Cestovatelský festival
PRAHA + BRNO 2012
Předchozí ročníky
Cesta kolem světa
Levné letenky
vyhledej nejlevnější
Nástěnky
Karel Wolf
nabídka pořadů
fotogalerie
kontakt
reportáže z cesty
Vyhledávání
POŘÁDÁ
Cestovatel Karel Wolf
&
CK Livingstone
GENERÁLNÍ PARTNER
SLOVENSKO - malá velká země
HLAVNÍ PARTNEŘI
C Alpina - cesty za dobrodružstvím

Avenier - očkovací centrum

České dráhy

Pražská plynárenská, a.s.
ZÁŠTITA
Festival probíhá pod záštitou hl. m. Prahy.
PODPOŘTE FESTIVAL

Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA
LOGA A BANNERY KE STAŽENÍ

KINTARI FOUNDATION O.S.
Nákupem šperků přispějete na školy
v Indonésii.
Sponzorované odkazy

UAX

ANTARKTIDA: Palubní deník (on-line) - stará verze
Přinášíme aktuální zprávy Karla Wolfa zasílané přes satelitní telefon přímo z historické plachetnice plující z Ohňové země podél břehů Antarktidy až do Jižní Afriky.
 

Nedele 5.4.2009
Dnesek zacina opet trochu drive nez obvykle. Ve 4 hodiny rano me budi Dorothee, ze je uz cas na hlidku u kormidla. I kdyz jsem spal relativne malo, tak se necitim unaveny. Je to tim, ze v noci bylo more klidne a spal jsem dobre a bez prestavek. Casto se mi stavalo, ze se behem noci treba petkrat probudim. Kdyz se lod kymaci ze strany na stranu, tak to se mnou v kabine hazi sem a tam.
Cely den je fantasticky klidny. Fouka zapadni vitr a my si to zeneme primo na vychod ve smeru 110°. Sviti slunicko a pripadame si jako v all inclusive resortu na plazi. Akorat koupani je zde omezene. Vsichni jsou ponoreni do svych knih. Ja jsem sahnul po knize od Poula Therouxe - Dark Star Safari, ktery popisuje svou dobrodruznou cestu z Kahiry do Kapskeho mesta.
 


Sobota 4.4.2009
Jako mavnutim proutku se dnes zlepsilo pocasi. Vlny se zmensily a vali se jednim smerem. Zacina pohodova plavba. Dopoledne ma prednasku kapitan Eric o proudeni vzduchu kolem sveta. Popisuje smery pasatu na severni a jizni polokouli a tim se take vysvetluji plavebni cesty plachetnic, ktere jsou na techto vetrech zavisle. Dokonce i velke motorove nakladni lode ted zacinaji sledovat tyto smery vetru, protoze usetri drahe pohonne hmoty. Hnat lod po vetru je mnohem levnejsi.
Obed mame po delsi dobe opet pod krasnym modrym nebem na palube. Nastavujeme obliceje k slunci a chytame prvni bronz. Jasna obloha pretrvava az do vecera, a tak po dlouhe dobe mame zase vyhled na hvezdnou oblohu. Jizni kriz mame na pravoboku a z leve severni strany na nas sviti mesic. Do uplnku mu schazi jeste kousek. Pada hvezda a tak si v duchu odrikavam sve prani. Je mi fajnove.


Patek 3.4.2009
Dnes v noci jsem se moc nevyspal. Stale jsem se budil, jednou o pulnoci, pak ve dve a nakonec ve tri rano, az nekdo prisel, aby nas vzbudil v pul ctvrte na hlidku. I kdyz prselo, tak jsem si hlidku relativne uzival. Foukal silny vitr, stal jsem na pridi a uzival jsem si velkych vln. Dopoledne vsak na me padla unava a jelikoz se zacal menit dokonce i vitr a smer vln, tak jsem mel i neprijemne pocity. Skoro jakoby se dostavovala nejaka morska nemoc. Sahnul jsem tedy po kinedrylu a po par hodinach mi bylo lepe.
Odpoledne uz moc neprsi, ale vitr fouka stale silny, skoro 30 uzlu za hodinu, sila 7-8 Baufortovy stupnice. Ja bych to nazval morskou bouri, ale pro vetsinu namorniku to je jenom tak trochu silny vitr. Lod se prevraci ze strany na stranu, popochazeni po palube a na chodbe je narocne. Clovek ma chut se schovat do kabiny a vylezt jen v dome snidane, obeda a nebo vecere. Na fotografovani ci filmovani divokeho pocasi nemam vubec myslenky. Jsem rad, ze sedim.


Ctvrtek 2.4.2009
Vcera zacaly opet hlidky, takze jsme zase v zaprahu. Skupiny bila, cervena a modra se promichali a ja jasem ve skupine s Jaromirem, Ronem a Marii. Stridame se tedy v pravidelnych casech na pridi na vyhlidce a na zadi u kormidla. Behem dne Lex pousti dokument o Tristanu.


Streda 1.4.2009
Jelikoz je dnes prvniho aprila, tak se na palube vyskytuje par vtipalku, kteri vyuzivaji dnesni "fool´s day" k pobaveni ostatnich. Frankovi nalevaji misto horke vody na caj slanou vodu, v palubnich novinach vychazi clanek, ze je dnes 32. brezna a nebo, ze bude cviceni v plovacich vestach a dobrovolnici budou vytahovani z more vrtulnikem a prevazeni do nemocnice.
Ocekavane cviceni ale neprichazi, tak si to postupne vsichni uvedomujou, ze nase posadka ma smysl pro humor. Odpoledne je promenlive pocasi, plachtime s mirnou rychlosti nikoliv ke Kapskemu mestu, ale smerem na jih, protoze povetrnostni situace nam vubec nepreje. Vane totiz vychodni vitr od Afriky.


Utery 31.3.2009
Dnes jsme se stavili na ostrove Nightingale Island, kde jsou velke skupiny hnizdicich albatrosu a dalsich tucnaku. Stezka stoupa strme vzhuru mezi vysokymi trsy travy, kde se ukryvaji mladata roztomilych lachtanu. O par kroku dale jsme narazili na pelichajici mladata albatrosu zlutozobych. Albatrosi si stavi hnizda na vysekane ceste a turistu si nevsimaji. Mladata se trochu zlobi, ze chodime kolem nich v asi pul metrove vzdalenosti a tak hlasite klapou zobakem. Narazili jsme i na dospeleho jedince jak krmi mlade. Zacala fotojatka. Fantasticky zazitek.
Po pulhodine na planine mezi krasnymi albatrosy se zvedame a jdeme na opacnou stranu ostrova, kde je kolonie tucnaku rockhopper. Tito tucnaci elegantne poskakuji po skalnich vystupcich sem a tam. Na hlave maji krasne zlutave chmiri, ktere se trepota ve vetru.
Loucime se s pevninou. Ted uz jenom Cape Town.


