Ladak není zrovna oblastí, do které by se sjížděli vodáci z celého světa. Je to „náhorní poušť“ a o vodu je tu nouze. Pokud si ale na treku zvrtnete kotník nebo si jen tak chcete odpočinout od hor, nepřeberné množství místních cestovek nabízí vyžití na některé z řek. Nejblíže Lehu je Indus a Zanskar.
Řeka Indus působí z dálky líně. Však se taky vine údolím mezi pohořím
Himalájí a Karakoram. Jakmile však člověk nasedne na raft, je překvapen
rychlostí a dobrodružstvím, které ani nečekal. Zanskar stéká z ledovce, čemuž odpovídá nejen teplota vody, ale také
rychlost a náročnost sjezdu. Rafty s personálem pocházejí většinou z
Nepálu, zřejmě proto, ze tam jsou na divoké řeky zvyklí. To jsme
poznali na vlastní kůži, když jsme na Zanskaru málem přišli o život
jenom proto, že nám to poťouchlí průvodci chtěli udělat dobrodružnější.
Prodat zájezd za každou cenu
Jakmile sednete do člunu obsluhovaném nepálskými raftaři, nepřebírá za
váš život nikdo odpovědnost, jenom vy sami. Funguje to tady trochu
proti zdravému rozumu. Proto je dobré klást před zakoupením palubního
lístku spoustu otázek. A odpovědi pak stejně brát s rezervou. Například
na otázku, jestli se na Zanskar může vydat náš kamarád, který neumí
plavat, nám byla dána odpověď, že je to velmi bezpečné. Možná že
Nepalcům připadá bezpečné, když se celá posádka pravidelně ocitá pod
člunem ve řvoucích ledových peřejích, já mám na to trochu jiný názor.
Je sice pravda, že helmu i vestu máte povinnou, ale na smrt z
podchlazení už asi nikdo nepomyslel – teplota vody je i uprostřed léta
jen o chlup nad nulou.
Ale abych jenom nemaloval čerty. Projížďka po Indusu a Zanskaru stála
za to. Člověk se řítí kaňonem, v němž může číst jako v otevřené
učebnici geologie a přesto, že převládá šedá a hnědá barva, tolik
odstínů obvykle nudných barev by nevymyslel ani malíř. Pokud je člověk
začátečník nebo netouží po dobrodružství, které ho ještě po týdnech
bude budit ze spaní, obtížnost č. 2 je tak akorát. U toho je ještě
pořád čas koukat se okolo a mávat na ostatní rafty. Zanskar byla prý
čtyřka (ze šesti možných stupňů, kdy č.6 symbolizují skřížené hnáty),
ale místy spíš pětka.
Raftovat až do konce sil
Příjemně se o tom píše v teple domova, ale zapeklitá věc nastane, když
s tím sjížděním himalájských vod chcete praštit a jít domu. Když
promočení do nitky tak drkotáte zuby, že se bojíte, aby se vám těmi
nárazy nerozpadly. Když se vám zdá jako naprosté šílenství dokončit
plavbu sice s plnou posádkou (7-8 lidí), ale jenom s jedním pádlem a
bez doprovodního zabezpečovacího plavidla, jehož majitel to vzdal už
dávno. Z raftu není kam vystoupit, všude okolo se tyčí strmé stěny
kaňonu a tak nezbývá než se modlit a pevně se držet, je-li čeho.
Kolik stojí raftování
Ve stručnosti - Indus byl krásný zážitek, kde jsme se o životy jen
báli. Na Zanskaru jsme se s nimi už loučili. Takže pro dobrodružné
povahy: tříhodinová projížďka po Indusu i s obědem stála 800 rupií (cca
540 Kč), celodenní výpravu Zanskar / Indus plus oběd jsme usmlouvali na
1400 rupií (cca 860 Kč) na osobu. Nechte si chutnat!