Závody začínaly soutěží dětí. Tato kategorie se více vyznačovala pestrostí a nadšením. Kdo by hledal ve filipínských bojových uměních dril a exaktnost připomínající například japonské školy, nebo hluboké filosofické myšlenky jiných asijských škol bude možná mírně zklamán. Filipínská mentalita se liší od mentality většiny větších asijských národů a i jejich národní sport se vyznačuje otevřeností a pestrostí. V národní odpolední kvalifikaci se jednalo především o postup do národního finále v boji s tyčí. Část rozhodčích a závodníků se večer přesunula na příměstský ostrov Mactan do menšího sportovního komlexu Lapu Lapu. Zde večer začal otevřený turnaj v plnokontaktním zápase. Souboje se vyznačovaly pestrostí a tvrdostí a připomínaly směs Thai boxu, kick boxu, jiu-jitsu, a amerického UFC - mix martial art. Ve večerním klání dominovali závodníci dvou Yaw-yan klubů.

K pochopení pestrosti filipínských bojových umění je možná nutno vrátit se hluboko do historie. Filipíny jsou souostroví s více než 7 000 ostrovů s velmi různými etnikami a jazyky. Proto při surfování na internetu pod pojmem FMA nejdete mnoho desítek rozličných škol, které zdůrazňují, že právě oni navazují na originální tradice. Na Wikipedii jsou podrobná jména jednotlivých mistrů, ale pro pochopení je vhodné se asi vrátit do šestnáctého století.

V roce 1521 připlula na ostrovy první evropská výprava. Portugalský mořeplavec ve španělských službách Ferdinand Megallan se při své cestě kolem světa vylodil i v místě kde stojí dnešní Cebu City. Zde se snažil prosadit španělské politické zájmy a narazil na odpor místního náčelníka Lapu Lapu, který jej v boji porazil a zabil. Z výpravy doplulo do Španělska jen 22 námořníků, ale éra španělské kolonizace byla zahájena. Výsledkem byla kolonizace a katolizace jednotlivých ostrovních kmenů a zákaz veškerých bojových umění v obavě z jejich využití ve vzpourách. Proto se na jednotlivých ostrovech rozvíjela tajně a ještě více odděleně.

Na muslimském neobsazeném jihu zůstala klasická forma kali s využitím sečných zbraních. V ostatních částech se musel z důvodu persekuce Španěly rozvíjet za využití skrytých zbraní jako například běžné bambusové tyče nebo nože. K zdokonalování docházelo nejen odbojem proti Španělům ale poměrně nově i proti Japoncům za druhé světové války.

První dříve i největším městem na Filipínách je Cebu a proto část tradičních bojových umění pochází z této oblasti. Centrem Filipín se stala později Manila a mnoho škol je i zde. Známé oblasti jsou i Batangas a Nigros proslulé bojem nožem a oblasti bojovných kmenů v Kordilierách a zejména v jižních oblastech Jolo.

Jednou z předností ostrova Cebu jsou krásné pláže na ostrově samém a zejména severní ostrov Malapascua s možností pozorování některých neškodných druhů žraloků a pláže ostrova Bohol s nočními poloopičkami Tarsies. V okolí zvláštního geologického útvaru zvaného čokoládové kopce u řeky Loboc je jedno z posledních míst na světě, kde je možno tyto vzácné tvory shlédnout. Je tedy možno spojit trénink v některém z klubů s návštěvou krásných přírodních scenerií.

Z Manily lze sice plánovat cestu do oblastí rýžových teras středních Kordiler, sopečným jezerům Lake Taal, plážím Mindora nebo k největším zážitkům patří pozorování žraloka velrybího u vesnice Donsol v provincii Legaspi. Je nutno však zdůraznit že Manila je desetimilionové přelidněné město se smogem. Pracoval jsem zde několik měsíců a moje snahy spojit práci s víkendovým výletem končily v pátečních nočních dopravních zácpách. Například pozorování žraloka velrybího při šnorchlování je možno pouze v jarních měsících za bezvětrného počasí. O to více člověka mrzí, když se tato možnost přiblíží a z časových důvodů je nutno plánovat návrat do Manily. Cebu je sice také soustava stotisícových měst a centrum odpovídá rozvojové zemi, ale dostupnost pláží a přírody je přijatelná a některé školy organizují občas tréninkové kempy v plážových oblastech. Na vzdálených jižních ostrovech je tradice muslimských sečných zbraní. Tyto oblasti nikdy nebyly pod kompletní cizí nadvládou a i nyní usilují o odtržení od křesťanských Filipín. K tomuto se snaží získat prostředky i únosy a proto se odlehlé jižní ostrovy k turistice a návštěvě místních škol bojového umění v žádném případě nedoporučují. Na rozdíl od těchto je oblast Cebu bezpečné a pro individuální turistiku optimální.

