Cestovatelský festival
PRAHA + BRNO 2012
Předchozí ročníky
Cesta kolem světa
Levné letenky
vyhledej nejlevnější
Nástěnky
Karel Wolf
nabídka pořadů
fotogalerie
kontakt
reportáže z cesty
Vyhledávání
POŘÁDÁ
Cestovatel Karel Wolf
&
CK Livingstone
GENERÁLNÍ PARTNER
SLOVENSKO - malá velká země
HLAVNÍ PARTNEŘI
C Alpina - cesty za dobrodružstvím

Avenier - očkovací centrum

České dráhy

Pražská plynárenská, a.s.
ZÁŠTITA
Festival probíhá pod záštitou hl. m. Prahy.
PODPOŘTE FESTIVAL

Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA
LOGA A BANNERY KE STAŽENÍ

KINTARI FOUNDATION O.S.
Nákupem šperků přispějete na školy
v Indonésii.
Sponzorované odkazy

UAX

MALAWI - deník psaný po večerech
Cesta snu mi zacina na letisti v Praze. Pred nastupem na palubu letadla jeste vyrizuji posledni telefonaty. Stewardka, ktere podavam palubni listek ma siroky usmev. Mozna ji pobavilo, ze mi sviti logo Swiss International Air Lines na tricku i na ksiltovce. Urcite. Louci se se mnou slovickem "fan", tedy pritel Swissu. Dela mi radost a ja natahuji krok. Do Curychu je to co by kamenem dohodil. Po hodine zamraceneho letu jsme v destivem svycarskem mestecku. Misto aby nas vitalo letni pocasi, tak je sestnact stupnu nad nulou a silny slejvak.
 

CURYCH: Dayrooms - noc na letišti

Do Tanzánie se mi podařilo sehnat letenku za dobrou cenu, akorát jsem musel strávit v Curychu noc. Objednal jsem si tedy zajímavou službu letištního pokoje, kterou najdete u směrovek "dayrooms". Jelikož jsem hodně ušetřil na letence, tak si mohu dovolit zaplatit 900 Kč za jednolůžkový pokoj na celou noc. Téhle komůrce bych mohl říkat skoro "cela". V podobných malinkatých pokojících spí třeba buddhističní mniši, které jsme potkávali na svazích himálajských hřebenů. Ovšem na rychlé přenocování mi těch deset metrů čtverečních stačí. Pohodlná postel s peřinou, umyvadlo, jedna židle a ručník - to je jednoduchá výbavička maličkého pokoje v prstu A curyšského letiště. Dvoulůžkový pokoj na noc stojí 100 CHF (asi 1500 Kč) a třílůžkový 135 CHF (asi 2000 Kč). Během denní doby (8:00 - 20:00) jsou ceny o něco nižší, pokud pokoj využijete na dobu kratší než šest hodin. Za jednolůžkový pokoj dáte 48 CHF, za dvoulůžkový 80 CHF a za třílůžkový 115 CHF. Více info na http://www.zurich-airport.com/ZRH/?ID_site=1&le=2&d=cnt/ASTY/EN/dayrooms.asp&sp=en&u=1&t=Dayrooms&ID_level1=5&ID_level2=104&a2=104.

KONTAKT NA DAYROOMS: Dayrooms Transit A, Zurich Airport, dayrooms@unique.ch, www.zurich-airport.com, www.unique.ch

 

Prilet do Dar es Salaamu

Pristani bylo se Swiss International Air Lines hladke a bezproblemove. Podnebi v Tanzanii neni az tak vlhke jako treba v Indii. Bylo pohodovych 20 st. C a na letisti jsme byli nahnani k vizovemu okenku. Pred nim stal uniformovany zrizenec a vybiral pasy, vyplnene formulare a padesati dolarovou bankovku, kterou vkladal do pasu. Deseticentimetrove kopecky pasu pak posunoval k okenkum, kde dalsi celnici tiskli viza na pockani. I kdyz jsem mel ve formulari zaskrtnuto vicevstupove vizum, tak jsem dostal jednovstupove. Zvlastni system. Vybirani penez a vkladani bankovek do pasu byla take situace na mrtvici. Kdo nemel 50 usd presne musel z letiste pryc a vymenit si na ulici.

 

Behem cekani na viza jsem se dal do reci se Slovakem, ktery sem prisel resit nejaky obchod a tak na nej cekali tanzansti pratele. Nastesti byli tak laskavi a svezli me do hotelu Safari Inn, ktery byl v LP doporucovanej. Velky batoh jsem mel v kufru a pratele me vyzvali, abych se sel zeptat na recepci, zda maji volny pokoj. Ptam se jestli je to ok, kdyz si u nich echam batoh v aute a jeom se tam zaskocim podivat a rychle se vratim doufam, ze mi s batohem neujedete. Ne to je v pohode, rikali. No tak jsem udelal par kroku do hotelu a auto se ajedou dalo do pohybu. Uz uz jsem si myslel, ze mi batoh zmizi, ale nastesti se auto jelo jenom ve slepy ulicce otocit na druhou stranu. Tak tady bylo jasne citit, ze kdyz cestuji dva spolu, tak je to vzdy vyhodnejsi. Na hotelu i kdyz nemeli volny jednoluzak, tak jsem vzal radeji dvojluzak se slevou za 20 usd, nez abych sel ted v noci jeste neco dalsiho hledat. Vecer jsem pak snedl kus rizku, vzal si Lariam a sel na kute.

 

Z Daru na Zanzibar

Vcera vecer jsem se jeste na recepci potkal s Mikem, ktery prave priletel ze Zimbabwe, kde pusobil v nemocnici. Dobre jsme si pokecali a jelikoz byl sam a mel zitra stejny smer na Zanzibar jako ja, tak jsme se na zitrek domluvili, ze pojedeme lodi spolu. Konecne jsem nasel kamose. Byl z Calgary v Kanade. Rano jsme jeste vyrazili do par ulic kolem hotelu a na trznici, ktera byla desna a pak sup na pristaviste zjistit, kdy jezdi lode na Zanzibar. Jsou ruzne kvality a rychlosti, a tak at neztracime cas, tak jsme koupili tu nejdrivejsi za 35 dolaru. Vyrazili jsme zpet na hotel pro veci, ja si jeste skocil na internet.

 

Utery, 12.8.2008 - odlet do Afriky

Cely den se balim, kolem 15h jeste vyrizuji posledni maily a pak uz se plne soustredim na odlet. Ve ctyri prijizdi Peta, dela mi super svacinu a tata prijizdi v pet odpoledne a odvazi me s Petou na letiste. Prochazime se pekne po letisti a jeste uzaviram koupi domeny www.kolemsveta.cz. Vsude na letisti kolem je Svarickova vystava Magic Himalaya, tak ji obdivujem a Peta mi preje vse nejlepsi v buddhisticke stupe. Ronime slzy a odchazim do letadla.

 

Let je kratky a za chvili jsem v Zurichu na letisti a me kroky smeruji do dayroom, co mi poradila Veronika Gregorova. Mel jsem jeden jednoluzak zarezervovany (cena asi 63 svycarskych franku, cca 900 Kc). Byl to maly pokojik s peknou posteli a perinou. Mohl jsem si ve spolecne kuchynce uvarit kavu nebo caj, ci pripadne v mikrovlnce ohrat sve jidlo.

 

Streda, 13.8.2008 - prilet do Tanzanie

Rano me budi oficialni budicek v pul osme, protoze check-out je v osm rano. Letadlo mi leti az kolem jedenacte, tak bloumam po letisti. Let probiha bezproblemove, prelitame nad Kilimandzarem, ale kvuli tme nic nevidim. V Nairobi v Kene mame mezipristani, ale ani nevystupujeme a pokracujeme dale. V Dar es Salaamu jsem kolem osme. Zarizuju viza hned na letisti, je tam urednik, ktery beha mezi priletnuvsimi turisty a vybira pasy se zalozenejma formularema a padeati dolarovkou. Je v tom silenej chaos, jednou mu penize vypadly a nebylo vubec poznat, ke komu prachy patri.

 

Skamaradil jsem se s jednim Slovakem, ktery prijel do Tanzanie resit bussiness, takze na nej cekal obchodni partner na letisti. Trochu jsem se pripomenul, zda by me nemohl hodit do centra. Bylo to fajn svezeni. Dovezli me do hotylku Safari Inn, ale jednoluzkovy byly plny. Tak jsem vzal aspon dvojluzkovy, radsi neco nez nic. Vecer jsem se jeste zakecal s Mikem z Kanady, ze pry jede zitra taky na Zanzibar. Tak uvidime, zda pojedeme spolu.

 

Ctvrtek, 14.8.2008 - Odjezd na Zanzibar

Noc nebyla zady med. Budil jsem se skoro kazdou hodinu dosti pravidelne, asi to bude kvuli tomu lariamu proti malarii. Ma hodne halucinogenni ucinky a na psychiku taky dost pusobi. Rano jsem se sesel s Mikem na recepci hotelu a sli jsme se podivat na ranni trh kousek za nasim hotelem. Byla to velka betonova patrova trznice, takze spoustu smeti a smradu, nic moc na pokoukani. Celkove na me ranni prochazka pusobila dosti neprijemne, protoze cele centrum Dar es Salaamu bylo v prachu a spine. Kolem se motalo hodne cernochu, ale kupodivu jsme nevideli skoro zadneho zebraka ani toulaveho psa. Navic kdyz jsem chtel udelat prvni fotku brusice nozu, tak po me Tanzanec rychle skocil, jako ze se musim zeptat pred focenim. Div ze po mi neutrhl hlavu. Tak jsem prchal pryc. Rychle jsme se vratili zpet a sli do pristavu koupit listky na lod. Jezdi vice typu, ale nakonec jsme si koupili to prvni a nejrychlejsi. Stalo to 35 dolaru a jizda trvala skoro hodinu a pul. Lod byla podobna jako na Kube, vnitrni paluba byla klimatizovana, a tak jsme byli hlave venku na vetru, kde bylo teplo a vzdusno.

 

Prijezd na Zanzibar byl opravdu zvlastne magicky. Dostavali jsme se na misto opredene historkami o romantickych plazich, o bajnem koreni a o obchodovani s otroky ve velkem. Na mori byly relativne velke vlny, v dalce jsme videli velryby a more bylo tmave. U zanzibarskeho pobrezi se more zbarvilo do krasne tyrkysove barvy a kolem as proplouvaly tradicbi rybarske barky dhow s trojuhelnikovymi plachtami. Dnes se vsak vetsina lodicek snazi prosadit v turistickem prumyslu. Toz, nedivim se jim.

 

Pri vystupu na ostrov jsme vyplnili imigracni karticky a nechali jsme si dat razitko do pasu. Desitky nahanecu se pak na nas vrhli, aby nas mohli dostat do hotelu. Striktne jsme je odmitli, ale pak jsme zjistili, ze se bez jejich pomoci eobejdeme. To je snad poprve, ze jejich sluzbu musime vyuzit. Stone Town ma tak klikate ulicky, ze behem prvni hodiny je nemozne se v nich orientovat. Takze na nahanece nakonec doslo a vedl nas z jednoho hotylku do druheho a kazdy byl plny. Nakonec jsme asi na patem miste narazili na jedenn volny dvouluzak, tak jsme ho s Mikem rychle zabrali. Prisel nas na 30 usd, tedy 36 000 tanzanskych silinku dohromady. Neni to nic levneho, ale aspon neco. Hned jsme vyrazili do ulicek se "ztratit". To byla nejvetsi zabava prochazet se naslepo ulickami, protoze jsme nikdy nevedeli, kde se vynorime a na jakem konci skoncime. Ulicky byly hodne malinkate, projizdely v nich motorky, siroke povozy a spousta dalsich lidi. Par ulicek bylo obsazenych turistickymi suvenyry, ale ve vetsine domcich bydleli mistni obyvatele. Stone Town bylo opravdu kamenne mesto a do mnoha domku vedla krasna drevena vrata. Jsou do nich vyrezavane ruzne kvetinove a pravouhle motivy. Tedy muslimska a arabska tradice. Takovych historickych vrat je pry na Zanzibaru plno, kolem 500 ks.

 

Kdyz jsme se uz dostatecne nabazili uzoulinkych klikatych ulicek, tak jsme se sli podivat na starou pevnou Old Fort, ktera byla u pristaviste. Zvenku to byla zajimava podivana, ale uvnitr bylo jen par obchudku s turistickymi suvenyry a restaurace. Nakonec zapad slunce jsme stravili na travniku s vyhledem na zapad slunce a pozorovali jsme mistni rodinky jak se take schazely. Super romantika na Zanzibaru. Jakmile se ochladilo, tak jsme sli lovit veceri. Objevili jsme fantasticky bazar s jidlem hned vedle stare pevnosti plnou arabskych jidel jako jsou kebaby a placky ci smazenky. Dal jsem si nekolik masitych spejli a nekolik ruznych ryb. Vynikajici. Vse bylo ponorene do tmy, ktrou osvetlovaly jen plynove lampy prodavacu a vsude kolem spousty koure z dreveneho uhli. Super atmosfera. Domu jsme se vratili kolem desate a padli jsme vysilenim.

 

Patek, 15.8.2008 - Stone Town a Jozani Forest

Rano trvalo trochu dele nez obvykle. Byli jsme desne unaveni a navic pres ulicku byla mesita, takze o pate rano jsme meli desny budicek od muezzina. Dali jsme si chudou hotelovou snidani a vydali se opet do spleti malych ulicek. Po chvili jsme dosli i k Anglikanskemu kostelu, ktery byl postaven na miste byvaleho trhu s otroky. Pod kostelem i pod blizkym hotelem byly jeste pozustatky cel pro otroky, kde jsme si udelali desnou predstavu o tom, v jakych hororovych podminkach museli otroci prezivat. Trh s otroky byl hodne rozvinut a dovazeli je az z dalekeho Malawi pred jezero sem na ostrov a pak dal na vychod.

 

Nasledoval obed a pak vylet do nedalekeho lesa Jozani, kde se vyskytovali opice red colobus monkey. Bohuzel se vyskytovaly velmi vysoko v korunach stromu, takze pozorovani nebylo vubec snadne. Nejvetsi poprask ovsem byl, kdyz jsem mel hlavu otocenou vzhuru na opice, tak jsem roslapal mraveniste na ceste a jeden mravenec me stipnul az do krve na palci. Skakal jsem jako fretka, tak si kazdy ze me utahoval. Stejnym smerem sla jeste druha dvojice, a te Francouzce se to stalo taky. No tak jsem mel srandu i ja :) Fotky opici colobus jsme nakonec udelali az v ustredi parku u restaurace, kde se opice pohubovali blizko lidi. Tam jsme si je konecne mohli poradne prohlednout. Toz jsem odchael nadsenej.

 

Vecer jsme pak skoncili na terase s vyhledem na more a s nekolika pivy v ruce. A pak kolem desaty vecer jsme planovali jit domu. Jenze naruzivy tanecnik Mike uslech pri ceste diskoteku .... Tak jsme vyrazili. Koupil nam drink vodku se sodou a tancili jsme do rannich hodin az se z nas kourilo, tedy jenom do dvou do rana.

 

Sobota, 16.8.2008 - Spice tour ...

Rano jsme meli co delat, abychom stihli spice-tour, na kterou jsme se tesili. Byl to sie trochu stadovity vylat, ale je fakt, ze tolik koreni na jednom miste jsem jeste nevidel. Obhodnii za kazdeho turitu stahli asi 15 dolaru (tedy presneji 15 000 silinku) a vsehny nas nahnali k jednomu pruvodi, ktery snami pekne zamaval. U kazdeho mista s korenim jsme se zastavili jenom na chvilku a ja jsem nestihal ani fotit ani poslouhat, natoz zapisovat. Presto se mi nakonec cela tura libila, protoze jsem treba muskatovy orisek a nebo vanilku na zahradce nevidel. Byla jsme docela velka banda, asi kolem triceti, a casto jsme chodili kolem tech nejchudsich cernochu , ktere si clovek umi predstavit.

