Když jsme přiletěli z tiché Barmy do Bangkoku v únoru 2006, byl to pro mě šok: moderní klimatizované autobusy, zásobovaný supermarket jako u nás doma, pulzující restaurace a bary, mnoho jídla a samý turista. Takhle vypadá "exotika pro každého".
Po pravdě řečeno, naše útrata i zážitky z Thajska nejsou zrovna vypovídající. Byli jsme v Thajsku sice dvakrát, ale vždy jen na pár dní. Poprvé jsme byli téměř týden hosty u bazénu v Hua Hin a podruhé jsme Thajsko proletěli ze severu na jih jako kulový blesk. Musíme se do Thajska ještě vrátit. Za tři týdny jsme utratili 283 dolarů na osobu, tj. 13,5 dolarů na osobu a den. Za jídlo jsme utratili 67 dolarů (3,2 na osobu a den), za vstupy a dvoje víza 72 dolarů (3,5 dolarů na osobu a den), za jízdu 79 dolarů (3,7 dolarů na osobu a den), za ubytování 35 dolarů (1,6 dolarů na osobu a den), za internet a komunikaci s domovem 12 dolarů a za pár suvenýrů 9 dolarů. Pozn.: údaje o jídle a ubytování jsou díky pobytu v Hua Hin nepřesné. Ve skutečnosti jsou tyto položky dražší. Rovněž údaje o dopravě nejsou transparentní: projeli jsme za pár dní celé Thajsko od severu k jihu.
Thajské jídlo: přes den půst, večer hody
Stravovali jsme se zásadně v místních a nikoli turistických restauracích a stáncích. Přes den byla nabídka dost strohá: vývarová polévka s nudlemi a masovými knedlíčky, rýže s pečenou rybou a ovoce. Zvláště servírování ovoce jsme si oblíbili - škoda že u nás to takhle nefunguje. Věřím, že mnoho lidí by si k svačině místo párku v rohlíku koupilo čerstvě nakrájený meloun, ananas či jiné (české) ovoce.
Jestliže přes den byla nabídka jídla omezená, na večerních ulicích se rozjely čichové a chuťové buňky naplno: pečené či v omáčce marinované ryby, kuřata, zelenina či vajíčka, o kus dál banánové palačinky, smažené banány, ovocné džusíky. A kdo si nevybral, mùže skočit pro sandwich do minimarketu "Seven Eleven" a nebo do "západní" restaurace. V Thajsku se rozhodně nehubne!
Rozumné vstupné
Navštívili jsme sice jen omezený počet pamětihodností, ale z těch co jsme viděli, tak mohu říci, že vstupné do nich se vyplatilo. I když třeba nebylo zrovna laciné, tak ve srovnání s jinými službami a cenami v Thajsku, bylo vstupné přijatelné a rozumné. Jediné co mě mrzí, je trvající vízová povinnost pro občany České republiky, zatímco mnoho jiných občanù Evropské Unie vízum nepotřebuje. Vízum za 25 dolarů se uděluje na thajské ambasádě až na 60 dní a nebo na hranicích či letišti za stejnou cenu, ale jen na pouhých 15 dnù. Navíc vízum platí pouze na jeden vstup. A jelikož mnoho lidí si z Thajska udělá výlet buší do Barmy a nebo do Kambodži či Laosu, musí platit víza několikrát. A pozor! Překročení víza se v současné době (r. 2006) penalizuje 500 báthy (13 dolary) za každý den.
Luxusní doprava
Doprava v Thajsku je opravdu na vysoké úrovni. Autobusy jsou z velké části klimatizované a vždy velmi čisté. Kvalita je bohužel vyvážena vyšší cenou a často musí člověk platit i za to, o co vlastně nestojí. Např. za krásnou "autobusovou letušku", která rozdá cestujícím kelímek Coca Coly a malou zabalenou buchtičku.
Jeli jsme i vlakem a to spacím vozem druhé třídy z Bangkoku do Malajsie. Lehátka nám ustal uniformovaný zaměstnanec. Bez něj to ostatně ani nešlo, protože horní lehátka byla uzamčená. Na široké polstrované posteli (srovnávám např. s Indií) jsme měli měkkou matraci, prostěradlo, povlečený polštářek a deku. Soukromí zajišťovaly modré záclonky, kterými se každý spáč oddělil od těch ostatních. Cestování po Thajsku je opravdu na úrovni!
Přidat komentář
Zpět
