Jeden z největších laoských svátků připadá na nejteplejší měsíc v roce - na duben. Města a silnice jsou rozpálená od žhavého slunce. Nikdo se však neopaluje. Naopak – každý se snaží před výhní schovat do klimatizovaného pokoje, k větráku či alespoň do stínu proutěné chaty. Dostat v této době kýbl studené vody za krk není zase tak nepříjemné. My jsme slavili laoský Nový rok v Luang Prabangu, protože tam jsou oslavy prý nejhezčí a nejbarevnější.

Potopa v ulicích

Oslava Nového roku neprobíhá v soukromí rodinných sešlostí, ale naopak se slaví veřejně v ulicích města. V tyto dny je povoleno kohokoli a kdykoli zlít jakýmkoli množstvím vody. Podél silnice stojí partičky mladých lidí a dětí, kteří hází jeden kyblík za druhým na každého, kdo se k nim přiblíží. Projít "suchou nohou" po hlavní třídě v Luang Prabangu je v tyto dny zhola nemožné. Polévání vodou má svůj původní rituální význam a symbolizuje očištění před vstupem do Nového roku. Proto se polévají úplně všichni, včetně nejváženějších osob města, policistů i mnichů. Dospělí Laosané dodržují v polévání vodou určitou etiketu: polévá se tak, aby nedošlo ke zničení fotoaparátu a polévá se pouze v době největšího vedra, tj. od 10h do 16h. Bohužel cizinci a děti tyto pravidla nedodržují, takže fotograf musí být pořád ve střehu!

Ke starodávné tradici se v posledních letech přidala další "atrakce", která už zdaleka není tak příjemná a pochopitelná. Děti, puberťáci a cizinci zasypávají kolemjdoucí lidi škrobem. Ti největší uličníci přistoupí k nic netušící oběti zezadu a zákeřně mu nasypou škrob do obličeje, do očí či za oblečení. Na to pak přijde voda, škrob a zase voda a člověk za chvíli vypadá jako sněhulák.

Mejdan na břehu Mekongu

První den oslav spadá na dubnový úplněk (14.4.). Na břehu Mekongu se hned u řeky stavěly malé i větší pískové pagody. Postavené pískové kopečky pak věřící zdobili, tj. zasypávali je škrobovým pudrem. Stavba pagody zabrala maximálně deset či dvacet minut. Pak následovala (někdy) krátká modlitba a vždy společná fotka stavitelů a dokončeného díla. Půlkilový pytlík škrobu by samozřejmě vystačil na několik desítek pagod a protože si každá rodina přinesla svůj vlastní, řešil se posléze "problém" co s tím zbylým škrobem. Načatých pytlíků se zmocnily děti a začaly bohatě zasypávat vše ve svém dosahu.

Čekala jsem něco více důstojného, více budhistického. Na břehu se tlačilo mnoho dětí i dospělých, ale ani jeden jediný mnich. Loučení s Novým rokem nespočívalo ani tak ve stavění budhistických pagod, jako v obrovském mejdanu. K vidění bylo i několik pouťových atrakcí jako je vystřelování raket do vzduchu, házení šipek či šplhání na bambusový stožár. Hned za pagodami stál jeden stánek s občerstvením za druhým. Nejčastějším artiklem byla samozřejmě "Beer Lao". Taky jsme si dali, ale místní nás v konzumaci alkoholu hravě trumfli. 

Slavnostní průvod městem

Hlavní atrakcí, která do Luang Prabangu láká tolik turistů, je slavnostní průvod městem. Konal se dokonce dvakrát (15-16.4.). Průvod byl opravdu velkolepý. Vepředu jsou samozřejmě mniši. Někteří jedou na voze, ale většina jde pěšky. Za nimi jdou budhistické masky Pi Òu Òa Òu, následují krásně oblečené dívky, pak muži s maskami na tvářích, alegorický vůz s miss Lao New Year a na konec několik etnických skupin v krojích. Všichni účastníci průvodu jsou od tisíců zvědavců poléváni vodou, takže na závěr průvodu jsou všichni na kost promočení. Průvod začíná i končí před jedním z nejdůležitějších chrámů ve městě. Uvnitř chrámu se koná krátká modlitba s miss Lao New Year. Mezitím se na náměstí před chrámem tancuje, zpívá a  hraje na tradiční hudební nástroje. Nechybí ani občerstvení zdarma, které sponzoruje laoský mobilní operátor. Bujaré oslavy v čele s Beer Lao pokračují v ulicích města až do noci.

Almužny pro mnichy i pro Boha

Třetí den oslav je také velmi důležitý. Hned ráno (16.4.) se v ulicích města koná slavnostní předávání almužen budhistickým mnichům. Rozdávání almužen začíná velmi brzy, kolem šesté hodiny ranní a v sedm hodin už je po všem. Krásně oblečené ženy se pak přesunou s obětinami na jediný kopeček ve městě. Na Phousi Hill vede poutní cesta, která končí u chrámu na kopci. V tento den je úzký chodníček doslova zasypán obětinami. Nahoru i dolu proudí v obou směrech davy lidí a po cestě každé dva tři metry pokládají na betonovou zídku jednu obětinu za druhou. Většinou se jedná o sticky rice (lepkavou rýži), ale poměrně častou obětinou jsou i sušenky a bonbóny. Zatímco rýže se na zábradlí hromadí, o sladkosti se pečlivě "starají“ asi šestileté děti. Kolem desáté hodiny ráno mají děti už plné igelitky sladkostí.

Nový rok je tady!

Závěrečné tři dny oslav Laoského Nového roku (17.-19.4.) probíhají v umírněné náladě. Už se nepolévají kolemjdoucí a nesype se škrob. Ke slovu se konečně dostává modlitba, omývání Budhy, pálení svíček a další a další obětiny. Oslavy se přesouvají z ulic do chrámu a do soukromí laoských domovů. I my jsme v našem guest housu při odchodu obdrželi na každé zápěstí jeden bavlněný náramek. Při jeho vázání se k nebi nesla modlitba a přání šťastného Nového roku. Ať nás Budha provází na další cestě!
 
Doporučené odkazy: www.tourismlaos.gov.la
Text a foto: Petra Bielinová  (petra.bielinova@gmail.com)