Na začátku července 2009 jsem se opět vydal na cesty za dobrodružstvím, tentokrát do Indonésie. Udělali jsme si ale třídenní přestávku v thajském Bangkoku, kde jsme prožili několik prima dni.
9.7.2009 – Mezipřistání v thajském Bangkoku
Dlouhá cesta z Prahy přes Zurich se Swiss International Air Lines je zakončena v Bangkoku, kde se vrháme do víru štěbetavých Asiatů, kteří se nás snaží narvat do jednoho z přistavených taxíků. V letištní hale si ještě vyřizujeme VISA ON ARRIVAL, která jsme dostali na 15 dní, ale poplatek 1000 báthů jsme neplatili. Je možné, že pokud ukážete navazující letenku, tak si poplatek neúčtují. POZN: NA KRÁTKOU DOBU BYLA ZRUŠENA VÍZA DO THAJSKA PRO PODPORU TURISTICKÉHO RUCHU. Jedeme express busem do centra za 150 báthů (asi 75 Kč) a vystupujeme kde jinde než na Khao San Road. Vykřičená ulička s levným ubytováním je stejně rušná jako před třemi lety, když jsem tu byl poprvé. Je kolem šesté večer a právě se spouští pravý tropický lijavec. Jsme tu v období dešťů, tak to k tomu patří. Po deseti minutách to mokré představení ale končí, a tak se můžeme jít ubytovat. Našli jsme příjemný hotýlek zastrčený v boční uličce za 470 báthů, kde byl hlavně klid. Nejhorší je se ubytovat v levném hotelu hned na Khao San Road, protože večer pak zjistíte, že je vedle vás hlasitá diskotéka, která bude žít až do svítání. Večer ještě vyrážíme do víru nočního života na Khao San Road. Do této drobné uličky, kde se hotel střídá s nočním klubem, je snad natlačen celý svět. Tisíce turistů a baťůžkářů se tu potlouká jen s jedním cílem – nasát atmosféru a okouknout, co se tu vše nabízí. Od smažených nudlí po smažené kobylky a moučné červy, falešné ISIC karty a press karty, pletení copánků, krásné šperky z thajských polodrahokamů, rukodělné výrobky severothajských přírodních etnik, ping-pong show ve čtvrti Patpong a samozřejmě taxi a tuk-tuk (thajská motorová tříkolka). Noční život je zde mnohem živější, protože teploty jsou nižší než přes den. Přes den tu je tak kolem 32 nebo 34 stupňů, večer po osmé hodině to tu klesne na příjemných 25.
10.7.2009 – Chrámy a ping-pong show
Kvůli jet-lagu jsme se probudili až někdy kolem poledne, nasedli do tuk-tuku a příjemnou jízdou jsme se svezli k největšímu a nejstaršímu chrámu Wat Pho z 16. století. Uvnitř se totiž schovává jeden z největších ležících Buddhů v Thajsku, který má 46 metrů na délku a 15 m na výšku. Na fotografování takového zlatého kolosu je v chrámu tak malý prostor, že mi nepomohlo ani rybí oko. Buddha se obchází proti směru hodinových ručiček a na konci je celá řada kovových dóz, do kterých lidé hází drobné penízky. Tlukot penízků o dózičky připomíná štěbetání vlaštovek na střeše chrámu, je to příjemná zvuková kulisa. Celý chrámový komplex je opravdu obrovský a všude se třpytí zlato. Naproti přes řeku na nás ještě vykukoval jeden krásný chrám Wat Arun, ke kterému jsme se dostali rychlým přívozem za tři báthy. Jeho hlavní pagoda je nejenom krásně vyzdobená, ale hlavně se dá na ní vylézt po prudkých schodech, odkud je parádní výlet na řeku Mae Nam Chao Phraya a okolí. Zpátky do hotýlku na Khao san jsme se dostali říčním expresem ze zastávky č. 8 do zastávky č. 13. Dnešní večer jsme tentokrát nemohli vynechat ping-pong show. Nechali jsme se odchytnout jedním z naháněčů, který nás posadil do svého tuk-tuku a řítil se s námi nočním Bangkokem do čtvrti Patpong, kde se odehrává ono dívčí divadlo. Trochu nás zaskočilo vysoké vstupné, které jsme usmlouvali z 800 báthů na 600 na osobu. Zdali to bylo moc a nebo málo, to jsme se nedozveděli. Vstoupili jsme do vychlazené temné místnosti, kde na jednoduchou popovou muziku tančila mezi tyčemi nahá dívka. Po každém „divadelním“ kousku obdržela dívka potlesk a nastupovala další, aby se v zákulisí mohla připravit na další číslo. Takto se mezi sebou střídalo asi pět dívek. A co všechno jsme viděli? Střílení banánů, vystřelování ping-pongových míčků do sklenice, kouření cigaret, sfouknutí dortových svíček, vytahování rolniček na dlouhém provázku, vytahování žiletek na provázku a nebo pití coca-coly z láhve a nalití do jiné. Celá divadelní řada pak končila vrcholným číslem, které bychom mohli nazvat live-sex. Přišel silný mladík, který nám s mladou dívkou předvedl pár artistických poloh, za které obdržel mohutný potlesk.