 

Zacali jsme u stromu s krasnym a sladkym ovocem s peckama - guanabana. Koupil jsem si to tehda na Kube nezraly a tahali jsme to az nam to zplesnivelo :) tady jsem to videl na strome. Hned vedle byl strom curry, jehoz listy se pridavaji do omacek. Klasickou zlutou barvu vsak koreni curry dodava koren kurkuma. Ten je desne zluty s jasnou vyraznou chuti a barvi jako das. Staci si o zluty koren otrit prst a barvu uz jen tak nesundas. Po chvili jsme prochazeli kolem policka s kasavou. Docela jsem byl prekvapen, ze to je to same co tapioka, yucca i maniok. Vedle byla prijemna lemon grass, tedy citronova trava, ze ktere se dela olejicek. A kdyz se smicha s kokosovym a hrebickovym olejem, tak je to nejlepsi kombinace na masaze. Strom hrebickovec jsme zde videli taky. O kus dal bylo par rostlin s kardamonem. Ten uz zname ze Sikkimu, kde jsme videli cele plantaze. Akorat me prekvapilo, ze male bobule se seminkama jsou na zemi a vyrustaji s plazivych oddenku. Dale jsme videli ginger (zazvor), kakaove boby, chlupaty rambutan, hnedave litchi,vanilku (puvodem z Mexika), pepr (je to liana stejne jako vanilka a tak roste pri stromech) a star fruit (carambola). Videli jsme take cervne tobolky s bobulema annatto (coz pouzivali amazonsti indiani k malovani cervenou barvou). Na zaver prochazky mezi plantazemi a zahradkami jsme narazili na muskatovy orisek. Na konec tury byla prichystana ochutnavka ruzneho tropickeho ovoce (jackfruit, tropical apple, apod) a obed. Pak jsme si mohli jeste u mitnich obchodniku koupit hrebickovy a lemon grass olejicek. Musim rict, ze mnoho koreni slo desne na draku. Kazdy si odnasel cca pet jednodolarovych balicku, nekdo i trinact.

 

Po konci tury jsme se s Mikem oddelili od stada, ktere pokracovalo na blizkou plaz a pak zpatky do Stone Townu. Na nas mel cekat na hlavni ceste smerem Nungwi. Dockali jsme se. Cesta byla OK, a po hodine jsme dojeli az na samy sever Zanzibaru. U vesnice bylo take spoustu hotelu, ale bud nas nikdo nechtel ubytovat a nebo vsechny byly opravdu obsazene. Nakone asi desaty osloveny hotylek mel posledni volnhy pokoj za 60 dolaru za noc. No jeste ze jsme byli na tu cenu dva. Hned jsme se vrhli na plaz a chvilku jsme se koupali. Ja pak vyrazil na obhlidku, jak bto tady vypada. Cele morske pobrezi bylo poseto hotylkama s asi trochu navysenou cenovou nabidkou.

 

Vyrazil jsem i na sever vesnice, kde uz hotely nebyli. Tam byli prave rybari a decka. Hned na me deti krieli "fotoman". Ha, rikal jsem si, ze vypadam jako spiderman s fotakem. Ale kdepak, to byla vyhruzka "foto-many". Rybari zase spravovali sve site a nebo opravovali rybarske cluny dhow. Kdyz jsem byl na vychaze, tak se Mike seznamil s jednim parem z Canady, s Erikem a Tiffani. A ti ze pry jdou vecer na full moon party, a ze musime jit s nimi. Holt co se da delat, druhe disco behem druhe noci na Zanzibaru. Tak jsme trochu pojedli a vyrazili za zabavou.

 

Full moon party se hodne delaji na plazovych letoviscich pro batuzkare, kde pivo vino tece plnym proudem, a hudba krici na vsechny strany. Toz jsme rajtovali na pisku az do peti do rana, ja lecil opici a v pul sesty jsem uz usinal zase OK. Trochu jsme se pobavili na Ericuv ucet, kdyz totalne opily ztratil svuj batuzek s chlastem a triceti dolary. Teprve posleze vsak zjistil, ze tam mel i mobil, maly fotak a Tiffaniny sandale.

 

Nedele, 17.8.2008 - navrat na pevninu

 

KONTAKT NA ERICA: kikoti@hotmail.com, babuhaji89@hotmail.com.

 

Rano bylo pekne hnusne, zamraceno a z dalky se blizily mraky. Mike se prestehuje na vetsi plaz, tam kde jsme byli na full-moon party a ja mizim na pevninu za Lukasem. Udelam si jeste jednu prochazku po plazi za vesnicanama jak si opravuji lode a pak rychle balim na mistni minibus, kterymu se tu rika dalla-dalla. Cekam asi pul hodiny a pak se dame do pohybu. Ridic jede jako silenec, takze se na cestu ani moc nedivam. Na krizovatce nam vzycky piskaj brzdy.

 

Po prijezdu o Stone Townu se ritim hned koupit listek na lod. Tisice nahanecu me chteji zavest k tomu spravnemu okenku, takze to byl boj. Vsude prodavali listek za 35 dolaru a nebylo jednoduchy najit neco levnejsiho. Rezignoval jsem a na posledni chvili jsme jeste zacal smlouvat a povedlo se. Usetril jsem pet dolaru.

 

Lod pro zmenu nebyla klimatizovana, takze jsem trpel a pak vyskocil na palubu. Tam byl zase desnej vitr. V televizi pousteli Ramba 4 a tak jsem si radeji povidal s batuzkarema, kde vsude byli. Na pevnine byl hotel Safari Inn obsazenej stejne jako vsechny ostatni, co byli vypsany v pruvodci, takze jsem se nechal s ostatnimi cestovateli odvest do lepsiho hotelu za 35 dolaru. Docela masakr.

 

Lukas mel prijet na letiste kolem osme, takze po devaty jsem ho chtel uz cekat na hotelu. Veceri a trochu internetu jsem stihl jen tak tak. Veer jsme s Lukasem kecali az do jedny rano, konecne byla nejaka spolecnost.

 

Pondeli, 18.8.2008 - zarizovani v Daru ...

Rano jsme s Lukasem mazali na tanzansky konzulat zjistit zda na hranicich pri navratu z Malawi dostaneme vizum. Po ceste do centra jsme narazili na super levny Hotel Holiday, kam jsme se jeste pred check outem stihli presunout. Stal jen 20 000 silinku, coz je mene nez 20 dolaru za pokoj. Dale jsme shaneli listek na bus do Mbeya pobliz malawijskych hanic. Cesta trva asi deset hodin a stoji cca 30 000 silinku. My jsme platili 36 000 silinku, protoze jsme to kupovali pres agenturu. KONTAKT: Horton Safaris Ltd., Ikolo Msuya (managing director), Dar es Salaam, cellphone: +255 754 281011, www.hortonsafaris.co.uk. Usetrilo nam to aspon jizdu na vzdaleny autobusak sest kilometru od centra. Pak uz jen kratka prohlidka narodniho muzea a pobrezi a sup na hotel. V ulicich jsme byli jeste svedky male bouracky. Asi dvacet metru pred nami se srazilo terenni auto s osobni toyotou. Osobak mel promackly predek, ale nikomu se nic nestalo. Ani nam.

 

Utery, 19.8.2008 - presun do Mbeyi

KONTAKT NA CHLAPKA Z AUTOBUSU: Julius Mtuy, managing director, Adventures Safaris Chaka (specialized on safari in southern and northern circuit of Tanzania, northern Mozambique, Malawi and Zambia, www.chakasafaris.com, info@chakasafaris.com.

 

Rano si pro nas prijel objednany taxikar, ktery nas za 8 000 silinku odvezl na daleky terminal, kde jsme meli byt pred sestou. V sest hodin se snad vsechny busy daly do pohybu, takze jsme se slozite dostavali ven. Jizda byla relativne pohodlna, s Lukasem jsme probrali tisice veci. Cestou jsem pocitac ani knihu neotevrel. Zajimavy byl obed, kdy jsme zastavili u hostine. Bus nas vyklopil a mistni kuchari nam servirovali dobry obed. Problem byl v tom, ze za deset minut na nas uz houkal ridic, ze uz odjizdime. Ja jsem se sve ryby skoro jeste nedotkl a uz jsem musel mazat. Ach jo. Ani zachod jsem nestihl, takze dalsi byl az ve 4 hodiny, tzn po sesti hodinach (od deviti). Zachody byly free, takze chlapi chodili do travy vpravo a damy do travy vlevo. Cesta busem prochzela i narodnim parkem, takze jsme videli i par antilop a krasny vzrostly baobaby.

 

Mbeya je maly mestecko, kde neni do ceho pichnout a tak jsme tam aspon zasli na internet a na vybornou veceri. Doprali jsme si taky paradniho hotylky z kategorie MIDDLE, ktery byl za 20 000 silinku. Super bejvak.

 

Streda, 20.8.2008 - presun do Malawi

Rano jsme se vykulili pohodlne z pokoje. Snidani v hotelu a sup na autobusak. Nechali jsme se pomalu unaset proudem nahanecu, tak jak si zada mistni doprava. Parkrat jsme prestupovali, ale za 7 500 silinku nas dovezli az na hranice s Malawi. Tam se na nas sesypali dalsi chlapici. Byli to vekslaci s penezma. Kazdy chtel s nami vymenit dolary a nebo silinky za nezadouci malawijskou menu - kwacha, cti kuaca. Nakonec jsme jim nejaky kseft udelali. Vymenili jsme sto dolaru v pomerne slusnym kurzu. 1 usd = 160 kwacha. Dali jsme si prima obed u pani mamy, ryzi s fazolema a zeleninou.

 

Nasledoval pohodlny pochod skopce k hranicim. Po ceste jsme zase dostavali nabidky, ze nas borci svezou na kole na nosici. Tak to jsme se jim vysmali. Za deset minut jsme byli u imigracniho, dostali jsme razitko a nasledoval pochod pres most na malawijskou hranici.

 

Celnici hned chteli videt nase vizum, proc ho nemame. Delali bububu, ze pres hranice se bez viza nesmi. STRICTLY NO ENTRY WITH NO VISA.  Trochu jsme jim veseli buliky na nos, ze na ambasade v Berline nam rekli, ze vizum dostaneme na hranicich. Jenze celnik zase ukazal na cedulku "no entry with no viza" a ze to nam tam v Berline rict nemohli. Tak jsme pokrcili rameny a cekali, jak se to vyvrbi. Pak nam rekli, at s nimi jdeme do kancelare a tam to s nami zacali resit. Uz jsme si rikali, kdy z nich vypadne, ze chteji uplatek, ale pak najednou vytahli papir "PROVISIONAL ENTRY NOTICE". A z to mame podepsat a do sedmi dnu si koupit viza na nejblizsim immigration v Mzuzu. Parada, mame to za sebou, ale netusili jsme ze nam budou delat problemy. Meli jsme cerstvy info od Petra Daubnera, ktery takhle prosel pred par dny, ale citime, ze to nebyl uplne ten nejspravnejsi postup. Kdyby to takhle udelal kazdy, tak tento zpusob za chvili zakazou a budou lidi posilat zpet.

 

Tak jsme nakonec prosli , nasedli do taxiku a za 500 kwacha kazdy jsme drandili smer prvni mestecko. Tam jsme presedli do minibusu a ujizdeli do Chitimbi, coz je vesnicka na brehu jezera Malawi, odkud bychom mohli zitra udelat navstevu horske vesnice Livingstonia. Ridic minibusu jel jako das, brzy moc nepouzival a obcas zatroubil. Bohuzel asi deset kilometru pred nasi cilovou zastavkou nam vbehl maly asi esetilety kluk pod kola autobusu. Ridic nezastavil, akorat zpomalil, byl v soku a jeli jsme pomaleji dal. Vsichni okolo rikali, ze kdyby ridic zstavil, tak ho mistni lidi asi utluou k smrti. Osklivy zazitek. V nasi cilovy zastavce pak se sel ridi priznat na policii a rekl jak to bylo, ze mu tam kluk vbehl pod kola. To policii ostatni take potvrdili, ale co naplat. Kluka uz nikdo nezachrani. My jsme se v Chitimbe ubytovali v prisernem guesthousu. Nic lepsiho po ruce nebylo. Meli navic jenom jednoluzkovy cely. Koupelna byla na dvorku mezy prasatky, zena prave tloukly mouku z kasavy a tak jsme se sli projit k jezeru Malawi. Sel s nami mlady devatenactilety student Fisa, ktery umel perfektne anglicky. U jezera byla prima piscita plaz, ale nikde ani noha. Majitel je Holandan a ted tu neni, chysta se z toho udelat letovisko pro batuzkare. Voda byla ale jinak vcelku tepla a vlny tu byly jako u more. Ani nebylo videt na druhou stranu jezera, kde je Mozambik. Vecer jsme meli prima veceri, na kterou jsme pozvali i mladeho Fisu za to, ze nam delal chvilku pruvodce. Vecer sem si vzal zase lariam, ale priznaky jako posledne jsem nemel. Dobrou noc.

 

Ctvrtek, 21.8.2008  - navsteva Livingstonie

KONTAKT NA CHLAPKY, KTERI NAS VEZLI DO LIVINGSTONIE: Bernard Chirambo (chiramboben@yahoo.co.uk), Tevet Mzuzu, PO Box 20188, Luwinga, Mzuzu, Malawi, Central Africa (tel: 05715757, +26501320610).

 

KONTAKT NA PEN-PALA Z LIVINGSTONIE: Haron Mkandawice, Livingstonia Technical College, Box 6, Livingstonia.

 

KONTAKT NA CHLAPCE Z KRIZOVATKY V CHITIMBE, KTEREHO JSEM FOTOGRAFOVAL: Vincent Chisiza Pheti, Chitimba C.D.S.School, Box 34, Chitimba, Malawi, Central Africa.

 

Rano jsme meli prima snidani, schovali jsme si batohy do mistniho obhudku a sli cekat na "lift" nahoru do kopce do Livingstonie. Po asi pul hodine cekani prijizdi prvni pick-up nejaky spolecnosti, kterymu si sedame na korbu. Cesta dokopce je asi patnact kilometru dlouha, takze jizdu na korbe vitame. Jak stoupame vyse a vyse, tak se citelne ochlazuje. Pribyvaji borovicove lesy a v Livingstonii si uz pripadame jako v jinem meste. Je to misionarska stanice, kde pobyval Dr. David Livingstone a jeho nasledovnici napr. Dr. Robert Laws. Je to jakoby kousek Skotska preneseny do stredni Afriky o Malawi, kde jsou cihlovy domky vcetne nemocnice nejlepsi v kraji, technicka skola, krasny kostel z devatenacteho stoleti, hodiny na vezi (ty sice uz nejdou, ale stoji za zminku). V mestecku je i maly kramek se suvenyry ze dreva. Malem jsme si uz koupil asi desetikilovou krasne vyrezavanou zidli. Pak jsme ale procitnul pri predstave, kam az bych ji musel tahat. Nakonec jsme si tam s Lukasem koupili aspon drobny vyrezavany suvenyry. Cela vesnice byla roztrousena mezi stromy v lese, kde byly pekne hlinene ulice a mistni lide tam popochazeli svym vlastnim tempem.

 

Meli jsme trochu problemy ulovit nejaky obed. Na turisty to tam nebylo mec zarizene, ale pak nas nekdo odvedl do takoveho pididomku, kde jsme si dali mistni staple food, nsimu. Je to typicke afrike jidlo, neco na zpusob krupicne kase, ovsem vyrobene s mouky kasavy. Nebylo to nic moc hlavne proto, ze prilozena zelenina byla trochu kysela. Ve dve hodiny odpoledne jsme meli domluveny odvoz se stejnym pick-upem zpet z Livigstonie do Chitipi k jezeru Malawi. Tudy jezdi malo aut, tak mame stesti. V Chitipe nasedame s nasimi batohy na dalsi stop, tady uz placeny smerem do Rumphiku. Cesta byla pomala, stale jsme nekoho nabirali a vykladali. Klasicky pick-up. Tisnili jsme se tam jako sardinky a ridic byl desne na prachy. Bohuzel cesta byla tak dlouha, ze jsme to jeli do Rumpiku az do noci a na korbe pak byla desna kosa. Do prvniho hotelu nas zahnal zase nahane, tam jsme si dali veceri a mazali jsme rychle na kute. Byli jsme hodne unaveni.

 

Patek, 22.8.2008 - ziskani viza

Rano jsme meli budina na sestou, rychle balime, batohy nechavame na recepci hotelu a ujizdime do Mzuzu, kde si musime udelat viza. Minibus je nastesti skoro plny, takze nasedame a jedeme. Cesta je za 450 kvacha, trva hodinu a pul. Imigraci nachazime tesne vedle autobusaku, coz je super, takze tam jsme tam pred osmou. Oficiri nedelaji s nicim drahoty, nechaji nas jenom hodinu cekat a pak nam do pasu bouchli dve malawijska viza na 90 dni za 70 dolaru a mohli jsme jit. Dokonce pochopili i mou prosbu, aby mi nechali jednu posledni stranku volnou na tanzanske vizum.

 

Ve Mzuzu jeste vymenujeme penize na ulici v dobrem kurzu 1 usd = 155 kwacha. Ve smenarnach a v bankach maji o 10 kwacha horsi kurz. Tohle jsme nepochopili. Nasli jsme i internet, ale byl desne pomaly a me to navic jednou spadlo. Stal 200 kwacha na pul hodiny, takze to bylo vic nez jeden dolar.