Pondeli 30.3.2009
Nekteri borci se pro dnesek rozhodli k vystupu na vrchol sopky, ktera ma tesne nad 2000 metru, coz je pro moje telo, ktere vice nez mesic odpocivalo na palube, trochu prilis. Sice je oblacno, ale jen ve vyssce 700 metru a nad ni je pry krasne pocasi.
Ja jsem se dnes potuloval po cernem lavovem pobrezi, prochazel jsem se po pastvinach a uzival jsem si volneho prostoru a svobody, ktera cloveku na palube trochu schazi. Smeroval jsem na bramborove pole. Kolem se pasou kravy, ovce a zahlednul jsem take par oslu podel cesty. Ohradky bramborovych poli jsou z naskladanych lavovych kamenu a pobliz maji i jednoduche domecky. Opravdu si zde navstevnik pripada jako v zahradkarske kolonii.
Ve tri odpoledne jsme byli ve meste a tak jsem si jeste stihnul odskocit na mistni postu a na internet, ktery byl trochu drazsi nez obvykle. Posta pujde dlouho. Pokud vse pujde podle planu, tak by mohla dojit nekdy ke konci kvetna.
Mezitim se take vratila ctyrclena particka z rybarskeho vyletu. Byli neskutecne nadseni, protoze jejich ulovek predcil jejich ocekavani. S malym rybarskym clunem vyrazili asi dve mile od pristavu. Pry netrvalo dele nez minutu, kdy ucitili skubani a zacali vytahovat prvni ulovek. Z malych ryb se vyklubali neskutecni velikani. Bojovali skoro s metrovymi obry. Po 4 hodinach meli nachytano skoro 200 kg ryb. Byl to jejich zivotni zazitek.


Nedele 29.3.2009
Rano je skvele pocasi, tak se nekteri nori do vln jizniho Atlantiku. Je to osvezujici koupel, ktera ma skoro 19°C. Konecne zmena. Sefka tristanske turistiky nas vita na pevnine skvelou anglictinou a cela nase skupina se schazi v 10 hodin na hlavni krizovatce u cedule WELCOME TO TRISTAN DA CUNHA - THE REMOTEST ISLAND. Dostali jsme moznost zahrat si golf. Takovou vynikajici prilezitost jsem si nemohl nechat ujit. Zaplatil jsem tedy clensky prispevek 25 euro do Golfoveho klubu Tristan da Cunha a hned jsem mohl jit s partou na green. Hriste bylo hned u vesnice, pet minut pesky. Chlapik s ksiltovkou a tmavymi brylemi vytahnul hole, micky, skorovaci karty a kravaty pro nas jako nove cleny klubu. Green byl upraveny jen mirne. V podstate to byla jen posekana pastvina, po ktere se prochazely kravy a ktera byla poseta mnoha lavovymi kameny. Ale prave takovato scenerie byla pro mistni golfove hriste typicka a zajimava. Postupne jsme se naucili trefovat do micku a pocet uderu se na jednotlivych jamkach zmensoval. Po mnoha dnech na palube jsme si uzili mnoho zabavy, ktera trvala cele ctyri hodiny. Rozesmati jsme se vraceli na namesti k hospode, kde byl jiz zbytek skupiny z lodi a tak jsme si vypraveli svoje zazitky.


Sobota 28.3.2009
Ráno jsem vstal minutu před devátou hodinou, takže jsem jen tak tak stihnul snídani. Dopoledne bylo velmi příjemné. Téměř každý si zde našel svého kamaráda v podobě knížky. Někteří dokonce „stojí“ frontu na některé tituly, které jsou zajímavé a žádané; třeba na cestuvatele Paul Thoroux (Safari throux Africa – nebo něco takového).
Přesně deset minut před jedenáctou dopoledne někdo vykřiknul „Land in sight - Země na obzoru!“. Všichni jsme vyběhli na palubu a s dalekohledem jsme pozorovali vytouženou zemi. Skoro deset dní jsme neměli pevnou půdu pod nohama, tak se na ni moc těšíme. Tristan se skrývá v tajemném oparu na obzoru. Je to krásný sopečný kužel, který je vidět i z dálky 70 mil. Po hodině začínáme rozpoznávat i malý ostrůvek Inaccesible Island (výška asi 500 m) a po další hodině třetí malý ostrůvek Edinborough Island s výškou asi 300 metrů.
Oběd jsme měli opět na palubě, což dokládá, že je opravdu velmi teplo. Teplota vzduchu je kolem 19 stupňů a teplota vody je asi o jeden stupeň chladnější. Je to paráda. Takhle je plavba mnohem příjemnější. Nejnáročnější bylo vyrovnat se hlavně s velkým kymácením paluby, což mi bralo hodně energie. Teď se dá konečně normálně vegetovat ve společné místnosti, číst knihu a nebo pracovat na počítači.
Na společné schůzce v osm večer se dozvídáme, že vítr trochu ubral na síle a postupujeme velmi pomalu. Schází nám ještě posledních 30 mil. Jsme v podstatě za rohem. Kotvit budeme tedy přibližně ve dvě nebo ve tři po půlnoci.
Večer Tom vytáhnul časopis Maxim a hned se o něj začali kluci přetahovat. Je opravdu cítit, že jsme na moři trochu delší dobu než obvykle. Všichni se těšíme již na zítřek, kdy bude prohlídka ostrova. Máme možnost si vybrat výlet po usedlosti (12₤), na bramborová pole (12₤), zahrát si golf (20₤) a nebo výstup na vrchol sopky (25₤) – docela drahý průvodce, ale co člověk nadělá. 


Pátek 27.3.2009
Od očekávaného Tristanu jsme už jenom 200 mil, přibližujeme se tedy čím dál tím více. Fouká jen mírný vítr, síla asi 3 Beauforty, takže loď se příjemně kolíbá ze strany na stranu a už to není tak běsivé jako kolem Antarktidy a Jižní Georgie. Dnes jsme také už překročili řvavou čtyřicítku (roaring fourties) jižní šířky, takže plavba se opravdu už bude jenom zlepšovat.
Dan měl dopoledne a odpoledne přednášku o geologii a vzniku ostrova Tristan da Cunha. Je to opravdu zajímavý ostrov, který vzniknul nad tzv. hot spotem. Je to sopka, která vyrůstá ze dna 3000 metrů pod hladinou moře až do výšky dva kilometry nad mořem. Na příčném řezu to vypadá jako jehla, která vyrůstá ze mořského dna.
Kolem poledního jsme opět viděli velrybu, tentokrát byla opravdová, ale plavala proti nám, takže další vyfouknutí jsme viděli již velmi v dálce a vůbec nebylo jednoduché určit, co to bylo za druh. Lex se domnívá, že to byla spermwhale.
Večer vychází další, již čtvrté, vydání palubních novin Europa Times, abychom měli aspoň mírný přísun informací. V nich se bohužel dozvídáme, že náš nový pasažer umírá. Volavka bílá naši plavbu nepřežila. Lex se snažil ji krmit, ale bezúspšně. Volavka všechno vyzvrátila. Zdálo se, že se svým životem skoncuje sama. Bohužel nevytušila, že v neděli budeme přistávat na Tristanu.
Byl jsem domluvenej s Kenem, že budeme zaměřovat večerní hvězdy sextantem, ale bylo zamračeno a tak to necháme na později. Tak jsem opět vytáhnul knihu a spolu s ostatními jsem tvořil do ranních hodin čtenářský kroužek.