11.7.2009 – Královský palác v Bangkoku
Opět po poledni jsme vyrazili na projížďku městského kanálu Khlong Bangkok Noi. Barevné dlouhé loďky vyjíždějí téměř z každého mola. My jsme na naší long-boat nasedli na říční zastávce č. 13. Původní cena byla 600 báthů, tak se nám ji podařilo stáhnout na 250 báthů na osobu za hodinovou projížďku. Víc jsme s sebou totiž neměli J. Sdíleli jsme totiž loďku ještě s jinou skupinkou, celkem nás bylo šest. Podél kanálu jsme sledovali místní život často chudých thajských rodin, které měly postaveny své dřevěné domky na kůlech. Některé domky byly těsně před rozpadnutím, ale viděli jsme i docela pěkné rodinné paláce. V půlce vyjížďky jsme zastavili na půl hodiny u plovoucího trhu Talingchan Floating market. Bohužel není tak velký a tak barevný jako Damnoen Saduak Floating Market, ale i tak má svou prima atmosféru. V kanálu žije spousta ryb, které se tam přímo prodávají na grilu. Mnoho lidí sem chodí na oběd nebo na večeři, a tak je škoda, že jsme tu neměli více času. Rybu bych si příště dal. Když nás loďka vysadila zpátky na břehu, tak jsme se vydali do Královského paláce (Grand Palace) s chrámem Wat Phra Kaew. Byla to totální lahůdka. Překrásná zlatá pagoda se třpytila tak, že jsme ji skoro ani nemohli fotografovat. Všude byly tuny zlata. Zrovna se tu chystala nějaká významná ceremonie, takže byl hlavní chrám se smaragdovým Buddhou uzavřen a postupně se plnil krásně oděnými mnichy v oranžových rouších. Při odchodu z Královského paláce jsme si dokonce všimli výjimečné nabídky k zakoupení vstupenky na divadelní představení Ramayana v Královském divadle. Normálně stojí vstupenka na toto představení 1200 B, ale pokud jste navštívili Královský palác, tak vstupné do divadla můžete pořídit za 200 B. U této nabídky jsme neváhali. Měli jsme ještě čas, tak jsme se vydali na poslední chrám, což byla krásná pagoda Wat Saket postavená na umělém kopci. Odtud je výborný výhled na střechy Bangkoku. Vrátili jsme se do hotelu, převlékli do divadla a hned uháněli na představení. Představení bylo opravdu moc pěkné, herci měli krásně zdobené kostýmy a kulisy byly také dokonalé včetně tajemné mlhy. Hanuman, Rama, Síta, Lakšmana a další postavy známého eposu byly zpívány jen dvěma recitátory. Ke všemu hrála živá muzika v podobě jakéhosi „gamelanu“. Je zajímavé vidět různé zpracování Ramayany v různých zemích. Zde se vše točilo spíše kolem příběhu Hanumana. Škoda, že v hledišti bylo jen pár diváků (převážně turistů), takovéhle představení by si zasloužilo plné hlediště. Doporučuji!!!