 

Cestou zpet jsme chytli dalsi minibus, koupili vajicka na tvrdo a mazali do Rumphiku. Nakoupili jsme par drobnosti k jidku a na trh, kde byla pripravena auta pro rozvoz vsech mistnich destinaci. My mame namireno do NP Nyika a tam samozrejme jede jenom jeden pick-up. V podstate mame stesti, ze tam dnes po obede jede aspon nejaky. Bude to sice stat 1300 kwacha, ale je to pry narocna cesta. Meli jsme odjizdet ve dve odpoledne, ale do tri jsme jeste jezdili po meste a sbirali veci na odvoz a tankovali plnou nadrz.

 

Konecne jedeme. Na korbe pick-upu to neni zadnej med. Po pul hodine me pekelne boli koleno a nemam misto na protazeni. Sedim jako trpaslicek na bobku. Asfaltova silnice skoncila kousek za mestem a ted uz nas pekne ofukuje vitr smichany s cervenym prachem cesty. Po hodine jizdy zastavujeme a ridic kontroluje motor pod kapotou. I ja mam divny pocit, ze citim benzin. Asi mame nekde prasklou hadicku a za nami vede mokra cesticka od paliva. Vsihni krouti hlavou, ale po chvili zase jedeme dal. Nic se neresi. Snad do cile dojedeme v poradku. V nekterych pasazich je kopec tak prudky a prach cesty tak hluboky, ze musime slezt z korby a pick-up trochu popotlacit. Na cistotu cestovani jsme uz davno zapomneli. Oblicej mame potahnuty silnou vrstvou prachu. Jsme jako kominici. Pan ucitel od vedle to komentuje slovy, ze to v tehle koncine nemaji jednoduchy. Toz to ma pravdu. Tesne pred setmenim nas ridic vyklada u odboky na Chelinda Camp, kam je to 16 km. Pokud zitra nepojee zadne auto, tak to poslapeme v tehle divocine pesky. Na krizovatce je nastesti pozustatek po Zambian Guesthouse. Pred deseti lety to jeste byl funkcni hostinec, ale jelikoz sem asi nikdo nejezdil, tak to nechali zpustnout. Jen jedna mistnustka prostyho domku byla otevrena s jiz pouzitym ohnistem, tak jsme rozdelali ohen a uvarili si veceri. Nic nobl to nebylo, dva doktori si udelali suche testoviny s bazalkou :) Ani stan jsme nestavili, takze k ranu byla desna kosa. Precijenom jsme ve vysce pres dva kilometry nad morem, tak se to musi nekde projevit. Jinak vecer byli jeste krasne hvezdy na obloze. Siroko daleko zadne svetylko.

 

Sobota, 23.8.2008 - vyprava do srdce NP Nyika

Rano drkotam zubama, takze vstavani z letniho spacaku mi nedela zadne problemy. Kolem domku je dokonce jinovatka. Slunicko vyslo uz kolem sesty, ale v sedm je stale zima. Po hubene snidani hazime batohy na zada a s posledni vodou se vydavame na sestnacti kilometrovou cestu do kempu Chelinda. Po osme uz slunicko spaluje a po prasne ceste nic nejezdi. A ani nepojede. Sem jezdi jen par turistu tydne. Je to desnej zapadakov na hranicich se Zambii. Krajina se podoba Palave a Krusnym horam dohromady. Jsou to takove oble zvlnene kopecky, ale bohuzel bez zelene a bez stromu. S privrenejma ocima to zdalky vypada jako oraniste. Mistni totiz vypaluji jednotlive casti porostu, aby nedoslo k nahodnemu pozaru, ktery by mohl zachvatit cely narodni park najednou. Takze vsude kolem jsou cerne spaleniste bez keru a bez stromu, kde zacina vyrustat uz nova trava. Sem tam jsou skupinky stromu a malych skalek. Teprve az po hodine chuze jsme zpozorovali v dalce skupinku pohyblivych zvirat, ktere nebylo jednoduche poznat. Teprve maly dalekohled pomohl. Byla to skupinka asi sesti zeber, ktere se pasli na spalenisti. Motali se navic kolem velkych zulovych kamenu a se svym zbarvenim byli fantasticky maskovany. Z prasne cesty jsme jeste videli nekolik velkych antilop (roan antilope), ale byly relativne daleko, takze jsme se na ne divali hlavne dalekohledem nez zkrz objektiv.

 

Cesta pokracovala dal a po trech hodinach jsme se dostali k jezeru Kaulima, kde jsme ocekavali par zvirat, ale nebylo tam ani kopytko. Tak jsme si udelali par obrazku a pokracovali dal v ceste. Rozcestnik ukazoval, ze mame pred sebou jeste dalsich sedm kilometru. Na nohou se mi uz delaly puchyre, ktere jsem nemel uz nekolik let, tak jsem z toho nemel moc velkou radost. Meli jsme uz cim dal tim min vody, tak to nebylo nejlepsi trekovani. Z niceho nic se pred nami objevil cyklista. Nadsene seskocil z kola a na kazdou otazku odpovidal dlouhym "yeees", takze to jsme se toho moc nedozvedeli ;). Na poslednim kilometru nakonec potkavame scouty (tedy stopare) a udrzbare mistniho kempu.

 

Kemp byl opravdu fajn, nejvic se nam libilo, ze nam cernoch pripravil teplou sprchu v koupelne. Jednoduchy bojler byl instalovany nad ohnistem a horka voda vydrzela az do rana. Cernoch nam nakonec pripravil nejenom horkou vodu do sprchy, ale take rozdelal ohen v ohnisti, abychom si mohli pripravit veceri. To je perfektni sluzbicka za onen kempovaci poplatek.

 

Jeste pred veceri jsme se sli zaregistrovat na mistni "recepci", ktera byla asi kilometr daleko, zaplatili jsme za osobu 1000 kwacha (100 Kc) a nakoupili nejake jidlo. Meli k prodeji skvele konzervy s fazolema, testoviny, susenky, caj, sul, marmeladu, med a par dalsich surovin vhodnych pro kempovani. Jelikoz jsme toho v Rumphiku moc nenakoupili (protoze nebylo kde), tak jsme z obchudku byli nadseni. Jinak v narodnim parku nebyla ani noha (myslim turisticka). Cestou jsme videli i par antilop, ktere se motaly kolem recepce.

 

K veceri jsme si udelali kolinka s vybornymi fazolemi a caj. Ohen horel jako nikdy. Asi jim tu dlouho neprselo, tak je drevo suche jako vino :). Varilo se skvele. Postavili jsme si stan, ale i tak v nem bylo nad ranem zima. Pres noc nam navic hyeny zvrhly caj v esusu.

 

Nedele, 24.8.2008 - navrat do civilizace

KONTAKT NA MARY DAVIES: slecna, kterou jsme potkali v Rumphi a ktera studovala etnologii (tel: 05692315).

KONTAKT NA KLUKY Z NAKLADAKU: Bishop Mkandawire (+2659776677), Laven Moyo (+2654036546).

Rano bylo zase chladno, takze v pul sedmy jsme jako rybicky. Snidame maslove susenky a caj, ktery jsme si pripravili na jiz horicim ohni. Cernoch si privstal na sestou, takze ho uz stacil rozdelat. Mozna jenom prenesl zhave uhliky z ohne pod bojlerem.

 

Vyrazime na na ranni prochazku k prehrade 2 a 3, abychom meli nejaky safari. I kdyz sviti slunicko, tak fouka tak silny vitr, ze si musim navliknout i vetrovku. Jsme proste hodne vysoko a rikame si, ze tu je frisno jako v Bolivii. Po ceste pozorujeme jenom samy antilopy, ale jsou to aspon dva druhy. Vracime se po trech hodinach do kempu, balime a masirujeme si nohy na zpatecni sestnatikilometrovy vyslap. Zpatky to nastesti je psychicky lepsi. Vime, co nas ceka, a tak cesta ubiha prijemneji. Kupodivu je take lepsi svetlo nez vcera.

 

Po hodine rychle chuze se dostavame opet k jezirku Kaulime, kde jsme vcera nevideli ani kopytko. Tak tu aspon poobedvame. Lukas mi rika, at si pripravim teleobjektiv na leoparda, jak bude u jezirka pit. Na to akorat mavnu rukou. Jake prekvapeni, kdyz jsme v jezere videli stado antilop. Samozrejme okamzite se daly na utek. Presto to byl fnatasticky zazitek. Tak jsme si otevreli konzervy s fazolema k obedu. Jakmile jsme to ale dojedli a pripravovali jsme se k odchodu, tak se najednou z druhe strany pritoulala dalsi antilopa. Pravdepodobne to byla stajna, kterou jsme vyrusili. Jenze jelikoz nas take spatrila, tak se ani nestaila napit a zase poodbehla o kus pryc. Kdyz jsme ji sledovali, tak jsme zpozorovali cele stado, jak eka, az jim uvolnime plac a oni se budou moci napit. Tak jsme se schovali za trs travy a nechali jsme jim cestu volno. Do peti minut bylo vsech 6 antilop u vody a spokojene se napajelo. Tohle byla naprosta fantazie, tak trochu fotojatka. Me dosla karta, Lukasovi baterka ve fotaku :). Byli jsme jako u vytrzeni a smali se. Nevime, jak to podavat pratelum, zda jsme jako otrileni fotografove museli ekat u vody cele dopoledne a pak jsme se dockali a nebo zda nam (podle pravdy) prisly antilopy samy pod nos. Proste fotografum Slavikovi a Silhovi se nyni se svymi fotoulovky muzeme podivat zprima do oci ;).

 

Kdyz predstaveni skoncilo, tak nadseni odchazime smer k Zambian Guesthouse. Cesta je dlouha, unavna ale jelikoz uz nefotime kazdou antilopu, tak nam ubihaji kilometry rychleji. Obcas mame halucinaci, ze jede auto, ale to po chvili vzdycky procitneme. Jake stesti, ze asi pri treti halucinaci nejaky samohyb opravdu prijizdi. A dokonce nasim smerem. Na korbe nakladaku sedi asi tricet skolaku kolem 25 let, tak se skladame mezi ne. Byli pry na vyukovem programu za poznanim sve vlastni prirody. Cesta je zase vycerpavajici, je to opet pohled na Malawi z korby nakladniho auta, ci pick-upu. Do Rumpiku prijizdime kolem osme vecer a uz je tma. Rychle obsazujeme malicky pokoj a jdeme na veceri.

 

Pondeli, 25.8.2008 - cesta k jezeru Malawi

Rano nam minibus jede temer obratem, po hedine se dostavame do Mzuzu, kde jdeme nakoupit par veci a rychle na internet. Je to zase pomale a padajici spojeni, ale zakladni veci se nam podarilo vyridit. I vcetne opravy inzerce na festival Kolem Sveta.

 

Dalsim minibusem se zase dostavame o kus dal, az do Nkhata Bay, odkud ma pry odjizdet parnik smer na jih jezera Malawi. Minibus byl skoro v polorozpadlem stavu, ale dojeli jsme OK. Cesta byla desne zajimava. Posledni pulhodinu jsme totiz jeli stale skopce, protoze jsme sjizdeli do Velke prikopove propadliny, ktera se tahne pres velkou cast Afriky. Z okna jsme shledli trojici bilych cyklistu jak to slapou nahoru. Po pravde receno, jsek tak dlouhy kopec jeste nikdy nevidel. To musi byt v sedle masakr.

 

Parnik Steamer MV Ilala II byl opravdu zakotveny v pristavisti a po kontrole s ochrankou jsme si potvrdili, ze parnik opravdu jede na jih. Vychazi to naprosto presne. Parnik odjizdi kolem osme vecer, takze mame skoro pul dne na pozorovani okoli. Nkhata Bay je docela malebne mestecko, a to hlavne ve chvili kdyz tu kotvi lod. Prijizdi totiz velke mnozstvi lidi a tak se na pobrezi kona velky trh. Prodava se vsechno, hlavne obleceni, plastove veci, banany, kasava a drevo na topeni.

 

Davame si super obed a ja vyuzivam krasneho slunicka k fotografovani portretu. Stopl jsem si do stinu a proti slunicku jsem fotil vsechno barevne. Dalsi fotojatka. To by byl cert, aby mi nevysla aspon jedna pekna fotka. Lide se fotit docela nechaji. V Tanzanii by to bylo urcite obtiznejsi, a vsici by chteli zaplatit. A predem.

 

Kolem ctvrte odpoledne jeste vyrizuju posledni maily, a pak se jeste stihame vykoupat v jezere. Byli tam i nejaci potapeci, kteri si delali potapecsky kurz PADI. Na plazi jsme take potkali dva borce, kteri si postavili vor s plachtou a planuji se plout podel brehu malawijskeho jezera na sever do Tanzanie. To se mi libilo. Je to takove splneni klukovskeho snu.

 

Kolem seste prichazime na parnik. Pripadam si jako ve filmu. Skoro jako Titani. Jen aby nemel stejny osud. Je tma a furt na me nekdo pokrikuje, abych uhnul. Jsou to nosici s pytlema cehosi, trsama bananu a velkyma fosnama. Drevo zaplnuje skoro cely predek lodi. Pytl a ostatni naklad vcetne desitek umelohmotnyh prepravek s Coca colou jsou ulozeny v ulickach economy class. Seondary class je plna k prasknuti, neni tam k hnuti a se svym batohem jsem uliku zaspuntoval. Druha trida je navic spatne vetrana, takze je to tam na umreni. Tipujeme tak ctyricet stupnu. Rychle odtud pryc. Splhame se nahoru na palubu prvni tridy, kde je naprosty luxus. Hlavne hodne mista a jenom turiste, skoro. Precijenom ctyrikrat vyssi cenu oproti second class je ochoten zaplatit jenom malokdo. Hned si klajmujeme svoje spaci mista a jdeme na veceri do salonu. V hlave nam litaji myslenky jak bychom asi mohli na preplnene palube mezi stovkama upocenejch cernochu prezit. To by byl masakr, kterymu se nevyrovna ani Banglades, ani Indonesie.

 

V noci jedeme az do jedne hodiny rano kdy pristavame v regionalnich vodach Mozambiku u ostrova ...

 

 

Utery, 26.8.2008 - plavba mezi ostrovy

KONTAKT NA FILMARE Z JIZNI AFRIKY: Cooked in Africa Films (www.cookedinafrica.com), Justin Bonnelo - executive producer, justin@cookedinafrica.co.za, mobile: +27 (0)82 215 0528, office: +27 (0)21 447 6677, postal address: PO Box 1077, Greenpoint, 8051, Cape Town, South Africa.

 

Kolem jedne hodiny rano se motory Ilaly vypnuly, ale lide stebetali dal. Po dlouhe dobe jsem pouzil spunty do usi a skoda, ze jsem si nevzal i skrabosku pres oci. Nouzove svetlo nam svitilo celou noc do oci. Jak jsme se vsak dozvedeli od mistnich lidi pozdeji, skladani veci z lodi na breh probihalo po celou noc az do rana do pul osme. My jsme se probudili tesne pred sestou, kdyz turiste kolem nas zaceli nejvice stebetat. Zrovna totiz vychazelo slunce a zeny na lodi, ktera prave odplouvala na breh, zpivaly krasnou pisen. Z daly se loucily s lodi a nebo vitaly novy den, to nevim. Rozhodne to bylo romanticke probuzeni na palube prvni tridy.

 

Snidani jsme meli jednoduchou, buchticky z mesta. Kolem pul osme jsme opousteli ostrov Chizumulu a mirime k ostruvku Likoma Island. Od sebe jsou vzdalene asi hodinu plavby, takze v devet pristavame u Likomy. Slunicko uz je hodne vysoko, takze je krasne teplo. I zde probiha vykladani zavazadel a zbozi nekonecne dlouho. Je to fantasticka schrumaz lidi a veci dohromady, ktera se line ven z lodi prostrednictvim malych dveri na boku lodi. Lod si za denniho svetla prochazim, ale uz je to jen slaby odvar toho, co jsme zazili vcera v noci. Teplota trochu klesla, ale lidi a veci podstatne ubylo. Zacinam tusil, ze Ilala slouzi nejenom jako dopravni prostredek, ale take a mozna hlavne jako nakladni plavidlo pro malawijske obyvatele onech dvou ostruvku ve vodach Mozambiku.

 

Vykladani lode jde pomalu ale jiste. Pouzivaji se hlavne dva zachrane cluny na vykladani vseho, co se zene ven. Vedle coca coly, bananu, kasavy se vykladaji i dlouhe fosny, sklenene tabule, pytle s cementem a nebo vlnity plech na strechu. Jde to nekonecne dlouho.