Čtvrtek 26.3.2009
Dnes je klidná plavba a já dokonce nemám hlídku, tak je to pro mě super den. Skvělé. Několik lidí pomáhá se zašíváním nejvyšší skysail plachty a odpoledne se připravuje k jejímu vytažení na hlavní stěžeň. Je to neobvyklá operace, protože se musí nastavit hlavní a přední stěžeň a vytáhnout nahoru taky ráhna. Skaisail plachta se vytahuje jen tehdy, pokud fouká mírný vítr, aby se využla maximální plocha k plachtění.
Je fantastické počasí, teplota vzduchu a moře se vyhoupla na neuvěřitelných 15°C. Postupný přechod z Antarktidy byl velmi cítit. Každý den se vzduch oteplil o stupeň nebo dva.
Dopoledne i odpoledne si pro nás Lex připravil obecnou přednášku o Tristanu da Cunha, včetně historie, současného života a přírody. Tristan dokonce také vydává své známky, ale první známky nebyly odsouhlasené, tak se všechny zničily až na pár zachráněných kousků, které jsou dnes velmi ceněné. Dříve se dokonce na Tristanu neplatilo penězi, ale bramborami. Takže jedna známka stála 4 brambory. Většina prvních osadníků byli ztroskotanci, kteří zde našli záchranu.
Po večeři bylo krásné počasí, obloha byla plná hvězd a tak jsem požádal Majka, aby mi ukázal všechny hvězdy, které zná na jižní obloze. Vytáhnul laserové ukazovátko a během půl hodiny jsme měli oblohu prohlídnutou. Frank přišel se svou knížečnou hvězdné oblohy pro začátečníky, kde byly všechny souhvězdí. Hned jsem se do ní pustil a do tří do rána jsem ji měl přečtenou. Konečně jsem se mohl seznámit se všemi hlavními souhvězdími jižní oblohy.


Středa 25.3.2009
Ráno začíná opět hlídkou od 4 do 8 hodin ráno. Včera večer bylo krásně, pozorovali jsme hvězdičky, ale teď ráno je zataženo a dokonce prší. Zrovna se mění vítr, takže pomáháme s lanovím a změnou plachet. Jsem pekelně unavenej, takže „tahat za špagáty“ není zrovna příjemná činnost. Mírně mě bolí hlava. Ale kolem šesté se začíná rozednívat, takže běžím pro foťák a stíhám udělat pár fotografií nasvícené paluby na dvě sekundy s máznutým mořem. Docela se to povedlo, tak fotografii hned přidávám do palubního deníku v obecním počítači. Po snídani se cítím lépe, tak se přidávám do čtenářského kroužku se svým Lonely Planet pro Namíbii.


Úterý 24.3.2009

Dnešek začal velmi pěkně. Pěkné počasí, teplý větřík. Fouká relativně málo, ale jelikož je to boční vítr, tak jsme napnuli všechny plachty a jedeme relativně rychle. Asi kolem 7 uzlů za hodinu. Super. Dopoledne mám opět hlídku, ale teprve dnes je to zábava. Jak všichni říkají „sailing is fun“, ale tohle úsloví většinou používají, když je něco sere. To znamená, když sněží, prší, musí se v noci vstávat na hlídku a nebo jiné naschvály. Dopoledne máme zase pár přednášek ohledně plachet a lanoví na palubě. Kapitán s prvním důstojníkem často používají plachetnické termíny, které jsem se ještě nestihl naučit. Během služby ještě stíhám pomáhat posádce s vytáhnutím nejvyšších plachet „skysail“, které se v blízké době vytáhnou na přední a hlavní stěžeň. Je to šestá plachta, se kterou se nahoru musí vytáhnout nejenom plachta samotná, ale také ráhno a ještě stěžňová nástavba.
V poledne kapitán Eric vyvěsil na nástěnce zprávu o pirátských útocích ve vodách u východní Afriky. Jsou to aktuální informace, které byly zaslány všem lodím, které jsou teď na moři v okolí pomocí nějakého staršího satelitu, který je zdarma. Jsou to dvě stránky informací o  tom, kdy a kolik lodí bylo v posledních 14 dnech napadeno piráty a kolik jich padlo do zajetí. Ve spárech pirátů je teď tedy šest lodí a 94 členů posádky. Naštěstí tito piráti operují hlavně u východní Afriky a většinou pochází ze Somálska. Neměli bychom proti nim asi nejmenší šanci. Ale zase na druhou stranu, pochybuji, že by si na nás něco vzali. Přepadávají hlavně obchodní lodě, které převáží náklad, který se dá jednodušeji zpeněžit.
Odpoledne se pokračovalo s vytahováním plachet na stěžně, ale poněkud nenadále se zvedl velký vítr. Vytahování plachet tedy skončilo a rychle se musely nějaké plachty spíše sundat, protože náklon lodi byl tak velký, že se skoro nedalo chodit po chodbách a po palubě.
Dorotka má dnes narozeniny, tak jí posádka v kuchyni opět upekla dort. Jablečný, moc dobrý.


