vznikla jako naše soukromá iniciativa. Jako docela obyčejní nadšenci jsme se chtěli na ostrov podívat. Po delších útrapách se nám to podařilo. Ostrov a jeho příroda nás nadchly. Začali jsme se zajímat o vše, co s Madagaskarem souvisí, sbírat materiály a informace. Vzniklo z toho množství článků, televizních i rozhlasových pořadů a besed, přednášek, překladů, ale také asi největší knihovna madagaskarské literatury v Čechách, obrovský obrazový archiv, množství floristických a faunistických dat. Madagaskar se stal naší vášní, láskou i prací. Oblíbili jsme si tu čarokrásnou zemi. Poznali jsme mnohá její tajemství, mnohé zvláštnosti a podivuhodnosti, ale i věci docela obyčejné, avšak přesto milé a krásné. Chtěli bychom se o ně podělit i s někým dalším. Ale váháme. Narážíme na riziko, že se ta zvláštní končina světa zalíbí i jiným a budou si přát vidět ji na vlastní oči. A co horšího, nezůstane jen u přání a oni se tam skutečně vypraví. A třeba jich bude více a více. A z míst, která dnes ještě mají své podmanivé kouzlo, se stanou místa turistická, tudíž nezajímavá, uniformní, fádní a nudná. Jejich kouzlo zmizí. Tak se to stalo již mnohokrát a stále více krásy po celém světě zmírá na tuto moderní chorobu. Stalo se to dokonce už i na některých místech Madagaskaru. Uvědomujeme si ale, že to je proces, který zastavit nelze. Proto jsme se nakonec odhodlali a předkládáme své poznatky i nastřádané dojmy a informace k širšímu upotřebení. Snad to trošičku pomůže i Madagaskaru a jeho přírodě.

Madagaskar je pozoruhodnou zemí. Leží sice nedaleko afrických břehů, ale jeho příroda má velmi silné vazby na Asii a Jižní Ameriku. Lidé pocházejí z indonéských ostrovů a i jejich jazyk je jasně zakotven v Malajskopolynézské (či Austronéské) jazykové rodině. V historii měly na Madagaskar význačný vliv zejména Arabové a Evropané, méně již různé africké kultury. Dá se říci, že Madagaskar je doslova kulturní křižovatkou, uzlovým bodem, v kterém se potkávají lidé a jejich zvyky. Přesto si obyvatelé Madagaskaru zachovali jednotný jazyk a i jejich kultura a zvyklosti jsou si dosti blízké. Přesto však existují odlišnosti. Nejsou však natolik výrazné, jako třeba v sousední Africe. Zřejmě právě proto si těchto odlišností lidé málo všímají. Hovoří-li se nebo píše-li se někde o některých zvycích, tradicích, praktikách či dokonce historických událostech, ke kterým na Madagaskaru dochází, téměř nikdy autoři takových výroků nebo textů nerozlišují jednotlivé oblasti a etnické skupiny a neberou vůbec zřetel na jejich odlišnosti. Často se dočtete třeba o pohřebních sloupech aloalo. Tam sice bývá většinou uvedeno, že je vyrábějí Mahafalové. Vzápětí však bývá pojednáno o famadihaně (rituální exhumaci předků), což je ovšem zvyk Merinů (a ještě některých národů na centrální vrchovině), ale rozhodně jej nepraktikují Mahafalové. Populární jsou také erotické skulptury umísťované na hrobech - většinou se však již nedozvíte, že je až na výjimky vyřezávají jen Sakalavové. Taktéž pojednání o historii Madagaskaru se mnohdy omezuje vlastně jen na dějiny Merinů, kteří sjednotili a po určitý čas spravovali celý Madagaskar. Historie ostatních národů - snad až na Sakalavy - bývá opomíjena. Chtěli bychom se na těchto stránkách věnovat kultuře Madagaskaru tak, jak to začíná být obvyklé až v 90. letech 20. století, kdy se začíná nápadně rozrůstat detailní a precizně zpracovaná anglosaská literatura o nejrůznějších otázkách a problémech historického vývoje na ostrově, kdy začínají vycházet dobře zpracované překlady původní malgašské literatury včetně tradičních literárních útvarů a kdy etnografické výzkumy začínají dosahovat skutečně dobré úrovně. Madagaskarská civilizace, vzhledem ke krátkosti svého trvání a k podmínkám, které k tomu měla, přinesla vskutku nezvykle velký díl k celkovému bohatství světa. Více informací najdete na http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/Default.htm