 

Dopoledne vidim jak se naloduje asi deseticlenna skupinka mladych lidi. Vypadaji jako dobra parta, ktera toci cestovatelsky dokument, ale pozdeji se dozvidame, ze to je profesionalni tym, ktery toci cestovatelsko-kucharske serialy a ze jsou z Jizni Afriky. To bylo docela prekvapeni, protoze jejich anglitina byla k nerozeznani od Americanu ci Anglicanu. Maji s sebou nafukovaci clun s motorem, dve profi kamery, stativy a vse ostatni potrebne. Navic jsou jako zivel a postupne se zacinaji kamaradit s ostatnimi batuzkari na palube. V jednu chvili strhli ostatni ke skakani z paluby do vody. Je to asi pet metru, ale i me se rozbusilo srdce, kdyz jsem prelezl zabradli. Skok to byl paradni, ani jsem si nenarazil hodidla o hladinu. Bal jsem se o svoje (jeste) nepropichle puchyre. Voda byla prekvapive tepla a fantasticky pruzracna. Takhle teple jezero jsem jeste nezazil, takze jsem byl moc rad, ze jsem si mohl kolem parniku zaplavat. Nahoru na nejvyssi palubu jsem pak vylezl ne po schodech, ale jako opice po zabradli z vnejsku lodi. Trochu jsem take premyslel jak to je s tou bilharzii, zda se v cloveku zahnizdi a nebo ne, ale v nekterych chvilich se to pokuseni neda udrzet. Kdyz skacou ostatni, tak ja taky. A nelitoval jsem.

 

Odpoledne dopisuju denik za posledni tri dny, konecne je trochu casu na relax. V posledni dny jsme byli stale ve spehu a vecer jsem byl na pokraji svych sil, takze jsem okamzite usnul. Ted je taky cas na pokec s ostatnimi cestovateli o cestach.

 

Kolem ctvrte odpolede konecne odplouvame z pristavu Likoma Island, preci jenom uz bylo na case. Od posadky zjistujeme, ze mame asi dvanactihodinove zpozdeni. No to je nadeleni. Na Likome se vylodovali skoro vsichni z economy class.

 

Behem jizdy jsme se dali do reci s kameramanem od filmaru. Pozadal nas, abychom s Lukasem rekli par vet o tom kdo jsme a jak se nam libi Malawi a parnik Ilala. Podepsali jsme take papir, ze jim davame svoleni a ze od nih nebudeme zadat zadne penize ;). Vzal jsem si na ne vizitku, tak mi treba ten dil o parniku Ilala v Malawi poslou na DVD. Uvidime: Cooked in Africa Films (www.cookedinafrica.com), Darren Putter - producer (production@cookedinafrica.co.za).

 

Po setmeni delame jeste s kapitanem rozhovor, ktereho se ujal Lukas. Postupuje presne podle svych poznamek, pristupuje k tomu vedecky. Proste jako v laborce. Dopadlo to dobre, takze bude pekny clanek. Uvidime kdo ho vezme. Zda Lide a zeme a nebo Koktejl.

 

Streda, 27.8.2008 - druhy den na lodi

Rano bylo krasne asi jako vsechna slunna rana na jezere. Super vychod slunce nas budi pred sestou.

 

Dnesni den je opravdu hodne odpocinkovy, vsichni si ctou a nebo si spolu povidaji. I ja mam studijni den a dopisuju denik az do konce. Je to super relax po prvnich dvou tydnech v Africe, i kdyz vecer uz se hodne nudime a potrebujeme nove podnety. Vysedavam na slunicku bez tricka, takze vecer budu asi trochu pripeceny a mozna i opaleny.

 

Ctvrtek, 28.8.2008 - Cape McClear

Rano se probouzime jako vzdy s vychodem slunce, tedy pred sestou. Vyspany jsme dostatecne, kdyz chodime spat pred desatou. Od pulnoci uz kotvime v pristavu Monkey Bay, takze rano je lod kompletne prazdna a zbyva tam jen nas par turistu.

 

Mizime z lodi, kde jsme spali tri noci na palube prvni tridy, ale museli jsme mit svuj vlastni spacak, a v mestecku pak cekame na "motolet", jak se rika mistnim minibusum. Misto motoletu vsak prijizdi pick-up truck, ktery nas naklada jako pytle s piskem. S osmi velkymi pytli bananu nas tam sedi kolem dvaceti cestujicich. Jsme tam jako sardinky.

 

Cesta je neskutecne prasna, krecovite se drzime predni tyce a sem tam se nam tam priskripnou prsty, kdyz se zhoupneme v rygolu. Natacime video, jak se cestuje v Malawi. Da se to srovnat snad jenom s Kambodzou a Laosem. Pristupuji dalsi a dalsi, i kdyz je jasny, ze nakladak je uz davno plny. Stejne se tam nejaky dalsi lidi "skviznou". Libilo se mi, jak se nejaky cernoch vtesnal pred Lukase mezi jeho ruce, takze ve vysledku ho Lukas objimal. A jak jsou v pozdravech Malawijci slusni, tak hned pozdravil a aniz by se ho Lukas zeptal "jak se mas", tak dostal odpoved "I'm fine". No nasmali jsme se.

 

Prijizdime do malicke vesnicky vkloubene mezi kopce, ktera lezi na brehu jezera. Je to poloostruvek Cape Maclear, kde se na jedne casti vyskytuji hotylkove kempy a na druhe strane velka rybarska vesnice Chembe. V 19. st. zde bylo kolem 500 lidi a dnes kvuli rozvoji rybarstvi zde prebyva kolem 10000 obyvatel. Je to vlastne nejvetsi rybarska komunita v Malawi.

 

Dostali jsme tip na FAT MONKEY camp, kde to je opravdu prijemne. Bohuzel meli uz plne pokoje, ale kemp byl volny, tak jsme si hned postavili stan. Kupodivu meli super vybaveni. Hned na sousednim kmeni stromu meli primontovanou zasuvku, kde jsme si mohli nabijet baterky a mobily. Sprchy a zachody byly fajn a dokonce tekla tepla voda. Rano cernosi zametali pisek mezi stany, aby cely kemp byl vycisteny od spadaneho listi.

 

Hned jsme se sli vykoupat do jezera. I kdyz vsichni rikaji, ze je v jezere bilharzie, tak je velmi tezke odolat krasne teple vode. Kolem se stejne vsichni koupaji, tak pro bychom tam nevlezli i my. Po priletu domu si asi budeme muset udelat nejake testy, abychom si byli jisti, ze nemame v krvi zarodky. Voda byla super prijemna a mozna jeste prijemnejsi je misti podnebi. Je krasne teplo, sviti super slunicko, ale neni tu takove dusno jako treba v Asii. Navic fouka prijemny vetrik.

 

Na obed jdeme do vesnicky se podivat, co maji za trh. Neni prilis velky, ale sehnali jsme tam prima smazene brambory se salate. Pak se s Lukasem rozchazime abychom s fotakem nemirili na stejne postavy. Me se nejvic zalibilo na pisecnem pobrezi u jezera, kde byla shromazdena snad pulka vesnice a prala pradlo a nebo spravovala site. Fantasticky obraz vesnice. Krasne panoptikum. Nemohl jsem se vynadivat a byla to zase jatka, tedy fotojatka. Hodne lidi taky susilo male rybky na drevenych plotnach na slunci. Jine ryby se zase udily nad hlinenymi ohnisti, kde se pry topi specifickym drevem, ktere jsou v teto oblasti nejvice suche. Nad ohnistem se nejvice udily hlavne vetsi druhy ryb, ktere se nedaji ususit na slunci. Fotit se dalo skoro bez problemu, jak celkove fotky, tak portrety. Fotky na displeji chteli videt nejenom deti, ale take dospeli. Parada. Na konci plaze jsem se zastavil u rybare, ktery spravoval sit. Kdyz jsem jej chvilku pozoroval, tak mi pak vlozil do ruky spulku s niti a vedl mi ruce, jak mam sit spravovat. Chvilku jsem zmatkoval, dost me opravovali, ale pak jsem to pochopil a spravil jsem nekolik ocek vedle sebe. Myslim, ze jsem si vedl docela dobre. Samozrejme, ze jsem byl okamzite obklopen desitkami deti a dospelymi, kteri se bavili mou nesikovnosti. Az jsem se nasytil, tak jsem podekoval, udelal si par obrazku a sel zpet do kempu. Super zkusenost.

 

Kolem ctvrte hodiny jsme mirili na zapad poloostrovu, kde je narodni park a kde je krasny zapad slunce. Do parku se plati pet dolaru na osobu a najzajimavejsi je to na "otter point". Je tam mnoho kamenu a take "damanu" - tady aspon tusime, ze to byli damani. Asi ano, v jedny prirucce jsem nasel ze se jmenuji anglikcy "hyrax" a latinsky "Heterohyrax brucei & Procavia capensis". Sli jsme jeste snorchlovat, abychom se podivali na ty krasne cichlidy, kterymi je jezero Malawi tak proslule. Bylo to fajn, ale Karibik je lepsi a teplejsi :). Zapad slunce byl kolem sesty a nez jsme dosli do kempu, tak byla kompletni tma.

 

Vecer jsme si udelali kolinka s fazolema z konzervy, takze jsme meli fajn veceri. Seznamili jsme se take s cyklisty, kteri jsou uz na ceste skoro dva roky a sve zazitky pisi na web www.worldbiking.info (www.worldcycling.info).

 

Patek 29.8.2008 - Cape Maclear

VYPISKY Z MUZEA: Hlavni vesnice, kterou jsme my pracovne nazyvali Cape Maclear, se jmenuje Chembe (Chewa community) a je to nejvetsi rybarska komunita v Malawi. Poloostrov se jmenuje podle Sir Thomas Maclear). Dalsi vesnice na poloostrove jsou Msaka, Chidzale, Mvunguti. Jezero Malawi je asi dva miliony let stare, je 750 m hluboke (je to treti nejhlubsi jezero na svete), vyskytuje se v nem asi 1000 druhu ryb a z nich je 98% endemickych. Ryby se udi na drevu stromu  Brachystegia, protoze nekouri a dava dobre teplo na uzeni. V roce 1880 mela vesnice Chembe jen 510 lidi, ale dnes uz cita pres 10 000. V roce 1983 bylo jezero Malawi zarazeno na seznam Unesco. V okoli jezera je mozne spatrit Vervet Monkey, Baboon (pavian) a Hyrax (daman).

 

Rano vstavame zase kolem seste. Uz to je docela pravidlo, protoze je uz hodne svetla a sami se budime. Po snidani se vydavame kazdy svou cestou za fotografiemi. Mizim na vychodni plaz, kde jsou tuny rybaru. Kolem devate prijela zrovna jedna lodka plna malych rybicek podobnych sardinkam. U lodi stoji zastup obchodnicku a kazdy chce koupit jeden nebo dva kybliky po 1500 kwacha. Je to docela vysoka cena. Rybky se pak jeste susi a pripadne udi. Prekvapilo me, ze dogout kanoe vezou daleko od brehu pomoci motorove lodky (nalozene na bortech lodi vyndane z vody). Kazda dogout kanoe ma jeste privazane tri nebo ctyri tlakovky (tlakove lampy), ktere vlastne prilakaji ryby do siti. Po padesatych letech minuleho stoleti pry take vymysleli, ze se budou u siti delat vetsi otvory, aby se v jezere nevychytalo vse zive. Rybari take tvrdili, ze za noc dokaze dvanact rybaru nachytat treba plnou lod a ta se pak po kyblicich rozproda za celkem 250 000 kwacha, ale to nam pak nekdo z mistnich vyvratil, ze to neni mozne, ze tak maximalne plna lod za 70 000 kwacha.

 

Kolem desate jsem uz zpatky, protoze mame zaplacenou lodicku s vyletem na blizky ostrov se snorchlovanim. Vylet sharujeme s Norkama a jedna z nich tu ma manzela, takze znaji ceny. Platime tedy nakonec tisic kwacha za osobu za vylet a 500 za obed na ostrove. Je to docela prijemna vyjizdka. Za pul hodinky jsem na ostrove a jdeme hned snorchlovat. Neni to sice Karibik, ale i tak je to zajimava podivana. Krasne barevne rybky (cerne, zlute, modre, hnede) jsou tu vlastne jako prave ty vzacne korali. Voda je ale trochu studenejsi, takze na brehu jsem zpatky docela fofrem. Ke to tak na 15-20 min potapeni. K obedu mame prima ryzi se zeleninou a vybornym kouskem ryby udelanym na grilu. To byla takova basta, ze jsem si jeste pridal. Mistni kluci zkouseli chytat rybky primo do rukou na zbytky ryze a docela se jim to darilo. Po polednim klidu jeste odjizdime na druhou stranu ostrova a kluci krici na orly, at si prileti pro rybku. Chvilku jsem netusil o co jde, ale pak se najednou z jedne koruny stromu opravdu vznesl jeden orel a zamiril k nasi lodce. V tu chvili jeden z kluku hodil rybku na hladinu a orel si ji ukazkove sebral. To bylo super divadlo, akorat ze jsem napoprve nic nestihl. Nakonec si orel priletel jeste pro tri dalsi rybky, takze jsme si dalsi krasne lety nejen pekne uzili, ale take i dobre nafotili. Zase prima fotojatka :).

 

Na brehu jsme kolem treti a tak mirime na zapad slunce opet na vybezek Otter Point, kde chceme nafotit jednak damany a taky opice, co poskakuji kolem. Jsou to asi "vervet monkeys". Daman se mi podaril hned na poprve. Kdyz jsem si ho taky nazvetsoval, tak musim rict ze vypada docela osklive. Zadne pekne zviratko to neni. Pak jsem sel na opice, ale ty ani chvilku nepostaly. Neco pekneho jsem nafotil, ale snad jeste jine opice uvidime. Do kempu se vracime kolem sedme, takze uz za tmy. K veceri si davame pizzu, kterou mistni kuchari umi udelat dost dobrou. Maji na to dokone super pec. Po devaty jsem uz zase desne unavenej.

 

Sobota 30.8.2008 - odjezd z Cape Maclear

Ve tri rano se probouzim, protoze zaslechnu nejake divne zvuky. Je to nejaky zensky zpev. Ze by se rybari vraceli s dobrym ulovkem? Rychle se oblikam a za cernocerne tmy jdu po plazi za zvukem. Nakonec je to nekde uprostred vesnice, zpevy skoncily ale pokracuji jine kriky. Pak mi asi dochazi, ze to muze byt pohreb. Jsem za plotem a naslepo nahravam video, abych ziskal aspon zvuky. Docela se boji, aby me tu nenacapali. I kdyz si myslim, ze nedelam ni zleho. Treba by me vzali i dovnitr, ale to si nejsem jistej. Po hodine jsem zase zpatky a jdu spat.

 

V sest rano se zase budime, uz je svetlo a rychle se balime. Pak snidane a v sedm rano jede uz pick-up truck do Monkey Bay. To je zase cesta. Opet jsme silene vysmati, jak je korba precpana. Jedou s nami dokonce dve petapadesatilete damy a jedna z nich se nema ceho drzet, tak se drzi za moje ramena. Neni to zadna sranda. Jedeme totiz ve stoje, takze ja mam na svedomi dve tela. Jedno moje a druhy te pani. Kdyz se pustim, jako ze to je klidne mozne (hlavne v zatackach), spadneme oba dva. Nazyvame to human trafficking a smeji se tomu i cernosi. Je to proste zase telo na telo a na korbe nas jede kolem triceti lidi a spoustu pytlu. Po pulhodine muceni prijizdime do Monkey Bay, kde koukam jak mi zaprasili batoh nejakou rybi vodou. Vzpominam si jak to podobne prozivala Peta s batohem od rybicek. Tohle je podobny, ale aspon to tak nesmrdi. Soferovi platim polovinu, takze se vzteka.

 

Dalsi motolet (minibus) nas veze do dalsiho mestecka o padesat kilometru dal. Cesta je ale priserna. Maji uz desne dlouho rozestavenou silnici a nejsou ji schopni dostavit, takze se jezdi o par mestru vedle po prasne ceste. Nas motolet je desne rozsypanej, vse je na pul urvany, zadni dvere se zaviraji na provazek, bocni vrata upadavaji, rozervany polstrovani a aby toho nebylo malo, tak ridic tuknul celem do cyklisty, ktery nasledne upadnul. Nastesti se nic nestalo. Ach jo, je to narod otresnejch ridicu.

 

Ve mestecku Mangochi si davame poradny obed, mame desny hlad, jsme spinavi a unaveni z toho drkocani. Je to doprava fakt jako v Kambodzi. I v Laosu nebo Barme to bylo lepsi. Zkousime i internet na kontrolu inzerce, ale je sobota, tak je vsude zavreno. Smula.

