Kvůli problémům s vietnamským vízem jsme narychlo hledali náhradní program. Nakonec jsme zamířili do Číny, respektive do provincie Yunnan. I když jsme se omezili pouze na Yunnan a maličký kousek Tibetu, strávili jsme spoustu dní v autobuse. Vyrazit do Číny na měsíc je příliš málo.
 
Text: Petra Bielinová, e-mail: petra.bielinova@gmail.com