Níže uvedená tabulka zahrnuje zprůměrované výdaje na jednu osobu v červenci, srpnu, září a prosinci roku 2005. Denní výdaje jsou zprůměrované 121 dny, které jsme v Indii strávili. Pro přepočet měn byl použit kurz 1 USD = 25,50 Kč = 43 Rs. Mezi vstupné je započítáno i vízum do Indie.
jídlo - 300 USD celkem, tj. 2,9 USD osoba a den
doprava - 150 USD celkem, tj. 1,25 USD osoba a den
ubytování - 175 USD celkem, tj. 1,45 USD osoba a den
vstupy (i vízum) - 143 USD celkem, tj. 1,2 USD osoba a den
komunikace (internet, telefon) - 45 USD celkem, tj. 0,4 USD osoba a den
výdaje bez suvenýrů - 863 USD celkem, tj. 7,15 USD osoba a den
suvenýry - 50 USD celkem, tj. 0,4 USD osoba a den
výdaje za 121 dnů v Indii - 912 USD celkem, tj. 7,5 USD osoba a den
Co se dá jíst v Indii? Ze začátku bylo pro nás stravování v Indii velký problém. Na místní koření jsme si nezvykli a pokud jsme se nacházeli v nížinaté oblasti, bylo pálivé thálí jediné možné řešení. Problém není ani tak čili, jako nějaké jiné nezvyklé koření, které nám způsobuje problémy při zažívání. V rovinatých oblastech jsme proto jedli hodně ovoce a také jsme dost zhubli. Na jídlo jsme prostě neměli ani pomyšlení.
V hornatých oblastech jako je Ladakh či Dárdžíling a Sikkim nám chutnalo mnohem více. Jídlo zde není typicky indické, ale spíše tibetské (momo knedlíčky, polévka thukpa) či nepálské (dal bhát = rýže s čočkovou polévkou a zeleninou). Ke konci pobytu v Indii jsme se na dal bhát dokonce těšili :-) a nyní v Bangladéši si místní pálivou stravu nemůžeme vynachválit!
Bílá tvář ať platí 25x více! V Indii se již několik let uplatňuje systém dvojího vstupného. Cizinec dle nařízení indické vlády musí platit na všech památkách pětkrát až pětadvacetkrát vyšší vstupné než Indové. Úplným extrémem je pak symbol Indie, slavný Tádžmahal, kde je pro nás stanovené skoro čtyřicetinásobné vstupné. V Indii jsme byli poprvé a přestože jsme památkám věnovali pouze několik týdnů utratili jsme za vstupné každý 80 dolarů (bez víza).
Příklady cen vstupného na osobu: vízum na 6 měsíců (od razítka v pasu) 60 USD / 1600 Kč jeskyně Ellora (hl. chrám) UNESCO 250 Rs / 150 Kč jeskyně Adžata UNESCO 250 Rs / 150 Kč Humajanova hrobka UNESCO 250 Rs / 150 Kč Palác v Lehu 100 Rs / 60 Kč povolení do údolí Nubra 100 Rs / 60 Kč návštěva vnitřních prostor kláštera 20 Rs / 12 Kč projížďka na šikáře Šrínagar 1h 50 Rs / 30 Kč palác větrů v Džajpuru 20 Rs / 12 Kč obsarvatoř Jantar Mantar v Džajpuru 35 Rs / 20 Kč Městský palác Džajpur 180 Rs / 110 Kč výlet poušť na jedno odpoledne 500 Rs / 300 Kč Tádžmahal UNESCO 750 Rs / 450 Kč Pevnost Agra UNESCO 300 Rs / 180 Kč NP Kaoladeo UNESCO 200 Rs / 120 Kč průvodce Keoladeo 1h 70 Rs / 40 Kč Kadžuraho UNESCO 250 Rs / 150 Kč jízda vláčkem Dárdžiling UNESCO 20 Rs / 12 Kč ZOO Dárdžiling 100 Rs / 60 Kč
Prázdné hotýlky Ubytování patří mezi poměrně levné položky. Za dvoulůžkový pokoj jsme po nezbytném smlouvání v průměru platili 3 USD. Za tuto cenu jsme odbrželi čistý pokoj, ke kterému byla zhruba v 75% připojena i vlastní koupelna. Pokoje se v Indii zamykají visacím zámkem na malou petličku, což zpočátku vzbuzovalo naše obavy z vykradení. Vylomit malou petlici by pro zkušeného zlodějíčka nebyl žádný problém - naštěstí se našemu pokoji taková pohroma tentokrát vyhnula. Mnoho dní strávených na cestách Vzhledem k našemu plánu projet JV Asii z Indie do Singapuru trávíme mnoho hodin také na cestách v autobuse a v Indii především ve vlacích. Vlakovou síť zavedli v Indii Britové a snad proto dodnes funguje přímo skvěle. Na dlouhé přejezdy je určitě nejvýhodnějším a nejpohodlnějším dopravním prostředkem. Na lehátku je možné i během noci celkem slušně spát - a zároveň doufat, že velký batoh zůstane po dobu jízdy zakopnutý pod dolním lehátkem!
Internet v každém větším městě V roce 2005 byl internet bez problémů dostupný v každém městě, kde jsme se po cestě zastavili. Nejlevnější a často i nejrychlejší je internet ve školách (např. Kargil), ale takový přístup vyžaduje delší hledání. V turistických městech jsou internetové kavárny doslova na každém rohu. K našemu údivu byly kavárny vybaveny velmi moderními počítači a nejnovějším softwarem. Rovněž USB port, card reader či vypalovací mechanika byly běžně k dispozici.
Závěr Cestování po indických pláních je alespoň zpočátku poměrně obtížné. Když jsme přijeli do Indie, bylo vedro, dusno, jídlo nám nechutnalo a stále nás otravovali nekonečné zástupy žebráků a nadháněčů. Postupem doby jsme si prostě zvykli: na špínu, chudobu, žebráky i chilli papričky. Za pár týdnů jsme se Indii přizpůsobili a nalezli v ní zalíbení. Zocelení všudypřítomnými žebráky a neodbytnými prodavači hledíme bez obav do budoucnosti - po Indii jsme již připravení na všechno!
Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)
|