Níže uvedená tabulka zahrnuje výdaje pro dvě osoby v říjnu a listopadu roku 2005 a rovněž průměrné výdaje na hlavu. Denní výdaje jsou zprůměrované 46 dny, které jsme v Nepálu strávili. Pro přepočet měn byl použit kurz 1 USD = 25,50 Kč = 71 Rs. Maoistům jsme unikli a proto jsme donation nakonec neplatili.

jídlo - 272 USD celkem, tj.  6 USD / osobu a den
doprava - 25,5 USD celkem, tj. 0,5 USD / osobu a den
ubytování - 28,5 USD celkem, tj. 0,6 USD / osobu a den
vstupy - 110 USD celkem, tj. 2,4 USD / osobu a den
komunikace (internet, telefon) - 11,5 USD celkem, tj. 0,25 USD / osobu a den
celkem bez suvenýrů - 448 USD celkem, tj. 9,7 USD / osobu a den
suvenýry - 27 USD celkem, tj. 0,6 USD / osobu a den
celkem - 475 USD (12 112 Kč) celkem, tj. 10,3 USD / osobu a den

Na treku je jídlo drahé

Drtivá většina lidí jezdí do Nepálu kvůli horám. Poprvé jsme absolvovali tzv. tea house treking, tj. putování od jedné ubytovny ke druhé. Výhodou byl relativně lehký batoh, kde jsme kromě spacáku a oblečení nesli jen filmy, foťák, vodu a nějaké sladkosti. Stali jsme se ale závislí na jídle z místních turistických restaurací, které rozhodně nebylo levné. Se stoupající nadmořskou výškou se ceny zvyšovaly a porce bohužel zmenšovaly.

Příkladem je typické nepálské jídlo dal bhát (rýže s čočkovou polévkou a měnící se zeleninou či brambory). Zatímco na začátku treku kolem Annapurny stojí jedna porce 130 rupií (50 Kč), v oblasti nad 3500 m už je to 200 rupií (75 Kč) a před průsmykem Thorung-la dokonce 250 rupií (95 Kč). Pro srovnání - podél silnice mezi Pokarou a Káthmándú se dal bhát prodává za 50 rupií (17 Kč). Ještě horší je to s cenami na treku Langtang. Turistů je nedostatek a tak se hoteliéři snaží dohnat zisk jak jen to jde. Za omeletu ze dvou vajec bez chleba chtěli až 150 rupií (55 Kč).

Systematické vybírání poplatků

Nepálská vláda se v poslední době specializuje na vybírání mnoha turistických poplatků. Některé poplatky jsou celkem pochopitelné, jako např. vstupní vízum (30 USD na 60 dní, které se uděluje na hranicích nebo na letišti). Jiné vstupné mi naopak přijde podivné až nemorální, jako např. vstupné na náměstí či do areálu historického města. Je to jako kdybychom my zavedli mýtné na Karlově mostě nebo vybírali poplatky za návštěvu jakéhokoli kostela. Na druhou stranu je třeba říci, že ve městech lze výběrčí vstupného vždy nějak obejít postraními uličkami a my jsme platili jen jednou - na budhistické stupě Swayambhunath. Dlouhé schodiště nás totiž navedlo přímo do náručí vojáčka, který to tam hlídal. Byla to jedna z prvních památek, kterou jsme v Káthmándú navštívili a proto jsme pokladnu u náboženského chrámu nečekali. Ale byla tam.

Povolení do Chráněné oblasti Annapurna se poměrně hodně kontroluje a to především v druhé části treku Jomsom - Naya Pul. Na jednom místě voják dokonce obsadil jediný most přes řeku široko daleko. Naopak povolení do Langtangu se v roce 2005 kontrolovalo pouze na treku "údolí Langtang" a během jízdy autobusem těsně před vesničkou Dhunche.

