Írán nebo spíše Persie je v obecném povědomí znám pro své pouště, ropná pole, vysoké teploty a bohatou historii. Méně se už ví, že jsou tam rozsáhlá vysoká horská pásma, nejvyšší aktivní sopka Euroasie Damavand (5671 m) a velké množství čtyřtisícovek. Ve vysokých horách, přes jejich polohu blízko Perského zálivu, se dají v zimě předpokládat bohaté sněhové nadílky, a přes léto občasné ledovce. Pokud si toto uvědomíte, můžete do Íránu vyrazit směle s Vašim lyžařským či snowboardovým vybavením.
Írán je dosud z hlediska sportovních aktivit v horách oblastí opomíjenou českými skialpinisty a horolezci. Podle dostupných informací v Íránu dosud působili pouze jediní Češi - v únoru 2003 tříčlenná výprava pod vedením Davida Šímy (Šimon Budský a Tomáš Kolář), která sjela na lyžích z Damavándu z výšky 4800 m po pěším dosažení vrcholu (umístění na druhém místě v rámci výstupu roku 2003 Asociace skialpinismu) a dosáhla několika českých prvosjezdů na nižších vrcholech.
Naším cílem tak bylo kromě českých prvosjezdů na lyžích prozkoumání možnosti veškerých aktivit v íránských horách (skialp, lezení v ledu, apod.) a jejich popularizace v České republice. Z hlediska ledového a mixového lezení je zmapování Íránu zanedbatelné, prakticky nulové. Jedinými dostupnými informacemi (v perštině existují možná další) je to, že severně od Teheránu (rozkládá se tam celé pohoří Alborz) jsou podmínky na lezení v ledu.
Na lyžích s tuleními pásy jsme dosáhli vrcholu Damavandu (5671 m), a jako první Češi z něj sjeli. Skialpovani jsme v oblasti Dizinu a severně od Poluru, kde jsme udělali za výborných sněhových podmínek několik českých prvosjezdů.
Zimní sezona v Íránu začíná v prosinci a vleky se zastavují na konci dubna. Neplatí to o všech střediscíh, kdy například Ab Ali nejblíže Teheránu končí se sněhm na konci března, neboť je ve výšce jen kolem 2400 m n.m. Naopak, v největším íránském středisku Dizin si dosytosti zalyžujete i v druhé polovině dubna.