Pondělí 23.3.2009
Od půlnoci mám opět hlídku do 4h do rána, na které jsem společně s Janem K. Je to docela chytrý chlapík kolem šedesátky, na půl Holanďan, na půl Polák, mluví asi pěti jazyky a moc rád cestuje vlakem. Jeho názor je takový, že ten, kdo cestuje s někým ve skupině, tak není cestovatel, ale že je jenom na dovolené. Cestovatel je jen ten, kdo cestuje sám místními dopravními prostředky a komunikuje s místními obyvateli. Takže já do jeho vzorce cestovatelů nezapadám. Ostatně máme furt o čem si povídat, takže naše hlídka docela rychle utíká. Někdy si musíme dopovědět příběh, i když nás už další hlídka přichází vystřídat. Čtyři hodiny jsou tedy rychle pryč a já spěchám na kutě. Usínám rychle a ráno se budím kolem osmé, ale jen na chvilku, rychle zase usínám. Naštěstí. Snídani jsem tedy prospal a budím se až kolem jedenácté dopoledne, což je tak akorát, že se stihnu vykoupat a jít na další hlídku, která nám začíná v poledne.
Po obědě jsme měli krátkou přednášku o plachtění na moři, nasměrování plachet při různých směrech větrů apod. Vítr příjemně fouká, ale i když jeho síla je asi kolem síly 3 stupňů Beaufortovy stupnice, tak se naše loď pohybuje poměrně velmi rychle – rychlostí asi 8 až 9 uzlů za hodinu. Kapitán to vysvětluje tak, že právě boční vítr je ten nejefektivnější vítr na plachtění.
Je krásné počasí, takže přednáška se konala venku na palubě. Dnes je opravdu první fantastický dcen, který nám říká, že jsme už dávno mimo ledové vody Jižního oceánu a teď už jsme v Atlantiku.
Odpoledne si povídám s Jardou. Jsou malé vlny, takže deckhouse je velmi klidný a Jardovi není špatně, má dobrou náladu a probíráme život. Během odpolední plavby někdo najednou vykřiknul: „velryba!“, takže se samozřejmě všichni vyhrnuli na palubu. Ale co najednou nevidíme: je to mrtvá velryba, u které krouží hejno ptáků a pochutnávají si na velrybím tuku. Obrovská masa plavala na hladině a pravděpodobně byla velryba již bez kůže a ona bílá masa byl již obnažený tuk. Vše se odehrálo tak rychle, že to ani nikdo nestihl vyfotografovat.
Následuje večeře, večerní schůzka s kapitánem v osm hodin, kdy se opět dozvídáme počet ujetých mil za posledních 24 hodin – dnes to bylo 194 mil, což je docela slušná vzdálenost. Vychází druhé číslo novin Europa Times.
Začíná nám další hlídka od osmi do půlnoci, na které jsem s Dorotkou. Je to moc příjemná paní kolem šedesátky. Má už vnoučata. Také z Holandska.
Je hrozně krásné počasí. Obloha jako z pohádky. Při hlídce ležíme na palubě a pozorujeme hvězdičky. Dokonce jsme viděli padající hvězdu, tak jsem si hned něco přál. Kormidlování jde snadno. Plujeme velmi pomalu, vítr totiž velmi zeslábnul a loď se skoro vůbec nekýve. Jooo, teď můžeme říci, že „sailing is fun“. Jedeme rychlostí asi 3,5 uzle za hodinu. Kapitán řekl, že pokud nám klesne rychlost pod tři uzle, tak zapne motory aspoň na půl rychlosti. Do Kapského města si totiž nemůžeme dovolit dojet později než 13. 4., kdy mají lidé již naplánovaná letadla.


Neděle 22.3.2009
Dnes je mnohem lepší počasí než včera. Dopoledne máme přednášku od Majka, který nás učí vázání uzlů. Ale jelikož zkušenost a bystrost jednotlivých účastníků zájezdu je porůzná, tak učení jde pomalu. Přednáška proběhla rychle, ale pak jednotlivé naučení uzlů postupovalo pomaleji. Takže jsme skončili na škoťáku na několik způsobů. Velmi mě také zaujaly dva dekorativní uzly – opičí pěst (monkey´s fist) a turbánek (turkish knot). Poměrně rychle jsem se je naučil a pak jsem je vázal jeden za druhým. Jsou to sice uzly, které se na palubě plachetnice využijí velmi málo, ale jsou moc pěkné, takže pro pobavení stačí tak akorát.
Večer jsem byl ještě zkontrolovat volavku, která si ve svém pelechu už začala poměrně zvykat. Spokojeně si čistila peří a občas se znažila usnout. To byl docela komický manévr, kdy si strkala hlavu pod křídlo. Jednou pod levé a někdy pod pravé. Byla to známka toho, že si na naše prostředí zvykla a že se nás nebojí. Lex jí je stále po boku a hlídá ji jako své děcko. Když si uprdne, tak jí jde vyprat ručník. K večeři se jí snaží dát syrového lososa, ale nebere si ho ani z ruky, ani když je to položené vedle na stole. Taková dobrá ryba, a volavka jí opovrhuje. My máme lososa k večeři a olizujeme se až za ušima.

  část naší posádky


Sobota 21.3.2009
Dnes se konečně trochu zlepšuje počasí, přes den se podařilo Jardovi dosáhnout rekordní rychlostí přes 12 uzlů, tak se to večer oslavovalo. O půlnoci na neděli budeme překračovat poledník 30°, což znamená, že se dostáváme do dalšího časového pásma, a tak si budeme přeřizovat palubní hodinky. Budeme mít o jednu hodinu méně, takže o půlnoci si posuneme hodiny na jednu ráno. Tím se tedy taky posuneme blíže k našemu časovému pásmu.
Odpoledne nám na palubě přistála bílá volavka. Docela neobvyklý úkaz. Je to totiž pták, který žije buď v Jižní Americe, nebo v Africe. Občas se zatoulá na Falklandy a výjimečně na Jižní Georgii, ale my už jsme byli skoro ještě dalších sto mil východně od Georgie. Chudák volavka se tedy musela pekelně zatoulat. Na palubě přistála totálně vysílená. Ujal se jí náš ornitolog Lex a umístil jí do podpalubí do pracovního rohu „poker corner“. Kupodivu se ani moc nebránila. Přistavili jsme jí malou přepravku a Lex jí zkoušel něco dávat k jídlu, ale nic si nevzala. Tak aby aspoň něco pozřela, tak jí dal namočený chleba ve vodě přímo do zobáku. Jedině tak jsme mohli zabezpečit, že se jí dostane něco do žaludku.


Pátek 20.3.2009
Noc byla náročná. Měl jsem opět noční hlídku od půlnoci do 4h, která je nejnepříjemnější. Navíc ještě pršelo. Cítil jsem se unaveně, tak jsem střídavě ležel a popocházel po palubě. Stále je chladno, takže polární frontu jsme ještě nepřekročili.


Ctvrtek 19. 3. 2009
Vcera v noci jsme meli uz opoustet Jizni Georgii, ale vetry sly primo proti nam, tak jsme zakotvili jeste ve fjordu Drygalski na vychodnim cipu ostrova. Rano jsme pluli na konec fjordu, kde se vyskytovalo nekolik ledovcu padajicich primo do vody. Neco jako Perito Moreno v Ohnove zemi. Byly jsme asi 100 metru od cela ledovce a nekolikrat se nam predvedl v plne sile. Kusy ledu se odlamovaly a se hrmotem padaly do more. Nekolikrat jsme se tedy zhoupli na velkych vlnach. Pak jsme obratili lod a vydali se na 1300 mil dlouhou plavbu smer ostrov Tristan da Cunha. Trochu fouka, tak jsme napnuli plachty. Brzy protneme antarktickou konvergenci, a tak se dostaneme z ledovych vod Jizniho oceanu do Atlantiku. Ted se bude uz jenom oteplovat.


