Jak poznáte sikha na ulici?

Nejznámější poznávací znamení je barevný turban na hlavě, i když samotná pokrývka hlavy nepatří mezi pět symbolických charakteristik. Turban se však stává postupem času nutností, neboť sikhové si nestříhají vlasy ani vousy. Malí chlapci nosí na hlavě jen jakousi punčošku, která vlasy drží pohromadě. Vypadají proto často jako holčičky. Později jim turban přidá na vážnosti. Neholený vous a nestříhané vlasy symbolizují svatost.

Druhým znakem je dřevěný hřebínek, kterým se upravují nestříhané vlasy. Nosí se zabodnutý ve vlasech pod turbanem, asi aby byl vždy po ruce. Náš anglicky mluvící průvodce jej bleskurychle vyndal na ukázku, a stejně rychle jej zase zasadil kamsi do košaté hlavy.

Třetím znakem jsou volné spodky. Zní to dost legračně, ale prý to symbolizuje skromnost. Viděli jsme ženy při nákupu takového spodního prádla. V pase měly kalhotky více jak metr, a na stažení se používá šňůrka.

Poslední dva znaky jsou opět velmi dobře viditelné. Za pasem nosí každý správný sikh šavli, meč nebo dýku. Je to vzpomínka na časté a kruté boje, které sikhové museli podstoupit kvůli své víře. Symbolizuje důstojnost. Zbraň nosí ji i ženy, protože jak zdůrazňoval náš průvodce, u sikhů jsou ženy rovnoprávné s muži.

Pátým znakem je ocelový náramek. Většinou se nosí na pravém zápěstí a symbolizuje sílu. Všechny potřebné atributy se prodávají v mnoha okolních stáních u Zlatého chrámu za minimální ceny. Vypadá to, že na náboženských předmětech se nesmí vydělávat.

Zlatý chrám

Samotný chrám je velmi malý. Čtvercový půdorys nemá ani dvacet metrů. Třpytivá zlatá budova je vystavěna na jakémsi podstavci a kolem dokola se rozlévá posvátná voda umělého jezera. Jezero ostatně vzniklo o několik let dříve než chrám. Stavba chrámu byla dokončena v roce 1601, a o dvě století později byl chrám pozlacen. Ke chrámu vede jeden úzký chodníček, na kterém se neustále tvoří dlouhá, ale poklidná fronta čekajících poutníků. Sikhové se v mělkém jezeře omývají a někteří vydrží ve vodě s tváří obrácenou ke chrámu a s rukama sepnutýma k modlitbě velmi dlouho. Ženy mají pro koupel vyhrazenou plechovou budovu zapuštěnou do vody. V jezeře jsme kromě sikhů viděli plavat i mnoho vypasených ryb: kapříky, sumce a "zlaté rybky". Věřící ryby krmí zbytky prasadu - obětního pokrmu, který nespotřebují při návštěvě Zlatého chrámu. Po celém areálu chrámu se nepřetržitě rozléhá předčítání ze svaté knihy sikhů. Četba je doplněna jednoduchým hudebním doprovodem, který dodává místu magickou atmosféru.

Život komunity v gurdwaře

Každý sikhský chrám (tzv. gurdwara) je otevřen pro všechny lidi bez ohledu na náboženství. Nejvíce je však tento zvyk vidět v obrovském Zlatém chrámu v Amritsaru, neboť poutníci z celého světa sem přichází, aby se pokochali pohledem na třpytící se svatostánek. I my se musíme podřídit mnoha malým pravidlům: zout se a odložit boty v úschovně, umýt si ruce i nohy, zakrýt hlavu. Vjídelně se přidávají další pravidla: sednout si na kobereček v pořadí jak přicházíš do místnosti, sepnout ruce k modlitbě než je nastavíš pro darované čapátí. Zákaz kouření je samozřejmostí. Fotografovat je povoleno pouze z chodníčku kolem jezera a bez stativu.

