Muang Sing je menší městečko v severozápadním cípu Laosu. Ještě před pěti lety zde nebyla elektřina ani pořádná silnice. Dnes (2006)  kolem Muang Sing vede luxusní dvouproudová silnice s perfektním asfaltem. Zatím je tato silnice prázdná, neboť vede od ničeho k ničemu. Jednoho dne však bude tato silnice spojovat sousední Čínu s blízkým Thajskem. Už dnes sem proudí mnohem více turistů než před pěti lety, ale organizované skupiny sem zatím nedorazily. Stále jsou zde krásná místa, ale bohužel se člověk stejně neubrání pocitu, že sem dorazil tak trochu pozdě.

Akha jsou největším lákadlem

Hlavním důvodem, proč se jezdí do Muang Sing, je příležitost vidět etnikum Akha. Ženy Akha jsou poznat už z dálky, protože mají na hlavě "čepec" pošitý penízky, rolničkami a mincemi z devatenáctého a dvacátého století. Další charakteristikou je i krátká tmavá sukně, barevné "podkolenky" a speciální halenka. Nejhezčí obrázky člověk získá, když se mu podaří dorazit do vesnice v době nějakých svátků, ale i v běžný pracovní den nosí většina žen charakteristicky bohatě zdobený čepec.

V zásadě je několik možností, jak se dostat do kontaktu s ženy kmene Akha. Nejjednodušší a nejméně efektivní je návštěva ranního trhu v Muang Sing. Každý den mezi šestou a sedmou hodinou ranní narazíte na nějakou ženu, která přišla z horské vesnice prodat bambusové výhonky a koupit něco jiného.

Druhá možnost je půjčit si kolo a objet nějaké vesničky v okolí. Názvy vesnic lze snadno zjistit na mapách vylepených v guest housech.

Třetí možnost je půjčit si kolo a jet někam hodně daleko naslepo. Možná na nějakou zajímavou vesničku narazíte, možná ne. My jsme tuto možnost nezkusili, ale náš kamarád David tohle udělal v roce 2001 a byl nadšený. Viděl prý vesničku z doby kamenné, kam masový turismus zatím nedorazil. Všechny ženy měly na hlavě krásné cinkající čepce.

Čtvrtá možnost je zaplatit si průvodce a jít do vesničky s ním. Tohle jsme udělali my. Bylo dost drahé a navíc jsme byli zklamaní z toho, že více jak 80 procent námi zaplacených peněz se utopilo v administrativě jakési vládní cestovní kanceláře. Vesničané dostali jen minimální díl. Naše touha vidět Akha však byla příliš silná a tak bychom asi přistoupili skoro na všechno. V zásadě preferujeme podniknout tyto výlety s průvodcem, nejraději s příslušníkem navštíveného etnika. Jednak kvůli bezpečí, a také proto, že bez něj se o životě místních vesničanů nedozvíme vůbec nic. Náš průvodce bohužel nebyl Akha, a tak nám nezbývá než doufat, že informace, které nám podával, jsou pravdivé a že odpovídají skutečnosti. Nejvzdálenější vesnice, do které jsme došli, byla od Muang Singu vzdálená pět hodin ostré chůze. I když tam turisté chodí poměrně často (aspoň jednou za týden), tak děti ještě nežebrají a občas nějaká mladá a hezky oblečená Akha krasavice souhlasí i s vyfotografováním. 

Výlet na kole

Po okolí Muang Singu jsme si udělali i jednodenní výlet na kole. Tentokrát jsme se cíleně zaměřili na ostatní etnika, která se zde vyskytují. Z nich jsme si pak vybrali dvě, jejich ženy chodí ještě stále oblečeny do tradičního oblečení. Podařilo se nám najít jak Yao, tak Tai Dam, ale potýkali jsme se s problémem vesnic, které jsou už duševně zdevastovány několik let trvajícím masivním turistickým ruchem. Nebyla to žádná romantika a o pozvání na oběd, nebo k návštěvě rodiny tak jako jinde v Asii, si člověk může nechat jen zdát. Vesničané nebyli zrovna přívětiví, ale vlastně se jim vůbec nedivím. Mě by se také nelíbilo, kdyby mě, mé děti a můj domek chodilo každý den okukovat několik stovek zvědavých a nesrovnatelně bohatších turistů. Pak člověka napadá, zda je vůbec správné podnikat tyto výlety. Bez turistů by se místním lidem žilo mnohem radostněji.
 
Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)