Sloní porodnice

Mezi jeden z nejhezčích a paradoxně také nejlevnějších zážitků v Chitwanu patří návštěva farmy, kde jsou soustředěny slonice a jejich potomci do tří let věku. V nevelkém areálu vzdáleném od Saurahy tři snadné kilometry chůze chovají přibližně dvacet dospělých slonic a jejich mláďata. V době naší návštěvy bylo přítomno čtrnáct slůňat ve věku jeden měsíc až tři roky a jedna ze slonic byla březí.

Sloní puberťáci

Slonice jsou uvázané řetězem ke kůlu, ale slůňata mohou volně pobíhat. První k nám přiběhli zhruba tříletí sloní puberťáci. Poměrně drsným způsobem loudili nějakou dobrůtku. Silným chobotem do nás naráželi takovou silou, že jsme několikrát vypadli z kamenitého chodníčku na trávu. Kdo přistoupil na jejich hru, mohl se s dvoumetrovým slůnětem honit po trávníku nebo z batohu vytáhnout nějakou tu sloní sušenku a podávat jim ji přímo do chobotu. Tzv. sloní sušenky prodávali provozovatelé farmy, a proto jsme měli jistotu, že jim naše dobrůtky nemohou uškodit.

Sloní batole

Nejvíce času jsme ale strávili u jednoho z nejmladších slůňat. Asi dvouměsíční "mrně" nám sahalo do pasu. Ještě se trochu bálo a několikrát odběhlo do bezpečného úkrytu k matce. Vdycky se ale nechalo na sušenku přilákat zpět. Zatímco si nemotorným chobotem strkalo sušenku do tlamičky, tak jsme si mohli hladit jeho drsnou kůži a hrát s měkkým chobotem. Za 50 rupek vstupného (asi 20Kč) jsme si zkrátka užili spoustu legrace, která se u nás doma zažít nedá.

Výcvik dospělých slonů

Kolem tří let věku je slůně definitivně odděleno od matky a převezeno na místo, kde se podrobí výcviku. Mladého slona je třeba co nejdříve naučit poslouchat rozkazy jeho lidského velitele, tzv. mahuta. Mahut sedí slonovi za krkem a vede jej jednoduchými příkazy, které mu udílí bosými chodidly za uši. Výcvik je poměrně krátký, ale opravdu intenzivní. Na začátku je třeba slona trochu vyhladovět, aby se stal vnímavějším a měl motivaci se něco nového naučit. Později se slůně zapřáhne mezi dva velmi dobře vycvičené slony a ti ho svýmy pohyby usměrňují dle pokynů mahuta.

Sloní safari

Tradičním turistickým programem v Chitwanu je vyjížďka na cvičeném slonu do džungle. Všichni samozřejmě doufají, že z bezpečné výšky sloního hřbetu spatří nosorožce a většinou se to během dvouhodinové jízdy skutečně podaří. Na nosorožce se koná masová výprava dvanácti či více slonů. Komu se podaří narazit na nosorožce začne pískat a přivolávat ostatní. Samotní sloni jsou také mírně vystrašení a začnou hlasitě troubit na poplach.

Vlastní vyjížďka na houpajícím velikánovi není zrovna příjemná záležitost. Po dobu dvouhodinové jízdy jsem nenašla žádnou pohodlnou pozici a pravidelně jsem se mlátila o dřevěnou konstrukci sedla. Každý cestující má vyhražen jeden roh čtverhranné ohrádky, sedí obkročmo kolem rohového kůlku a stále do něj naráží. Společně s dalšími třemi turisty pak vyhlíží, kdy se konečně objeví vytoužený nosorožec.

Nepohodlí je však rázem zapomenuto, narazí-li slon na nosorožce. Nám se to podařilo až v posledních minutách jízdy. Najednou se lesem ozvalo ustrašené kvičení. Slon narazil na nosorožce-juniora. Mládě obklopené několika slony s turisty zmateně pobíhalo v kruhu a snažilo se vyklouznout ze sevření. Povedlo se mu to v okamžiku, kdy na místo dorazili další sloni s turisty. Ti, kteří již měli příležitost si nosorožce prohlédnout v pronásledování mláděte nepokračovali. Ostatní se rozeběhli do lesa, kde po pár minutách mládě opět dohonili. Ještě posledních několik okamžiků jsme se mohli potěšit z podívané na neobvyklé divoké zvíře. Z bezpečí sloního hřbetu je podívaná na nosorožce opravdu velkým zážitkem.

Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)