Patagonie - Torres del Pain(e) (den 11.)

"A použitý toaletní papír si vemte s sebou, dejte si ho třeba do kapsy. Při množství, které Vás sem jezdí, to tu pak všude lítá. A za žádných okolností ho nepalte.", nás k pobavení všech upozorňuje jedna ze strážkyň národního parku Torres del Paine, ještě než vystoupíme z autobusu vstříc patagonskému dobrodružství. Její poznámka však přestane být vtipná ve chvíli, kdy zjistíme, že se tudy poslední požár prohnal před dvěma měsíci - spálil na 145 KILOMETRŮ čtverečních parku a založil ho, jistě neúmyslně, Izraelec, který se snažil spálit použitý toaleťák ...

Kvůli zběsilým turistům, požárům a všude přítomnému nebezpečí, je návštěvníkům dovolen pohyb pouze na jasně označených stezkách. Není jich málo, ale dokážu si představit, že v létě (leden a únor) se na frekventovanějších úsecích cesty tvoří slušné kolony.  Tisíce lidí sem každoročně jezdí hlavně kvůli trase známe jako "o" (8-10dní) nebo "w" (4-5 dnů), písmena opisují trasu. Existují však i další možnosti, včetně zdolání určitých částí na koni.

Kromě přírodních krás mne dost zaujaly i lidé, které potkáváte (většinou se chytnete nějaké "vlny" a na tu pak ráno/večer/v průběhu dne narážíte nebo mezi sebou mlčky soutěžíte, kdo dojde do dalšího tábora jako první).

 

Vidět to nejkrásnější si musíte zasloužit - míněno vystoupat (tak cca 5 poctivých pražských Petřínů - PPP). Přestože jsou některé úseky náročné, cíle jsou zdolatelné s nejrůznějším vybavením nebo věkem. Neustále mne tak například štvaly dvě holky, které měly jen obyčejné tenisky do města, teplákovou soupravu a plnou polní...

Stručné info:

• Vstupné do národního parku Torres del Paine stojí pro cizince 570 Kč.
• Kempovat se smí pouze na vyznačených místech, většinou zdarma. Jedinou podmínkou je odnést všechen svůj odpad s sebou.
• Kdo prahne po větším komfortu, může si trasu naplánovat tak, aby spal v tzv. refugios nebo hotelu. Vše s vysokohorskou přirážkou - jen postel vás vyjde na cca 800 Kč ... za spacák nebo snídani se samozřejmě připlácí.
• Na pár místech trasy (vím o dvou) se dá koupit hodně drahé jídlo (těstoviny, čokoládu) - plechovka piva (120Kč), láhev dobrého chilského vína (456Kč).
• Přelidněno je údajně v lednu a únoru. Začátek chilského podzimu - březen, je tak pro trek jako stvořený. Počasí luxusní - babí léto, v noci zima.

 

Někde uprostřed lesů a hájů (den 4.)

Obhájit si celodenní zašívárnu v horkých jezírkách nás nestálo moc úsilí. Termas Geométricas jsou prý nejkrásnější a určitě nejdražší v oblasti kolem Pucónu. Od ostatních se liší hlavně v provedení - nebudou vás zde strašit umělohmotná lehátka nebo vůně připáleného tuku od hranolek. Geométricas jsou opravdu o splynutí přírody, moderní architektury (hold zde vzdávám seňorovi German del Sol) a pořádně horké vody. Odcházeli jsme až, když jsem měla vějířky na prstech ... tak moc se mi tam líbilo ...

Lyžování na sopce (den 2.)

Druhý den po příjezdu jsme se dostali do Pucónu, zemi zaslíbené vulkánu, vodopádům a horkým lázním. Sopka, o které se zde nejvíce mluví se jmenuje Villarrica (nebo místními indiány jmenována Rucapillán). Jedna z těch nejaktivnějších v Chile a dokonce jedna z pěti na světě, která má uvnitř lávový bazének.

Přestože je tomu přes 40 let, kdy se Villarrica naposledy projevila pořádnou erupcí, myslí na možné nebezpečí místní obyvatelé neustále. Po městě jsou rozmístěné bezpečnostní tabule se šipkami ukazující směr kudy utíkat před lávou. Na fasádě info centra je zase umístěn semafor signalizující normální nebo nebezpečný stav. Zatím svítí zelená, až blikne oranžová zdrhám ... V zimě se dá na sopce lyžovat, to by ve Špindlu čučeli ...

Kalhotky se zadnicí (den 35)

V Chile i Argentině jsem si ani já nemohla nevšimnout jistých předností žen ... :) A zatímco v Evropě si vycpáváme poprsí (tady opravdu nemusejí), tak v Chile si !dobrovolně! zvětšují pozadí. Dokonce i samotné figuríny v obchodech mají velmi viditelně zvětšené pozadí. Ráj pro ženy!!!

AUTOR: Lucie Radová, luckycesta.cz