Streda 18. 3. 2009
Rano bylo jako vymenene, meli jsme krasny vychod slunce. To bylo vsak vsechno. Silne vetry prinesly oblacnost a za chvilku zacalo zase prset. Dopoledne mame vysadek v zatoce Gold Harbour, kde je dalsi velka kolonie tucnaku kralovskych. Nekteri sedi na vejcich a nekde se uz jen staraji o mladata. Zase to jsou fotojatka. Ale zase prsi. Tihle tucnaci jsou asi to nejkrasnejsi z Jizni Georgie. Kousek opodal se do hry pridava skupina asi 10 obrich rypousu slonich. Kazdy vypada jako hora tuku, ktera se pohybuje vlnivym tulenim zpusobem. Kdyz zacnou troubit, tak jim jde para od huby. Je to fantasticke divadlo. Jsme od nich asi pet metru. Odpoledne prejizdime do dalsiho zalivu Cooper Bay, kde mame moznost spatrit kolonii tucnaku zlutorohych. Skvele. Jsou daleko od more vysoko na utesu, ale radi se tam za nimi vyskrabeme.


Utery 17. 3. 2009
Z Grytvikenu vyrazime az kolem osme hodiny rani. Pocasi nam oproti vcerejsku nepreje, krape. Po dvou hodinach plavby zajizdime do zatoky Ocean Harbour, kde byvala dalsi velrybarska stanice. Dnes je v zatoce jen vrak stare lodi. Pokracujeme do St Andrews Bay, kde se vyskytuje nejvetsi kolonie tucnaku kralovskych. Ma jich tam byt az 400 000, ale kvuli velkemu priboji neni sance s cluny pristat na plazi, takze vse pozorujeme jen z clunu. Sila lamajicich vln na pobrezi je desiva. Jednou se s nami clun malem preklopil. Tak se radeji vracime na lod. Na noc kotvime v Moltke Harbour o par mil dal.


Pondeli 16. 3. 2009
Vytahovani kotvy me probouzi v 6 h rano. Je krasne pocasi. Slunce prave vykukuje nad obzorem. Chystame se na trikilometrovy vylet do Grytvikenu, nejvetsi velrybarske stanice na ostrove Jizni Georgie. Pred padesati lety to bylo male mestecko, kde se denne rozporcovalo 30 velryb. Smutny pribeh. Dnes z Grytvikenu pozustaly jen velke nadrze na ziskany velrybi olej, tlakove kotle, kde se varil tuk, maso i kosti, kostel z roku 1913, muzeum, nekolik vraku lodi a hrbitov, kde je pohrben i samotny hrdina Sir Ernest Sheckelton. Grytviken je jedine misto na Jizni Georgii, kde bydli lide po cely rok (asi 15 vedcu a udrzbaru). Vecer mame opet barbeque party.


Nedele 15. 3. 2009
Dnes si konecne protahneme telo. Ceka nas asi sestikilometrovy trek z Fortuna Bay po stopach Sira Ernesta Shackeltona do velrybarske stanice Stromness Whaling Station. Je to posledni usek strastiplne rocni cesty, kdy se Shackelton konecne dostal do civilizace pote, co jeho lod sevrely ledove kry. Odpoledne jsme se vydali na prohlidku vedlejsi velrybarske stanice Leith Harbour. Vse je ohranicene vystraznymi cedulemi, ze mame dodrzovat 200m odstup od rezivych pozustatku budov. Po starem fotbalovem hristi behaji mali lachtanci a na strane u skal se tisni pelichajici tucnaci. V zapalu fotografovani jsem se propadl po pas do bahenni tune skryte pod mechem. Malem mi tam zustaly holinky a fotak. Bylo to o fous.


Sobota 14. 3. 2009
Dopoledne mame vysadek na plani Salisbury Plain, kde je druha nejvetsi kolonie tucnaku kralovskych na Jizni Georgii. Jsme z toho totalne nadseni. Fotografuji jako o zivot. Jsou to totalni fotojatka. Barevna naprsenka tucnaku je tak fotogenicka, ze zapominam fotit na siroky objektiv krajinky a okoli. Tucnaku je na plazi tolik, ze odpocivaji i na svazich blizkych hor a ztracejici se v mlze. Mame na tuhle zabavu jen dve hodiny, ale chtelo by to cely den. Bohuzel prsi. Na kameru i fotak jsem jako pes. Doufam, ze mi kamera vydrzi aspon do konce vyletu. Odpoledne jsme zastavili u ostruvku Prion Island, kde jsme pozorovali v dalce hnizdici albatrosy. Byla ale husta mlha.


Patek 13. 3. 2009
Rano mame prvni vylet u pobrezi Jizni Georgie. Zvirat je na plazi ale tolik, ze nemuzeme vystoupit a tak projizdime pobrezi jen v zodiacich.


Ctvrtek 12. 3. 2009
Stale se plavime po volnem mori. Chybi nam poslednich 50 mil k Jizni Georgii. Na pevninu cekame jako na smilovani. Jsme na mori uz skoro tyden, takze se tesime zase na nejakou akci. Az opustime Jizni Georgii, tak pak budeme na volnem mori 20 dni - to bude pro me peklo.


Streda 11. 3. 2009

Prestal foukat vitr, tak jsme pustili motory a smotali plachty k rahnum. Behem dne nam spolecnost delali delfini a prvni tucnaci kralovsti, kteri obyvaji blizici se ostrovy Jizni Georgie. Odpoledne si musime vyluxovat vsechno obleceni a batohy, ktere budeme za par dnu pouzivat na J. Georgii, abychom nezpusobili zavleceni noveho druhu. Tam bychom meli doplout asi v patek.


Utery 10. 3. 2009

Od 8 do 12 h jsme opet meli hlidku. More bylo relativne klidne, ale vitr studeny. Teplota asi 3C, vody 2C. Pocasi osklive destive. Jeste ze mam tu nepromokavou bundu a kalhoty, bez nich bych tu byl namydlenej. Po obede jsme meli prednasku o geografii Jizni Georgie. Pak jsme meli dalsi hlidku. Ta byla docela zajimava. Zahledli jsme totiz prvni delfiny, kteri pluli tedne pred pridi lodi. Byli mali ale mrstni. Dival jsem se na ne asi pul minuty, pak jsem bezel pro kameru, ale po navratu byli uz pryc. Tak aspon, ze jsem si je vychutnal v te kratke chvili. Odpoledne bylo pocasi silene promenlive. Chvili prselo, pak se to roztahlo, dokonce jsem na chvili zahledl slunicko a modrou oblohu, ale pak prisla mlha. Vecer bylo kino - film South - originalni zabery Shackeltonovy expedice Endurance.