 

Dalsi motolet nas veze do Ulongwe. To uz je prima silnice a prima vozidlo. Za Ulongwe je odbocka na 16 km prasnou cestu, ktera vede do NP Liwonde. Domnival jsem se, ze to budeme muset jit pesky, ale kde jsou lidi, jsou i cyklisti, kteri nas tam dovezou. Jakmile jsme se vykyblovali z motoletu, uz se o nas prali. Jsou to takzvani cyklotaxi a maji na nosici prima polstarek a dokonce i madla na ruce. Davame si kolu a smlouvame cenu za kola. Prvni nabidka byla 1000 kwacha za 16 km cestu k rece, ale nakonec to spadlo na 400 kwacha za kolo. Vzali jsme tri, tedy dve pro nas s Lukasem a jedno pro dva velke batohy.

 

Razime na super cestu mezi policky a usedlostmi, vsude je spoustu lidi a sem tam vidime nejake slavnosti. To uz me pripadalo divne, ze se slavi na kazdem rohu. Dozvedeli jsme se, ze to je slavnost po obrizce chlapcu, ktera se pry dela jednou za rok. Tak jsme se nehali sesadit z kola kousek pred koncem cesty a rozhodli jsme ze skusime prespat nekde u slavnosti. V jedne chude vesnicce bylo dokonce bila toyota s movitym muslimem, ktery mel vytecnou vyslovnost. Dostali jsme pozvani na prspani, tak to se nedalo odmitnout. Pan se jmenoval Dick, je z Blantyre a jel pozdravit svou rodinu, hlavne matku. Hned nas predstavil. Pred domky byla striska nad ozdobenymi chlapci, kteri byli jiz po obrizce a vsihni dospeli tancovali, pili a zpivali. Nejkrasneji zpivala devcata, kdyz sla po ceste. Magicky zpev, tohle bych mel poustet na festivalu a nebo na svych prednaskach.

 

KONTAKT NA HOSTITELE: Dick Wasili, Electricity Supply Corporation of Malawi (ESCOM), PO Box 768, Lilongwe, Malawi, Central Africa (cell: 08356787. Nobo adresa k jeho bratrovi: Dick Wasili, PO Box 10t, Ulongwe, Balaka, Malawi, Central Africa. Jeho ridic se jmenoval Imran Ngulinga (09706516).

 

Dick nam peclive vysvetluje, co se to tu ted kona za slavnost. Je to kousek pred prvnim skolnim dnem. Deti jdou v urcitem veku na obrizku (vetsinou) do nemocnice a pak jsou odvedeny do bushe asi jeden kilometr za branami vesnice, a tam stravi asi mesic. Behem te doby se jim rana zahoji a nesmeji mit s nikym kontakt, jen rodice nebo chuva jim nosi jidlo a piti. Po mesici se pak za velkeho veseli chatrc spali, zpivaji se pisnicky, tancuje se a nacelnik vesnice s nimi dela prijimaci ritual. Trva docela dlouho a tim tak jsou mladi kluci prijati nejenom do vesnice jako pravoplatni obcane, ale take se jim dala nova jmena. Kolem jedenacte vecer pak slavnost pro mlade chlapce konci a zacina zabava pro vsechny ostatni mladiky. To uz ale odchazime.

 

Dick se svym pomocnikem nas posadi do sve toyoty a vezou nas na samotu mimo vesnici k Dickovymu brachovi, kde je to bezpecnejsi. Jedeme s autem snad i po poli a po vyslapane cesticce, kde by i 4x4 mel problemy. Na zahrade jsme si postavili stan a rychle zalezli do spacaku.

 

Kvuli Dickovymu doprovodu jsme meli fantasticky komentar. Byl to super den, proste takova fotojatka po Malawijsku. Padaji mi vicka, dobrou noc.

 

Nedele, 31.8.2008 - prijezd do MVUU Camp

KONTAKT NA CHINGUNI HILLS (konkurence Mvuu Camp): 08838159, 08284772. Pokud je clovek u brany, tak si timto telefonem muze privolat odvoz za dva dolary.

 

Bez snidane odchazime smerem k rece Shire River, kde je hlavni brana narodniho parku Liwonde. Behem trikilometrove chuze nas stale obletuji deti, chvilku rikaji "pen", chvilku "picture", ale spis se tim oni sami bavi. Chytaji nas za ruce jako sve rodice a chteji nam stale neco povidat. My vsak jazykem ChiChewa nemluvime. U brany se s nami louci krasnym mavanim :)

 

Platime 5 USD na osobu a den jako vstupne do parku a jdeme dalsi kilometr k rece, kde nas ceka privoz do Mvuu Camp, tedy Hrosi Kemp. Prevoznik nas vrele zdravi "mostly welcome". Prvni dojem je moc pekny.

 

Reka Shire je docela siroka a po hrosich ani vidu ani slechu. Nikde nic. Na druhem brehu se zacina rysovat docela pekny kemp s baobaby a slamenymi strechami. Na recepci hned zjistujeme financni podminky pro safari. Noc ve vlastnim stanu za 15 usd, snidane 11 uds, obed 14 usd, vecere 17 usd, dopoledni boat drive 30 usd, odpoledni game drive za 30 usd (vse na osobu). Nabizeji vsak jeste "all inclusive" v jejich stanu za 90 usd. Tak jsme vzali na prvni den all inclusive a druhy den jsme si dali jenom obed a odpoledni game drive extra.

 

Ubytovali jsme se v mistnim malem stanu, kde vsak byly pekne postele s povlecenim a dekou. I kdyz bylo deset dopoledne, tak do tri po obede, kdy zacina prvni game drive, jsme meli co delat. Prali jsme, koupali se v bazenu, sli na obed a psali denicek. Krasne svitilo slunicko, tak u bazenu to byla genialni pohodicka. Obed byl take super. Jelikoz jsem mel hlad, tak jsem si dal jeste pridavek ve forme jedne porce. Obed byl ve forme bufetu, takze jsme se cpali jenom samym masem. No, tady se o nas staraji jedna basen.

 

V pul ctvrty vyjizdime na prvni safari. Dostali jsme prima pruvodce Mattewse, ktery umi vyborne anglicky a aby mohl pracovat jako pruvodce, tak se to musel jet naucit do Okavanga v Botswane. Ma na krku dalekohled a pri ruce atlas ptaku a atlas savcu a stale v nich neco hleda. Prave ptaku je kolem spousta, a v tech je on dobry.

 

Hned asi po pul hodine prijizdime na otevrenou planinu s par stromy, kde jsme spatrili skupinku slonu. Koukame, ze jsou tam dokonce dve skupiny a jdou proti sobe. I pruvodce je z toho nadseny, protoze to uz dlouho nevidel. Jsou to dve skupinky po asi dvaceti slonech se slunaty, takze celkem kolem 40 kusu, a navzajem se zdravi choboty. Pak obe zmeni smer a jdou spolecne k vode se napit. To vsak uz nemuzeme sledovat, protoze odchazeji do mist, kudy nase terenni vozidlo neprojede. Kousek sloniho setkani jsem natoil na video, ale je to v jedne chvili trochu rozmazane. To byl hned super zazitek na zacatek.

 

Jeste chvili se motame s autem mezi ridkymi stromy a pozorujeme spousta antilop na vsech stranach. Nejvice tu je asi impal, coz jsou krasne male antilopy s cernymi prouzky na zadku. Pak jsme videli hodne "roan antilope", vysoke velke antilopy s krasnymi rohy. Dalsi pak bushbuck, eland, hartebeast, kudu, sable antilope, waterbuck. Neni to jednoduche je od sebe poznavat v prirode. Stale se mi to plete. Mezi antilopami pak jeste probihaji divoka prasata "warthog" a paviani "yellow baboon". Hrochy slysime jenom z dalky hrochtat, ty uvidime zitra rano. Pry je jich plna reka.

 

Na zapad slunce stavime na savane s peknym vyhledem a popijime coca colu. Pry je tu hodne pytlaku a lovi hlavne kvuli masu antilopy. Rangeri se proti tomu snazi nejak bojovat, ale neni to jednoduche. Pytlaci dokazi jist i antilopi kuzi, pri ji opecou a nakraji na male kousky. To je pak maji jako zvykacku. Nas pomocny ranger antilopi maso dokonce taky jedl a stydlive rikal, ze mu i chutnalo.

 

Jakmile pala tma, tak jsme vyjeli na nocni safari. Pomocny ranger si sedl na predek auta (maji tam takove specialni sedatko) a se silnou svitilnou svitil na vsechny strany. Podle odlesku oci a pohybu na zemi nasel par nocnich selmicek - mangoose, zanetku a videli jsme i dikobraza. Vse bylo ale zahaleno desnou tmou, ze jsme videli jenom vzdaleny pohyb maleho zvirete, takze to nebyl az tak velky zazitek. Ke konci nocniho safari jsme dokonce pichli a navic obe prave pneumatiky, takze jsme volali nahradni auto, kam jsme prestoupili a jeli dal.

 

Vecere byla zase kralovska. Spousta ruznych dobrot, maji tu opravdu genialniho sefkuchare. Nakonec mame i moucnicek, ktery nam prinasi jeden z pikoliku, kteri jsou tu nadmiru uctivi. Stale rikaji "thank you very much" i kdyz nam odnasi prazdne talire. Jsou fantasticky vycepovani od hlavni manazerky Elke, ktera je z Nemecka a typicky rackuje. Po veceri se snazime jeste neco psat, ale jsme oba desne unaveni ... A mozna taky hodne precpani. Vecer byl jinak uplny koncert hrosiho chrochtani.

 

Pondeli, 1.9.2008 - water safari

Rano se nas u snidane pta jedna turistka, zda nas probudil ten slon vedle stanu. Ja nic nevidel, spal jsem jako drevo. Ale tesne vedle stanu se nam prochazel slon ve tri rano. Snidane jinak byla zase o nekolika chodech, takze jsem se nacpal k prasknuti.

 

Vodni safari zacalo kolem pul devaty a jel s nami zase Matthews. Rozhodl se s nami vyrazit daleko po proudu reky Shire River. Klesli jsme asi deset kilometru a pak jsme pomalu zacali stoupat proti proudu zpet. Behem prvnich deseti minut jsme nevideli skoro zadny hrochy, tak jsem se bal, ze jich tu bude malo. Ale po chvili jsme zjistili, ze jich tu je opravdu tolik, ze to vyda na jednoho hrocha na kazdych 20 metru. Byli vsak ve velkych stadech tesne pod hladinou. Byl jsem z nich uplne paf. Desne se mi libili.

 

Videli jsme i pomerne hodne slonu africkych, ktere se prisli k rece bud napit a nebo napast. Byla to fantasticka podivana, casto jsme byli od slonu na dosah ruky. Kupodivu se sloni turistu na lodi vubec neboji, ale pokud bychom byli na sousi, tak hned utecou a nebo zaujmou bojovy postoj. Bylo tam i hodne mladat. Jednou jsem jeste poznamenal, ze bychom mohli skupinku slonu jeste chvilku sledovat a to se vyplatilo. Sloni se totiz rozhodli, ze prebrodi reku, ktera jim sahala az po hlavu. Pravdepodobne vsak sloni plavali a konec chobotu meli tesne nad hladinou. Jiny slon se valel na brehu a asi spal, i kdyz to vypadalo jako kdyby bylo po nem.

 

Kolem reky jsme videli i hodne antilop a spousta krasnych africkych ptaku, ale jelikoz nejsem ani amatersky ornitolog, tak me to slo jednim uchem tam a druhym ven. Rozhodne tam bylo spoustu volavek, bukacu, rakosniku, lednacku, apod.

 

Velky zazitek jsme meli i s hrochy, ktere jsme velmi vyjimecne videli nad hladinou. Nekteri se totiz pasli na kraji brehu a nekteri byli napul schovani ve vodnim hyacintu, ktery jim moc chutnal. Videli jsme i par hrochu, jak ziva, ale bylo nam vysvetleno, ze nezivaji, ale jen ukazuji sve tesaky, aby bylo videt jakou maji silu. Dva hrosi si dokone hrali tim zpusobem, ze na sebe otevirali tlamu, takze to byly taky super fotojatka. Videli jsme pak i hrosi par, jak se pari ve vode. Na sousi by asi samci nemeli silu vylezt na samice.

 

Nase dopoledni vodni safari skoncilo pomerne pozde, tedy skoro pred obedem v pul jedny. I sam pruvodce rikal, ze tohle byla pro nej jedna z nejzajimavejsich vodnich safari za posledni rok. Takze to jsme na nej meli obrovske stesti. Mozna bychom meli cas i zitra dopoledne na jeste jednu vodni safari, ale kdyz tahle byla super za posledni dobu, tak zitra rano bychom mozna byli spis zklamani, ze to neni tak super jako dnes.

 

Od dnesniho obeda uz nemame "all inclusive", protoz se stehujeme do sveho stanu, ale priplatime si dnesni obed a odpoledni game drive. Obed byl zase luxusni vyber z mnoha dobrych platku masa. Nebyla skoro zadna priloha. Jenom vyber z veproveho, hoveziho a nebo kureciho na nekolik zpusobu. Po hodine jsme se odkutaleli od stolu a sli k bazenu trochu si odpocinout :).

 

Odpoledni game drive zacinala jiz ve tri hodiny, abychom meli vice casu na zvirata. Slunce navic zapada uz v sest hodin a od peti je uz slabe svetlo, takze se z terenniho auta neda poradne fotografovat. Na dobre snimky budeme mit tak hodinu a pul, nebo dve.

 

S terennim autem prizpusobenym na fotografovani a pozorovani zvere mirime dnesni odpoledne do oplocene rezervace, kde se uspesne podarilo introdukovat nosorozce ze Zambie (Kasunga NP) a Jizni Afriky (Kruger NP). Dnes zde na plose 50x50 km preziva asi 13 cernych nosorozu. Je to takovy ridky les, kterym prochazi nekolik prasnych cest pro dzipy na safari. Po asi pulhodine jizdy jsme natrefili na prvni zebry. Vsichni z toho byli uneseni, protoze to vypadalo, ze v parku nic neuvidime. Hodne to vypadalo prazdne. Zeber bylo asi patnact a staly na ceste. Jakmile nas vsak spatrily, tak se daly na utek. Jsou to hodne placha zvirata. Preci jenom vsak se aspon na chvilku zastavily, abychom si mohli udelat par obrazku. Po peti minutach vsak byly pryc.

 

Pokracovali jsme dal a potkali v lese jeste par slonu. Pry si udelali nejakou diru v plote a vtrhli do oplocenky zvenci. Pry maji pocit, ze v rezervaci se nachazi vice jidla a lepsi strava. Strazci se je pokouseli z rezervace vyhnat zpet do divociny narodniho parku k ostatnim slonum, ale oni se jim zase vratili. Jsou to hodne chytra zvirata a je s nimi tezke porizeni.

 

Dalsi zajimave misto bylo u napajedla, ktere bylo umele vytvoreno. Je tam i pozorovatelna a chodi sem pit hodne zvirat. Bylo zde spoustu stebetajicich pavianu, kteri se prali o zabitou antilopu. To jsem byl docela prekvapenej, ze paviani jsou i masozravci. Jinak paviani se docela spatne foti, protoze jsou hrozne plasi. A ten nejsilnejsi pavian, co zrovna vybojoval antilopu, tak se s ni chytre schoval za strom, abychom ho nevideli.

 

Behem dalsi jizdy jsme opet videli nekolik antilop hlavne sable, heartebeast a impalu. Podarilo se nam zahlidnout jeste dalsi malou skupinku zeber, ktere na chvilku postaly ve svetle zapadajiciho slunicka. Byl to na ne pekny pohled, ale vystavni fotka z toho nebude. Bylo tam hodne travy, stromu a dalsich prirodnich prekazek :).

 

Uz jsme videli spoustu krasnych zvirat a Lukas si postesknul, ze ted by to chtelo uz jenom zahlidnout buvola a byl by spokojenej. No a co se nestalo, za deset minut jsme natrevili na obrovske stado buvolu na ceste. Okamzite se dali do pohybu a ubihali pryc od nas. Taky to jsou dost placha zvirata. Uplne se za nimi prasilo, jak utikali po ceste. Zkouseli jsme je dohnat, ale nebylo to jednoduche. Udrzovali si od nas docela uctivou vzdalenost. Presto par rychlych fotografii jsme udelali. Po tomhle setkani rikal nas pruvodce Matthews, ze tolik buvolu pohromade jeste nevidel. Toz my take ne. Takze ted uz by to tedy chtelo jenom toho cernyho nosorozce a leoparda a mame to komplet :). Jinak buvoli se byli reintrodukovany.

 

Uz se blizi sesta hodina, takze jedeme k vychodu z oplocenky a davame si colu. V pul sedmy je tma jako v pytli, takze zacina nase nocni safari. Jelikoz jsme byli uneseni z naseho odpoledniho safari, tak jsme si uz jenom spitali, jak to bylo bezva a na nocni safari jsme davali uz maly pozor. Nas osvetlovac stejne nasel jen par zivocichu, jako zanetku, mangoose, par antilop a to bylo skoro vsechno. Vracime se do kempu uplne nadsedni, ze jsme videli skoro vsechno co jsme mohli. Na nosorozce jsme ani nepomysleli, protoze jich je v ohrade jenom trinact a je to plocha 50x50 km.