Za kolébku bojového umění v Cebu je pokládána ulička Balintawak nedaleko hlavní třídy Colon. Od jména této uličky pochází název některých německých škol například Balintawak Stuttgart (www.balintawak-stuttgart.de). Dnes jsou zde pouze pouliční prodavači jídla a drobné nevzhledné krámky a dílničky. Většina prodavačů ví že v roce 1932 zde byla založena bojového umění a vysvětlí, že ze synů původních dvanácti zakladatelů žije již jediný a to Cacoy Caňete. Ten je většinou v Americe, ale má rodinný domek v asi tři kilometry vzdálené oblasti, kde existuje i menší klub. Ulička Balintawak je v chudinské oblasti a ne každý zde ovládá angličtinu a proto se odpovědi různě liší. Nejrozumnější se je ptát na Eskrima nebo Arnis nebo Doce Pares. Tyto pojmy vycházejí z španělských názvů. Na pojmy Karate nebo Fighting je člověk odkázán většinou na druhý konec třídy Colon k velikému pomníku vylodění Magallianche - tzv. Heritage monumet. Zde je menší klub yawyann karate (www.yawyancebu.multiply.com). Tréninky jsou 4 hodiny denně mimo soboty a jedná se o novější směs bojových umění která kromě tradičního FMA obsahuje prvky karate a Thai-boxu a aikida. Název je odvozen z domorodého pojmu „tanec smrti“. O úspěších této školy v ulimativních zápasech jsem se zmiňoval v úvodu o plnokontaktním turnaji v Lapu Lapu. Nejpočetnější škola tradičního FMA sídlí na vzdálením jižním předměstí u vesničky St. Nino. Prostí Filipínci mnoho necestují ani nesportuji a proto doptat se je někdy problém. Filipínci pokládají za slušnost cizinci vždy něco galantně odpovědět byť zcela nepřesně a proto přikládám přesné názvy ulic a doporučuji si orientaci cestě ověřit na internetu.

Největší škola sídlí na: Doce Pares International, 30 Eagle Street, Sto. Nińo Village, Banilad, Cebu City 6000 – Philippines (dioncan@doceparesinternational.com).

Jedná se o sdružení mistrů FMA pocházejících z potomků rodiny Caňete. Pojem Doce Pares znamená dvanáct párů a podle některých zdrojů je myšleno dvanáct původních mistrů, nebo dvanáct základních technik. Některé prameny se odvolávají na přátelství školy s ochrankou francouzského krále, která měla podobnou symboliku a označení.

Tato skupina je nejpočetnější a nejaktivnější a občas pořádá i kurzy v plážových oblastech a nyní staví nové centrum v horách za Cebu. Početná je i škola z sousedního města Mandaue, ta nemá tak slavné tradice a internetovou propagaci. Současným největším mistrem je zřejmě mistr školy Cacoy doce pares Word Federaiton Grand maisro Ciriaco Cacoy Canete (Padila C. Street 31 A). Mistr sám je stár přes devadesát let a žije v USA a jen občas se vrací do svého rodiště, kde je menší škola v rodinném domku.

Patří k filipínským legendám, protože jako jediný dokázal v mezinárodních i národních turnajích absolvovat více něž stovku ultimativních zápasů bez porážky. Je nositelem vysokých danových stupňů od 6 do 13 v FMA, karate Jiu-Jitsu, aikidu a judu. Měl jsem možnost jej vidět i krátce bojovat při tréninku. Při chůzi na žíněnku jej vzhledem k věku 90 let musel podpírat jeho žák. Bleskové údery zejména na hlavu a krk však diváky přesvědčily, že o několik tříd svého soupeře technicky převyšuje.

Pro zájemce o eventuální cestu na ostrov Cebu zašlu rád více informací.
Text a foto: MUDr. Jiří Šmejkal (sjcz@seznam.cz)