Přesto je to jakási překážka, která má za následek menší množství cestovatelů v této oblasti, a tak některých částech Sikkimu si budete připadat, jakoby jste tam byli jediní návštěvníci za poslední půl roku.

Třeba u jezera Kečeoparí. Toto jezírko je jedno z nejmalebnějších míst v Sikkimu. Říká se, že na vodní hladině nenajdete ani jeden lísteček, protože ptáčci kolem všechny vyzobou. Na přístupové stezce je mnoho tibetských praporků, které roznášejí do okolí modlitbu "óm mani padme húm". Každý rok sem přichází stovky poutníků, aby zde mohli prosit Buddhu o splnění svého nejtajnějšího přání. Do roka by se jim mělo vyplnit.

Co nás však nejvíc překvapilo bylo poklidné místo nad jezerem, které zdobila krásna gompa (tibetský klášter), obklopená více jak stovkou modlitebních praporků. Gompu spravoval dobrosrdečný láma Pema (mnich učitel). Jakmile nás zpovzdálí zahlédl, hned na nás přátelsky mával a zval nás ke stolu, ať si s ním dáme čaj. Jeho vlídné přijetí bylo tak okouzlující, že jsme z hodinové návštěvy udělali celodenní výlet s přespáním u něj doma. Pema navíc mluvil perfektní angličtinou. Přátelské vyprávění a dokonale přívětivé přijetí dostane každého návštěvníka. Pema je navíc zkušeným vypravěčem a jeho osobní přístup je nezapomenutelný. I v jeho knize hostů je zapsáno mnoho krásných vzpomínek od předchozích kolemjdoucích, kteří byli stejně jako my uneseni přátelskými vztahy.

Atmosféru místa dotváří kouzelné prostředí náhorní plošinky, které vypadá doslova jako orlí hnízdo vysoko v horách. Rozhled do okolí a na zasněžené vršky himalájských vrcholků jsou natolik podmanivé, že to doslova bere dech. Kečeoparí je to správné místo k odpočinku i dobití energie na cestách. Budete se chtít vrátit – tak jako my.

Cvičení na dlouhé trouby

Buddhistické modlitby za blaho celého lidstva se odehrávají několikrát denně uvnitř decentně vyzdobených klášterních modliteben. Modlitby, neboli tzv. púdži se aktivně účastní pouze mniši a jen výjimečně přijdou do chrámu i nějací vesničané či cizinci, kteří mohou sedět v ústraní a tiše naslouchat. Zhruba hodinová společná modlitba se skládá především z recitování buddhistických manter. Během modlitby se však využívají i různé hudební nástroje, které mají svůj rituální význam a mohou být použity jen v určitém, přesně daném okamžiku. Nelze tedy hovořit o hudbě v tom smyslu, jak ji většinou chápeme my. Nicméně i rituální hra na hudební nástroj musí být především dobře nacvičená a zkušeně provedená. Ve svém volném času se proto malí mníšci postupně učí hrát na nejrůznější hudební nástroje, které se při púdže používají.

Tibeťanka u televize

Buddhismus je založen na čtyřech pravdách a sice: 1.) lidský život spočívá v utrpení, 2.) utrpení je způsobováno lidskou touhou po světských věcech, 3.) člověk může docílit osvobození od utrpení tím, že se zbaví tužeb, a konečně 4.) cesta ke zbavení se tužeb spočívá ve sledování osmidílné stezky životem, která spočívá ve správném pochopení, správném záměru, správné mluvy, správné činnosti, správného života, správného úsilí, správného uvědomění a správné koncentrace. Starší tibetská žena v malé vesničce Singhik v Sikkimu si však lidskou touhu po barevné televizi nedokázala odříci. Aby svůj přestupek proti „správnému životu“ alespoň trochu odčinila, probírala mezi prsty tibetskou obdobu růžence a donekonečna tiše opakovala nejdůležitější buddhistickou mantru „Óm mani padne húm“.

Mniši ve škole

Dříve bylo vzdělání v klášteře považováno za velmi prestižní záležitost a pro mnoho rodin to byla jediná šance, jak dopřát svému potomkovi (rozumějte pouze synovi) dobré vzdělání spočívající ve schopnosti číst, psát a orientovat se v náboženských textech. V dnešní době, kdy prakticky všechny vesnické děti včetně dívek navštěvují alespoň po určitý čas základní školu, ztratilo vzdělávání mnichů punc výjimečnosti. Přesto je vzdělání buddhistického mnicha velmi široké a náročné. Mezi vyučované předměty patří hindí, tibetština, matematika, buddhismus a pokud to je alespoň trochu možné tak i základní fráze z angličtiny.

