Běhěm 29 dní v Barmě jsme utratili 270,5 USD na osobu, tj. 9,3 USD na osobu a den.

Podrobnější rozpis výdajů uvádím zde: jízdné 45,5 USD, tj. 1,6 USD na osobu a den, ubytování 66  USD, tj. 2,3 USD na osobu a den (několik nocí jsme strávili v autobuse), vstupy a vízum 68,5 USD, tj. 2,4 USD na osobu a den (vízum 26 USD a odletová taxa 10 USD), jídlo 71 USD, tj. 2,4 USD na osobu a den, komunikace s ČR pomocí internetu a telefonu 2,5 USD, tj. nula nula nic na osobu a den, suvenýry 17 USD, tj. 0,6 USD na osobu a den. Počítáno kurzem 1 USD = 1075 kyatů.

Kam se smí a kam už ne

Pevné okovy komunistické vlády se odrážejí i na turistickém ruchu. S běžným turistickým vízem se můžeme pohybovat jen po vymezeném okruhu Yangon-Pyay-Mandalay-Inle-Yangon plus několik dalších, přesně vymezených míst. Vstup do hraničních oblastí či k zajímavým barmským etnikům je možný jen na speciální povolení a s organizovaným zájezdem. Ale třeba do provincie obývané kmenem Padung (ženy s bronzovými kruhy na krku) se člověk legálně nedostane ani na speciální povolení.

Dolarové hotely

Během čtyřtýdenního cestování po barmských pamětihodnostech a přírodních krásách jsme téměř vždy spali v hotelu, kde na úhradu ubytování neakceptovali místní měnu kyaty (čti čaty). V Asii jsme se s tím setkali poprvé, ale nikoli naposled. Mezi další místa s dolarovými hotely patří např. Kambodža.

Na druhou stranu musím uznat, že úroveň hotelů se výrazně zlepšila. Samozřejmností je horká sprcha po celý den, pečlivě uklizené pokoje, čisté ložní prádlo, sítě proti komárům v oknech. K dispozici jsou i hotelové ručníky a malá mýdla. Snídaně v ceně ubytování nejsou jen symbolické porce jako třeba v Indonésii, ale naopak se jedná o regulérní snídani pro evropského žrouta. Stojí-li tedy nejlevnější pokoj 3 dolary na osobu, je to vzhledm k poskytnutému luxusu vlastně docela levné.

Jíme hůlkami

Jídlo se ve srovnání s Bangladéší přeci jen zlepšilo. Můžeme si vybrat z několika možných variant. Mezi nejčastější jídla patřila vermicelli soup (polévka s vlasovými nudlemi a zeleninou) a chicken curry s rýží. Tradiční barmské jídlo se prodává tzv. hrncovou metodou, která ne každému zájemci vyhovuje. Od rána až do večera stojí na stole tytéž hrnce s uvařenými pokrmy v lojovité omáče. Zákazník si pak vybere to, na co má chuť. Občas mu bábušky jídlo ohřejí, občas také ne. Vždyť v tom vedru není nutné jíst teplé jídlo!

Cenzura internetu

S internetem je to v Barmě špatné. Počet internetových kaváren či obdobných zařízení je minimální. Ani když se nějaké takové místo najde, tak ještě není vyhráno. Mnoho webových stránek je totiž blokováno ze strany poskytovatele internetu, potažmo ze strany státu. Nejjednodušší (a bohužel jednostranné) spojení se zahraničím je poslání e-mailu z cizího e-mailového účtu, nejčastěji z hotelu.

Závěrem

Barmánci patří bezesporu mezi nejpříjemnější národ, který jsme poznali. Stále se usmívají a jsou velmi ochotní. Problémy řeší důstojně a klidně. Žebrání je vyhrazeno pouze mnichům a ti tak činí důstojně a cizince většinou neobtěžují. Samozřejmě, že se každý snaží prodat turistům suvenýry nebo lístky na autobus co nejdráž, ale to je skoro pochopitelné. Být tak chudá, jako Barmánci, dělala bych to taky.
 
Text a foto: Petra Bielinová, petra.bielinova@gmail.com