ANTARKTIDA: Ushuaia - poslední hodiny před vyplutím
Konečně jsem se dočkal. Vysněný výlet se stává skutečností a já spolu s brněnským cestovatelem Jaromírem Novákem vystupujeme z letadla společnosti Aerolineas Argentinas na ushuaiském letišti. Je trochu pod mrakem a oproti 30ti stupňovému dusnu v Buenos Aires si libujeme v příjemných 12 stupních Celsia. V únoru jsme přeci jenom kraťasy nechali doma.
Hotýlek „The End House“ jsme si vyhlédli již předem, protože poskytoval zdarma wi-fi. Je sice trochu na kopci, ale během deseti minutové procházky jsme v centru města. Ushuaia leží na břehu kanálu Beagle a hned za městem se vypínají přes 1000 metrů vysoké Ushuaiské hory s bílými ledovci. Přilehlé kopce jsou dobré jak pro jednodenní výšlapy, tak pro vícedenní treky. A pokud nechytnete vyloženě patagonské počasí, tak jsou výhledy opravdu geniální.
Výšlap k ledovci Martial
Časový posun 4 hodiny není zas tak brutální, takže druhý den vyrážíme na výlet k ledovci Martial, který je hned za městem. Několik prudkých serpentin nám ušetří levný taxík, za kterým následuje dvousedačková lanovka. Jelikož je však lanovka koncipována jako vyhlídková, tak volíme přirozenější způsob pohybu a tím je chůze. Podél potoka se jde příjemně, skoro jako na Šumavě, ovšem na konci cesty nás čeká příjemný výhled na ledovec.
Počasí se střídá stále dokola. Jednou prší, fouká vítr, sněží, pak chvíli chumelí ale nakonec vždy vyšlo sluníčko. Počasí nám přeje aspoň trochu. Výhledy jsou geniální, máme radost.
Nalodění na trojstěžník
Třetí den (20.2.2009) byl ve znamení nalodění se na palubu. V odpoledních hodinách se začali postupně scházet jednotliví účastníci plavby u vstupu do přístavu. Ten je maximálně chráněn, dovnitř bez zaplaceného jízdného neproklouznete. Z dálky jsme viděli jen tři mohutné stěžně, které se teď postupně přibližovaly a celá plachetnice dostávala konkrétnější rozměry. Oproti okolním moderním ledoborcům vypadala naše plachetnice jako malý špunt.
Velké množství lanoví, lanových žebříků a svinutých plachet na rahnech mi asociuje doby slavných objevitelů, kteří se plavili neznámo kam. Naše cesta je však jasně daná. Chystáme se na jih k bílému kontinentu mezi tuny rozlámaného ledu.
S Jardou jsme dostali 6ti místnou kajutu číslo 4, kterou sdílíme s dalšími třemi cestovateli. Lesklé tmavé dřevo je krásnou dekorací celého interiéru. Nedůvěřivě nahlížíme do malých šuplíků a netušíme, kam narveme to antarktické prádlo z velkých batohů.
Kolem 18 hodiny má náš kapitán úvodní slovo a na hlavní palubě jsme seznámeni s celou posádkou a stručným plánem cesty. Cesta k Antarktidě je otevřená. Čeká nás několik dní plavby, než dosáhneme bílého kontinentu a dle předpovědí má být vítr dobrý, někdy až tak dobrý, že se možná budeme prát s vichřicí. Já si mnu ruce, ale Jarda, který trpí mořskou nemocí, moc radost nemá …
Vyplouváme až zítra v sobotu odpoledne 21.2.2009 po vykonání administrativních náležitostí s argentinskými celníky. Držte nám palce!
Přidat komentář
Zpět
