Zpočátku to vypadalo, že ve zbylém čase ještě navštívíme nějaký národní park na jihu Tanzanie, ale nakonec nám ještě několik dnů scházelo na poslední zajímavá místa v Malawi.

Znáte Nyasaland?

O Malawi se píše, že to je jedna z nejpříjemnějších zemí jižní Afriky a po její návštěvě to můžu opravdu potvrdit. Lidé jsou velmi milí a tahanice o turisty, které se dějí v Indii, Tanzanii a nebo jiných hodně turisticky navštěvovaných zemí, jsou minimální. Málokdy jsem měl pocit, že nás místní obchodníci berou "na hůl" a v místních minibusech (tzv. motola) jsme vždy platili stejnou cenu jako místní.

V Malawi je velmi dobrý školní systém a skoro všichni již od dětského věku hovoří anglicky. Cestovatel tedy nemá problémy se dorozumět ani ve vesních a může se bavit o zajímavých detailech. Jazyková bariéra není skoro žádná. Není se čemu divit, byla to anglická kolonie s názvem Nyasaland.

Tři týdny utekly jako voda a navštívili jsme několik zajímavých míst. Největší událostí byla pro nás návštěva národního parku Liwonde. Klasická africká divočina se rozprostírala na břehu široké řeky Shire, ve které byly stovky hrochů. Podle propočtu to vychází na jednoho hrocha na každých dvacet metrů. O ně jsme opravdu neměli nouzi. Na každých dvou stech metrech byla skupinka čítající nejméně deseti hrochů. Občas byly chvilky, kdy jsme tyto kolosy zahlédli i nad hladinou, jak bloudí po břehu a nebo po pás ve vodě, když se zrovna pásli na vodním hyacintu. V noci jsme pak slyšeli jejich chrochtání, které bylo tak hlasité, jako by hroši byli "za rohem". Ale oni byli až na druhém břehu dvě stě metrů daleko. Přeci jenom v noci chodili kolem našich stanů a po deváté večer nás strážci kempu museli doprovázet s baterkou kvůli bezpečnosti, protože na jednoho hrocha přišel spánek právě za kuchyní. Dalším highlightem byli afričtí sloni, kterých se pásly desítky podél břehů. Na loďce jsme je pozorovali z několika málo metrů. Jelikož to bylo naše první africké safari, tak to byl pro nás nezapomenutelný zážitek. Byla to naprostá fotojatka, jak jsme říkali našemu rychlému cvakání spouští. Během dalších výjezdů do národního parku jsme ještě zahlédli buvoly, zebry, několik druhů antilop, paviány, krokodýly a desítky druhů ptáků. Náš průvodce Matthews byl expertem na pozorování zvěře. Když nevěděl, tak vždy vytáhl svůj odborný atlas savců či ptáků africké přírody.

Parníkem Ilala napříč jezerem Malawi

Parník Ilala je několik desítek let stará loď, která brázdí vody jezera Malawi. O jezeře se říká, že je velké jako kalendář. Na délku měří 365 mil a na šířku 52 mil. To je tedy stejný počet jako dní a týdnů v roce. Zajímavá souvislost. A Ilala jezdí okruh od severu na jih a zpět v týdenním intervalu. Vždy v pondělí odpoledne je v zátoce u Nkatha Bay a tuto pravidelnost zachovává už několik posledních let, takže pokud si naplánujete cestu, tak se na to můžete spolehnout. Trvalo to skoro tři dny než jsme přistáli o několik stovek kilometrů jižněji u Monkey Bay. Původně jsme si zakoupili jízdenku do druhé třídy mezi domorodce, ale v prvních minutách jsme zjistili, že ani nejotrlejší cestovatel by nesnesl takové podmínky, které se nám objevily před očima. Celé podpalubí totiž sloužilo spíše jako nákladní prostory než místo pro cestující. Dřevo na zátop, trsy banánů, stovky tašek, nůše s dvaceti kilo rajčaty, desítky prken na střechu, pádla pro domorodce, množství přepravek s coca-colou a další věci zabírali téměř celou palubu druhé třídy. Dokonce u ulička se začínala ztrácet pod nohama kvůli nákladů. Po chvíli nám bylo jasné, že se musíme vydat na palubu první třídy, která byla asi pětkrát dražší a proto tam byly jen bílé tváře. Celkem asi dvacet turistů s námi sdílelo obrovskou volnou plochu paluby první třídy, kde bylo spoustu prostoru a hlavně příjemný vzduch. Teprve tam jsme pochopili, proč má každý cestovatel super zážitek z jízdy na tomto parníku. Na nejvyšší palubě to byla fantastická pohoda, v okolí ostrova Likoma bylo velmi příjemné koupání. Dalo se skákat do vody přímo z horní paluby. V noci jsme před spaním ještě pozorovali rybáře, jak svými lucerničkami lákají množství ryb do svých sítí.

Během naší výpravy jsme ještě navštívili národní park Nyika, trekovali jsme v horském masívu Mulanje, prohlédli si horské misijní městečko Livingstonia a téměř všude se přepravovali v minibusech motola a nebo na korbě náklaďáků či pick-upů.

Text a foto: Karel Wolf