 

Vecer stanujeme a delame si veceri (spagety s rybickama v tomate). Neni to zadna slava, ale da se to jist. Pak jdeme prebirat fotky a psat denicek do spolecne mistnosti. Kolem devate vecer uz tam skoro nikdo neni, a kdyz si jdu pro neco do stanu, tak me zastavi cernoch a rika, ze je hlidac a ze me doprovodi do stanu s baterkou. Ze tu pry jsou hrosi. Tak jsem se mu vysmal, ze hrosi jsou prece v rece. Ale on zapnul baterku a posvitil doleva, ze treba tamhle jeden spi. A opravdu asi dvacet metru od nas lezel pod stromem velky hroch a spokojene si oddechoval. Mohl jsem prijit asi na deset metru blizko a udelat si jednu nocni fotku, ale pak jsem se rychle sdekoval. Co kdyby se probudil. Byl to peknej kus. Vecer jsem poslal jednu SMS pani Slavikovy do Leonarda a pak sel spat. Zase jsem byl utahanej jako maly stene.

 

Utery, 2.9.2008 - presun pod Mt. Mulanje

KONTAKT NA INTERNETOVOU KAVARNU V LIMBE, KDE JSME FOTILI MISTNI KLUKY: David Khobidi (ddkhobidi@yahoo.com).

 

I kdyz jsme dnes rano nepospichali, tak nas nase biologicky hodinky vzbudili v pul sedmy. Kupodivu se dnes rano desne zatahlo a vsude kolem bylo pod mrakem. Takze ani na ranni foceni to nebylo. A jelikoz jsme si vcera domluvili transport s Americankama do mesta Liwonde, tak jsme meli do jedenacti spoustu casu.

 

Nakonec byl transport trochu slozitejsi, protoze pristavili taxik jinam nez se puvodne planovalo, ale to nevadi. V Liwonde jsme sli na obed. Ja si dal tuhe kozi maso, ktere se nedalo rozzvejkat, a Lukas si dal zase rybu, kterou pred smazenim nevykuchali. Tak to mel radost :).

 

Po obede jsme nasedli do motoly a uhaneli smer Blantyre. Motola zase vypadala, jako ze se v posledni chvili rozpadne. Zadni dvere klasicky na spagatek, polourvany zasunovaci bocni dvere, rozervany polstrovani sedacek, ktere navic nebyly prisroubovane k zemi, takze se ruzne posunovaly. Mozna to bylo proto, aby se to dalo prizpusobovat ruznym nakladum co lidi s sebou tahali. Mladik pred nami treba tahnul velkej pytel se susenejma rybickama, ktery mel asi metr na sirku a metr a pul na delku a mel ho postaveny mezi nohama. Proto zabral v buse spoustu mista a my jsme meli pred lavici asi jenom 20 cm na kolena. No proste masakr.

 

Projizdeli jsme mesteckem Zomba, kde mozna budeme spat, a zahlidli jsme tam i nekolik podniku s internetem. Pokracujeme do Blantyre, respektive do Limbe, coz je predmesti a nasli jsme tam malicke misto s internetem. Funguji tam na WiFi. Koupili jsme si predplacenou kartu na 30 a pak 15 minut za 200 respektive 100 kwacha. Setreli login a heslo na prihlaseni a spustili sit. Behalo to asi nejrychleji, co jsme v Malawi zatim potkali a ja vyridil korespondenci a trochu inzerce na festivaly. Kolem seste jsme skoncili a rychla mazali na posledni nocni presun do mestecka Mulanje, kde bychom chteli prespat. Je to asi hodina a pul jizdy. Nasedame do motoly smer Mozambik a uz se vezeme dal. Mulanje je totiz jen nekolik desitek kilometru od hranic s Mozambikem.

 

Spolucestujici nam v cili jeste pomaha najit nejaky poradny hotel, pak jdeme na prima veceri a v deset hodin mi uz padaji vicka a jdeme spat. Dobrou noc.

 

Streda, 3.9.2008 - prvni den treku na Mulanje Plateau

KONTAKT NA INFO MULANJE: infomulanje@sdnp.org.mw, infomulanje@mountmulanje.org.mw, tel: 01466466/506, cell: +265(0)8122645.

 

Vcera vecer jsme meli prima veceri v jinem hotylku, tak tam jdeme dnes rano na snidani. Davam si "full breakfast" za 50 kwacha, tedy 50 Kc. Pak bezime na postu, protoze v poslednich dnech jsme byd nebyli ve meste a nebo byl vikend a bylo zavreno. Kupujeme znamky a obalky. Vyklidili jsme hotel a odjeli na krizovatku Likabula, odkud se odjizi k Mt. Mulanje. Prave zde se nachazi vyborne vybavene informacni stredisko pro organizaci treku na Mt. Mulanje. Mistni sef nam podava presne informace, kde muzeme spat a jak si zajistit pruvodce nebo nosice. Vsechny horske chaty jsou na nastence vyfotografovane, u vsech jsou napsane ceny a ubytovani se plati dopredu. Prespani stoji 700 kwacha na osobu, coz je skoro vice nez prumerny hotel. Rozhodli jsme se, ze si vezmeme dva nosice, kteri nam ponesou batohy a budou tak fungovat jako pruvodci. Tedy aspon nam ukazou cestu. Sef tedy zavolal na Likabula Forest Station, aby tam pripravili dva nosice. Jeden nosic stoji na den 1000 kwacha, ve kterych je zahrnuto i jidlo. Budou nas tedy stat 4000 kwacha na 4 dny, coz je asi 400 Kc. Lukas je jeste nakoupit jidlo na trek a ja zarizuju posledni veci pred trekem. Pak nastupujeme do stopnuteho pick-upu a uhanime po prasne ceste k Forest Station. Je to asi 10 km a esta vede mezi cajovymi plantazemi, na kterych pracuji sberaci cajovych listku. Jedna plantaz je krasne nasvicena a cajovniky se lesknou cerstvou zeleni. Je to krasny pohled. Nechce se nam vsak zastavovat na foceni, protoze jsme sem vyrazili hlavne kvuli Mulanje. Lukas rika, ze lidi v zemedelstvi pracuji o pondeli do nedele, takze se u nich zastavime na foceni v sobotu odpoledne. No tak uvidime. Doufam, ze to vyjde.

 

Z pick-upu vystujeme na krizovatce k Likabula Forest Station, kde nas okamzite odchytava kluk, ze je pry licencovany nosic a ze si ho muzeme najmout. Tak mu s diky rikame, ze uz jsme si objednali dva pruvodce v informacich Likabula. Je z toho trochu smutny, ale aspon nas doprovazi do hlavniho stanoviste, kde platime vstupne do narodniho parku a kde se potkavame s nasimi nosici Jofreyem (25) a Simonem (21).

 

Po zaplaceni ubytovani a nosicu nahazujeme na zada male batuzky a fotaky a cumime s jakou rutinou si nasi mladi nosici poradili s nasimi batohy. Instinktivne sahaji po vsech utahovacich popruhech, takze je citit, ze nemaji na zadech batoh poprve.

 

Vyrazime. Prvni krajina, co nas prasti do oci, je krasny vonavy borovicovy les, ktery se podoba tomu nasemu v jiznich Cechach. I teplota vzduchu je presne takova, jakou mame my doma. Akorat v Cechach mi nikdo nenosi batohy :). Po chvili potkavame prvni nosice cerstve narezanych fosen, ktere maji polozene na hlave. Nekteri jdou bosi, nekteri jen v pantoflich.

 

Prave mirime na chatu Chombe, ktera je o nejakych 1200 metru vyse nez Forest Station (800 m.n.m.). Jdeme po trase SkyLine, oz je docela prudka stezka, ktera vede pod kabelem, ktery puvodne postavili Britove a vyuzivali ho pro svoz dreva z hory dolu. Nyni vsak jiz nefunguje a tak misto aby si to cernosi opravili, tak zamestnavaji nosice, kteri nosi drivi do niziny na hlave. Lidska pracovni sila je zde proste desne levna.

 

Nasi nosici jdou ale stejne rychle jako my, je to jejich jen obcasna prace, neco jako brigada, takze s nejakymi Sherpy v Himalajich se srovnavat nemuzou. Kazdou pulhodinku se zastavuji a odpocivaji s nami. Presto asi po trech a pul hodinach se dostavame konecne na vysokohorskou planinu, kde se nachazi nase chata Chembe a nekolik dalsich domku, kde bydli lesnici a nosici drivi. Vsude okolo jsou borovicove lesy, ale bohuzel z pulky lehly popelem v roce 2005, kdy zde byl rozsahly pozar. Od chaty je videt krasna hora Chembe (2557 m), o ktere mistni rikaji, ze je hodne nebezpecna. A tam my nastesti namireno nemame.

 

K veceri si davame akorat Lukasovu gulasovou polevku dovezenou jeste z Cech s chlebem, chvilku piseme a cteme si mistni knizky a letaky o Mt. Mulanje, a pak jdeme spat. Jinak chata Chembe hut je velmi prosta ale pekna. Ma dva velke pokoje s drevenou podlahou, nekolik zidli a stolu, velky krb, kde se da varit na vlastnim nadobi a pro ziznive turisty jsou nastrazeny na policce lahve s fantou (120 kwacha) a pivem Carlsberg (200 kwacha). Chatu spravuje hlidac, ktery nam okamzite zatopil v krbu a prinesl vodu na vareni. Dokonce nam nabidl, ze nam vodu klidne i ohreje na myti, ale to jsme s diky odmitli. Hned vedle chaty je kohoutek s vynikajici pramenitou vodou, ktera se asi ani nemusi sterilizovat.

 

Vypisky z chaty Chembe: na hore Mulanje se vyskytuje mistni cedr (Mulanje cedar, Widdringtonia whytei). Cedr je zde ohrozen, protoze jeho drevo je velmi cenne pro jeho trvanlivost a prekrasnou vuni. Navic jeho vune pretrvava desitky let a odpuzuje skodlivy hmyz, proto je drive znicen nabytek z jineho dreva nez cedroveho. V okoli rostou take stromove kapradiny nekdy take prezdivane "dinosaur-fodder". Na Mulanje rostou druhy (Cyathea dregei) velmi odolne proti ohni. Na suchych podkladech je mozne najit i krasne aloe, ktere maji lecive ucinky. Aloe arborescens je jedina aloe na hore Mulanje a muze dorustat az dvou metru. Podle poslednich vyzkumu ma dokonce i vetsi lecive ucinky nez znama aloe vera (Aloe barbadensis). Vyjimecne je mozne zahlednout i endemickou proteu (Protea caffra nyasae) a nebo rosnatku (Drosera species).

 

Ctvrtek, 4.9.2008 - trek na chatu Chisepo

Rano se budime opet po seste, posnidali jsme zajimave buchticky, ktere chutnaly jao nase koblihy a v pul osme jsme uz vyrazeli k dalsi chate. Pokud bude odpoledne dobre pocasi, tak bychom se mohli pokusit o vystup na nejvyssi horu Malawi - Mt. Sapitwa (3001 m).

 

Pri odchodu z chaty stoji hlidac pripraveny se s nami rozloucit a skoro stoji s natazenou rukou, protoze vsude je napsano, ze mame davat hlidacum nejakou odmenu dle sveho uvazeni. To je divne, kam se ulevaji penize z naseho ubytovani.

 

Cesta vede chvilku po rovine, chvilku skopce ci dokopce. Myslel jsem, ze Mulanje plato je skoro jako stolova hora, ze clovek vystoupi na planinu a pak uz to bude jenom rovinka, ale kdepak. Je to docela ferova hornatina a po hodine chuze zacinam mit pocit, ze un nemuzu. A to si ani nenesu velky batoh. Nevim, cim to je. Mozna tim, ze vecere ani snidane nebyla uplne velka a tak mam pocit nedostatku energie.

 

Krajina kolem se docela meni. Vsude kolem jsou zajimave velke kameny, ktere dodavaji krajine atraktivni raz. Vedle cesty jsme nasli i vzacnou proteu a nebo onen cedr, o kterem se pise v kazdem pruvodci jak je tu unikatni. Lukas rika, ze to nakonec asi nebude klasicky cedr, co zname z Evropy, ze to bude jiny strom. Na to se podivame, az bedeme online. Latinske jmeno je napsane vyse z poznamek z letaku, co jsme nasli v posledni chate. Svahy jsou jeste posety zajimavym stromem, ktery jsem jeste nevidel. Pry by to mohl byt nejaky druh podobny juce. Ma to lyse vetve a vzdy na konci jsou tri nebo ctyri zelene uzke listky. Cely strom vypada, jako by nedavno ohorel a ted mu teprve rostou prvni listy.

 

Po trech hodinach (v 11h) prichazime k chate Chisepo (2200 m), ale behem dopoledne se pocasi nejak pokazilo, takze vsude jsou mraky a neni to uplne nejvhodnejsi doba na vystup na vrchol Sapitwy. Je to smula, ze mame na to zrovna cas, ale jeste to muzeme zkusit zitra rano.

 

Mame tedy cele odpoledne na odpocivani. Ja si ctu LP South Africa a promyslim si, jak a kudy povede nase cesta pristi rok v Africe. K obedu jsme si dali chleba s vajickem a pastikou. Vykoupali jsme se v potocni tunce, ktera je za chatou. Nebylo to ani studene, protoze to bylo asi ohrate od slunicka. S pitnou vodou je to tu trochu horsi nez na chate Chembe. Neni tu nic rychle tekouciho, takze varime caj a nebo sterilizujeme vodu z barelu, kam hlidac chaty nanosil vodu odnekud pobliz.

 

Na chatu prichazi dalsi nosici a dalsi mladi turiste. Jeden American co uz tri roky pracuje pro jednu NGO v Keni a dva Anglicani, kteri pracovali zase nekolik tydnu v Malawi jako ucitele matematiky, telocviku a anglictiny. Vsem je tak neco kolem triceti. K veceri mame spagety se zeleninovou konzervou a super mistni caj "Chembe". Mistni chata je zase moc pekna, drevena podlaha a uprostred jedne jedine mistnosti je krasny krb s pristupem ze dvou stran. Prekvapilo nas s cim se zde topi v krbu - je to ono cedrove drevo, ktere krasne voni a ktereho si misti lidi tak vazi. Zde to vsak neni moc patrne. Jeho spotreba je docela velka. Skoda. I kdyz je na topeni vyborne, protoze poleno lehce chytne i od sirky a ma i docela dobrou vyhrevnost, tak na druhou stranu kour desne spini. Je to temi terpentyny, ktere dodavaji drevu tak krasnou vuni a proto drevo tak lehce chytne.

 

Tak je devet hodin, ostatni uz spi a ja za chvili dopisu posledni radky a pujdu to take zapichnout. Zitra bude perny den. Dobrou noc.

 

 

 

Patek, 5.9.2008 - vystup na Sapitwu (3001 m)

Zase se mi zdaji divoky sny. Ja jsem na ne uplna tovarna, vetsinou to jsou uplny blbosti. Akorat dnes jsem byl s Petou v Himalajich a potkal jsem tam Rudu Svaricka s Pavlem Bemem na nejaky expedici :)

 

V pul seste rano byla jeste tma, ale uz nam mistni hlidac prisel zatopit a rozdelat ohen. I kdyz je to brutalni hodina, tak se citim docela vyspaly a hned stavim na caj. V pul sedmy jsme jiz po snidani a zacina vyslap na Sapitwu. Nasi nosici zustali dole. Nabizeli se nam, ze kdyz si priplatime, tak nam budou slouzit i jako pruvodci, ale to jsme nemeli zapotrebi. Rano totiz s nami stoupaji i dva Angliani a jeden American a ti maji sve pruvodce. Takze o trasu cesty mame postarano. Jediny problem je v tom, ze nasadili pekelne tempo a ja je sotva stiham. 

 

Cesta od chaty Chisepo je v nekterych pasazich velmi nezretelna, a tak musime drzek krok s cizimi pruvodci. Nekdy jsou to naprosty prolezacky mezi zakrslymi stromy, nekdy to jsou dlouhe strme granitove plotny, po kterych se skoro neda normalne chodit, takze si pripadame jako opice co chodi po ctyrech. Casto tu roste velmi zvlastni druh stromove juky, takze to tu vypada jako v tretihorach. Vzal jsem si s sebou taky teleskopicke hole, ale jsou skoro k nicemu, protoze bud je teren desne sikmy, ze se potrebuji spise plazit a nebo je kolem hodne travy, takze se s nimi nemuze poradne chodit.

