Oblíbený a velmi vytížený trek okolo masivu Annapurny nám doporučilo několik cestovatelů, které jsme potkali v Indii. Všichni oceňovali jeho různorodost a členitost. Standardní trasa z Besi Saharu do Naya Pulu je dlouhá přibližně 240km a postupně prochází různými klimatickými pásy. Procházeli jsme rýžovými políčky, borovicovými lesy i holými zasněženými pláněmi. Vyvrcholením našeho putování bylo překonání zasněženého průsmyku Thorung-la ve výšce 5 416 m.n.m.
Trek okolo Annapurny lze zařadit mezi časově náročné, ale přesto snadno dosažitelné výlety v Nepálu. Cesta je přehledná a viditelně označená proudícími skupinami turistů a jejich nosičů. Prakticky nelze zabloudit a pokud je počasí příznivé, uvidíte sníh jen na vrcholkách okolních sedmiitisícovek. Mezi trekaři kupodivu převažují lidé starší čtyřiceti let a zvláště druhá část okruhu mezi Jomsomem a Gorepani je zaplavená statnými důchodci v trenýrkách s nezbytnými teleskopickými hůlkami.
Od rýžových polí na holé pláně
Trek začíná i končí v hlubokém údolí, které je na podzim orámováno zlatavými políčky s dozrávající úrodou. Na jedné straně hor jsme viděli sklizeň a na druhé straně o tři týdny později již zaorávali hnůj do půdy a připravovali políčka na zasetí nového zrna. O několik dní později jsme se přesunuli do míst, kde rostla planá marihuana a místní podnikaví mladíci nám ji stále nabízeli. Více nám však voněly borovicové lesy, které nás provázely po několik dní. Následovaly holé pláně zasypané nejprve několika centimetry sněhu a později několika metry. Za průsmykem Thorung-la se krajina otevřela do širokého údolí. Sousedící Mustang byl na dosah, ale k jeho podrobnějšímu průzkumu nám chybělo potřebné povolení a především peníze (700 USD na deset dní). Silný vítr nás donutil opět nadsadit čepici, ačkoli teplota již nebyla tak nízká jako před průsmykem. Dlouhé dva dny jsme vyhlíželi lesy, ve kterých bychom se před neúprosným větrem schovali. A po chvíli sestupu již opět přišla známá terasovitá políčka s rýží a pohankou, která signalizovala konec našeho výletu. Jak se měnily klimatické podmínky, měnila se také nabídka místního ovoce. V nížinách děti prodávaly malé zelené pomeranče chutnající jako velmi kyselé mandarinky. Později přišly na řadu velmi chutné a výživné banány a nakonec stromy obsypané jablky. Se stoupající nadmořskou výškou se z hinduistických plechových chatiček vyklubaly krásné hliněné a cihlové domky přistěhovaných Tibeťanů. Přibyly buddhistické kláštery a bílé čorteny označovaly vstup do každého nového údolí. A nahoře na průsmyku Thorung-la nechyběly ani nezbytné buddhistické praporky.
Annapurna tisíckrát jinak
Ačkoli trek je sám o sobě snadný a stoupání k průsmyku velmi pozvolné může se přechod sedla nepříjemně zkomplikovat nepříznivým počasím. I když jsme se na okruh kolem Annapurny vydali v říjnu, tedy v nejlepší možnou dobu, počasí nám z počátku nebylo nakloněno. Tři dny našeho pobytu v nížinách vytrvale pršelo a zamračená obloha nám znemožňovala jakékoli výhledy na okolní Himaláje. Skutečné problémy nás ale čekaly o několik tisíc metrů výše: půdní sesuvy, laviny, neprůchodný průsmyk Thorung-la. Těmto nepříznivým komplikacím je věnován samostatný článek "Nebezpečí na treku". Za všechny nepříjemnosti jsme ale nakonec byli odměněni překrásným výhledem na zasněžené hory. Třetí den se během pár minut nečekaně roztáhla obloha. Potkali jsme jednoho Němce - důchodce, který šel tento trek již potřetí. Potvrdil nám, že tentokrát byl přechod průsmyku nejtěžší, ale zároveň prý nejkrásnější. Bílé vrcholky totiž sluší horám více než hnědá či šedá barva skal.
Klady a zápory turismu
S prohlubujícím se turismem se bohužel mění i překrásná krajina kolem Annapurny. Na obou stranách průsmyku jsou vybudována letiště a od nich se jako jizvy v krajině táhnou budoucí silnice vysekané do skály. Mnoho Nepálců denně pracuje na prodloužení silnice z Jomsonu dolů do údolí za 130 rupií na den, zatímco na druhé straně kopce zatím (naštěstí) chybí peníze. Z tradičních rolnických vesniček se stávají unifikované shluky hotýlků kombinované s prodejnami kýčovitých suvenýrů. Místní obyvatelé se upřímně snaží přinášet turistům služby, o které žádají: horkou sprchu, elektřinu, čestvé pečivo, sladkosti a jačí steak na každém kroku. V Manangu vzniklo dokonce i malé kino. S těmito příjemnostmi se však vytrácí romantika a tradiční způsob života, za kterým se do Nepálu také jezdí. Rozvinutý turismus na druhou stranu přináší místním obyvatelům i mnoho pozitivních věcí: nové moderní mosty, mnoho pracovních příležitostí a touhu po vzdělání. Doufejme, že se krása Nepálu nerozplyne v pohodlném žití z turistických peněz. Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)