Čilý turistický ruch má mnoho nevýhod a jednu jedinou výhodu: podněcuje soutěživost mezi majiteli lodí. Cena za celodenní (11h) projížďku po jezeře klesla na příjemných 11 dolarů za loď. Pokud bychom vynechali zajížďku k pagodám Indein na druhé straně jezera, postačilo by nám pouhých osm dolarů. A v loďce může sedět až pět cestovatelů!

Rybáři co nerybaří

První zastávkou na jezeře byli tzv. pózující rybáři. Během února je totiž na rybaření špatná sezóna a tak se skuteční rybáři nechávají zaměstnat na rýžovém poli. Na jezeře je proto jen několik tzv. rybářů. Ryby neloví, ale dokáží profesionálně zapózovat turistům. Ukáží pádlování nohou, přijedou až k loďce a trpělivě stojí na jedné noze tak dlouho, dokud cvakají turistické fotoaparáty. Pak ukáží lovení ryb pomocí bambusového košíku. Na konci produkce si "rybář" samozřejmě přijede pro tučné spropitné. Jsme jen diváci uprostřed velkého jezerního divadla a show pokračuje.

Druhým dějstvím byly plovoucí zahrady. Plovoucí zahradu tvoří rákosí, hyacinty a různé vodní rostliny, např. řasy. Na zahradách se pěstuje především zelenina. Právě skončila sezóna brambor a na zahradách se k sobě tulí fazole, rajčata, okurky, květák, chilli papričky, dýně, květiny, cukrová třtina - prostě cokoli, stejně jako na normální zahradě.

Projeli jsme plovoucí vesnicí, což byly různě honosné domečky postavené na dlouhých dřevěných kůlech. Dílem to byly zbořeniny či chýše z bambusu, ale našly se zde i hezké dvoupatrové domy, za které by se nikdo nemusel stydět ani v České republice. Mezi domky pádlovali vesničani. Stejně jako my mířili na velký trh u pagody uprostřed jezera.

Od dílny k dílně

Méně zajímavá část dne byla tak trochu daní za nízkou cenu loďky. Byli jsme víceméně donuceni absolvovat prohlídku různých rukodělných prací s tlakem na koupi předražených výrobků, suvenýrů. Takto jsme navštívili tkaní z hedvábí a lotosu, dílnu na výrobu klasických barmských cigár a prodejnu bambusových deštníků potažených ručním papírem. Návštěvu kovářů, kteří vyrábí výrobky ze stříbra jsme již odmítli a protože jsme ani v těch předchozích dílnách nic nekoupili, tak nás tam průvodce už ani netlačil.

Poslední dílna nebyla v programu kvůli výrobě samotné. Zajímavé bylo to, že zde tkaly ženy z kmene Padung oblečené do krojů. Největší atrakcí byla stařenka s 23 kruhy na krku. Další kruhy měla navlačené i na rukách a nohách. Později jsme si koupili několik pohledů s ženami s kmene Padung. Kdo myslíte, že byl na pohledech zobrazen? Samozřejmě naše známá stařenka z jezera Inle. Jako by snad jiná žena Padung ani v Barmě neexistovala?!

Klášter skákající kočky

Posledním bodem programu byl klášter skákající kočky. Každý asi zná typický obrázek, na kterém kočka proskakuje asi metr nad zemí. Měli jsme velké štěstí, že jsme během pozdní návštěvy kláštera mohli jednu z produkcí sledovat i my. Pokud by vám na jezeře někdo tvrdil, že v neděli mají kočky prázdniny a neskáčí, tak mu nevěřte. Není to pravda!

Disneyland - ale krásný!

Návštěva Inle Lake byla jedním z nejhezčích výletů na naší cestě. Zároveň však patřila i k těm nejvíce turistickým. Když jsme se západem slunce opouštěli jezero, byli jsme s dnešním programem naprosto spokojení. I přes nesmírný nápor turistů si Inle Lake stále zachovalo svůj půvab.
 
Text: Petra Bielinová, petra.bielinova@gmail.com