Maltské souostroví patřilo vždy mezi důležitá strategická místa. První obyvatelé přijeli na ostrovy již v dobách neolitu. Později bylo území dnešní Malty kolonizováno snad všemi mocnostmi ve Středozemním moři, od Féničanů po rytíře řádu sv. Jana Křtitele a později i Brity. Jejich přítomnost dodnes připomínají červené telefonní budky a doprava organizovaná v levé části vozovky. Pro svou bohatou minulost patří Malta i přes svou nevelkou rozlohu mezi země, které se mohou pochlubit hned několika památkami zařazenými mezi světové kulturní dědictví UNESCO.

Patří mezi ně i Hypogeum. Je to hluboká, třípatrová podzemní svatyně, která vznikla již v době neolitu, tj. nejméně před 5000 lety a jedná se o velmi rozsáhlý komplex. Na rozloze 500 čtverečných metrů je umístěno 33 různě velkých místností. Celé Hypogeum bylo vytesáno v měkkém vápenci pomocí kostěných nástrojů. Stavitelé využili také přírodních puklin ve skále k tomu, aby vytvořili přirozenou podlahu nebo stěnu. Stavba byla objevena teprve na začátku 20. století při stavbě nového obytného domu. Z archeologických nálezů vyplývá, že se jedná o prastaré pohřebiště. Bylo zde pohřbeno přes 30 000 lidí. Mezi kosterními pozůstatky bylo přitom nalezeno pouze jedno jediné mužské tělo. Historikové se proto domnívají, že zde byly pohřbívány maltské kněžky. Mezi nejvýznamnější nálezy v Hypogeu patří jedinečné hliněné sošky ležících postav, které jsou dnes vystavené v Národním archeologickém muzeu ve Vallettě. Z důvodu ochrany této unikátní památky je přístup do Hypogea omezen na 200 návštěvníků denně, a proto je nutné se předem objednat. Během turistické sezóny je totiž zájem tak veliký, že jsou lístky vyprodány i měsíc dopředu.

Hypogeum: Elipsovité místnosti a chodby sloužily buď jako pohřební komory, nebo jako svatyně.

Za pozornost rovněž stojí další památky UNESCO a sice megalitické chrámy, které jsou rozesety po celé Maltě. Jedná se o stavby z velkých, zpravidla neopracovaných kamenů. Maltské chrámové komplexy vznikaly bez jednotného plánu postupným připojováním dalších chrámů ke starším, již stojícím. Orientace vzhledem ke světovým stranám je různá. Základní význam měl tedy zřejmě pouze samotný interiér chrámu. První stavby jsou budovány z drobnějších kamenů, později díky dokonalejším nástrojům nacházíme mezi stavebním materiálem úctyhodně velké kvádry. Důležitý začal být jejich vzhled, pravidelnost kvádrů, přesnost jejich spojů a reliéfní výzdoba. Zpočátku se výzdoba omezila na drobné, hustě rozmístěné jamky bez zjevného motivu. Později rytiny začaly zobrazovat různá zvířata – beran, koza a prase. Zprvu nepříliš pravidelný půdorys se mění na trojlístkové schéma propojených komor. Později jsou k trojlístku ještě připojeny další dvě komory v přední části chrámu spojené s trojlístkem krátkou chodbou. Konstrukce stěn zužujících se směrem nahoru naznačuje, že chrámy byly zastřešeny, a to pravděpodobně dřevěnými trámy. Je známo téměř 50 různých staveb, ale pouze pět z nich je dobře zachovalých.

Kromě již výše zmíněného Hypogea patří mezi nejstarší zachovalé stavby světa chrámový komplex Ggantija [čti: džgantýja] na ostrově Gozo. V době jejich vzniku lidé ještě neznali kovy, kolo ani kladku a přesto byli schopni dopravit obrovské, pětimetrové kameny z nedalekého lomu a vystavět z nich komplex, který je dodnes vysoký až 8 metrů. Odhaduje se, že poblíž nalezené kamenné ovály sloužily k transportu stavebního materiálu. Součástí chrámu byly také kamenné „oltáře“ určené pravděpodobně pro zvířecí obětiny.

Mladší, ale přesto velice pozoruhodné chrámy nalezneme v Hagar Qim [čti: agar kim] na Maltě. Pocházejí z doby kamenné a vznikly mezi lety 3500 až 2800 př.n.l. Do zdi je zabudován největší monolit maltských chrámů vážící 60 tun. Jako jediný ze všech chrámových komplexů na Maltě je tento jediný postaven pouze z měkkého vápence, a proto jen těžko odolává erozi. Na rozdíl od mnohem staršího chrámu na Gozo, je tento kamenný komplex dokonce vybaven vnitřní výzdobou, tvořenou ornamenty vyrytými do vápence.