Výroba thanky

Mladý mnich se v klášterní učebně učí malovat thanku – obrázek namalovaný na plátno, který znázorňuje výjevy buddhistických božstev, démonů, života Buddhy či známý koloběh života. Jednotlivé symboly namalované na thance nejsou nikdy symboly nahodilé, umístěné vedle sebe jen s myšlenkou na estetickou funkci tohoto výtvoru – právě naopak - každý i ten nejmenší detail je pečlivě zvážený a zobrazený právě a jedině tam, kde je jeho místo. V každé jednotlivé thance jsou pak skryta tajemství víry, hrozby démonů, pokyny k oproštění se od žádostivosti, či rady jak dosáhnout osvícení. V zapomenutých klášterech v horách dodnes najdeme mnoho starobylých, několik staletí starých thanek, které jsou stále dobře zachovalé. Před svitem slunce je totiž vždy chrání látka, které halí vytvořený obraz nejen před slunečními paprsky, ale i před zvídavými pohledy návštěvníků.

Mniši u mlýnku

Výborným vynálezem jsou tzv. tibetské modlitební mlýnky, které zdobí přístupové cesty ke chrámu či některou z chrámových zdí. Věřící či mniši obcházejí zeď s modlitebními mlýnky po směru hodinových ručiček a pravou rukou spouštějí do chodu jeden modlitební mlýnek za druhým. Modlitební mlýnek bývá dutá nádoba, ve které jsou uschované jednotlivé mantry (modlitby). Další mantry jsou vytesané i na povrchu každého jednotlivého mlýnku. Tím, jak se mlýnek silou setrvačnosti otáčí, roztáčí se všechny modlitby uschované uvnitř i na povrchu každého jednotlivého mlýnku. Jediným snadným pohybem jedné ruky lze tedy uvést do pohybu stovky a tisíce modliteb, které se okamžitě rozletí do kraje.

Shiridzonga mela

Nacházíme se sice v indickém státu Sikkim, ale etnikum Limbu, které slaví Shiridzonga melu je původem z Nepálu. "Shiridzonga dzani bato kaaho?" (Kde je festival?). Tuto nepálskou větu nám ochotně nadiktoval řidič našeho sdíleného taxíku, když se s námi už po několikráté srdečně loučil. Prý se máme takto ptát vesničanů, až budeme hledat festival. Odpověď je jednoduchá: "Yaaho!" (tudy!). Nakonec jsme se ale nikoho ptát nemuseli, neboť k malému chrámu v údolí mířili všichni vesničané z širokého údolí.

Shiridzonga mela

Shiridzonga mela je oslavou narozenin zakladatele náboženské sekty Yuma Samyo, a koná se každoročně u chrámu Mangkhim v Martamu. Hlavním bodem programu je vystoupení vybraných tanečních skupin složených z místní mládeže. Střídaly se vystoupení typu karakoe na nepálskou moderní hudbu a tradiční tance limbu. Tradiční tance etnika Limbu tvoří jakési pomalé procházení po podiu, rozhazování rukama a otáčení se na všechny strany. Limbu tance jsou často doplněny různými předměty, jako jsou luky a šípy, motyčky, mačety kukuri, štíty, srpy, džbány ap. Tance často symbolizují sklizeň rýže či jiné zemědělské práce.

Rituální tance

Před zahájením hlavního programu Shiridzonga mely se konalo slavnostní uvítání nejdůležitějšího hosta celé akce, což byl ministr turistiky pro Sikkim, pan Shri R.B. Subba. Uvítací tanec kolem bambusové tyče byl jakýmsi pozdravem a požehnáním pro přicházejícího ministra. Tanečníci měli na sobě suknice, klobouky s péry a pásové ozdoby z mušlí. V přesně daných intervalech tančili kolem úředníka, který následně po krátkém proslovu usedl na slavnostní tribunu. A jelikož jsme byli na celé akce jediné turisté, byli jsme samozřejmě pozváni na privilegované místo po jeho boku.

Jezero Kečeopari

Malá plošinka na kopci nad jezerem Kečeopari skrývala kromě malé buddhistické gompy a několika domků místních lidí i velké klubko dětí všech věkových kategorií. Zajímavé bylo, že početnou rodinu měl i místní lama Pala. V buddhismu totiž může náboženské obřady vykonávat nejen mnich, který stejně jako v křesťanství žije v celibátu, ale také tzv. lama – učitel. Lama může, ale nemusí být zároveň mnichem. Ten, který si vybere místo mnišského života život rodinný, však přesto může nosit „mnišské“ roucho, pečovat o chrám účastnit se náboženských obřadů.