Pondeli 9. 3. 2009

Dopoledne jsem desne unavenej z nocni hlidky. Pres den je hnusne. Jsou velke vlny. Odpocivam v kajute. Odpoledne ma peknou prednasku Majk o urcovani polohy na mori pomoci sextantu a hvezd ci slunce. Az se obloha vyjasni, tak si sextant vyzkousime v praxi.


Nedele 8. 3. 2009 - Scotia Sea

Uz jsme byli na otevrenem mori. Napnuli jsme skoro vsechny plachty a mirili jsme k Jizni Georgii. Foukal dost desivy vitr a meli jsme docela slusnou rychlost, skoro devet uzlu. Bohuzel se mi ale zacalo delat soufl. Rychle jsem vybehnul na palubu a cerstvy vzduch morskou nemoc zahnal. Uf.


Sobota 7. 3. 2009 - Elefant Island

Dnesek byl hlavne o plachteni stale na sever. Vetry nas ale tahly hodne na vychod, kde nam do cesty prisel Sloni ostrov - Elefant Island. I kdyz jsme tento ostrov nemeli v itinerari, tak jsme u nej aspon pribrzdili, protoze je to opet misto, na kterem se odehravala cast Shackeltonova neuveritelneho pribehu. Jeho muzi zde nedobrovolne stravili pres 4 mesice cekajice na zachranu. Ostrov je opravdu dabelsky, na vetsine mistech padaji vysoke skaly primo prudce do vody a tam kde nejsou skaly, tak tam padaji do vody velke lodovce. Danovi s kormidelnikem se podarilo najit misto, kde 22 muzu ztroskotalo. Byla to mala zatocina, kde zrovna hnizdilo velke mnozstvi kormoranu a na druhe strane padal do vody ledovec. Divocina do slova a do pismene. Vylodeni nebylo mozne kvuli velkemu priboji, a tak jsme pobrezi sledovali aspon z paluby plachetnice. Na brehu jsme zahledli bustu na pamatku Shackeltonovym muzum, ale pak jsme zjistili, ze to neni busta Shackeltona, ale kapitana lodi Yelcho, na ktere Shackelton prijel se zachranou.
Kdyz jsme odjizdeli, tak jsme meli stesti na nekolik velryb a tucnaku, kteri plavali kolem nasi lode. Spatrili jsme ale i dalsi nove zastupce fauny, kterym byli salpy. Bezobratli zivocichove podobne meduzam. 


Patek 6. 3. 2009 - English Strait

Dnesek byl uz ve stylu opousteni antarkticke pevniny a postupne jsme se zacali odebirat smerem k Jizni Georgii. Ledovce byly na hladine videt stale mene. Vecer jsme jich kolem lodi jeste par meli, takze nebylo jednoduche mezi nimi v noci klickovat. Kapitan proto rozhodl, ze poplujeme co nejvice na sever, kde ledovcu je nejmene. Nejvice ledovcu totiz pochazi z Wedellova more, kde morske proudy zenou ledovce z jihu na severovychod ve smeru hodinovych rucicek.


Ctvrtek 5. 3. 2009 - Paulet Island

Dnes dopoledne jsme meli dalsi zajimavou prochazku po Pauletove ostrove, kde se take nachazeji pozustatky po Nordenskjoldove expedici. Jejich plachetnice Antartic zde ztroskotala a tak tu 20 trosecniku naslo utociste na dlouhych 9 zimnich mesicu. Jsou zde po nich pozustatky v podobe zakladu male kamenne chatky. V okoli se v vyskytovalo velke mnozstvi lachtanu antarktickych (fur seals) a kormoranu. Kdybychom sem prijeli o nekolik mesicu drive, tak bychom se asi setkali i s velkym mnozstvim tucnaku krouzkovych (Adelie pinguins), ale ted uz byli vsichni pryc az na dva pary poslednich jedincu.
Vecer kolem osme zacalo snezit. Trochu neobvykle videt snih na palube, ale bylo to tak.


Streda 4. 3. 2009 - Snezny vrch

Dopoledne jsme kotvili za prekrasneho pocasi u dalsiho ostrova, ktery ma zajimavou historii. Jedna se o Snow Hill Island, kde se v roce 1902 nechal vysadit svedsky vedec Dr. Otto Nordenskjold s nekolika muzi a stravil zde dlouhou antarktickou zimu. Na ostrove je zachovana drevena chata s dobovymi artefakty. Vedle pametnich fotografii je mozne zhlednout napr. sto let stare kalhoty a nebo vyspravene boty.
Cely ostrov je take zajimavy z geologickeho hlediska, protoze je zde neobvykle mnozstvi fosilnich nalezu. Staci udelat par kroku a vsude se vyskytuje zkamenela lastura. Dan to vysvetlovat tim, ze pri tuhnuti se kolem musle vytvari jine chemicke slozeni, ktere zpusobuje rychlejsi tuhnuti v jeji blizkosti. Takze proto se temer v kazdem kulovite zaoblenem kameni vyskytuje nejaka fosilie.
Z vrcholku Snow Hill Islandu byla pekna vyhlidka na jihovychod, kde se vsude vyskytovalo ledove pole obavaneho Weddelova more. Prave tudy proplouvala posadka lodi Endurance s Ernestem Shackeltonem, jejichz lod byla v tomto ledu uveznena na nekolik mesicu.


Utery 3. 3. 2009 - Ostrov Jamese Rosse

Dnes jsme proplouvali uzinou kolem ostrova Vega a Jamese Rosse. Byla to docela pekna projizdka uzkym prulivem, kde jsme museli klickovat mezi desitkami malych i velkych ledovcu. Nikdy jsem nic podobneho nevidel. Fantazie. Tesne pred obedem jsme zakotvili pobliz ostrova Jamese Rosse, kam jsme vyrazili na pruzkum. Je to ten ostrov, kde je postavena nase ceska vedecka zakladna, ale my jsme byli na vychodni strane, kdezto zakladna je na strane severni. Skoda. Ostrov byl na pobrezi temer bez snehu. Pripadali jsme si jako na mesici, protoze to byla plocha rovina, nikde zadny vybezek, proste nic, zadny detail. Az po chvili jsme dorazili ke kopci, na ktery se dalo vystoupat a trochu prohlednout vzdalenejsi okoli. Nejvic se mi libilo pobrezi, kde byly nanosy malych ledovych ker od predchoziho prilivu. Ted byl zrovna odliv, takze byl na pobrezi pas naplavenych ledovcu.
Odpoledne jsme se plavili uzkym prulivem dal. Bylo absolutni bezvetri, hladina byla jako zrcadlo, kde se odrazely belostne ledovce nad hladinou. Tak trochu pohadkova krajina. Vylezl jsme si opet na nejvyssi stezen a pozoroval jsem okoli z ptaci perspektivy. Skvele. Videli jsme i nekolik tulenu - krabozrave, leopardi a Wedellovi. Na nekolika ledovych krach jsme zahledli i skupinky tucnaku.
Vecer byl ve znameni party, kdy posadka napnula plachtu nad hlavni palubu a zacala grilovat kureci stehynka, veprova zebirka a take par hamburgeru. Pustili jsme si prima hudbu a pote co se maso snedlo, tak zacala tancovacka. No, ze bude party na palube v Jiznim ledovem oceanu, to jsem fakt netusil.
V noci jsme opet driftovali na volnem mori, takze jsme sem tam museli uhnout nejakemu plujicimu ledovci z jeho cesty. Kapitan z toho byl docela nesvuj, tak stale behal z jedne strany lodi na druhou. Srazka by mohla byt osudna. Nektere ledovce jsou velke jako dum.


