Politická satira v totalitním státě je vždy riskantní záležitost. Na pár vtípků na každodenní problémy lze tvrdě doplatit. Dva komedianti ze skupiny Moustache Brothers byli v roce 1996 odsouzeni k sedmi letům nepodmíněně.
Komediální skupina Moustache Brothers (Vousatí bratři) začínala svou kariéru v Mandalay už před 35-ti lety. Dlouhou dobu se jednalo o "obyčejnou" komediální skupinu, kterou si místní lidé najímali na svatbu, narozeniny či jiné oslavy. V roce 1990 se jeden z bratrů Par Par Lay [čti Pa Pa Le] seznámil s budoucí disidentkou a nositelkou Nobolevy ceny za mír - s paní Aung San Sun Kyi [čti Aun San Su Ti]. V lednu roku 1996 na meetingu opozičí strany NLD (National League for Democracy) pronesl Par Par Lay několik osudových vtipů, za které se dostal společně se svým bratrancem Lu Zaw [čti Lu Zo] na dlouhá léta do vězení.
Osudový leden 1996
V roce 1996 požádala Aung San Sun Kyi svého přítele Par Par Lay, aby na shromáždění opoziční strany NLD v Yangonu pronesl několik zábavných vložek. Vtipy byly zaměřené na to, co obyvatele Barmy skutečně trápí: špatná kvalita cest, úplatky ve formě školného, nedostatek léků v nemocnicích a zlodějské praktiky státních úředníků. Reakce vládnoucí komunistické strany byla rychlá. Ihned po návratu do Mandalay byli komici zatčeni státní tajnou policií a krátce na to odsouzeni na sedm let nepodmíněně. Ve vězení strávili pět let a šest měsíců.
Výkon trestu měli na rozdíl od jiných politických vězňů podstoupit v jednom z nejtěžších pracovních táborů na severu Barmy společně s vrahy a jinými násilníky. Nelidské pracovní podmínky v malarické oblasti a minimální příděly jídla dělají z pracovního tábora spíše tábor likvidační. Úmrtnost vězňů je proto mimořádně vysoká. Jen díky neustávajícímu mezinárodnímu tlaku byli oba komici po dvou měsících výkonu trestu přesunuti z pracovních lágrů do normálního vězení, kde si odseděli velkou část svého trestu. Ani po návratu z vězení nebyli vyjmuti z perzekuce. Dodnes nemohou pořádat žádná veřejná vystoupení. Nikdo z Barmánců totiž nedostane vládní povolení k tomu, aby si skupinu Mustache brothers najmul jako komedianty na oslavu svých narozenin apod.
Jak se žije disidentům
Při návštěvě vousatých bratrů se člověk neubrání pocitu, že být disidentem není zase tak špatné. Díky jejich pohnuté historii a obšírné zmínce v nejprodávanějším průvodci Lonely Planet, se do jejich obýváku doslova hrnou davy turistů. A s turisty přichází pravidelně také plné hrsti dolarů. Bohužel je pro nás přichystáno děsivě komerční až trapné představení, které mě velmi zklamalo.
Chtěla jsem vidět politickou satiru a místo toho nám naservírovali jen ubohé vtípky na manželské soužití. Možná si Moustache brothers myslí, že turisté jsou hloupí. A nebo jsou jen líní vymyslet něco lepšího? Nejspíš oboje. Turistické představení opakují den co den už po několik let v nezměněné podobě. Když nám ke konci večera nabídli ke koupi CD s několik let starou nahrávkou téhož představení, tak mě úplně přešel mráz po zádech. Tuhle trapnou scénku hrají už tolik let?
Nejhorší na tom je, že během předchozího několika hodinového povídání jsem poznala, že minimálně Par Par Lay je opravdu vinikající komik. Škoda jen, že svůj bravurní smysl pro humor a politickou satiru nepoužívá i během večerního představení pro turisty. Za tři dolary bychom si zasloužili mnohem lepší zábavu. Text: Petra Bielinová, petra.bielinova@gmail.com
Přidat komentář
Zpět