Púdža za zemřelého

Během naší návštěvy u lámy Paly se jednou večer konala tzv. púdža (modlitba) za zemřelého. Byli jsme samozřejmě pozváni. Mniši, rodina zemřelého a my jsme se vtěsnali do malé místnosti, kterou za svého života obývala zemřelá osoba. U jedné stěny byl postaven jakýsi oltář se svíčkami a dalšími náboženskými předměty. Mniši recitovali mantry, které prokládali krátkými hudebními vstupy, zatímco my ostatní jsme je v tichosti poslouchali a zároveň jsme popíjeli místní kvašené pivo čang.

Guru Rinpoche, svaty patron Sikkimu. Tato socha v Namchi je vysoká 30 metrů

Guru Rinpoche, tzv. druhý Buddha, je považován za patrona Sikkimu. Třicetimetrová socha sedícího guru Rinpoche se tyčí nad městečkem Namchi. Guru Rinpoche Padmasambhava se údajně narodil a žil v 8 st. n.l. v Afgánistánu. Bývá zobrazován s červenou čepicí na hlavě, v pravé ruce drží tzv. hromoklín dordže (symbol tantrické síly) a v levé ruce drží lebku, která se používá jako nádoba na jídlo nebo nektar během rituálů. Dalším poznávacím znakem je trojzubec na levém rameni.

Klášter Ralang, pohled z výšky

Klášter Ralang se nachází několik desítek kilometrů od vesnice Ravangla a vypadá velmi podobně, jako světoznámý klášter Rumtek, který si jako své sídlo vybral nejvyšší duchovní představitel buddhistické sekty Kagjupa – 17. karmapa Ogyen Trinley Dorje. Klášter Ralang je však mnohem mladší a také modernější. Již nás neudivuje bezchybné ozvučení hlavní modlitebny – technika si razí cestu i do klášterního života. Po krátké prohlídce hlavní klášterní modlitebny jsme pozváni na čaj a křupavé preclíky, a pak už čekáme na stopa zpět do Ravangla.

Malý klášter, kde jsme zastihli krásný malý festival, který trval celý týden

Malá gompa u Singhiku patří tibetské buddhistické sektě Nyingmapa. Je to jeden z nejchudších klášterů, který jsme v Sikkimu navštívili. Hlavní slovo zde má zhruba čtyřicetiletý lama Gondi, který má na starosti výchovu a vzdělání asi dvaceti malých mníšků. Klášter se zrovna připravuje na velkolepou slavnostní Bumduck Púdža, kterou si u nich objednali a zaplatili vesničané. Hlavním úkolem této púdži je prosit o mír a klid ve světě, dobrou úrodu pro vesnici, hodné děti atd. - prostě aby se vesničanům dobře žilo. Vzhledem k finanční náročnosti celé púdži se koná zhruba jednou za dva či tři roky – podle toho, kolik mají vesničané zrovna peněz.

V Sikkimu existuje jen jedno místo, kde vyrábí skvělý uzený sýr. Přejali metodu od Švýcarů

Městečko Dentam je známé výrobou skvělého sýra Alpine cheese gouda. Každý den sváží zaměstnanci továrny čerstvé mléko od vesničanů v obrovských bandaskách. Následně se mléko vaří, chladí a postupně se z mléka stává jogurt, tvarohovitý sýr paneer a nebo nejlepší produkt Alpine cheese gouda, který musí za přísně stanovených podmínek zrát 15 dní. Technologie výroby sýra pochází ze Švýcarska a tak není divu, že sýr chutná opravdu výtečně!

Vánoce a půlnoční mše v Dárdžílingu

Ačkoli je Indie převážně hinduistický stát a v hornatých oblastech Sikkimu zase převažují Buddhisté, našli jsme nakonec v horském městečku Dárdžíling i křesťanskou menšinu s několika kostely. Na štědrý den ráno jsme sice ještě byli v horách ve vesnici Sandakpu s výhledem na Everest a Kančendžungu, ale pak jsme již spěchali zpět do civilizace – tedy nejdříve 32 km pěšky a pak ještě několik desítek km sdíleným džípem do Dárdžílingu. Půlnoční mši jsme stihli a oslavili narození Ježíše Krista o šest hodin dříve, než Česká republika.

Autor: Karel WOLF