Příklady cen vstupného na osobu

> Chráněná oblast Annapurna - 2000 rupií (800 Kč)
> Národní park Langtang - 1000 rupií (400 Kč)
> Národní park Chitwan - 500 rupií denně (190 Kč)
> Projížďka na slonovi (2h) - 550 rupií (200 Kč)
> Průvodce do parku na dvoudenní výlet - 400 rupií na osobu a den (150 Kč)
> Vedlejší výdaje na průvodce v Chitwanu, tj. jeho doprava a ubytování za dva dny - 400 rupií (150 Kč)
> Náměstí Durbar v Káthmándú a Patanu - každé 200 rupií (75 Kč)
> Centrum historického města Bhaktapur - 750 rupií (280 Kč)
> Budhistická stupa Bouddhanath - 100 rupií (40 Kč)
> Budhistická stupa Swayambhunath - 75 rupií (30 Kč)
> Areál spalovacích ghátů v Káthmándú - 250 rupií (90 Kč)

Ubytování, doprava a internet téměř zdarma

Mezi velmi levné položky naopak řadím ubytování, dopravu a internetové spojení. Na trecích často fungovala strategie vyjednávání "budeme u vás jíst, dejte nám ubytování zdarma". Na treku kolem Annapurny jsme se o tento systém museli snažit, na treku v oblasti Langtang nám to hoteliéři nabízeli sami od sebe.

Autobusová doprava tzv. lokálními autobusy je také velmi levná, i když není zrovna moc pohodlná. Je neuvěřitelné, že vzdálenost 120 km jede autobus zcela běžně devět hodin, tj. průměrnou rychlostí 13 km/h. Během trasy z Dhumche do Káthmándú náš autobus navíc třikrát píchl, takže my jsme jeli průměrnou rychlostí jen 10,5 km/h.

Existují i tzv. turistické autobusy, které ovšem nejsou lepší či pohodlnější, jak by snad název mohl napovídat. Liší se pouze silnou koncentrací bílých tváří a vyšší cenou za dopravu. My jsme tímto autobusem jeli pouze jednou z Chitwanu do Káthmándú. V Chitwanu žádný jiný "lokální" autobus nezačíná, a proto zůstává jedinou alternativou přisednout do narvaného lokálního autobusu, který je již v půlce své trasy. Cesta do Káthmándú však trvá v nejlepším případě šest hodin a málokdo chce šest hodin stát na jedné noze vklíněné mezi pytel rýže a kanystr benzínu.

Opravdovou pochvalu si Nepálci zaslouží za neuvěřitelně levný, dostupný a rychlý internet. Cena hodiného brouzdání po síti začínala v Thamelu už na 25 rupkách za hodinu (9 Kč). Internetové kavárny byly doslova na každém rohu. Dokonce i v Pokaře jsme našli levné spojení (30 rupek za hodinu), i když to dalo trochu více práce.

Suvenýrů plný batoh

Z Nepálu je možné si odvést mnoho krásných věcí. My jsme však limitováni nejen financemi, ale i místem a proto jsme si koupili jen několik maličkostí. Již tradičně jsme utratili podstatnou částku za pohledy a poštovné (35 rupií tj. asi 14 Kč za kus). Já jsem si koupila krásné modré sárí (1125 rupií, tj. 420 Kč). Tričko s vyšitým motivem z Nepálu přijde zhruba na 300 rupií (115 Kč) a jakékoli přepálené CD na 100 rupií (40 Kč). Další možností je výhodný nákup trekového oblečení, obutí a batohů, čehož jsme ale nevyužili.

Kolik chtějí maoisté?

Podle našich informací vybírají donation ve výši 100 rupií (40 Kč) na osobu a den treku v jejich oblasti. Za průchod na treku Jiri - Namche Bazaar pak chtějí 5000 rupií (skoro 2000 Kč). O cenách se dá smlouvat a je velmi pravděpodobné, že v nejhorším případě zaplatíte částku maximálně poloviční.

Závěrem ...

Musím říci, že jsem v Nepálu předpokládala podstatně nižší měsíční výdaje a sice jen 200 USD na osobu, místo konečných 300 USD. Výdaje výrazně zvedlo nečekaně drahé jídlo v horách a původně neplánovaná návštěva Národního parku Chitwan. Určitě je možné Nepál absolvovat i levněji, ale znamenalo by to zcela nahradit jídlo západního typu za nepálský dal bhát. A to se nám nechtělo. Přeci jen máme před sebou ještě několik měsíců cestování v jihovýchodní Asii a rýže si užijeme až až.

Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)