Galapágy a to tajemno obsažené v místní pravěké přírodě mě vždy dráždily
a nenechávaly moji cestovatelskou duši na pokoji. Od školního věku jsem byl
zapálený příznivec přírodních věd a do svých patnácti let jsem spojoval svoji
budoucnost s prací v pražské ZOO. Život tomu chtěl jinak a tak jsem si užívám
lásky k přírodě nikoli v životě profesním, ale v životě osobním -
cestovatelském.
Od první minuty pobytu na Galapágách jsem vnímal atmosféru pravěké
krajiny, tak jak ji máme zafixovanou z ilustrací od Zdeněka Buriana. Země je to
opravdu ztracená a kdo si chce užít pozorování zvířat a místní krajiny, musí
být tak trochu blázen do přírody.
Ochota potloukat se po ostrovech, jenž jsou z větší části tvořeny lávovými
polemi, zvětralými skalisky a plážemi na jichž nikdo neuklízí, se musí opírat o
pevnou základnu zapálení pro rostliny a zvířata. Jen člověk s tímto
přesvědčení může mít důvod vyrazit na
tak nehostinné místo. Ostrovy se vynořily z Tichého oceánu poměrně nedávno.
Stářím se řadí ke geologicky mladším přírodním útvarů, do období 2-5
miliónů let před naším letopočtem. Vulkanický původ je patrný na první pohled.
Pole černé rozpukané čedičové lávy, tvoří divoký terén prostoupený hlubokými
trhlinami, všude pokrytý zakrslými vyschlými křovinami, které nejeví známky
života. S lodí plnou jídla a pití za zády není taková návštěva nikterak
nebezpečná, přežití v místních podmínkách je však mnohem náročnější.
Setkáváme se zde jen s těmi, kteří přižili a dokázali se adaptovat. Projekce se bude konat v rámci Cestovatelského festivalu v Praze. Kompletní program je ZDE >>>