 

Postupne vidime jak se prehupujeme z jednoho vegetacniho pasma do druheho. Kere svou vysku snizuji, traviny ubyvaji a na kamenech se uz objevuji jenom lisejniky. Nekdy cestu uplne ztracime a tak jedinou moznosti je sledovat poslapany lisejnik.

 

Na absolutni vrchol prichazime presne po trech hodinach vystupu, tedy v 9:30 dopoledne. Chytili jsme tam mobilni signal, tak jsme poslali nejake SMSky domu. Ve trech tisicich metrech odpocivame s ostatnimi turisty asi hodinu a pak to obracime zase dolu. Skopce uz je to snadnejsi a hlavne vime, jak je to daleko. Nahoru to bylo nekonecny. Pokud by se me nekdo ptal, zda je na vystup potreba pruvodce, tak bych ho rozhodne doporucil. Na mnoha mistech jsme opravdu nevedeli kudy kam a casto jsme se museli vracet. Pruvodci druhe skupiny byli totiz uz hodne pred nami, takze jsme jiz nevideli, kudy sli.

 

Na chatu prichazime asi v jednu odpoledne, a tak si celi hladovi davame k obedu plechovku fazoli v tomate s chlebem. Je to tak jednoduche jidlo, ale uplne se po tom olizujeme. Ve dve odpoledne jsme uz pripraveni k odchodu a mirime si to k chate Lichenya Hut. Mame pred sebou asi tri hodiny chuze, ale jelikoz je to jen s minimalnim prevysenim, tak je to pohoda. Mnohokrat je to i krasna rovina, takze cesta jako na Palave :).

 

Kolem pate odpoledne opravdu prichazime ke krasne drevene chate se tremi pokoji a ve dvou jsou i krby. Mistni hlidac Wilson nam hned zapaluje ohen z cedroveho dreva. Krasne to voni a jdeme varit testoviny s tunakem v tomate. Lukasovi je nejak divne. Je cely pobledly a tak si jde zdrimnout, dnes to byl opravdu hodne narocny den.

 

Vecer jeste chvilku sedim u ohne s Wilsonem a nasimi nosici. Mlady Simon by se pry chtel stat zpevakem. Se svou skupinou nataci svou prvni desku a uz maji natocene ctyri pisnicky. Natoceni jedne pisnicky ho pry stoji 4500 kwacha a uz natocil 4, takze mu zbyva jeste 6 pisnicek na cele album. Ale kdyz jsem se ho zeptal na skolu, tak rikal, ze chodi ted do secondery school, ale ted si nezaplatil semestr, tak do skoly nechodi a vydelava si prilezitostne jako nosic.

 

Zitra pomazeme asi rychle dolu, protoze bychom chteli stihnout sberace caje a jelikoz je zitra sobota, tak budou pry pracovat asi jen dopoledne. Tak uvidime, jak to dopadne. Dobrou noc.

 

Sobota, 6.9.2008 - konec treku na Mt. Mulanje

KONTAKT NA KLUKY Z MESTA MULANJE: Tony Chaekha (t.chaekha@yahoo.co.uk) Mulanje District Hospital, PO Box 227, Mulanje, Malawi, Central Africa.

 

KONTAKT NA NASE NOSICE: Geoffrey Mwantisi (cell: 04051839, geoffmwantisi@yahoo.com, PO Box 57, Mulanje, Malawi). Simon Magenda (cell: 04162891, simon.magenda@yahoo.com).

 

Rano prispechal hlidac chaty Wilson uz v pul seste, kdyz se zacina rozednivat, aby nam zapalil ohen v krbu. Me byla v noci trochu zima, i kdyz jsem mel na sobe sest vrstev (tri tricka, kosili, mikinu a sustakovku), a tak jsem ze spacaku rychle vyskocil a uvaril caj. Ohen z cedroveho dreva ma velkou vyhrevnost, takze jakmile jsem se vratil z toalety, tak se voda varila. Po snidani mi Geoffrey jeste umyl cerny esus zvenci, za coz jsem mu byl vdecnej, protoze samotnemu se mi do toho nechtelo. Po snidani jsme dali chate a Wilsonovi sbohem (+ spropitne) a zamirili jsme si to na jih smerem do civilizace mesta Mulanje.

 

Cesta byla moc prijemna. Ani vedro, ani zima. Kolem byly louky s rozkvetlyma kvetinama a pripadali jsme si jako v Cechach. Sem tam byly jeste juky, aloe a protey a videli jsme i pekne skupinky stromovych kapradin. Jedine minus bylo, ze kapradiny mely hnede listy, misto aby byly zelene. Bud tedy takhle vypadaji vzdy v zime a nebo byly spalene ohnem. Skoda. Jinak to bylo poprve, co jsem stromove kapradiny videl rust na louce a ne v lese. Takhle se lepe foti.

 

Po hodine a pul jsme dosli na okraj celeho masivu a zacali jsme klesat do mesta. Byl to docela velky sesup a se shora byl krasny vyhled na mestecka pod nami. Vyhled proste jako z letadla. Nakonec to trvalo skoro dve a pul hodiny, nez jsme se dostali do Mulanje. Cestou jsme delali jednak kratke zastavky a pak jsme jeste hodne fotili na kraji cajovnikovych plantazi, ktere byly bozsky nasvicene dopolednim slunickem. Skoda jen tech sberacu, ktere jsme nestihli. Nebylo po nich ani pamatky. Holt neni sezona pro sber caje, tak jsou pracovnici na polich jen zridka a o vikednu uz vubec ne.

 

Ve meste jsme nase nosice vyplatili, podekovali jim a rozloucili jsme se. Lukas pak spechal na pokoj, zase je nejak unaveny, citi ze ma teplotu a je celkove unaveny. Takze jdeme na obed a pak spat. Chuze z hory byla opravdu narocna.

 

Odpoledne se jdu jeste projit, zatimco Lukas pospava a nabira sily. Jdu na konec mestecka a pak mezi dalsi cajovnikove platnaze smerem dal od hory Mulanje, abych na ni mel pekny vyhled. Hora je slabe videt a tak ji zabiram i s cajovnikovymi keremi, ktere jsou krasne zelene. Do tovarny na prohlidku me ochranka nepustila, protoze v sobotu odpoledne tam nic a nikdo neni.

 

Cestou zpet si davam smazene brambory a davaji se se mnou do reci mistni mladenci, ze by chteli byt mym pen-palem a dopisovat si se mnou. Chapu je. Je to jedina moznost se se mnou skamaradit a dostat pripade pozvani do Evropy mezi bohate belochy. Tak mi dva lidi dali sve postovni a emailove adresy, abych na ne nezapomnel.

 

Vecer jeste peru spinave kratasy, jdeme na veceri a pak spat. Dobrou noc

 

Nedele, 7.9.2008 - busem do Blynteru a Lilongwe

Rano si davame zase super snidani v hotelove restauraci. Skoro si ani nepripadam v Africe, ale nekde v Evrope. Jsou tu vsude dobra vajicka, smazene brambory, grilovana kurata, rajcata apod. Po sedme mame sraz s klukama ze vcerejska, kteri nas chteji zavest do tovarny na zpracovani caje. Tony je dobrej kluk, chytrej, ale ten druhy je hlupacek. Nasedame vsichni ctyri na bicitaxi s prima sedatkama a jedeme asi dvacet minut od mesta. Krasne to fouka, podel silnice je mnoho pekne vysnorenych vesnicanu. Jdou totiz na nedelni trh, kde vsechno hraje barvami. Zase to jsou takova kratka fotojatka. Spousta fotoprilezitosti. Zpozoroval jsem na konci ulice nizky kostel, ktery me zaujal. Uz z dalky slysim, jak lide uvnitr zpivaji. Mirime tam. Je kolem devate rano a kostel se teprve plni lidmi. Mse ma svuj harmonogram: jednotlive pevecke skupiny se stridaji na "podiu" a zpivaji krestanske pisne. Jsou to krasne a melodicke chory. Pak prichazi jakysi ucitel a ten energicky vyklada pribehy skupince malych deti, kteri sedi vepredu. Deti se postupne hlasi a odpovidaji na otazky nabozenskeho ucitele. Pak prichazi scenka, u ktere se lide hlasite smeji. Nakonec jsme my bili mzungove predvolani pred vsechny verici, byli jsme predstaveni a dostali jsme kratky prostor pro rec. Hlavni opat samozrejme zminil, ze je rad, ze i krestani z Ceske republiky zavitaji na ji Malawi prave do tohoto kostela. Lukas pronesl kratkou rec, ze jsme na kratke navsteve Malawi a ze se nam jeji lide moc libi a ja jsem nakonec dodal, ze az prijedeme domu, tak se za vsechny budeme modlit. Kdyz ne v realu, tak aspon v myslenkach.

 

Dalsi prochazka smeruje mezi poli kasavy a kukurice smerem k nasi vesnicce Mulanje. Tony projevuje ve svych odpovedich mnohem vetsi inteligenci nez Steven, ktery se do pruvodcovani hrnul. Nakonec se dostavame k hlinenemu domecku, kde mistni mama pripravuje bananove a ananasove pivo. V plastovem dzbanku prinasi okrovou, podivne pachnouci tekutinu, ktera se tvari jako domaci pivo. Obcas tomu rikaji i vino, to zavisi na mire alkoholoveho kvaseni. Toto bylo neco mezi pivem a vinem. Kupodivu, i kdyz to vypadalo tak desne strasidelne, tak se to dalo pit. Obratil jsem do sebe asi kelimek a pul a kdyz jsme odchazeli, tak jsem uz citil, ze mam v hlave.

 

Jinak skoda, ze nevysla puvodne planovana navsteva cajove tovarny. Pry zrovna byl black-out, vypadek elektrickeho proudu, a tak se veskere prace v tovarned zastavily a pracovnici museli opustit objekt tovarny. Klukum davame 700 kwacha dohromady a pak se balime a jdeme na motolu smer do Blantyre.

 

Po dlouhe dobe je volne misto vepredu vedle ridice, kde je to mnohem pohodlnejsi. Ridic je vesela kopa a stale se smeje. Ja se zase smeju, jak z cerneho obliceje vykouknou bile zuby a ruzove dasne. Je mi moc prijemne. Vylevaji se mi cestovatelske endorfiny po tele. Sedim pohodlne, kolem je pekna krajina, je prijemna teplota a hraje typickej africkej pop. V dobre nalade se ptam ridice, jestli by mi nedal tu kazetu, ktera hraje. Na to ale zavrtel hlavou, ze jemu se taky libi. Ale kdyz jsem se zeptal kolik to stoji, odpovedel mi 250 kwacha, tak jsme si hned placli :).

 

Do Blantyre jsme jsme prijeli kolem treti hodiny odpoledne. Koupili jsme si listek na bus do Lilongwe a sli jeste na hodinku na internet. Po dlouhe dobe slapal internet jakz takz, ze se dalo napsat par zprav. Hned po odchodu z internetu jeste narychlo kupuju krasnou tradicni zidli z tykoveho dreva. To bude asi nejvetsi turisticky suvenyr, jaky kdy povezu domu. Doufam, ze mi na letisti nenavazi nadvahu.

 

Autobus nam jel po pate odpoledne, a vyjimecne jsme meli dve sedacky pro sebe. Jelo se fajn, akorat to trvalo desne dlouho, takze do Lilongwe jsme dojeli pred pulnoci. Tam jsme vzali taxika za 700 kwacha a nechali se dovezt do pomerne draheho hotelu Golden Peacock, kde meli relativne vysoke ceny - 2000 kwacha na osobu se spolecnou koupelnou. Ale jelikoz bylo hodne pozde, tak jsme to uz neresili.

 

Pondeli, 8.9.2008 - Lilongwe a odjezd smer Tanzanie

I kdyz jsme sli pozde spat, tak se probouzim kolem seste. Varime caj na poslednim benzinu a jdeme do mesta na hotelovou snidani a pak do mesta. Lukasovi je teda desne spatne, bere Sumamed a sotva chodi. Ma horecku jako blazen. Ejprve mirime do lekarny, kde si kupuje kapky do nosu a odkaslavaci syrup. V supermarketu, ktefry je skoro poloprazdny, kupujeme malawijsky buraky a koralku. Pak se rozchazime a ja jdu zjistovat autobusy do Dar es Salaamu. Minibusem projizdim centrem mesta, kde proteka reka Lilongwe, ktera vypada spis jako nejaka stoka nez reka. Nekolik desitek lidi v ni pere pradlo. Vedle jsou drevene budky, ktere vypadaji jako slum, ale jsou to mistni restaurace. Za tim je blesi trh, lide postavaji na kraji chodniku a v rukou drzi dziny a nabizi je kolemjdoucim. Me jako fotografa vsak proklinaji a mraci se na me, ze jsem se mel nnejprve zeptat. Pak jsem sel jeste kolem carodeju a zaklinacu hadu, u kterych stala skupinka zvedavcu a posluchacu zaroven. Jakmile jsem vsak udelal fotku, tak po me nekolik lidi slo. Pridavam do kroku a mizim z mista cinu.

 

Autobusak je sice ve meste jeden, ale kolem stoji stovky minibusu, ktere miri do podobnych destinaci jako velke autobusy. Ujima se me jedna mistni slecna a ukazuje mi smer ke spolesnosti Taqwa. Tam je jedno spinave okenko s tlustym cernochem a dostavam jasnou odpoved: "nic nejede". Nejblizsi primy bus az zitra vecer, ale to je stejne zabukobany. Potvrzuji mi to i dalsi cestujici, kteri prichazeji se stejnym cilem. Pry musim jet s prestupama malyma autobusama a nebo motolama (minibusama) pres Mzuzu, Karongu, Mbeyu.

 

Vracim se do centra, ve smenarne jeste kupuju nejaky zambijsky kwacha a pak hura na suvenyry. S nima jsem si pekne uzil. Vyber v Lilongwe je docela dobry, spousta stankaru, velka konkurence, dobre ceny a siroky vyber. Nakonec jsem koupil nekolik sosek africkych zvirat z mahagonoveho nebo tykoveho dreva a par misek s peknymi motivy pro pratele. U jednoho prodavace jsem se pak zaseknul nejdele. Bud me zaujal jeho pristup k zakaznikovi a nebo jeho zbozi. I on sam rikal, ze on ma hrochy nejlepe vyvedene, ze ostatni maji spis psy nebo hyeny, nez hrochy. A mel trochu pravdu. Kazda soska byla jina a cena se nedala generalizovat na ostatni sosky stejne velikosti. Mel jsem opravdu pocit, ze stojim u nejlepsiho prodavace s dobrym zbozim. Smlouvalo se tvrde a docela dlouho. On zacinam na hidne vysokych cennach a ja zase na hodne nizkych cennach. Pak jsme se postupne ale hodne pomalu zacali blizit k nejakemu pruseciku, ale tam nnechtel klesnout. Tak jsem mavnul rukou a rekl, ze si vyberu jinde. No a kdyz jsem byl u pateho stanku, tak se za mnou prisoural, ze teda plati a at je po mem. At si ty dva hrochy za 1000 kwacha vezmu :). Moc me pobavilo, kdyz se me potichu zeptal, jestli jsem se tim pobavil. Jestli se mi to smlouvani libilo. To me uprimne rozesmalo a proto jsem u nej jeste nneco dalsiho koupil a udelal si jehol fotku. Shodou okolnosti si od tohodle sikovneho obchodnicka koupil suvenyry take Lukas. Nakonec jsem od nej jeste koupil velkyho hrocha a nuz na dopisy. Nosorozce a tri misky jsem predtim koupil jinde.

 

Souram se s tezkou taskou do hotelu, Lukas je jako skolenej. Ma stale horecku a tahneme se na stanoviste minibusu smer Mzuzu a Karonga. Do Mzuzu jede jenom jeden bus a je skoro uz plny cernochu. To bylo ale jenom zdani. Nacpalo se tam jeste asi dalsich dvacet lidi hlavne do ulicky, kde byly opet namontovany sklapeci sedacky. K obedu si kupuju kure s simou. Nic jineho nemeli.

 

Po hodine cekani konecne odjizdime. Pomalu ale jiste se vymotavame s desne doprani zacpy. Hudba v buse hraje desne nahlas, ale da se to poslouchat. Do Mzuzu prijizdime kolem devate vecer a kupodivu je tam pristaveny maly minibus (motola), ktery uz ma odchyceneho jednoho pasazera smer Karonga ke hranicim. Skladame tedy batohy do dalsiho samohybu a vyckavame, kdy bude odjezd. Toho jsme se dockali presne o pulnoci, kdy jsme vyrazili na dalsi ctyrhodinovou pout az do Karongy. Cestou jsme sice jedou pichli, ale jinak jsme dojeli vporadku, i kdyz ridic tedy jel jako blazen. Pneumatiky byly horke a desne smrdely.

