Pudža je každodenní začátek dne pro mnichy v klášteře. Jedná se o společnou, rituální modlitbu. Obvykle se jí však nezúčastňují všichni mniši, ale pouze někteří z nich. Probíhá v nejstarším a nejváženějším chrámu, který se v klášteře nachází. Kdokoli se na pudžu může přijít podívat. Předpokládá se, že turista zachová alespoň ty nejzákladnější společenské konvence: přijde slušně oblečený, posadí se dozadu na určené místo, bude potichu, nebude pobíhat po chrámu, a nebude fotit s bleskem.
Pudža se odehrává brzy ráno kolem 6:30 a trvá zhruba hodinu. Pravděpodobně před nástupem turismu probíhala ještě dříve. Dodnes se v některých klášterech koná ještě před rozedněním a snižuje tím riziko infiltrace turistů na minimum.
Společná modlitba mnichů krásně oblečených v rouchu čoga spočívá v hlasitém pronášení modliteb z knihy pača. V určitých intervalech jsou motlidby přerušovány či doplňovány hrou na různé hudební nástroje, jako je bubínek na, píšťala gajling, činely rolmo či zvonkové činely thang čak. V některých klášterech se můžete setkat také se zpěvem (ale někdy také dětským pokřikováním) malých mníšků, které uprostřed posvátného místa zní opravdu nádherně.
I když samotná návštěva kláštera mimo dobu pudžy má své kouzlo, je třeba přiznat, že mnohem větším zážitkem je, pokud vidíte posvátná místa oživlá. Starodávné praktikování buddhismu, které přežilo ve stejné formě několik staletí, je opravdu velmi přesvědčivé. Jako by se tady zastavil čas.
V určitých dnech ladakhského kalendáře se ve stejnou dobu koná v klášteře pudža na více místech najednou. V největším a nejváženějším chrámu je přítomna většina modlících se mnichů. Paralelně pak probíhají soukromé pudžy v ostatních malých chrámech. Tyto "malé pudžy" provádí pouze jeden jediný mnich a účast na této soukromé bohoslužbě je snad ještě zajímavější. Můžete totiž sledovat i přípravy k modlitbě a dostat se až do těsné blízkosti mnicha, který s nekonečným klidem pronáší jednu mantru za druhou.
Snídaně v klášteře
Během odříkávání manter obchází mnichy vždy jeden služebníček a často je to ten nejmladší. Rozlévá ostatním slaný čaj s máslem a rozdává tsampu nebo chléb. Téměř vždy je nám nabídnut čaj, párkrát jsme si jej dali, ale stále cítíme že jsme si na jeho slanou podobu ještě nezvykli.
Jednou jsme však dostali čaj sladký a to jsme se pak olizovali až za ušima. Mniši si tsampu sypou přímo do slaného čaje a dělají si z toho dobré kuličky. Poslední kuličkou pak vytřou celou misku a je po mytí nádobí.
Když je pudža u konce, tak se jako první zvednou malí mníšci a východ z kláštera berou ztečí. My se s krásným zážitkem loučíme jen velmi pomalu a vše necháváme ještě nějakou chvíli doznívat.
Přidat komentář
Zpět
