Ze Sumatry k šamanům na ostrov Siberut
Krásy Sumatry, putování po ostrově Siberut a zážitky ze života v pralesní umě u šamanů z kmene Mentawayů.
Mezi duchy a šamany Již pátý den se vlečeme močálovitou, chvílemi téměř neprostupnou džunglí a bahnitými, neznatelnými stezkami vzdáleného a tajemného ostrova Siberut v Mentawajském souostroví, den plavby západně od Sumatry. Za sebou mám prvý lehký záchvat malárie a na zádech v batohu kilogramy rýže, cukru, soli, černého tabáku a hřebíčkových cigaret jako dary pro naše budoucí hostitele, šamany z posledních klanů Mentawajů, žijících doposud hluboko ve vnitrozemí ostrova tradičním způsobem podobně, jako po tisíciletí generace jejich předků. Zapadáme do mokvajícího bahna, tu po kotníky, tu po kolena, brodíme se přes nesčetné potůčky a tůně, nohy máme poškrábané od výhonků ostnaté ratanové palmy a hejna krvežíznivých pijavic a malarických komárů se snaží získat co nejvíce naší krve. Ani jeden z nás však bolest a únavu nevnímá, jsme okouzleni bujnou zelení, kakofonií zvuků a dusnou vůni pralesa. Tu se náhle ze zelené džungle vylupuje velký tradiční dřevěný dům uma. Jsme u cíle naší cesty. Představujeme se klanovému vůdci Aman Manai, uznávanému šamanovi (sikerei, kerei), předáváme dary v podobě balíku lisovaného tabáku a cigaret a pro příští dny se uma stává naším domovem a my hosty klanu Lau. Siberut je dlouhý 110 a široký 40 km, nejvyšší vrcholky dosahují 400 metrů. Většinu území ostrova pokrývá tropický nížinný deštný prales a bažiny. Ten je také domovem řady vzácných endemických druhů živočichů, hadů, savců, z primátů je nejznámější černá opice Gibon malý. Bohatý je i výskyt rostlin a zejména nejdůležitější kulturní rostliny, ságové palmy, z níž získávané ságo je hlavním zdrojem obživy. Pobřeží ostrova je z větší části porostlý hustým porostem mangrovů, ale v okolí Siberutu je i nespočet malých korálových ostrůvků, pokrytých bělostným pískem a stovkami kokosových palem. Tyto rajské oázy lákají k odpočinku, koupání a pozorování bohatého podmořského světa po náročné expedici do vnitrozemí hlavního ostrova. Po dlouhá tisíciletí byl ostrov zcela odloučen od pevniny a jejích vlivů, což mělo za následek vývoj vlastního jazyka i svérázné animistické víry. Izolovanosti ostrova vděčí i to, že na některých místech se do dnešních dnů udržuje velice primitivní způsob života a zdobení obydlí lebkami, byť dnes již jen opičími, je připomínkou teprve před zhruba půl stoletím potlačené tradice lovu lebek a lidojedství. Animistická víra a některé tradice, jako pilování zubů do špičky, tetování celého těla, lov luky a otrávenými šípy či oblékání bederních roušek z lýka však přetrvává ve vzdálených oblastech ostrova dodnes.