Německá romantická
cesta se stala pojmem od poloviny 19. století jako severo-jižní spojnice
mezi rašeliništi pod Garmisch-Partenkirchenem a nejseverněji položenou
bavorskou metropolí Wurtzburgem nad Mohanem. Výchozí městečko Murnau se
proslavilo zejména malovaným domem Vasila Kandinského. Na cestě do Ellwangen
podél řeky Jagzt se usazovali němečtí houslaři, inspirovaní genialitou
Stradiváriho. Městečká jako Nortlingen se vyznačují úplnými gotickými hradbami,
renesančními radnicemi a halovými gotickými kostely. Německý duch byl
odjakživa /již od sv.Metoděje/ moderován poutníky ze všech koutů Evropy. Cesta
dvakrát kříží východo-západní dálniční koridory /Mnichov-Stuttgart,
Norimberk-Frankfurt nad Mohanem/, mezi kterými se zejména po 2. světové válce proslavil turisticky
nejatraktivnější Rothemburg ob der Tauber, kde se již v 16. století řezbář stal
starostou a nejen rozumem předčil vojenského genarála 30.leté války Tillyho,
ale i v pijatice. Dodnes oba svůj zápas ukazují v pohybu na fasádě radnice. V
záhybech řeky Mohan se dodnes tradují strašidla ze Spessartu. Závěr romantické
cesty je vínem proslulý kraj kolem města Wurtzburg, s gotickým
mostem, barokními sochami, panoramatem hradu, kde se narodil český král Václav
IV. a město, které později prostavil chebský rodák, barokní
architekt Baltazar Neumann.