V severozápadním cípu čínské provincie Yunnan se nachází geograficky specifická krajina známá jako "tři paralelní řeky". Souběžně zde tečou řeka Dulong (v Barmě známá jako Irrawadi), Nu Jiang (v Barmě Salweena), Lancang Jiang (mimo Čínu známá jako Mekong) a Jinsha Jiang (Yangze). Právě tři posledně jmenované řeky daly geografické oblasti jméno jako "Three parallel rivers". Od sebe je oddělují vysoké pohoří, na jejichž vrcholkách leží i teď na začátku května stále zřetelná vrstva sněhu.

Náš výlet po Yunnanu a Tibetu začínal v údolí řeky Nu Jiang ve městě Fudong. Se stoupající nadmořskou výškou se měnila etnika obývající údolí. Nejprve jsme si všimli překrásně krojovaných Lisu. Později jsme procházeli kolem dřevěných srubů kmene Nu. Za kopcem vlevo se nachází Dulongové a ve vyšších nadmořských výškách zase Tibeťané. Do Laosu jsme se vraceli vedlejším údolí, ve kterém teče Mekong. V historickém městě Lijiang jsme potkávali zástupce kmene Naxi a v Dalí zase ženy kmene Bai. Etnologická poznávačka nám doslova vyrazila dech. A to jsme jistě mnoho kmenů v tomto údolí ještě minuli!

Lisu

Oblečení žen kmene Lisu považuji za jedno z nejhezčích, které jsme zatím viděli. Tmavá sukně i halenka je lemována barevnými výšivkami. Na halence jsou navíc vkusně umístěny velké bílé knoflíky. Přes prsa mají ženy navlečenou výraznou šerpu, která je pošitá obřími ozdobnými knoflíky. U boků je šerpa ozdobena barevnými bambulkami, které ladí s oblečením. Nejhezčí jsou však jejich "čepice", které jsou vyrobené z malých barevných korálků. Člověk prostě jen kouká s otevřenou pusou. A ještě více jsme se divili, když jsme takto ozdobené ženy viděli pracovat na rozmáčeném rýžovém políčku. Kmen Lisu jsme viděli ve vesnicích Aloti a Lisadi blízko města Fudong. Nacházejí se však i v jiných oblastech Yunnanu a pravděpodobně se jejich oblečení odlišuje podle místa výskytu.

Dulongové

Dulongové jsou tak trochu obestřeni tajemstvím. Nachází se totiž v dosti odřízlém údolíčku na samé hranici s Barmou. Mezi údolím říčky Dulong a řeky Nu Jiang se vypínají vysoké zasněžené hory a proto je cesta k Dulongům od listopadu do června velmi problematická, ne-li nemožná. Právě kvůli této izolaci prý Dulongové dosud loví luky a šípy, ale tato informace není nijak potvrzená. Co je však jisté, je to, že starší ženy mají velmi bohatě tetovaný obličej.

Kdo chce vidět Dulongy, nemusí trekovat až do odřízlého údolí. Jedna horská vesnice se nachází asi den chůze od hlavní silnice v údolí Nu Jiang. Vesnice je dokonce označena v mapě, která se prodává v Gaoshanu i Binzunglo. Bohužel je však mapa jen v čínštině a tak je pro nás těžké ocenit všechny informace, které obsahuje. Proto jsme se o existenci této vesnice dozvěděli příliš pozdě a vesnici jsme nenavštívili.

Tibeťané

Ve vyšší nadmořské výšce už potkáváme Tibeťany. Typické dvoupatrové domky jsou rozesety na prudkém svahu. Domy jsou kamenné a vypadají navlas stejně, jako ty, které jsme viděli před desíti měsíci v Ladakhu. Přízemí domu je určeno pro domácí zvířata, především pro kozy a prasata. V prvním patře se nachází jedna velká místnost s ohništěm, kde se vaří a spí. Je to jediná vytápěná místnost v domě. Druhé patro domku je vlastně jen taková zastřešená terasa. Často jsme zde viděli umístěný tkalcovský stav.

Tibeťané jsou poznat na první pohled, protože se tvarem obličeje a barvou kůže znatelně odlišují od číňanů. Vysoká nadmořská výška a nelítostné počasí vetkalo do jejich tváří mnoho vrásek, ale přesto zůstávají usměvaví a vlídní. Údolí kolem vesnic zdobí modlitební praporky, které neustále vypouští do vzduchu další a další modlitby "O mani padme húm". Ani pracovní "kroje" tibetských žen nelze přehlédnout. Mají na sobě dlouhé jednobarevné šaty, k tomu košili s dlouhým rukávem a přes šaty barevnou pruhovanou zástěru. Dlouhé vlasy mají zapletené do copu společně s barevnými stuhami. Těmi si pak vlasy omotají kolem hlavy a nahoru umístní jakýsi ručník, aby se ochránily před žhavým letním sluncem.

Nasiové

V údolí Mekongu, které se nachází za vysokými hřebeny hor, jsme v překrásném historickém městě Lijiang potkávali ženy kmene Naxi. Měly sice oblečené bílé kalhoty, ale přes ně se plácala dvojitá modrá zástěra. Jeden díl zakrýval kalhoty zepředu a druhý zezadu a proto jsem si nejdříve myslela, že mají na sobě sukni. Modrá blůza byla většinou doplněná modrým čepcem, ale viděli jsme i jiné barevné variace. Nejdůležitější však byla jakási ozdobná kůže na zádech, která se při chůzi plácala. Kůže byla ozdobena sedmi "pavími" oky. Když šly dvě tři babky vedle sebe, byl na ně úžasný pohled jak zepředu, tak zezadu.

Nasiové jsou zajímaví i tím, že žijí v podivném matriarchátu. Partneři jsou pouhými milenci, a i když spolu mají děti, žijí každý zvlášť se svými rodiči. Děti automaticky patří ženě a ona se také musí starat o jejich výchovu. Přesto jsme viděli mnoho mužů, jak po městě nosí malá batolata v nosičce. Vypadá to, jakoby si Nasiové mezi sebou vyměnili klasické role muže a ženy.

Závěr

Na Čínu jsme si vyhradili pouze jeden měsíc. A to je strašně málo. I když jsme se omezili pouze na provincii Yunnan (a malý krůček do Tibetu), museli jsme pořád spěchat. Vzhledem k etnické rozmanitosti oblasti "tří paralelních řek" je to škoda. Snad příště.

Text: Petra Bielinová, petra.bielinova@gmail.com