Při vstupu do areálu chrámu je kontrolováno pouze dodržení předepsané etikety. Cizinci jsou na nedostatky vlídně upozorněni. Velmi příjemnou změnou oproti Amritsaru a Indii vůbec je nulový počet žebráků. Nikdo po nás nic nechce, nikdo nenatahuje ruce pro bakšiš. Dokonce i dotazníková mánie země-jméno-povolání je velmi oslabená.

K jídlu se nonstop podává poměrně chutné, i když prosté jídlo. Čapátí, rýže, čočka s česnekem a voda. Jídlo se servíruje zájemcům, kteří sedí v řadě na úzkém koberci z velkých kovových kýblů. Přes den je obrovská dvojpatrová jídelna poloprázdná, ale kolem osmé hodiny večerní doslova praská ve švech. Odhaduji, že při večeři v jednom patře sedělo minimálně 1200 strávníků najednou. Propagační materiály gurdwary uvádí, že se denně vydá 50 000 porcí.

V areálu Zlatého chrámu se nachází rovněž ubytovna pro poutníky. K dispozici je přes 600 pokojů, z nichž některé mají i vlastní koupelnu. Většina poutníků však spí v obrovských halách na zemi. Pro cizince je vyhrazen úsek s několika pokoji s větrákem u stropu, koupelna žádná. Asi proto, abychom nepřišli o nezapomenutelný zážitek z latrín pro tisíce lidí najednou. K mému velkému údivu byly záchodky přeplněné i ve dvě ráno. Ubytování je teoreticky zdarma, ale minimálně od turistů je vyžadován "donation" ve výši 50 rupií na osobu a den. Je to poměrně hodně vzhledem k podmínkám a konkurenci levných hotýlků. Sama gurdwara totiž zároveň nabízí asi 100 zpoplatněných pokojů s vodním chlazením a vlastní koupelnou za 50 rupií za pokoj. Tyto pokoje jsou ale zabukovány dopředu a zvláště noc ze soboty na neděli je opravdu plná.

Poslední výhodou Zlatého chrámu, kterou jsme chtěli využít, je anglicky mluvící průvodce. Vzhledem k tomu, že prohlídka se koná jen pod podmínkou minimální účasti deseti turistů, čekali jsme na její zahájení více jak hodinu a půl. Prohlídka samotná byla velkým zklamáním. Průvodce se nám věnoval asi 15 minut, jeho angličtina byla absolutně nesrozumitelná a i to málo co nám řekl, jsme vyslechli u vstupních schodů ke chrámu. Po té se s námi spěšně rozloučil, popřál nám příjemnou individuální prohlídku a vrátil se zpět do turistické informační kanceláře Zlatého chrámu.

Při každém vstupu do chrámového komplexu musí všichni poutníci projít mělkou, po kotníky naplněnou betonovou vaničkou. Symbolizuje to umytí nohou. Zde a na mnoha dalších místech je báječná příležitost chytit nějakou infekci. I mě se to podařilo a zhruba za týden po náštěvě Zlatého chrámu se mi začaly propadat nehty u nohou od houbové infekce. Bezplatný celodenní pobyt v gurdwaře si vybral svou daň.

Doporučení na konec

Zlatý chrám pro poutníky zařídil ještě jednu velmi příjemnou věc. Hned vedle hlavního vchodu se prodávají lahve s Coca-Colou a dalšími chlazenými nápoji za bezkonkurenční (snad dotovanou) cenu ve srovnání s celou Indií. 300 ml vás bude stát jen 5 rupií. Normální cena v malých krámcích je 10 rupií a v restauracích až 15 rupií. Mimo areál chrámu se pak vyskytuje mnoho prodavačů točené zmrzliny, která nám v Indii také chutnala nejvíce. Takže, kdo má mlsný jazuk, Zlatého chrámu si velmi užije.

Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)