2. 3. 2009 - Devil Island

V noci drzim do pulnoci hlidku na lodi. Nespustili jsme kotvu, ale volne splyvame na hladine a proud si s nami dela co chce. Kolem je mnoho ledovcu, ktere je treba hlidat, takze stale upozornuji kapitana, aby popojel lodi dopredu, dozadu, vlevo nebo vpravo. Ledovce kolem se desne rychle pohybuji. Rano sviti fantasticke slunicko a mnozstvi ledovcu jeste narostlo. Abychom se dostali k Dabelskemu ostrovu, tak jedeme skoro krokem. Jeden z posadky se usidlil na prednim stezni, aby mohl lepe navigovat mezi bilymi obry. Srazka by mohla byt osudna. Ja jsem toho taky vyuzil a tak jsem fotil z toho nejvyssiho stezne. Fantasticka perspektiva! V jednu chvili kapitan zastavil a zvolal, ze zakotvime u kry. Dojeli jsme totiz k velke ploche kre, na kterou bylo mozne vystoupit. Prvnimi byly kluci z lodni posadky. Vyskocili jako mali a hned si s sebou vzali ragbyovy mic a zacala hra. Vsichni jsme se k nim pridali a meli jsme na hodinku zabavu. Clunar Majk pry na lodi jeste nic takoveho nezazil. Bomba :)
Po obede jsme dopluli k Dabelskemu ostrovu, kde nas cekala dalsi mila prochazka a vyslap na dva vrcholy asi 200 metru nad morem, odkud byl neobvykly vyhled na vodu s ledovci a nasi malou plachetnici.


1. 3. 2009 - Argentinska stanice Esperanza

Vstavam uz pred osmou, protoze je venku fantasticke pocasi a miliony ledovcu. Velke i male. Pripadame si jako v ledovem poli a stale do nich narazime. Pocasi se vyjasnuje a pred polednem priplouvame do zalivu k argentinske polarni stanici Esperanza. Je to mala vesnicka s asi 20 krasne cervenymi domecky. Nekteri lide zde bydli i trvale, a proto neni divu, ze zde maji treba kostel nebo i skolu.
Odpoledne mirime na dalsi misto, kterym je Brown Bluff. V zatoce pobyva skupina tucnaku a lachtanu. Vystoupili jsme si na vyhlidku, kde jsme nehybne poslouchali antarkticke ticho. Fantazie!


28. 2. 2009 - Bransfielduv pruliv

Od ostrova Deception jsme vyrazili kousek pred pulnoci, protoze nas cekala relativne delsi plavba Bransfieldovym prulivem, ktery oddeluje Jizni Shetlandy od samotne Antarktidy. Znatelne se ochladilo. Zrana dokonce trochu snezilo, a tak prvni ostruvek pro dopoledni zastavku - Astrolabe Island byl jako pocukrovany. Na ostrove vsak nebylo vhodne misto k pristani nasich zodiaku, tak jsme meli jenom hodinovou plavbu v clunech podel pobrezi. Poprve jsme videli nebezpecneho tulene leopardiho s tlamou jako selma. Tak trochu si s nami pohraval. Na pobrezi byli dalsi tucnaci, tentokrat tucnaci krouzkovi. Vrcholem plavby na clunech byly velke ledove kry vyrustajici do vysky nekolika metru, ktere plavaly na hladine, ale oproti zvlnenemu mori se nepohnuly ani o pid. Chovaly se jako skala. Modre odstiny zde nebraly konce. Odpoledne jsme se presunovali dal na jih. Cekalo nas dalsich asi 50 namornich mil. Je osklivo, ale po ceste pribyva ledovcu (hlavne tech obrich) a na nekterych vidime poskakovat tucnaky.


28. 2. 2009 - Deception Island

Ve dve rano vyrazime na dalsi plavbu. Tetokrat nas ceka Deception Island (Klamavy ostrov). Kolem osme rano jsme vsak z paluby zpozorovali prvni poradne kosatky drave (jsou pribuzne delfinum, ne velrybam). Po devate jsme proklouzli okolo tri skalnich jehlic (Sewing Machine Needles), ktere trcely z more do velke vysky. Pote jsme konecne zapluli dovnitr propadle sopky Deception. Vnitrni prumer kaldery je skoro 10 km a v 19. stoleti slouzil velrybarskym vypravam jako prirodni pristav. Dopoledne jsme meli zajimavou prochazku po lavovych svazich a odpolede jsme byli vysazeni na breh, kde sopka stale projevovala svou aktivitu. Z cerne pisecne plaze se kourilo, a tak stacilo udelat maly bazenek a morska voda se ihned ohrala na skvelych 40 °C. To byla koupel jako vino. Kdo se ohral, tak se ihned mohl zchladit v ledovem oceanu :).

V podpalubí našeho trojstěžníku


27. 2. 2009 - Yankee Harbour, Half Moon Island

Ve ctvrtek 27. 2. brzy rano zvedame kotvy a plujeme smerem na zapad k dalsim malym ostruvkum Jiznich Shetland. Kolem devate jsme obepluli Greenwichsky ostrov a pristali v neobvykle zatoce Yakee harbour. Vypada, jako by ji postavili lide. Je neobycejne chranena proti morskemu priboji kamennym nanosem, na kterem se povaluje nekolik strakatych tulenu Weddelovych. Kolem pobihaji i tucnaci a vse z povzdali pozoruji mrchozravi bournaci. Pocasi je hodne promenlive - prsi, fouka vichr a obcas vyjde slunicko.
Po obede se presunujeme na dalsi ostruvek, kterym je Half Moon a lezi tesne vedle velkeho ostrova Livingstone. Nasim cilem neni jenom prochazka a pozorovani vsudypritomnych tucnaku, ale take argentinska polarni stanice Camara.


