Opuštěný Králíček

Přestože je cesta na ostrov "Rabbit" popsána v LP, turistický ruch je zde ještě v peřinkách. Na ostrov jezdí jedna či dvě lodě denně podle toho, kolik se najde zájemců. I když jsou místní lidé na turisty a jejich přání zvyklí zatím zde není postavené ani nástupní molo. Zouváme se a po ostrých kamenech se dereme do lodičky. Ani se nestihneme pořádně usadit a už jsme tady. Jízda trvá jen třicet minut. Vystupujeme na písečné pláži do moře.

Před námi stojí osm bungalovů, jedna restaurace a palmy. Kdo má vlastní hamaku s moskytiérou, může si ji pověsit mezi stromy a bydlet pod širým nebem zdarma, ostatní spí na matraci v jednoduchém bungalovu za tři dolary. K dispozici je pouze jedna velmi jednoduchá koupelna: mírně zapáchající sud s podzemní vodou a kyblík na polévní. V restauraci vaří dobře a relativně levně. Rozhodně doporučujeme grilovanou rybu s pepřovou omáčkou!

Večer od půl sedmé do osmi běží generátor, ale po zbytek večera i celý den je božský klid. Romantiku u moře neruší ani hudba, ani televize. Je tady nádherně. Okolní moře rozhodně není vyhlášenou destinací pro šnorchlování a nelze zde (zatím) provozovat ani jiné vodní sporty. Na Králíček se jezdí za klidným odpočinkem.

Byznys kolem Sihanoukville

Ve srovnání s Kampotem či Kepem je Sihanoukville opravdové plážové letovisko. Písek je bílý a příjemnější než u Kampotu. Podél krásného pobřeží se táhne jedna pláž za druhou. Na plážích jsou desítky či stovky (prázdných) restaurací. Jakmile se jen přiblížíme na dohled k nějké restauraci, vyběhne od baru mladá dívka a láká nás k posezení. Už z dálky na nás křičí svou lákavou nabídku: "Dejte si něco k pití a lehátka jsou zdarma!" U malých stolečků sedí jeden bílý pár a popíjí jednu litrovou vodu dohromady. Podmínku konzumace už splnili a teď si v klidu užívají pohled na moře.

Chtěli jsme se samozřejmě podívat i na blízké ostrůvky u Sihanoukville. Brzy jsme zjistili, že nejlevnější a zároveň nejpohodlnější je zaplatit si celodenní organizovaný výlet lodí. Výlet zněl opravdu lákavě, protože kromě tří ostrovů a koupání bylo inzerováno i šnorchlování. Cena 10 dolarů na osobu zahrnovala také bohatou snídani a výjimečně dobrý oběd a tak se nám zdála přiměřená. I když šnorchlování stálo za starou bačkoru, byli jsme s výletem spokojeni.

Na výlet nás jelo dvanáct turistů v jedné rybářské lodi. Asi po půl hodině jsme dojeli k ostrovu Ko Preus. Ostrov byl opravdu maličký. My jsme zde měli první "atrakci" a to šnorchlování. Nestálo to za nic, protože voda byla zakalená drobnými řasami. Ryb bylo velmi málo a jejich barvy moc neokouzlovaly. Korály byly smutně šedivé. Lepší to bohužel nebylo ani při zpáteční cestě a tak by se šnorchlování snad vůbec nemělo inzerovat. Hlavní a nejdelší zastávka byla na ostrovu Ko Russei, který je všeobecně znám pod přezdívkou "Bamboo". Stojí zde asi deset dřevěných bungalovů a jedna restaurace. Ubytování i služby jsou v podstatě stejné jako na Králičím ostrůvku, ale je to zde dvakrát dražší. Pláž je však více písčitá než Králíčku, což je příjemné. Navíc voda je hned u břehu hlubší a tak se člověk může hned cachtat a nemusí nejdřív 100 m do moře. Na Bambusový ostrov je možné jet i samostatně, ale bohužel je cesta podstatně dražší než s organizovaným výletem. Majitel jediných bungalovů na ostrově nabízí dopravu za 10 dolarů na osobu (za jednu jízdu). Další možností je najmout si rybářskou loď, ale pak se cena pohynuje okolo 40 dolarů.

Thajsko před třiceti lety?

Potkali jsme několik starších párů, kteří si zde v Kambodži doslova libovali. Zdejší pláže jsou prý stejné jako pláže v Thajsku před třiceti lety: téměř žádní turisté, jednoduché proutěné chatky a božský klid. Zatím zde nehrozí žádné “full moon party” ani karaoke bary. Kambodža se stále léčí ze své drsné historické zkušenosti, a tak zatím (naštěstí) nejsou peníze na investice do betonových hotelů. Ale jednoho dne dorazí globalizace i sem. A pravděpodobně to nebude trvat dlouho.

Text: Petra Bielinová, petra.bielinova@gmail.com