 

Utery, 9.9.2008 - prechod hranic do Tanzanie

V Karonge jsme byli kolem ctvrte rano, a tak jsme presedli do sdilenych taxiku a do hodiny jsme byli na hraicich. U vekslaku jsme vymenili zbyle kwachy na tanzanske silinky (kurz 6.9silinku=1kwacha) a pockali na sestou hodinu, nez se otevrou hranice, abychom mohli dostat razitko pro exit z Malawi.

 

Na tazanske hranici jsme si koupili tranzitni vizum za 30 USD. Budeme tu jen dva dny a tranzitni vizum plati na 10 dni. Skoda, ze jsme si ho nemohli koupit po priletu do Tanzanie na letisti.

 

Chteli jsme koupit take nejake silinky, ale nabizeli horsi kurz (1usd = 1100 silinku) nez pred mesicem (1 usd = 1160 silinku), tak jsme to nechali byt az do mesta. Nakonec jsme se spolecnyma silinkama vystacili az do Dar es Salaamu, kde byl prima kurz (1150 silinku za dolar). Na tanzanske strane byly uz minibusy dalla-dalla, jejichz nahaneci se o nas rvali jako zvirata. To byla fakt rvacka a nebylo to prijemne. Pak jsme dorazili do Mbeyi na krizovatku velke silnice, kudy uz projizdeji dalkove busy do Dar es Salaamu. A tam to byla teprve tahanice o nas pasazery. Vitez se samozrejme stal ten nahannec, ktery vzal Lukasovi batoh a utekl s nim do jedne agentury, ktera prodavala listky. O dalsich spolecnostech samozrejme lhali, ze jsou plne a maji vyprodano. Klasika. Nakonec po deseti minutach tam zastavil prvni bus uplne jine spolecnosti a sef z agentury nas tam posadil, ze to zaridi. Samozrejme ze to zaridil tak, ze si nechal provizi a zaplatil cestovne ridici autobusu za nas. Obcas je to takova tahanice, nez aby se clovek s nahannecema dohadoval a prel, tak je lepsi se nechat unaset davem.

 

V autobusu bylo desne malo mista na nohy, takze jsem si musel vystylat kolena mikinou. Prvnich asi pet hodin jsme nemeli prestavku. Chtelo se nam na zachod, meli jsme zizen, proste hororova cesta. Ridic jel navic jako silenec, a my byli nevyspali. No katastrofa. Skoda, ze jsme nemeli koupene listky na ten dalsovy let z Lilongwe az do Daresu dopredu. Vsechno zaridit proste nejde.

 

V Dar es Salaamu jsme byly kousek pred pulnoci, takze pak byla zase tahanice o taxik. Nejprve chtel dvacet, pak patnact tisic a nakonec jen deset tisic silinku, ale my to ukecali na osm. Prima odvoz az do naseho holetu Holiday, kde jsme meli schovany balicek s cistymi vecmi do letadla. Pak byla rychla sprcha a sup do postele po moskytieru.

 

Streda, 10.9.2008 - odlet domu

Rano jsme se vykutaleli z pelechu. Ja sel vymenit posledni dolary na silinky a pak jsme sli na snidani. V restauraci na nas ale narazil Cech Daniel Augusta, ktereho jsme vsak uz videl na fotkach Ilony Fuzekove, se kterou spolu cestovali do Zambie minuly rok. Oni mi totiz posilali clanky na HedvabnouStezku.cz.

 

Z Dana se nakonec vyklubal fanntastickej vypravec o malirich Tanzanie. Je to fanatik do africkyho umeni a do Tanzanie cestuje jiz osm let a hleda velke umelce zvucnych jmen, kteri vystavuji v zahranici. Casto na ne natrefi jen nahodou. Dokonce objevil umelce, o kterem se psalo, ze uz semrel jen proto, aby jeho malirska dila mela tak vysi cenu. Dokonce i v encyklopediich otiskli i datum jeho smrti, bez overeni. No neuveritelne. Dan taky potreboval odvezt do Prahy asi sedm kilo obrazku na dreve, za ktere by jinak platil velke postovne, kdyby to posilal pres DHL. Sedeli jsme u nej na pokoji (on dokonce bydlel o patro nize v Hotelu Holiday nez my) a vypravel jednu historku za druhou. Zalozil uz taky jednu cestovni kancelar, ktera by provazela cestovatele po znamych umelcich v okoli Dar es Salaamu. Za prevoz obrazku do Prahy nam puvodne nabizel penize, ale pak navrhnul, ze bychom si mohli misto toho vzit i treba nejaky obrazek, coz byla zajimavejsi varianta. Vybrali jsme si tedy jeden obrazek s rybickama a druhy s papouskama. No krasa. Je to takove naivni umeni, ale pekne.

 

Kdyz jsme se rozloucili, tak jsme sli na obed a pak na posledni nakupy. Ja koupil jeste barevny africky oblecek a pro Petu strakatou latku na saty a nebo na ubrus. Uvidime na co se to bude vice hodit. Kanga – to je nazev pro jednoduchou sukni, kterou si mistni zeny omotavaji kolem pasu pres sukni, je na ni vytisteny slogan ve svahilstine a je kvalitnejsi latka. Kitenge je podobna sukne ale je z horsiho materialu (z tvrdsiho platna a nebo mozna ze syntetickeho vlanka) a neni na ni slogan.

 

V pul sesty jsme uz ujizdeli na letiste s taxikem za 10 000 silinku, coz je normalni africka cena pro cernochy. Nakoupili jsme ovoce cestou na letiste.

 

Na letisti jsem se pak trasl, ze mam nadvahu asi 4 kila kvuli tem obrazkum a me drevene zidli, ale stewardky to presli mavnutim ruky, tak jsem byl rad.

 

Tim tak nase prvni cesta do Afriky konci a ja muzu rict: "Goodbye Africa, and see you later."

 

ZAJIMAVOSTI O MALAWI

Viza jsou pro obcany CR povinna. Daji se opatrit na ambasade v Berline a nebo v Dar es Salaamu. Pokud prijedete na hranice bez viza, daji vam "docasne povoleni k navsteve zeme na sedm dni" a vizum je treba koupit v prvnim velkem meste na imigracnim oddeleni. Toto je vsak nouzove reseni. V Malawi jsme videli minimum lidi kourit. Malawijci jsou velmi prijemni lide, proto se take rika, ze: "Malawi je vrele srdce Afriky. (Malawi - the worm heart of Africa.). Kazde setkani dvou lidi zacina povinnou konverzaci: "Hi, how are you - I am all rigth, and what about you - I am fine, thank you." Do teto malicke zeme jezdi jen minimum turistu. Organizovane skupinky nepotkate, vetsinou jsou to nezavisli cestovatele mezi 25-35 lety, kteri hledaji dobrodruzstvi v malo popsanych zemich. V Lonely Planet je o Malawi napsano jen 50 stranek. My jsne meli "LP Afrika - the south" z roku 1997 a zmeny byly akorat v cenach, ktere byly dvojnasobne. Mezi mesty temer nejezdi velke autobusy, ale prevazne minibusy, kterym se zde rika "motola", v Tanzanii se jim rika "dalla-dalla". V zimnim obdobi od cervence do srpna je v Malawi velmi prijemne pocasi s teplotou kolem 20 st. C, ve vyskach kolem 2000 m.n m. je v noci zima kolem 4 st. C (vhodny je trisezonni spacak, a nebo letni spacak + nekolik vrstev obleceni). Na mnoha mistech se da kempovat. Prumerny denni rozpocet vychazi na 25 USD na osobu a den. V zemi maji povinnou vyuku v anglictine, proto nejenom s dospelymi ale i detmi se muzete domluvit anglicky. I lide pracujici jako nosici hovorili takovou anglictinou, ze jsme nekterym slovickum nerozumeli (napr. koste :). Kazdy Malawijec pak jeste hovori svym puvodnim jazykem napr. ChiChewa, Tundupa, Yao), ChiChewaa je nejrozsirenejsi a proto slovicka typu "zikumo kwambiri" (dekuji mockrat), "muli bwandzi" (jak se dari), "dili bwino" (dari se mi dobre) jsou pro kazdeho cestovatele povinnym zakladem. Ale cislovky se ve vsech kmenovych jazycich rikaji v anglictine, takze i v dopravnich prostredcich slysite, kolik plati mistni lide. Temer vzdy jsme platili stejnou cenu jako mistni lide. Bilboardy kolem silnic casto upozornovaly na lidska prava (prostrednictvim Unicefu) a nebo take, ze Malawi je zeme beze zbrani (Malawi - gun free); Stop children abuse; Neprovdavejte sve dcery prilis brzy; Kazdy obcas ma pravo na obcansky prukaz a ma pravo zucastnit se voleb. Reklama na mistni (a skoro jedine) pivo byla: "Carlsberg - probably the best beer in the world."

 

TANZANIE: Tanzanska svahilstina obsahuje take nekolik naprosto nejzakladnejsich slovicek: rafiki (pritel), hakuna matata (to neni problem), asanti sana (dekuji mockrat), jambo (ahoj), mambo (dobry den), karibu (vitej), apod.

 

Malawi – neznámá kráska

Když mi Lukáš řekl, zda bych s ním nechtěl jet do Malawi, tak jsem si hned klepal na čelo. "Do Malawi? Co tam probůh budeme dělat? A kde vůbec leží?", říkal jsem si. Otevřel jsem průvodce LP po jižní Africe, kde bylo o celé zemi jen padesát stránek, ale měli jsme více než tři týdny na to, abychom ji prozkoumali na vlastní pěst.

 

Zpočátku to vypadalo, že ve zbylém čase ještě navštívíme nějaký národní park na jihu Tanzanie, ale nakonec nám ještě několik dnů scházelo na poslední zajímavá místa v Malawi.

 

Znáte Nyasaland?

O Malawi se píše, že to je jedna z nejpříjemnějších zemí jižní Afriky a po její návštěvě to můžu opravdu potvrdit. Lidé jsou velmi milí a tahanice o turisty, které se dějí v Indii, Tanzanii a nebo jiných hodně turisticky navštěvovaných zemí, jsou minimální. Málokdy jsem měl pocit, že nás místní obchodníci berou "na hůl" a v místních minibusech (tzv. motola) jsme vždy platili stejnou cenu jako místní.

 

V Malawi je velmi dobrý školní systém a skoro všichni již od dětského věku hovoří anglicky. Cestovatel tedy nemá problémy se dorozumět ani ve vesních a může se bavit o zajímavých detailech. Jazyková bariéra není skoro žádná. Není se čemu divit, byla to anglická kolonie s názvem Nyasaland.

 

Tři týdny utekly jako voda a navštívili jsme několik zajímavých míst. Největší událostí byla pro nás návštěva národního parku Liwonde. Klasická africká divočina se rozprostírala na břehu široké řeky Shire, ve které byly stovky hrochů. Podle propočtu to vychází na jednoho hrocha na každých dvacet metrů. O ně jsme opravdu neměli nouzi. Na každých dvou stech metrech byla skupinka čítající nejméně deseti hrochů. Občas byly chvilky, kdy jsme tyto kolosy zahlédli i nad hladinou, jak bloudí po břehu a nebo po pás ve vodě, když se zrovna pásli na vodním hyacintu. V noci jsme pak slyšeli jejich chrochtání, které bylo tak hlasité, jako by hroši byli "za rohem". Ale oni byli až na druhém břehu dvě stě metrů daleko. Přeci jenom v noci chodili kolem našich stanů a po deváté večer nás strážci kempu museli doprovázet s baterkou kvůli bezpečnosti, protože na jednoho hrocha přišel spánek právě za kuchyní. Dalším highlightem byli afričtí sloni, kterých se pásly desítky podél břehů. Na loďce jsme je pozorovali z několika málo metrů. Jelikož to bylo naše první africké safari, tak to byl pro nás nezapomenutelný zážitek. Byla to naprostá fotojatka, jak jsme říkali našemu rychlému cvakání spouští. Během dalších výjezdů do národního parku jsme ještě zahlédli buvoly, zebry, několik druhů antilop, paviány, krokodýly a desítky druhů ptáků. Náš průvodce Matthews byl expertem na pozorování zvěře. Když nevěděl, tak vždy vytáhl svůj odborný atlas savců či ptáků africké přírody.

 

Parníkem Ilala napříč jezerem Malawi

Parník Ilala je několik desítek let stará loď, která brázdí vody jezera Malawi. O jezeře se říká, že je velké jako kalendář. Na délku měří 365 mil a na šířku 52 mil. To je tedy stejný počet jako dní a týdnů v roce. Zajímavá souvislost. A Ilala jezdí okruh od severu na jih a zpět v týdenním intervalu. Vždy v pondělí odpoledne je v zátoce u Nkatha Bay a tuto pravidelnost zachovává už několik posledních let, takže pokud si naplánujete cestu, tak se na to můžete spolehnout. Trvalo to skoro tři dny než jsme přistáli o několik stovek kilometrů jižněji u Monkey Bay. Původně jsme si zakoupili jízdenku do druhé třídy mezi domorodce, ale v prvních minutách jsme zjistili, že ani nejotrlejší cestovatel by nesnesl takové podmínky, které se nám objevily před očima. Celé podpalubí totiž sloužilo spíše jako nákladní prostory než místo pro cestující. Dřevo na zátop, trsy banánů, stovky tašek, nůše s dvaceti kilo rajčaty, desítky prken na střechu, pádla pro domorodce, množství přepravek s coca-colou a další věci zabírali téměř celou palubu druhé třídy. Dokonce u ulička se začínala ztrácet pod nohama kvůli nákladů. Po chvíli nám bylo jasné, že se musíme vydat na palubu první třídy, která byla asi pětkrát dražší a proto tam byly jen bílé tváře. Celkem asi dvacet turistů s námi sdílelo obrovskou volnou plochu paluby první třídy, kde bylo spoustu prostoru a hlavně příjemný vzduch. Teprve tam jsme pochopili, proč má každý cestovatel super zážitek z jízdy na tomto parníku. Na nejvyšší palubě to byla fantastická pohoda, v okolí ostrova Likoma bylo velmi příjemné koupání. Dalo se skákat do vody přímo z horní paluby. V noci jsme před spaním ještě pozorovali rybáře, jak svými lucerničkami lákají množství ryb do svých sítí.

 

Během naší výpravy jsme ještě navštívili národní park Nyika, trekovali jsme v horském masívu Mulanje, prohlédli si horské misijní městečko Livingstonia a téměř všude se přepravovali v minibusech motola a nebo na korbě náklaďáků či pick-upů.

 

 
 
Přečteno 3078x
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
 
Tisk
Zpět

Cestovatelské novinky
Tripio
Informace na cesty
HolidayCheck - recenze ubytování, fotografie, videa a tipy. 
Pojištění na cesty
Sjednejte si cestovní pojištění u ePojisteni.cz a uvidíte, že můžete ušetřit.
Získejte slevu na ...
Slevový rádce SlevovySrovnavac.cz doporučuje pro Vaši dovolenou akční cestovní pojištění od TopSrovnani.cz!
Nejkrásnější dovolená
Nejkrásnější dovolená je ta, která Vám nevyprázdní peněženku. Zkuste proto super last minute a užívejte si.
Články z cest
Antarktida, Argentina, Austrálie, Bangladéš, Barma, Bolívie, Brunej, Čína, Chile, EgyptEkvádor, Filipíny, Guatemala, Indie (Ladakh a Zanskar), Indonésie (Lombok), Itálie, Jižní Afrika, Kambodža, Kuba, Laos, Malajsie, Malawi, Malta, Maroko, Mexiko, Namibie, Nepál, ŘeckoTanzanieTibet, Thajsko, VietnamZambie

RADY PRO CESTOVATELE

Líbí se mi ...
Spolupracujeme s ...


Fotosoutěž
Soutěž s Koktejlfaktorem
Poslední články
Cestovatelský festival Kolem Světa v Brně6 tipů na cestu kolem světaEgyptské klenoty pouštěEgypt nejsou jen velbloudi a slunečníky na pláži
Poslední komentáře
3.08.2012 16:54 Kolik stojí Barma: je to passe
20.05.2012 23:05 Vtipkovat zakázáno!: Re: Proč se nepouštějí do opravdové satiry?
6.05.2012 11:54 Vtipkovat zakázáno!: POCHVALA ZA INFORMACE
16.04.2012 10:47 Václav Špillar - Afrika - Jiný svět: AFRIKA
4.04.2012 00:32 Hanoj – kouzlo tradiční Asie: dekuji
Anketa
Na festivalu budeme postupně představovat zahraniční cestovatele a fotografy. V kterém jazyce byste uvítali prezentaci?
V angličtině se simultánním překladem
2657726577
V angličtině bez překladu
2543925439
V němčině se simultánním překladem
2536425364
Další ankety
Počítadlo
2005 (c) Smartware s.r.o., Powered by MultiCMS