26. 2. 2009 - Pevina na obzoru: Jizni Setlendy

Od pulnoci do 4 h mam opet hlidku. Lod se desive kymaci ve vysokych vlnach, ktere mnohokrat zaplavi palubu. Pevne drzime kurz 140° na JJV a silny vitr Drakeova prulivu nas zene k prvni pevnine. Jsem silene unaveny. U kormidla mi skoro padaji vicka. V pul pate rano usinam, aby me Holandan Ron v pul devate opet vzbudil: "Karle, vstavej, pevnina na obzoru!"
Jakmile jsem uvidel krajinu kolem, nedostavalo se mi slov. Ranni slunicko osvetlovalo vysoke strme skaly vystupujici z divokeho oceanu jako jehly. Krajina jako z jineho sveta. Modra obloha, tmavy ocean, seda skaliska kolem a v dali se tyci zalednene hory Jiznich Setlendskych ostrovu. Obraz jak od malire.
Proplouvame mezi mnoha skalnimi utesy roztrousenymi v mori, az se dostavame do zatoky ostrova Barrientos. Smotali jsme plachty, shodili kotvu a po obede jsme se vydali na prvni vylet.
Ostrov byl prekvapive zeleny. Krasne zeleny mech vyvolaval dojem antarkticke louky. Vsude kolem behali tucnaci, predevsim tucnaci uzdičkoví (maji cerne zobaky) a oslí (cervene zobaky). Jejich zvedavost nas fascinovala - casto k nam prisli na centimetry blizko. Byla to vetsinou starsi mladata, ktera se teprve seznamovala s okolim. Na druhe strane ostrova jsme fotografovali lachtany, tucnaky, nekolik burnaku a pozustale kosti velryb od velrybaru z minuleho stoleti. Zitra poplujeme do dalsich dvou zatok!
25. 2. 2009 - Jizni ledovy ocean

Jiz treti den plujeme na JJV divokymi vodami Drakeova prulivu. Pocasi se ustalilo. Je zatazeno, neprsi, ale znatelne se ochladilo. Dnes brzy rano jsme prekrocili polarni frotu (tzv. antarktickou konvergenci) a vstoupili jsme do vod Jizniho ledoveho oceanu. Teplota more za poslednich 24 h rychle klesla na soucasne 3 °C. Sila vetru se stabilizovala na 6 Beaufortovy stupnice, kdy se tvori bile cepice. Vlny jsou casto vysoke jako nase lod. Udrzujeme si skvelou rychlost skoro 8 uzlu (kapitan pry tak rychle propluti Drakeova prulivu jeste nezazil). Zitra by se mohlo more uklidnit. Meli bychom uz dorazit k prvnim ostrovum.
Zivot na lodi neni zadny med. Paluba je v neustalem naklonu - chozeni na zachod, po palube ci po chodbe vyzaduje mnoho usili a rovnovahy. Pri spolecnych jidlech se vzdy najde nekdo, komu ulitne pribor na druhou stranu jidelny.


24. 2. 2009 - Antarktida a mořská nemoc

Je pred pulnoci a kolega me budi na psi hlidku. Od pulnoci do ctyr do rana ma nase "bila" skupina hlidku. Pokyny jsou jasne. Drzet staly kurz 150° JJV a hlidat na pridi.
Vitr trochu zesiluje, blizime se ke konci Beaglova pruplavu. Beaufort 4, vlny mirne. Postupne se vse stava vetsi a silnejsi. Lod se kymaci tam a sem a prevraci mi zaludek naruby. Jeste pred chvili jsem nevedel, co je to morska nemoc. Ted uz ji mam. Ted teprve vplouvame do Drakeova prulivu. Po druhe hodine ranni zvracim skoro kazdych tricet minut. Jsem totalne vysilen, ze ani na vlastni kinedryl v batohu si nevzpomenu.
Vlastni lodni hlidka mi oficialne skoncila ve 4 hodiny rano, ja vsak nedobrovolne pokracuji az do sesti. V kajute nemohu usnout. Stale se mi prevraci zaludek naruby a uz ani nestiham odbehnout na palubu a mirim rovnou k zachodove mise. Kdyz se prevracim po sedme, tak nevim, zdali si mam na misu sednout a nebo do ni strcit hlavu. V onu chvili na me prislo jine nutkani. Vysilen usinam kolem seste hodiny ranni, snidani spokojene prospavam. Toto je tedy ma cesta snu?

 
Související články:
ANTARKTIDA: Ushuaia - poslední hodiny před vyplutím
 
Přečteno 8065x
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
 
Tisk
Zpět

Cestovatelské novinky
Tripio
Informace na cesty
HolidayCheck - recenze ubytování, fotografie, videa a tipy. 
Pojištění na cesty
Sjednejte si cestovní pojištění u ePojisteni.cz a uvidíte, že můžete ušetřit.
Získejte slevu na ...
Slevový rádce SlevovySrovnavac.cz doporučuje pro Vaši dovolenou akční cestovní pojištění od TopSrovnani.cz!
Nejkrásnější dovolená
Nejkrásnější dovolená je ta, která Vám nevyprázdní peněženku. Zkuste proto super last minute a užívejte si.
Články z cest
Antarktida, Argentina, Austrálie, Bangladéš, Barma, Bolívie, Brunej, Čína, Chile, EgyptEkvádor, Filipíny, Guatemala, Indie (Ladakh a Zanskar), Indonésie (Lombok), Itálie, Jižní Afrika, Kambodža, Kuba, Laos, Malajsie, Malawi, Malta, Maroko, Mexiko, Namibie, Nepál, ŘeckoTanzanieTibet, Thajsko, VietnamZambie

RADY PRO CESTOVATELE

Líbí se mi ...
Spolupracujeme s ...


Fotosoutěž
Soutěž s Koktejlfaktorem
Poslední články
Cestovatelský festival Kolem Světa v Brně6 tipů na cestu kolem světaEgyptské klenoty pouštěEgypt nejsou jen velbloudi a slunečníky na pláži
Poslední komentáře
3.08.2012 16:54 Kolik stojí Barma: je to passe
20.05.2012 23:05 Vtipkovat zakázáno!: Re: Proč se nepouštějí do opravdové satiry?
6.05.2012 11:54 Vtipkovat zakázáno!: POCHVALA ZA INFORMACE
16.04.2012 10:47 Václav Špillar - Afrika - Jiný svět: AFRIKA
4.04.2012 00:32 Hanoj – kouzlo tradiční Asie: dekuji
Anketa
Na festivalu budeme postupně představovat zahraniční cestovatele a fotografy. V kterém jazyce byste uvítali prezentaci?
V angličtině se simultánním překladem
2757727577
V angličtině bez překladu
2643026430
V němčině se simultánním překladem
2635326353
Další ankety
Počítadlo
2005 (c) Smartware s.r.o., Powered by MultiCMS