Chrámový komplex Mnajdra [čti: mňajdra] leží v těsné blízkosti Hagar Qim. Ve srovnáním s ním jsou zde lépe zachovány ozdobné ornamenty. Také ve chrámovém komplexu Tarxien [čti: táršjen] můžeme obdivovat zachovalé ornamenty. Kromě spirál jsou zde zobrazeny také zvířecí motivy – ovce, kozy, prasata a dobytek.

V maltských chrámech byla nalezena řada sošek, většinou lidských. Mezi nejznámější patří figurky neobyčejně tlustých lidí, pravděpodobně žen. Sošky byly nalezeny bez hlavy, ale jamka mezi rameny a malé provrtané otvory naznačují, že hlava nebyla záměrně součástí sošky. Pravděpodobně se hlava k tělu pouze nasazovala, aby bylo možné s hlavou otáčet a hlavně ji vyměňovat za jinou. Dalším typem sošky jsou zahalené ženské postavy, sedící či ležící na jakési pohovce. Pravděpodobně mají znázorňovat kněžky při meditaci. Všechny uvedené sošky a spousta dalších zajímavostí je k vidění ve velmi podařené expozici Národního archeologického muzea ve Vallettě.

FOTO č. 3 : Megalitický chrám Mnajdra

Poslední z památek UNESCO, kterou určitě nesmíte vynechat, je město Valletta. Jedná se o hlavní město Malty, které ovšem od sousedních měst odlišují jen cedule označující konec jiného města a zároveň začátek Valletty. Valletta byla postavena ve druhé polovině 16. století na popud a náklady velmistra řádových rytířů Jeana Parisota de la Vallett. Jedná se pravděpodobně o první město, které bylo postaveno podle plánu architekta v pravoúhlém stylu. Velmistr zvolil opravdu strategické místo – ze tří stran je město obklopeno mořem a ze čtvrté - vnitrozemské se tyčí obrovské bytelné hradby. Do Valletty je možné vstoupit pouze jedinou branou, která je zabudována do mohutných hradeb. Nechybí ani soustava strážních věží, pomocí kterých se mohla rychle předávat informace o blížícím se nepříteli. Úzké uličky středověkého města jsou lemovány až pětipatrovými domy z tradičního stavebního materiálu-zlatavého vápence.

Z kamenných stěn mnoha domů ve Vallettě vystupují nesčetné malé barevné balkóny z kamene a ze dřeva.

Za pozornost stojí ve Vallettě především Katedrála sv. Jana -  kostel řádu sv. Jana Křtitele, tzv. Maltských rytířů. Katedrála byla postavena v letech 1573-1577, a přestože jednoduché průčelí neslibuje velký estetický zážitek, vnitřek katedrály je ukázkou vrcholného barokního umění. Podlaha celé katedrály je pokryta velkými ozdobnými dlaždicemi z mramoru, které zobrazují erby maltských rytířů. Dlaždice vlastně tvoří jakési náhrobní desky konkrétních šlechtických rodin a před poškozením je chrání také zákaz vstupu ženám s jehlovými podpatky. Prostorná loď kostela je lemována kaplemi, které jsou zasvěceny jednotlivým jazykovým skupinám rytířů. Klenba kostela není tvořena freskami, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale olejomalbami vytvořenými přímo na kameni, tj. na vápenci. Mistrovské dílo malíře Matiia Pretiho bylo honorováno mimo jiné tím, že byl přijat do řádu Maltézských rytířů, ačkoliv nepocházel ze šlechtické rodiny.

Katedrála sv. Jana Křtitele

Řád sv. Jana z Jeruzaléma vznikl již v 11. století. Původním posláním řádu byla péče o nemocné poutníky do Svaté země. Teprve později vznikla potřeba ochrany posvátných křesťanských míst před nájezdy Arabů. Rytíři složili slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Byli rozděleni do třech skupin: bojovní rytíři, kněží a bratři-ošetřovatelé. Ačkoli život rytíře nebyl procházkou růžovou zahradou, nebylo snadné dosáhnout přijetí do řádu. Podmínkou bylo prokázat svůj šlechtický původ po obou rodičích. Pouze ve výjimečných případech mohlo být členství v řádu uděleno za zásluhy. Postupně nashromáždili rytíři poměrně rozsáhlý majetek složený z peněžních prostředků rodin členů řádu a z majetku získaného ve jménu „svaté války“ při šíření křesťanství. Ke svému původnímu cíli se však řád Maltézských rytířů vrátil i na Maltě, kde provozoval od roku 1575 rozsáhlou nemocnici. Na svou dobu byla velmi moderní a pacienti byli přijímání bez ohledu na náboženské vyznání. Před přijetím do řádu byl každý rytíř povinen strávit určitý čas v nemocnici a pečovat zde o nemocné. Dnešní činnost řádu Maltézských rytířů má převážně charitativní charakter.

Foto č. 6: Bývalá nemocnice řádu Maltských rytířů, první stavba na ostrově, která byla opatřena výtahem. Sloužil k vyzvedávání raněných vojáků z lodí.

Text: Petra Bielinová, foto: Petra Bielinová, Karel Wolf