Mnohý z nás se časem dostane k řešení následujícího dilematu: Rád bych dál cestoval a rád bych založil rodinu. Nepřijdu s příchodem rodinky o svou cestovatelskou vášeň? Dá se skloubit rodinný život s cestováním? V této přednášce se dozvíte, jak toto dilema řeší jedna cestovatelská rodina. Dozvíte se o omezeních i kladech, které cestování s dětmi přináší, o rizicích i o tom, jak takovou cestu naplánovat a na co při tom nezapomenout.
Názorná ukázka pohledu na cestovatelský zážitek tatínka,
maminky a dvou malých kluků
Ukázka
z knihy „Pět měsíců v Himálaji – aneb Ladak očima české rodiny“ –
líčící pětiměsíční pobyt české rodiny s dětmi ve věku 3 a 5 let v Himálaji.
Na
prostranství vyhrazeném pro představení se objevují první tanečníci
v typických hrozivých převlecích a maskách. Kromě hrozivých obličejů
s vykulenýma očima a ozdobených třeba řadou malých lidských lebek nechybí
ani představitelé různých ochránců a dalších mýtických postav, třeba jelena,
prasete, tygra či býka… Postupně po jednom, po dvou nebo v celých
formacích začínají předvádět starobylé tance, které mají ve většině případů
typicky velmi pozvolné tempo. Lehce ponurý hudební doprovod tvořený jako vždy
troubami, pronikavě vřeštivými píšťalami, břinkavými činely a hlubokými bubny
spolu s mručivou recitací tradičních textů vytváří až strašidelnou
atmosféru.
Všem
přihlížejícím má už jen samotný pohled na tančící masky očistit mysl, protože
podle jedné interpretace tance „zasévají semínka budoucí dobré karmy do myslí
všech přítomných“. Tance prý odstraňují překážky bránící člověku dosažení
osvícení… Kromě toho mají tance mnoho dalších způsobů účinku a mnoho
interpretací. Budou trvat dva dni, které považují mniši i vesničané za
nejdůležitější dva dny v roce.
A teď pohled maminky s dětmi
Martin
toužil shlédnout oba dny slavností v Phjangu, ale já jsem usoudila, že mně
a klukům úplně postačí jeden den. Údolí Phjang je nedaleko Le, autobus tam
jezdí každou hodinu.
…Nádvoří
kláštera, kde se konají tance, je mnohem menší než v Hemisu,lidí je zde podstatně méně. Bez problémů
nacházíme tátu a společně přihlížíme dlouhému tanci, v němž účinkují masky
zvířat.
„Maminko,
ti jeleni, co tancují, jsou taky mniši?“ ptá se tříletý Mojmírek.
„A
proč jsou za jeleny a ne třeba za kočičky? Já mám kočičky radši,“ rozumuje.
Vedro se stupňuje. Turisté postojí čtvrt hodinky, vyfotí jeden, dva filmy a
tradá bílým džípem dál. Stěhujeme se ke zdi, kde je více stínu. Musíme sedět
přímo na ploše plné droboučkého písku až prachu. Kluci tuto změnu berou
s povděkem. Každý si našel čerstvě pohozenou láhev od coly a začal ji
plnit písečkem.
„Mojku,
naber to plné a vysyp mi to sem,“ komanduje Vojta, „uděláme si zásoby kaše.“
Hromádka
prachového písku roste a spolu s ní šednou klukovské kalhotky, o ručičkách
nemluvě.
„Hele,
už máme dost velkou hromadu, budeme ji teď prodávat.“
„Tak
jo, já bych si koupil jednu láhev, ta kaše mi totiž moc chutná.“
Ke
klukům se přidružily i tři místní děti, sbírají dokola prázdné lahve a plní je
s velkým zaujetím.
…
Buddhistický
„karneval“ „Pojďme si udělat taky takový karneval, jako
měli ti mniši,“ žadoní kluci.
Pokouším
se jim vysvětlit, že mezi karnevalem a mnišským svátkem je velký rozdíl.
„Ale
masky si vyrobit můžeme,“ dodávám. Z krabic vystřihujeme různé zvířecí
hlavy.
„Já
chci kočku,“ domáhá se Mojík.
„A
já toho jelena,“ křičí Vojta.
Nakonec
máme i medvěda, kozu a osly. Kluci s nadšením patlají barvičky na obličeje
z kartonu. Ještě vystřihnout oči.
„Já
si tu namaluju i třetí oko, některé masky to měly.“
„A
já si tu dokola nakreslím ty lebky,“ rozvíjejí kluci své výtvarné snažení.
Jsem
docela překvapená, kolik detailů z představení si zapamatovali, i když
měli vždycky tolik „vlastní práce“. Je to vidět i posléze na dvorečku, když si
ve svých kočkách a medvědech poskakují, bubnují na převrácený kyblík a věrně
napodobují tanec mnichů. Občas si některý přišlápne šátek, do nějž je zamotán,
občas se svalí, když na jedné noze neudrží rovnováhu. To je potom chechotu!
„Čhamová“ inspirace nám vydržela na několik dopolední. Kluci nechtěli dělat nic
jiného.
Přednáška
bude vycházet z podobných společných rodinných zážitků a bude zobecňovat
nastřádané zkušenosti s přihlédnutím k vývojové psychologie dítěte.